Všiml jsem si, že v parku, přes který si krátím cestu na autobus, bydlí bezdomovci. Občas pozoruji kouř z ohniště, prádlo na šňůře či hádky posilněné alkoholem. Nemám z těchto lidí ani tak strach, jako je mi to nepříjemné. Podle mě je i nebezpečné, jak žijí. Jakmile sousedé vidí kouř či slyší křik, hned na ně volají městskou policii. Já si říkám, že by možná bylo užitečnější, kdyby tam zašla nějaká sociální pracovnice. Na koho se vlastně v takovém případě mohu obrátit? Petr V. Problematika osob bez přístřeší v naší společnosti často probouzí kontroverzní reakce. Hodně lidí vnímá bezdomovectví jako volbu, ale ve většině případů jde o takový sociální propad, kterému už dotyčná osoba neumí vlastními silami, dovednostmi a schopnostmi zabránit. Mnohdy je bezdomovectví chápáno jako synonymum pro extrémní sociální exkluzi (vyloučení).
Druhy bezdomovectví
Bezdomovectví lze rozdělit na zjevné bezdomovectví - nejlépe identifikovatelná, ale i viditelná skupina, která žije na ulicích, v nádražních halách, kolem nákupních center, a to bez financí, bez rodinných vazeb a bez přístřeší (s obvykle fiktivní adresou bydliště). Skryté bezdomovectví je provázené častým a nejistým stěhováním, spjaté s nevhodným bydlením ve squatech, rozpadlých a opuštěných domech, výměnících… Do skupiny osob ohrožených potenciálním bezdomovectvím patří tzv. čekatelé - osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody či z ústavní výchovy. Základní informace a kontakt na organizace by vám jistě předala i sociální pracovnice na úřadě, ale můžete oslovit rovnou některou neziskovou organizaci, která s touto cílovou skupinou pracuje. Z organizací s celorepublikovou působností jsou to zejména Armáda spásy (www.armadaspasy. cz), Naděje (www.nadeje.cz), Charita (www.charita.cz), Diakonie (www.diakonie.cz).
Kam se obrátit
Jde většinou o poskytovatele sociálních služeb, kteří nabízejí osobám bez přístřeší služby prevence. Jsou to hlavně azylové domy (přechodné ubytování pro osoby v nepříznivé sociální situaci), nízkoprahová denní centra (služba určená přímo pro osoby bez přístřeší ve formě ambulantní, ale i terénní), noclehárny (pro osoby bez přístřeší, kde lze využít hygienický servis a přenocovat - nejde o pobytovou službu, ale ambulantní, brzy ráno klienti noclehárnu opouštějí) a terénní programy (služba je určena pro problémové skupiny osob a přichází přímo za klientem do jeho přirozeného prostředí).
Možnosti, kam se obrátit, tedy existují, ale opravdu funkční mohou být jen za předpokladu, že tito lidé chtějí pomoc využívat. Nelze efektivně pomáhat někomu, kdo pomoc nepřijímá či přímo odmítá. Navázání spolupráce mezi pracovníkem a klientem a k tomu motivace pro změnu je pro případnou společenskou změnu u těchto lidí zásadní.