Možnosti použití ergoterapie a arteterapie v revmatologii

Revmatická onemocnění se v minulosti velkou měrou podílela na vzniku disability, částečné či plné invalidity a snižovala kvalitu života revmatických pacientů. Dnes je díky moderním diagnostickým a léčebným možnostem situace výrazně lepší.

Zásadní roli zde hraje včasná diagnostika a léčba revmatických onemocnění. Významně se rozšířily léčebné možnosti, kdy se vedle klasické medikamentózní léčby do popředí dostává i léčba biologická. Toto ovšem nestačí. Velmi podstatnou měrou se na léčbě revmatických pacientů podílí i léčba nefarmakologická. Uplatnění farmakologické a nefarmakologické léčby současně je pro zlepšení stavu revmatického pacienta klíčová. Nedílnou součástí nefarmakologické léčby je ergoterapie, která se výrazně podílí na snížení disa bility u revmatických pacientů, což následně vede ke zlepšení kvality jejich života.

Definice ergoterapie

Podle České asociace ergoterapeutů (ČAE, 2008) je ergoterapie „profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním). Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti. Pro podporu participace jedince využívá specifické metody a techniky, nácvik konkrétních dovedností, poradenství či přizpůsobení prostředí. Pojmem ‚zaměstnávání‘ jsou myšleny veškeré činnosti, které člověk vykonává v průběhu života a jsou vnímány jako součást jeho identity. Primárním cílem ergoterapie je umožnit jedinci účastnit se zaměstnávání, která jsou pro jeho život smysluplná a nepostradatelná.“

Ergoterapie v revmatologii

Role ergoterapeuta v revmatologii je velmi podstatná. Spočívá ve zlepšení schopnosti pacienta vykonávat všední denní činnosti, pracovní a zájmové činnosti a zastávat životní role. Podporuje pacienta v úspěšné adaptaci v narušeném životním stylu, prevenci ztráty funkce a zlepšení nebo udržení psychického stavu. Během terapie je kladen důraz na včasné a přesné vyšetření s cílem odhalit problémové oblasti a limity pacienta, což vede k správnému nastavení terapie.
Zásadní význam v ergoterapeutické intervenci má přístup zaměřený na pacienta. Je zde totiž souvislost mezi biologickými, psychologickými a sociálními faktory a činnostmi, které individuálně ovlivňují terapeutický proces u konkrétního pacienta. Ergoterapie v revmatologii má proto možnost aplikovat plnou škálu intervencí zaměřených na zlepšení fyzické, psychické a sociální interakce. Důraz je kladen na edukaci pacienta v oblasti technik zaměřených na self-management, zejména techniky zaměřené na ochranu kloubů, ovlivnění únavy a snížení bolesti.

Cíle ergoterapie

• Umožnit pacientovi být v maximální možné míře soběstačným a nezávislým při vykonávání běžných denních, pracovních a volnočasových činností.
• Používat přístup cíleně zaměřený na pacienta, který se aktivně účastní terapie a společně s ergoterapeutem se podílí na plánování a procesu samotné terapie. • V maximální možné míře zlepšovat nebo udržet normální funkční výkon pacienta v průběhu jeho života.

Oblasti ergoterapie

Prostředkem k dosažení výše zmiňovaných cílů je činnost. Dle obsahu zvolených činností lze ergoterapii rozdělit do pěti základních oblastí: • ergoterapie funkční, • ergoterapie zaměřená na nácvik všedních denních činností (activities of daily living, ADL), • ergoterapie zaměstnáváním, • ergoterapie zaměřená na poradenství, • ergoterapie zaměřená na nácvik pracovních dovedností.

Ergoterapie funkční

Ergoterapie funkční je cíleně zaměřena na trénink konkrétní postižené oblasti. K dosažení stanovených cílů dospěje ergoterapeut s pacientem pomocí cílených opakovaných cvičení za použití různých nástrojů, metodik a technik.

Konkrétně se jedná o oblast:

• senzomotorickou (zlepšení hrubé a jemné motoriky, úchopové funkce rukou, zvětšení rozsahu pohybu, zvýšení svalové síly, zlepšení svalové koordinace, koordinace ruka-oko atd.), • kognitivní (paměť, pozornost, orientace, posloupnost, schopnost rozumět úkolům při terapii atd.), • psychosociální (sebeovládání, sebepojetí, interpersonální dovednosti atd.).

Ergoterapie zaměřená na nácvik všedních činností

V důsledku progrese onemocnění je mnohdy revmatický pacient částečně nebo zcela omezen ve výkonu běžných denních činností. Jedná se o personální všední denní činnosti (sebesycení, péče o zevnějšek, koupání, oblékání, použití toalety, přesuny a mobilita, chůze) a instrumentální všední denní činnosti (příprava jídla, běžný denní úklid, nakupování, manipulace s penězi, použití městské hromadné dopravy, přeprava automobilem, telefonování, psaní). Pro dosažení maximální soběstačnosti a nezávislosti ve výkonu těchto činností ergoterapeut využívá substituční a kompenzační mechanismy. A dále, vyžaduje-li to stav pacienta, doporučí a následně provádí trénink v používání vhodné kompenzační pomůcky. Zásadní význam při tréninku provádění všedních denních činností má edukace pacienta v rámci self-management technik.
Techniky zaměřené na ochranu kloubů, ovlivnění únavy a snížení bolesti

Ochrana kloubů je aktivní strategie, která zlepšuje zvládání každodenních činností. Vede ke snížení frustrace plynoucí z potíží při obtížném zvládání běžných denních, pracovních i volnočasových činností a tím zlepšení psychosociálního stavu pacienta. Ochrana kloubů vychází z patofyziologie kloubních onemocnění, kloubní biomechaniky, síly působící při aktivitě a jak toto celé přispívá ke vzniku deformity. Ochrana kloubů u pacientů s revmatickým onemocněním je cíleně zaměřena na: • snížení sil působících na klouby: zevnitř – svalové kompresivní síly např. při silovém úchopu; zvenčí – např. při nošení, tahání nebo tlačení předmětů, • snížení zatížení kloubní chru -pavky a subchondrální kosti (důležité pro pacienty s osteoartrózou), • zvýšení podpory svalů (důležité pro pacienty s osteoartrózou), • pomoc při zachování integrity kloubů a snížení rizika vzniku nebo progrese deformity, • zlepšení nebo udržení funkce, • snížení únavy zmenšením úsilí potřebného k výkonu činnosti, • snížení bolesti při činnosti i v klidu, vyplývající z tlaku na nociceptivní zakončení v kloubních pouzdrech vlivem zánětu a působením mechanických sil v kloubech.

Ochrana kloubů zahrnuje:

• respektování bolesti – bolest je signálem ke změně aktivity, • změny metody práce – např. změny pohybových vzorců při práci, účinnější polohování, snížení vynaložené síly nutné ke zvedání, nošení, tlačení nebo tahání předmětů, • rozložit zátěž na více kloubů, • využívat každý kloub v jeho nejvíce stabilním anatomickém a funkčním postavení, • používat největší a nejsilnější klouby, které je možné vy užít pro zvládnutí dané činnosti, • snížit úsilí potřebné k výkonu činnosti, změnou pracovních metod, užitím kompenzačních pomůcek a snížením hmotnosti předmětů, • vyhýbat se pozicím podporujícím vznik a rozvoj deformity kloubů, • vyhýbat se setrvání v jedné pozici na dlouhou dobu, • vyhnout se špatnému držení těla, špatným pohybovým a manipulačním technikám.

Zásady šetření energie

• Udržet rovnováhu mezi aktivitou a odpočinkem střídáním náročných a méně náročných úkolů, vykonáváním činností v dostatečném časovém rozpětí, ne zbrkle, • používat metody zjednodušení práce, např. plánovat dopředu, využívání kompenzačních pomůcek a požádat o pomoc v případě potřeby, • vyvarovat se vykonávání činností, které nemohou být okamžitě přerušeny v případě, že je pacient není schopen dále vykonávat, • upravit prostředí pacienta tak, aby ergonomicky vyhovovalo a splnilo požadavky na ochranu kloubů.

Ergoterapie zaměstnáváním

Ergoterapie zaměstnáváním si klade za cíl odpoutat pozornost pacienta od nepříznivého zdravotního stavu nebo důsledku dlouhodobé hospitalizace ve zdravotnickém či sociálním zařízení. V souvislosti s tím se snaží o dosažení co největší psychické pohody pacienta a zlepšení fyzické kondice. Pro dosažení těchto cílů je možné využít celé řady kreativních činností za použití různých materiálů a nástrojů (práce s papírem, textilem, korálky, paličkování, drhání, tkaní na stavu, práce s barvami, přírodninami atd.). Ovšem ne všechny aktivity jsou pro revmatické pacienty vhodné. Pletení a háčkování nejsou vhodnými činnostmi vzhledem ke statickému držení nástroje při těchto činnostech, podpoře vzniku flekčních kontraktur v rukou a zvýšenému výskytu křečí v rukou. Kromě kreativních činností lze využít i sportovních a společenských her.
Jednou z dalších možností je uplatnění expresivních technik, k nimž patří i arteterapie. Její definice zní: „Arteterapie je psychoterapeutická a psychodiagnostická disciplína využívající k léčebným cílům formy a prostředky adekvátní uměleckým formám (v užším pojetí formám výtvarného umění, v širším i jiných uměleckých oborů).“ Pro podporu psychického stavu pacienta je využití prvků arteterapie v rámci expresivních technik při ergoterapii zaměstnáváním více než vhodnou volbou.

Ergoterapie zaměřená na poradenství

Cílem ergoterapie zaměřené na poradenství je pomoc pacientu samotnému a jeho rodině vyrovnat se s nelehkou životní situací vzniklou v důsledku revmatického onemocnění. Ergoterapie má v tomto případě charakter preventivní nebo nápravný.
Preventivní poradenství se snaží předejít problémům, které by mohly nastat (doporučení vhodných kompenzačních a technických pomůcek, poradenství v oblasti architektonických úprav a zajištění bezbariérovosti domácího i pracovního prostředí). Dále je to sociální poradenství týkající se doporučení vhodných aktivizačních programů, které nabízejí pacientská sdružení nebo neziskové organizace. Zaměřují se na podporu a vzájemné setkávání pacientů se stejným nebo obdobným typem onemocnění. V případě revmatických pacientů se jedná např. o pacientské organizace (Revma liga v ČR, Klub bechtěreviků, Spolek Lupus ČR atd.). V rámci sociálního poradenství ergoterapeut doporučí různé sociální výhody a příspěvky, které mohou být pacientovi poskytnuty (např. příspěvek na úpravu bydlení, příspěvek na mobilitu, příspěvek na péči o osobu blízkou, vyřízení ZTP průkazu).

Ergoterapie zaměřená na nácvik pracovních dovedností

V důsledku progrese revmatického onemocnění dochází u pacientů ke snížení až znemožnění schopnosti vykonávat své dosavadní povolání. Ergoterapeut v rámci ergodiagnostického vyšetření, pomocí modelových činností je schopen posoudit zbytkový potenciál pro vykonávání stávajícího povolání, nebo potenciál pro vykonávání nového zaměstnání. Ergoterapie zaměřená na nácvik pracovních dovedností má své nezastupitelné místo nejen u dospělých pacientů, ale rovněž u dětí.

Závěr

Ergoterapie stejně jako revmatologie prodělala v poslední době výrazný rozvoj. Širokým rozpětím terapeutických oblastí, metod a technik hraje velmi důležitou roli v péči o revmatického pacienta. Je důležitým prvkem nejen komprehenzivní rehabilitace, ale i celého multidisciplinárního týmu.
Existuje stále více výzkumných prací, které léčbu založenou na důkazech v oblasti ergoterapie v revmatologii podporují. Ergoterapie se stále více stává respektovaným oborem. Literatura u autorky

O autorovi| Bc. Hana Šmucrová, Centrum léčebné rehabilitace, Revmatologický ústav, Praha, smucrova@revma.cz

Ergoterapie funkční – trénink s terapeutickou hmotou
Paličkování je příkladem ergoterapie zaměstnáváním.

Ohodnoťte tento článek!