Nové šance pro pacientky s poruchami příjmu potravy

Závažných onemocnění poruchami příjmu potravy (PPP) stále přibývá. Vyléčení z této nemoci trvá několik let. Lékaři stále hledají nové možnosti léčby, základem je ale mít normální hmotnost.

„České pacientky mohou v ústavní léčbě, která bývá při nabírání hmotnosti z hlediska další prognózy nejpřínosnější, zůstat několik týdnů až měsíců. Takový luxus nemají ani pacienti v některých vyspělých zemích,“ říká vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN prof. MUDr.
Hana Papežová, CSc., která je hlavní pořadatelkou letos již 11. mezinárodní interdisciplinární konference o poruchách příjmu potravy a obezitě.

Skryté i během hospitalizace

V populaci je asi 5 procent nemocných s poruchami příjmu potravy.
Dívek s anorektickým chováním však podle prof. Papežové stále přibývá. Reálný počet pacientů je stále trochu skrytý, protože řada z nich se komplexní psychologicko-psychiatrické léčbě vyhýbá nebo je léčena neodborně, mimo mapované zdravotní služby. Pacienti zůstávají na interních odděleních nemocnic, kde jsou léčeni pouze pro tělesné následky onemocnění a své skutečné, dlouhodobé problémy s jídlem tají a další péči odmítají. „Přitom potřebují často velmi komplexní zdravotnickou péči, z níž lze tu psychologicko-psychiatrickou málokdy vynechat,“ říká Hana Papežová.

Psychiatři někdy léčí i tři generace pacientů s patologickým jídelním režimem. „Máme matky s anorektickou anamnézou nebo celoživotními nezdravými dietami, kterými svým dětem dávají rizikový příklad,“ podotýká psychiatrička. Svou roli hraje ale také genetika. Pacientky s poruchami příjmu potravy se mohou schovávat za extrémně zdravou stravou nebo za různými domnělými alergiemi.

Vedle mentální anorexie v Centru pro poruchy příjmu potravy lékaři stále častěji pečují o pacienty s psychogenním přejídáním, které je oproti restriktivní anorexii na úplně opačném konci spektra těchto onemocnění. „V poslední době léčíme více anorektických pacientek, které byly obézní a přešly do opačného extrému. Strach z tloušťky je u nich ještě větší a onemocnění se hůře léčí. Při stanovení diagnózy psychiatři spolupracují i s obezitology,“ podtrhuje prof. Papežová a připomíná příčiny problému – nárůst počtu obézních dětí, stigma obezity a tlak na extrémní štíhlost.

Novinky ve výzkumu a léčbě

Nové přístupy v léčbě psychiatři stále hledají. Kromě dosažení normální hmotnosti pomáhají pacientkám nalézt cestu zpět do normálního života. S tím mají ale pacientky problém. Hladověním bývají porušené kognitivní funkce (např. soustředěnost, schopnost flexibilních rozhodnutí, schopnost rozeznat emoce ostatních). Lékaři se v poslední době věnují také tzv. kognitivní remediaci, tedy propojení podpory poznávacích dovedností a emoční terapie. „Nesprávné zpracování emocí a reakce na odměnu, kdy se jedinou životní odměnou stalo hubnutí, jsou u poruch příjmu potravy zásadním rizikem. Potvrdilo se, že tyto dívky hůře snášejí negativní emoce a vyhýbají se řešení problémů. „Výzkum pomocí nových zobrazovacích metod, jako jsou funkční magnetická rezonance nebo EEG, ukazuje, že dívky s poruchami příjmu potravy vnímají emoce jinak než běžná populace. Nerozumí tolik výrazům obličeje, které lidé běžně dokážou z tváře druhého vyčíst, a nedokážou pak v sociálním poli vnímat ostatní, podobně jako lidé s autismem. To zhoršuje jejich orientaci ve vztazích během nemoci i po ní,“ vysvětluje Hana Papežová.

Genetika jako nabitá pistole

Centrum pro poruchy příjmu potravy se podílelo na rozsáhlém multicentrickém projektu (GWAS), který u 3500 pacientek z celého světa zjišťoval genetický základ onemocnění. Vědci poprvé potvrdili přesné umístění genu, který je za anorexii zodpovědný. Nachází se na 12. chromozomu a v minulosti jej vědci označili za sídlo genu zodpovědného za diabetes 1. typu a autoimunitní choroby. Výsledky studie byly letos v květnu vědecké veřejnosti oznámeny na tiskové konferenci Severokarolínské univerzity v Chapel Hil (UNC). „Ukazuje se nejen to, že anorexie, obezita i obsedantně-kompulzivní porucha mají některé geny shodné, ale že shodné genetické riziko může mít anorexie také s metabolickými a autoimunitními chorobami. Je stále průkaznější, že anorexie vzniká vzájemným působením rizikových genetických faktorů a rizikového prostředí. Medikům 1. LF UK ráda cituji naši významnou kolegyni C. Bulik z USA, která se na objevu podílela. Genetika je podle ní nabitá pistole a my můžeme prostředím ovlivnit, zda vystřelí, nebo ne,“ upozorňuje prof. Papežová.

Přibývá chronických průběhů

Poruchy příjmu potravy patří mezi závažná psychiatrická onemocnění s vysokým procentem sebevražd. V klinické praxi se psychiatři stále častěji setkávají s chronickým průběhem PPP. V odborné literatuře je označován jako Severe and Enduring Anorexia (SEAN). Proč se pacientkám onemocnění stále vrací? „Jedním z důvodů může být skutečnost, že v posledním desetiletí dochází v České republice k nárůstu počtu osob, které se odborné psychiatrické léčbě dlouhodobě vyhýbají. Pacientky i jejich rodiny preferují pouhou léčbu somatických následků malnutrice a odbornou psychologickopsychiatrickou terapii vyhledají pozdě, což vede k nárůstu chronicity i invalidizaci mladých žen na začátku pracovní kariéry,“ varuje prof. Papežová.

Reforma psychiatrie by měla přinést podporu multidisciplinární spolupráce a umožnit včasnější a diferencovanější přístup k problému. I když je v ČR možnost delší hospitalizace pacientek s poruch, je podle prof. Papežové třeba podpořit i v této oblasti deinstitucionalizaci neboli možnost delšího léčebného pobytu v komunitě podporované odborníky.

Mezinárodní interdisciplinární konference o poruchách příjmu potravy a obezitě Ve dnech 8.–10. 6. proběhla v Praze konference s podtitulem: Může reforma v psychiatrii zlepšit péči o poruchy příjmu potravy? Pořadateli byli Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Sekce pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické společnosti ČLS JEP a E-clinic. Akce byla letos propojena s International Conference on Eating Disorders (ICED 2017). Na programu byla problematika ambulantní léčby poruch příjmu potravy, její léčba v rámci urgentní medicíny, zkušenosti s léčbou duální diagnózy mentální anorexie s Crohnovou chorobou, prevence obezity u dětí. Program kladl důraz na multidisciplinární přístup nejen z pohledu lékaře, ale i v ošetřovatelském týmu.

Světový den poruch příjmu potravy Druhý ročník Světového dne poruch příjmu potravy proběhl 2. června letošního roku. Odborníci z celého světa se shodli na devíti pravdách o poruchách příjmu potravy, které mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a rodinným příslušníkům. 1. Mnoho lidí s PPP může vypadat dobře i přes extrémně vážně onemocnění. 2. Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků. 3. Diagnóza PPP je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy. 4. PPP nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou, biologicky ovlivněnou nemoc. 5. PPP postihují v současnosti lidi všech věkových kategorií, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní. 6. U PPP narůstá riziko sebevražd i zdravotních komplikací. 7. Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji PPP. 8. Geny samotné však neodhalí, kdo PPP onemocní. 9. Úplné uzdravení je možné. Proto jsou včasné rozpoznání a intervence velmi důležité. Čeští odborníci přidávají desátou pravdu. Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla, prožívaným stresem a rizikem pro vznik PPP.

Ohodnoťte tento článek!