Netradiční medicína a tradiční peníze

Fascinace čínskou tradiční medicínou, jež zachvátila část české politické reprezentace, je nepochybně druhotným projevem prvotní fascinace čínskými penězi. Čínské investice v Česku jsou přitom zcela marginální ve srovnání s investicemi z jiných zemí. A objem čínských peněz v českých firmách dokonce od nastavení ostře pročínského kurzu současnou vládou a hlavou státu setrvale klesá.

Navzdory tvrdým datům se však Číně za ochotné pomoci zdejších lobbistů v čele s Jaroslavem Tvrdíkem a politiků v čele s prezidentem Milošem Zemanem podařilo vyvolat dojem, že právě Česko bude pro východní ekonomickou velmoc hýčkanou „branou do Evropy“. Že nebude, je jasné každému, kdo se podívá na objemy čínských investic v Polsku nebo Maďarsku, ale to nijak nezabránilo tomu, aby část politiků propadla zmíněné fascinaci vším čínským. Včetně medicíny. Jejím prvním projevem byla čtvrtmiliardová investice do výstavby kliniky zaměřené právě na čínskou tradiční medicínu, a to přímo v areálu Fakultní nemocnice Hradec Králové. To je pýcha exministra zdravotnictví Svatopluka Němečka z ČSSD a mnozí čeští lékaři se z ní chytali za hlavu.

Teď jim další dávku hrůzy připravil pro změnu jejich kolega a poslanec ANO Rostislav Vyzula. Ten navrhl, aby se zavedly dva nové zdravotnické obory v zákoně o nelékařských povoláních, a to „terapeut tradiční čínské medicíny“ a „specialista tradiční čínské medicíny“. Cíl je jasný. Osvobodit čínské lékaře, kteří budou působit v Česku, od povinnosti shánět časově omezená povolení na ministerstvu zdravotnictví, která pro své působení potřebují dnes. Vyzulův návrh podpořil i sněmovní zdravotnický výbor a poslanci o něm budou hlasovat v týdnu po Velikonocích.

Je to poměrně děsivé. Ačkoli se proti nápadu zvedla vlna nevole ze strany lékařských autorit od České lékařské komory po Českou lékařskou společnost Jana Evangelisty Purkyně a ačkoli není vůbec jasné, jakou přesně funkci by měli čínští terapeuti a specialisté v systému péče plnit, zdá se, že Vyzulův návrh má solidní šanci uspět. Přitom vědecká rada ČLK trvá na tom, že tradiční čínská medicína je nanejvýš léčitelstvím s neprokázanými terapeutickými účinky, a právníci zase upozorňují, že není jasné, kdo bude správnost a kvalitu péče poskytované čínskými terapeuty hodnotit. Leč na místo opatrnosti se vedle Vyzulova návrhu začínají rovnou objevovat i úvahy o tom, zda péči založenou na tradiční čínské medicíně alespoň částečně nehradit z veřejného zdravotního pojištění.

Je skutečně pozoruhodné, jak ochotně se neověřeným čínským alternativním medicínským metodám otevírá stát, jenž na druhé straně není schopen začlenit do svého zdravotnického systému jinou, výrazně prověřenější „alternativní“ léčbu, totiž terapii léčebným konopím. Státní ústav pro kontrolu léčiv nedávno opět zrušil tendr na dodavatele konopí do českých lékáren, protože jeho kritéria zřejmě zkrátka nelze naplnit, aniž to dodavatele ekonomicky zruinuje. Ostražitost a přísnost, kterou český stát uplatňuje vůči léčebnému konopí, může být pochopitelná, ale v kontrastu s politickým nadšením z čínských léčebných metod působí trapně. Řeč peněz je slyšet na sto honů.

O autorovi| Martin Čaban, autor je komentátorem deníku E15

Ohodnoťte tento článek!