Německo: Homeopatie jako oficiální přírodní medicína i součást nemocniční praxe

Německo je kolébkou homeopatie, a snad proto se homeopatická léčba často používá i v tamních nemocnicích. Ponejvíce na dětských klinikách a na onkologii, kde homeopatické léky pomáhají nemocným snášet drastickou protinádorovou léčbu.

Zvláštní tým na dětské klinice

Doktorka Sigrid Kruseová vede speciální tým čtyř lékařů-homeopatů na Dětské klinice Univerzitní nemocnice v Mnichově. Ta patří mezi pracoviště, která udávají tempo v medicíně, prováděla například první transplantace kostní dřeně u dětí. Mají zde rovněž laboratorními výzkumy doložitelné výsledky homeopatické léčby u stovek dětí. Tým homeopatů funguje na klinice jako „hasiči“. Kolegové z nejrůznějších oddělení je volají ke konzultacím, když klasická medicína nepomáhá.

„Výborné zkušenosti máme s léčbou abstinenčního syndromu u novorozenců, kteří se narodí matkám závislým na drogách, alkoholu či cigaretách,“ popisuje Sigrid Kruseová. „Dítě, jehož pláč a třes nedokáže nic utišit, se po dávce homeopatického opia okamžitě zklidní a usne, jako kdybyste na jeho těle zmáčkli vypínač. Totéž platí u novorozenecké žloutenky. Tam se nám za pomoci léku Phosphorus v homeopatickém ředění daří odvrátit i nutnost transfuze krve u dětí, což je těžký zásah do těla několikadenních novorozenců. Jsou to nádherné důkazy, jak se lze díky homeopatii vyhnout tvrdé invazivní léčbě,“ říká dětská lékařka. Homeopatické léky se zde využívají i u dětských úrazů, spálenin či při zmatenosti a šoku dětí po operacích – pro rychlejší hojení. A také na neurologii, kde pomáhají zklidňovat pacienty, či na onkologii, kde snižují vedlejší účinky chemoterapie a pomáhají od nevolností.

„Homeopatie se stala důležitou součástí onkologické léčby,“ potvrzuje šéfka oddělení dětské onkologie mnichovské univerzitní nemocnice prof. Irene Schmidová. Její kolega, šéf neurologického oddělení prof. Heinen Florian, dodává, že „je důležité, abychom u lůžka pacienta společně rozhodovali o tom, jaká léčba je nejlepší pro dané dítě v jeho konkrétní situaci“. Tedy vše se děje pod heslem: „Cokoli, co pomůže, je dobré.“

Etablovaná přírodní medicína

MUDr. Rudolf Zemek se dvacet let pohybuje mezi Bavorskem a Českem. Je praktickým lékařem a v Bavorsku funguje jako zástupce praktiků o jejich dovolených a víkendových pohotovostech. V Německu má také dodatečnou specializaci Arzt für Naturheilverfahren, v doslovném překladu „lékař pro přírodní léčebné postupy“. Doktor Zemek je profesně činný v obou zemích a má o poměrech v jejich ambulantních sektorech velmi dobrý přehled. Může si tedy dovolit srovnávat.

V českém pojetí, na rozdíl od Německa, pod pojem alternativní medicína spadají i občas značně „divoce působící“ čeští léčitelé a jejich leckdy vskutku obskurní metody. Léčitelé v Německu mají svůj vlastní cech. Oprávnění říkat si a působit jako léčitel (Heilpraktiker) dostanou až po náročném a nikoli levném školení zakončeném zkouškou s velice detailními otázkami napříč medicínou. Průměrný německý konzument zdravotních služeb při vyslovení pojmu „alternativní medicína“ primárně nemyslí na oblast léčitelství, ale na racionálně orientovanou, oficiální či standardní medicínu, uznávanou pod názvem Naturheilkunde. Pod tímto pojmem se v Německu rozumí etablovaná přírodní medicína.

Německý pořádek v nekonvenčních metodách

Český člověk naopak při vyslovení pojmu alternativní medicína pomyslí na léčitelství a s ním spojené postupy. Podle MUDr. Zemka je také české obyvatelstvo na rozdíl od Němců založeno poněkud „mystičtěji“ či ezoteričtěji. Češi věří nejen na léčivou energii drahých kamenů, ale i na pozitivní energii vyzařovanou zvláštně tvarovanými kameny ležícími či stojícími ve volné přírodě. V Německu jdou takto silně duchovně založení lidé také raději k léčitelům. Ti tam na své služby ovšem mají „státní zkoušky“ a patřičný úřední glejt, jenž neomezené primitivně ezoterické komerční „čarování“ dosti omezuje. Spíše racionálně založení němečtí nemocní, kteří se necítí být (vy)léčeni standardní medicínou, mají alternativu – možnost vyhledat (taktéž certifikované) „alternativní“ lékaře, kteří mají na domě kromě titulu uvedenou i specializaci Arzt für Naturheilverfahren.

Němečtí lékaři pro přírodní či alternativní medicínu pak při léčbě pacienta – a často současně platícího klienta – aplikují léčebné metody, které ostatní lékaři aplikovat nemohou, neumí, nesmějí nebo nechtějí. Jedná se o metody jako akupunktura, homeopatie, chiropraxe, enzymová terapie, autohemoterapie (léčba vlastní krví), fototerapie, biorezonanční či reflexní terapie, terapie kyslíkem, ozonem, stopovými prvky, buněčnými preparáty, léčebné půsty, baňkování, výtažky ze jmelí, detoxikace organismu a řada dalších, pro něž se obtížně hledá český ekvivalent. Některé z metod mají racionální podklad, jiné jsou z hlediska (české) standardní medicíny iracionální.

Němci proto museli vymyslet jak do nepřehledného kvanta nekonvenčních terapií zavést nějaký pořádek a spolehlivě oddělit metody oficiálně uznávané od těch ostatních. Nakonec se prosadilo orientační pragmatické rozdělení v tom smyslu, že metody hrazené zákonným zdravotním pojištěním jsou „oficiální“, léčebné postupy nehrazené jsou pak „alternativní“.

Pragmatický přístup pojišťoven

Německé zdravotní pojištění poslední dobou hradí akupunkturu, o niž je velký zájem. Aby ji německý lékař mohl jako hrazený výkon pojišťovně účtovat, musí absolvovat minimálně jeden náročný kurz v délce 350 hodin zakončený zkouškou, kde je tázán na stovky akupunkturních bodů a čínských názvů, které si adept cechu akupunkturního musí vštípit do paměti.

Některé německé zdravotní pojišťovny rozvinuly taktiku úhrady všech nebo části nákladů za alternativní léčbu v případě, že tato vedla k (prokazatelnému) vyléčení něčeho, co standardní medicína (prokazatelně) nevyléčila. Je to velmi účinný nástroj jak uspořit na nákladech za léčbu. A nejen to. Touto cestou chytrá zdravotní pojišťovna elegantně obejde „odvěký“ problém zda uznat, či neuznat účinnost té které momentálně použité alternativní metody. Je to jednoduché. Když alternativní medicína prokazatelně pomůže, pojišťovna stejně prokazatelně zaplatí. A naopak. Když léčitel nebo „přírodní doktor“ pacientovu chronickou potíž prokazatelně nevyléčí ani výrazně nezmírní, léčba se nehradí.

V obou pragmaticky kompromisních případech oficiální zdravotnická mašinérie ušetří. Buď tím, že neplatí za zatím bezvýsledné standardní léčení rezistentní choroby po dobu, co se frustrovaný chronik snaží o vyléčení sám a platí si pomoc z oblasti alternativní medicíny. Ve druhé variantě ušetří tím, že alternativní postupy chronickou potíž na delší dobu podstatně zmírní nebo (skoro) vyléčí. Druhou variantou se ovšem ušetří nesrovnatelně víc. Pokud je člověk nemocný, nezajímá jej, která metoda bude použita, ale zda mu pomůže a pokud možno bez vedlejších účinků. A k tomu by rozumně aplikované alternativní metody měly sloužit. Alespoň té části typicky chronických pacientů, jimž nepomohly všechny myslitelné dostupné metody lege artis.


… a názor WHO jakožto zastřešujícího orgánu

Postoj Světové zdravotnické organizace (WHO) k tradiční a alternativní medicíně je dlouhodobě pozitivní. Jasné vyjádření zaznělo např. na Kongresu tradiční medicíny v roce 2008 v Číně.

WHO zveřejnila již v roce 2002 první globální strategii tradiční a alternativní medicíny (TM/CAM), která poskytuje rámec pro politiku pomoci státům při regulaci tradiční nebo doplňkové/alternativní medicíny. Cílem pomoci je, aby se používání těchto metod stalo bezpečnější a lidem přístupnější. Již z roku 2002 je Strategie výhledových cílů WHO při regulaci TM/CAM:

• rozvíjet národní politiku využití a regulace TM/CAM, zvýšit efektivnost a kvalitu,
• podporovat používání TM/CAM mezi konzumenty i poskytovateli.

(zdroj: www.who.int/medicines/areas/traditional/congress/en)

Ohodnoťte tento článek!