Neinvazivní lasery v medicíně

Aplikaci fyzikálních metod v medicíně se u nás věnuje obor fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace. Jedná se jistě o jednu z nejstarších technik užívaných terapeuty.
MEDICÍNA

Aplikace chladu a tepla, vystavení postižené části těla slunečním paprskům, masážní techniky, to vše zde jistě bylo již dávno před tím, než se k terapii začalo užívat i medikace v podobě léčivých bylin.

Pohled do historie

Devatenácté a zejména pak dvacáté století s sebou přineslo opojení technikou, a tak se na trhu objevila celá paleta přístrojů využívajících k terapii elektrické energie. Léčivé proudy se modulovaly do různých frekvencí, v často sofistikovaných složitých režimech. Zdálo by se, že v našem oboru již nikdo nepřijde s něčím novým. Byl to však génius Alberta Einsteina, který v roce 1917 teoreticky předpověděl existenci stimulované energie záření. Na praktické využití jsme pak čekali několik desítek let, teprve v polovině 50. let byly totiž zkonstruovány první přístroje emitující skutečný laserový paprsek, paprsek, jemuž jméno laser dal od prvých písmen názvu Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation Gordon Gould v roce 1959. Od počátku 60. let začíná využití laseru v medicíně, a to v chirurgických oborech, kde se pro cílenou a přesnou aplikaci i na velmi malých strukturách stal laser pro lékaře vítanou alternativou skalpelu. Fenomén stimulace při aplikaci laserem o velmi nízkém výkonu (řádově do 1 W) jako prvý popsal maďarský profesor Endre Mester na hojení ran u myší v roce 1967. Tento rok tedy můžeme považovat za zrod neinvazivní laserové medicíny jako takové. Neinvazivní laserová technika nám v jedné době ošetření nabízí výrazný efekt analgetický, souběžně s tímto pak též efekt antiflogistický a účinek stimulační, urychlující regenerační pochody v postižených tkáních. Pro pacienta i ošetřující personál je velkým kladem i bezkontaktnost této techniky a absence nepříjemných pocitů při její aplikaci.

Možné kontraindikace

I terapie pomocí neinvazivní laserové techniky má samozřejmě své kontraindikace. Patří k nim ozáření oka, aplikace u pacientů se záchvatovou anamnézou, přímá aplikace na žlázy s vnitřní sekrecí (především žláza štítná). Dále je to pak aplikace na tumory, potencionální tumory a prekancerózy. Kontraindikováni jsou pacienti lokálně léčení potenciálně fotosenzibilizujícími léky (především lokální formy NSA) či užívající tyto léky perorálně (warfarin). Ač nebyl prokázán terato- či mutagenní účinek neinvazivního laseru na plod, považujeme za kontraindikaci i graviditu. U nových generací výkonných neinvazivních laserů je nám pak kontraindikací i tmavý fototyp a tetováž.
Kontraindikací neinvazivní laserové terapie však nejsou kovy v těle a kardiostimulátor. To je dalším obrovským benefitem této terapie, neboť ji můžeme nabídnout i pacientům, u nichž je klasická fyzikální terapie kontraindikována.

Role vlnové délky paprsku

Velmi důležitými faktory z hlediska úspěšnosti neinvazivní laserové terapie je vlnová délka paprsku a jeho výkon. Platí, že – stejně jako v terapii invazivními lasery – i zde neexistuje nějaký univerzální přístroj. Chceme-li pokrýt celou paletu diagnóz léčených neinvazivním laserovým přístrojem, nevystačíme proto nikdy s jediným zdrojem laserového paprsku. Historií je dnes již zdroj v podobě He-Ne laseru, kde se ke generování paprsku užívalo trubice plněné těmito vzácnými plyny. Přístroje byly neohrabané, jejich výkon nevalný, dokázaly navíc generovat pouze paprsek o vlnové délce 632,8 nm, tedy v červené barvě. Nevynikaly ani spolehlivostí, a tak byly zákonitě vytlačeny zdroji polovodičovými, kde je paprsek získáván polovodičovou diodou různého složení. Výhodou je miniaturizace zdroje, jeho velká spolehlivost a odolnost vůči inzultům. Díky možnosti konstrukce diod o různém složení pak tyto přístroje generují nejen paprsek červený, ale i v infračervené vlnové délce a ve vlnové délce světla zeleného a modrého.

Hloubka průniku do tkáně

Vlnová délka je pro klinika kruciální z jednoho důvodu: rozhoduje o hloubi průniku paprsku do tkání. Nejhůře pronikají paprsky červené, proto jich užíváme výlučně k terapii dermatologických diagnóz. Ve vlnových délkách infračerveného paprsku se pohybujeme v „optickém okně“, které těmto paprskům dovoluje proniknout až do hloubi 5–7 cm. Důležitá je však také sama struktura tkáně – nejhorším možným světlovodem je kost, což nám značně ztěžuje práci s laserem například u ramenního kloubu a nutí nás volit skutečně výkonné přístroje například v terapii tinnitu. Zelený paprsek má minimální hloubku průniku, proto také tyto zdroje na medicínském nebi sice rychle zazářily, ale následně stejně rychle vymizely. Novinkou je paprsek modrý, užívaný s více než uspokojivým efektem v terapii akneformní dermatitidy. Efekt je dán ovlivněním patogenních mikroorganismů participujících na etiologii tohoto onemocnění. Všechny tyto zdroje lze dnes již pomocí speciální aplikační hlavice, tzv. scanneru, aplikovat i na větší plochy. Případně lze do jedné aplikační hlavice vestavět více zdrojů o různých vlnových délkách – výsledkem je „laserová sprcha“, ideální opět pro ozařování větších ploch a navíc díky přítomnosti různých vlnových délek užitých sond splňující i sen o „univerzálním laseru“.

Co lze očekávat v budoucnu?

Velmi zajímavé jsou recentní práce zejména ruských autorů o celkovém stimulačním účinku laseru, který je ve vysokých výkonech aplikován na oblast průtoku velkých cév (inguina, loket). Laser se dle těchto autorit osvědčil v terapii různých imunologických patologií, především pak chronických zánětů. Diskutuje se i o otázce stimulace centrálního nervového systému.
Další novinkou, již i používanou na našich pracovištích, je aplikace laseru o vysokém výkonu modulovaném do mikropulsů. Klinická účinnost vysoce převyšuje dosavadní generaci laserů, tzv. laserů hygienické třídy 3B. Tyto lasery jsou řazeny do třídy 4. Nejenže se zlepšila již tak dobrá efektivita terapie, ale tyto lasery nám umožňují terapii realizovat v kratším čase a s menším počtem procedur, což je výhodné pro terapeuta i pro pacienta. Dochází zde k efektu i energie fotomechanické vlny, analogie to další moderní techniky ve fyzikální medicíně, rázové vlny. Jistou nevýhodou jsou náročnější hygienické podmínky pro provoz těchto laserů, kde již i lasery třídy 3B byly zařazeny do kategorie rizikových pracovišť s potřebou patřičného schválení a dohledu hygienických složek.
Z historie vyplývá, že fyzikální medicína je oborem prastarým. S laserovou technikou toto prastaré umění více než důstojně vkráčelo do 21. století.

Nejosvědčenější diagnózy a syndromy

• Dermatologie: alopecie, nehojící se a problematické jizvy a rány včetně jizev keloidních, herpetické eflorescence, akneformní dermatitida… Nehojící se defekty (dekubity, trofické vředy).
• Chirurgie: nehojící se rány.
• Stomatologie: bolesti temporomandibulárního skloubení, analgezie při výkonech, defekty pod náhradami… • Rehabilitační medicína: veškeré algické stavy kloubní a osového skeletu. Revmatické bolesti. Úponové bolesti – entezopatie. • ORL: tinnitus – v terapii této pro pacienty tak úporné nemoci, s vysokou mírou výskytu v populaci, se neinvazivní laser stal opravdovým průlomem ve stávajících terapeutických aktivitách. Škoda jen, že prognosticky nepříznivé jsou tinnity po akutraumatu, ať už chronickém či akutním, kterých prudce přibývá zejména v mladé populaci.
• Urologie: plastická indurace penisu – zde je laser v kombinaci s ultrazvukem opět převratem v možnostech léčby.

Ohodnoťte tento článek!