Novinka v léčbě nekomplikované cystitis

V klinické praxi se velmi často setkáváme s infekcemi močových cest (IMC). Močové infekce zahrnují řadu jednotek, od klinicky bezvýznamné přítomnosti bakterií v močových cestách přes infekci močové trubice (uretritidu), močového měchýře (cystitidu), zánět prostaty až po závažný bakteriální zánět ledvin (pyelonefritidu).

Problémem nebývá jedna epizoda infekce, ale formy opakované. Většina opakovaných se odehrává v prvních třech měsících od první ataky. Vzhledem k anatomickým a hormonálním předpokladům jsou infekcemi močových cest nejčastěji postiženy ženy. Podle statistik je jedna ze tří žen léčena antimikrobiálními léky pro epizodu IMC do 24 let a více než polovina žen prodělá jednu epizodu v průběhu svého života. Naštěstí je většina těchto IMC nekomplikovaná.

Pokud epizody přicházejí opravdu často, jsou klinicky významné, obtěžující a mají případně horečnatý průběh, měla by být žena doporučena k důkladnějšímu vyšetření (kultivace moči, včetně atypických bakterií, případně ultrazvuk či cystoskopie). V případě symptomatické infekce močových cest u muže musíme mít vždy na zřeteli, že se často jedná o komplikovanou infekci. Muž s opakovanými infekcemi by měl být také doporučen k vyšetření urologem či nefrologem. Infekce IMC vznikají ve většině případů ascendentní cestou a ženy jsou k nim z anatomických důvodů náchylnější. Muži mají výhodu v tom, že mají močovou trubici delší než ženy, a proto bakterie většinou nestihnou doputovat až do močového měchýře. Zdrojem uropatogenních kmenů bakterií je střevní rezervoár.

Nekomplikované IMC

Nekomplikované IMC postihují jinak zcela zdravé ženy, u kterých není přítomna strukturální nebo funkční abnormalita močového traktu. Jsou charakterizovány přítomností mikroorganismů (nejčastěji gramnegativních bakterií), které jsou nejčastěji (až z 80 procent) vyvolány uropatogenními kmeny bakterie Escherichia coli, která je jedním z nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry, a její přítomnost je pro správný průběh trávicích procesů ve střevě nezbytná. Pokud se ale dostane do našeho močového ústrojí, pak způsobuje problémy. IMC totiž začíná kolonizací vaginálního vestibula (předkožkového vaku) a následně se infikuje močová trubice, močový měchýř a vzácně i horní močové cesty.

Důležitou roli hraje zvýšená virulence bakteriálních původců a faktory, které negativně ovlivňují imunitní obranné schopnosti hostitele (geneticky podmíněná zvýšená vnímavost sliznice močových cest vůči uropatogenům), a některé další nepříznivé vlivy: ochablé svalstvo (po porodu, při těhotenství), diabetes mellitus, používání lokálně působících spermicidních kontraceptivních látek nebo deficit estrogenů u postmenopauzálních žen. Velmi častou příčinou je pak instrumentální vyšetření a močová cévka.

Diagnostika nekomplikované uretrocystitidy se opírá o typickou klinickou symptomatologii (strangurie, urgence, cystalgie) a průkaz pyurie (vyšetření močového sedimentu nebo průkaz leukocyturie ponorným papírkem na podkladě esterázové reakce). Bakteriologické vyšetření moče není při epizodické IMC, prezentující se jako uretrocystitida/cystitida, nutné.

Bohužel má nekomplikovaná dolní IMC tendenci k recidivám a je spojena s nepříjemnými klinickými symptomy, které snižují kvalitu života postižených pacientů a vedou k časté pracovní neschopnosti. Víme, že při vzniku IMC hraje významnou roli schopnost adherence bakterie k uroepitelu močových cest. E. coli mají tzv. fimbrie, které jim tuto adherenci umožňují.

Snížení adheze a proliferace

Xyloglukan je želatina ve stavu síťového komplexu proteinů a rostlinných polysacharidů, ve kterých jsou kovalentní vazby. Po požití prochází kyselým prostředím žaludku v nezměněné podobě a vytvoří na epiteliálních buňkách střevní sliznice biofilm. Xyloglukan má podobné složení jako přirozený střevní hlen, a proto se i stejně chová. Nezabraňuje tudíž ani průchodu živin, vody nebo léků, ani jejich vstřebávání. Snižuje tím adhezi a proliferaci uropatogenních bakterií ve střevní sliznici (zabrání přilnutí bakterií E. coli na střevní stěnu a jejich patologickému zmnožení). Tento efekt významně snižuje migraci mimo střeva a následnou kolonizaci urogenitálních cest.

Druhý účinek je v močovém měchýři a je založen na vlastnostech květů ibišku a propolisu. „Obě jsou bohaté na organické kyseliny, které jsou vylučovány močí. Infikovaná moč totiž obsahuje velké množství dusitanů, jejichž okyselení vede k tvorbě oxidu dusnatého, který má antimikrobiální vlastnosti. Snížení pH moči inhibuje proliferaci bakterií.

Klinické studie

Dvě randomizované, placebem kontrolované a dvojitě zaslepené studie poukazují na klinické účinky, a to jak v akutních infekcích močových cest, tak u recidivujících nekomplikovaných IMC. Do pětidenní studie u akutní IMC bylo zařazeno 60 pacientů. Hlavním kritériem zařazení byly věk rovný nebo vyšší než 18 let, jeden nebo více příznaků IMC (dysurie, nutkání na močení, bolest v podbřišku a/nebo organoleptické změny moči), nástup příznaků méně než 72 hodin před vstupem do studie a pozitivní výsledek testu moči (esteru, leukocytů nebo dusičnanů).

Pacienti obdrželi testovaný zdravotní prostředek nebo placebo každých dvanáct hodin. Při zachování nebo zhoršení příznaků po pěti dnech dostali pacienti antibiotika. Zatímco v aktivně léčené skupině pouze u deseti procent z nich bylo nutné zahájit léčbu antibiotiky, ve skupině kontrolované placebem šlo o 33 procent. Kromě toho, akutní příznaky ve skupině s přípravkem Utipro® plus trvaly jen dva dny, protože po pěti dnech léčby byla bolest při vyprazdňování močového měchýře a nucení na močení ve srovnání s placebem významně zlepšená.

Druhá dvojitě zaslepená studie byla provedena u 100 pacientů s recidivující infekcí močových cest, kde bylo vhodné podávat uvedený zdravotnický prostředek jako profylaxi. Účastníci studie byli náhodně rozděleni na ciprofloxacin (500 mg/d) plus Utipro® plus nebo ciprofloxacin (500 mg/d) plus placebo. Od šestého dne profylaxe bylo v obou skupinách podávání antibiotik přerušeno. Sledovaná skupina s Utipro® plus obdržela po dobu 15 dní jednu kapsli přípravku, v druhé kontrolní skupině jednou denně placebo. Tento 15denní interval ošetření se cyklicky opakoval v dalších dvou následujících měsících. První předběžná analýza ukázala převahu Utipro® plus v prevenci rekurentní cystitidy.

Recidivující infekce močových cest jsou velmi častým klinickým problémem, který vyžaduje náročnou a opakovanou léčbu. Dlouhodobé užívání antibiotické profylaxe může mít za následek řadu vedlejších účinků a často vede ke vzniku multirezistentních kmenů bakterií. Uvedené přírodní přípravky či imunopreparáty mohou být užívány současně s antibiotiky, ale i bez nich.

Doporučení pro snížení rekurujících infekcí močových cest spočívá v první řadě v prevenci – vyvarování se prochlazení, v dostatečném pitném režimu (2–2,5 litrů nesycených nápojů), v postkoitálním vymočení, v nepoužívání spermicidních krémů, lubrikačních gelů nebo ve vyvarování se koupele ve stojatých vodách. Zmiňované přírodní přípravky a imunopreparáty jsou bezpečnou, efektivní, používanou a doporučenou cestou.

Ohodnoťte tento článek!