Management stresu a využití rostlinných adaptogenů

Stres je charakterizován jako fyziologická reakce na stresor. Tímto stresorem může být jak vnější ohrožení, tak například úsilí jedince o dokonalost, realizaci vlastních ambicí či snaha o naplnění pracovních požadavků. Důsledkem chronického dysfunkčního stresu mohou být četné fyzické a fyziologické symptomy. Světová zdravotnická organizace charakterizovala stres jako epidemii 21. století.

Snahou organismu je zachovat homeostázu. V počáteční fázi reakce na stresor dochází ke známé biologické odpovědi typu „fight or flight“ – bojuj, či uteč –, při níž se mobilizují zdroje, které mají vrátit organismus zpět do rovnováhy. Mezi primární mediátory této poplašné reakce patří zejména hormony hypotalamohypofyzární osy, katecholaminy a cytokiny.

Při přetrvávajícím působení stresorů nedojde u vulnerabilních jedinců k návratu tělesných funkcí do homeostatického stavu, kapacita zdrojů se postupně vyčerpává a chronický stres začíná poškozovat řadu orgánových systémů. Stimulace autonomního nervového systému a hormonálního systému má negativní vliv na kardiovaskulární systém, imunologický systém a řadu dalších.
Mezi hlavní stresové symptomy patří únava a pocit vyčerpání. Objevují se ale také gastrointestinální symptomy, bolesti hlavy a zad, sexuální dysfunkce, podrážděnost, úzkost, depresivní poruchy, výkyvy nálad, vznětlivost či strach ze ztráty kontroly. Stav bývá provázen zapomnětlivostí, poruchou soustředění a dalšími kognitivními poruchami. Behaviorální symptomy se mohou manifestovat sociálním stažením, nadměrnou konzumací alkoholu, závislostí na tabáku, poruchami příjmu potravy a podobně.

Studie na zvířecích modelech ukazují, že chronický stres vede k trvale zvýšeným hodnotám kortizolu, což má za následek chronický únavový syndrom, depresi, zhoršené kognitivní funkce, hyperglykemii, vysoký krevní tlak a další zdravotní problémy.
Na intracelulární úrovni kortizol negativně ovlivňuje rovnováhu mezi trofickými a atrofickými neuronálními faktory, což má za následek zhoršení neuroneogeneze a neuronální plasticity a posléze rozvoj neurodegenerativních změn. Předpokládá se, že zánětlivé mechanismy, na nichž se účastní prozánětlivé cytokiny, mohou stát nejen za rozvojem deprese, úzkosti a demence, ale také diabetu mellitu 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění a dalších chorob.

Stress management: strategie

V managementu stresu se uplatňují nefarmakologické i farmakologické přístupy. Cílem intervence je zabránit zdravotním důsledkům dlouhodobého stresu a zvýšit odolnost organismu vůči působícím stresorům.
Z nefarmakologických opatření se doporučuje tělesná aktivita, relaxační techniky, dietní opatření a zdravá životospráva obecně. Dobré zkušenosti jsou také s kognitivně behaviorálními přístupy nebo využitím technik mindfulness (všímavosti).

Kde nestačí nefarmakologické přístupy a hrozí syndrom vyhoření či další duševní poruchy, je vhodné využít přístup farmakologický. U těžších stavů jsou indikována psychofarmaka, zejména antidepresiva, případně anxiolytika či atypická antipsychotika. Řada z těchto léků má však vedlejší účinky, případně hrozí vznik závislosti. U lehčích poruch se proto tradičně využívají extrakty z rostlin, jako je třezalka, kozlík, levandule či mučenka, které mohou pozitivně ovlivňovat spánek, náladu či navozovat pocit uvolnění. Ukazuje se nicméně, že většina volně prodejných látek působí jen na některé symptomy stresu: zjednodušeně řečeno buď jako stimulans, nebo jako relaxans. Ideální lék by přitom měl pokrývat symptomatologii stresu komplexně a současně být bezpečný.

Adaptogeny

Termín adaptogen se užívá pro léčivé rostliny, které jsou schopné normalizovat tělesné funkce a zvyšovat odolnost organismu vůči stresu.
Komise pro rostlinné léčivé produkty při Evropské lékové agentuře (EMA), která je odpovědná za shromažďování vědeckých podkladů o rostlinných látkách určených k léčbě, připravila dokument týkající se využití adaptogenů v medicíně. Adaptogeny jsou definovány jako netoxické látky s nespecifickými farmakologickými vlastnostmi, které mají schopnost zvyšovat odolnost organismu vůči širokému spektru nežádoucích biologických, chemických a fyzikálních faktorů. Adaptogeny fungují jako regulátory a mají normalizující efekt na různé funkce orgánových systémů. Mezi známé adaptogeny patří Eleutherococcus senticosus (eleuterokok ostnitý), Panax ginseng (ženšen pravý) či Rhodiola rosea (rozchodnice růžová).

Extrakt z Rhodioly rosey

V posledních letech se pozornost upíná zejména k poslední uvedené rostlině.
Klinické studie s extraktem z Rhodioly ukazují, že má potenciál překlenout zmíněnou mezeru v léčbě (treatment gap) díky duálnímu efektu vyvolávajícímu jak psychické uvolnění, tak zvýšení energie, včetně normalizace hladiny stresových hormonů. Extrakt z Rhodioly lze tak na podkladě dosavadních poznatků využít k prevenci symptomů chronického stresu, syndromu vyhoření i sekundárních onemocnění rozvíjejících se v důsledku dlouhodobého působení stresu.
Další, randomizované kontrolované studie by měly potvrdit dosavadní slibné výsledky.

Více o výsledcích klinických studií přineseme v příštím čísle Zdravotnictví a medicíny.
Zdroj: ANGHELESCU, Ion-George et al. Stress management and the role of Rhodiola rosea: a review. International Journal of Psychiatry in Clinical Practice [online]. 11. 1. 2018 [cit. 16. 5. 2018]. Dostupné z doi: 10.1080/13651501.2017.
1417442.

Ohodnoťte tento článek!