NOVOROČNÍ PŘÍLOHA: Medicínské právo v roce 2013

Změny od 1. ledna 2013

Změn účinných od Nového roku 2013 nebylo mnoho. Z těch s vahou zákona se jednalo o novelu zákoníku práce a zákona o zdravotnické záchranné službě, jež zavedla odchodné pro zdravotnické pracovníky, kteří vykonávali činnosti při poskytování zdravotnické záchranné služby (č. 385/2012 Sb.). Druhou z těchto změn byla novela občanského soudního řádu, která částečně měnila pravidla pro detenční řízení, čili řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (č. 404/2012 Sb.).

Vedle dvou zákonů nabyla účinnosti také dvě nařízení vlády. Nejprve bylo publikováno to o stanovení výše úhrady nákladů na připravenost poskytovatele zdravotnické záchranné služby na řešení mimořádných událostí a krizových situací ze státního rozpočtu (č. 148/2012 Sb.). Následně vláda vydala předpis o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb (č. 307/2012 Sb.).

1. 1. 2013 nabyla účinnosti také nová vyhláška o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky (č. 297/2012 Sb.).

V prosinci 2012 byly publikovány tři vyhlášky účinné od 1. 1. 2013 z oblasti veřejného zdravotního pojištění. První byla vyhláška, kterou se stanoví nákladové indexy věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění pro rok 2013 (č. 442/2012 Sb.). Čtyři dny před koncem roku byla publikována novela vyhlášky, kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami (č. 467/2012 Sb.). Na Silvestra pak spatřila světlo světa vyhláška o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2013 (č. 475/2012 Sb.).

Změny v průběhu roku 2013

Novelizace zákona o zdravotních službách

V oblasti právní regulace poskytování zdravotních služeb došlo v průběhu roku 2013 k několika změnám. Dlouho očekávanou změnu přinesla zejména novela zákona o zdravotních službách (č. 66/2013 Sb.), která nabyla účinnosti bezprostředně po své publikaci 14.

3. 2013. Zhruba po roce účinnosti zákona tak došlo zejména k nápravě nevhodné právní úpravy informovaného souhlasu se zdravotními výkony u nezletilých pacientů.

Bylo opuštěno pravidlo, že pro provedení zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, se vyžaduje souhlas obou rodičů. Březnová novela se vrátila k právnímu stavu, který platil do března roku 2012. Nově tak pravidla pro rozhodování rodičů při poskytování zdravotní péče o jejich nezletilé dítě nestanovil zákon o zdravotních službách, ale použila se obecná právní úprava uvedená v základních civilních předpisech (občanský zákoník, zákon o rodině).

Zároveň došlo ke změně pravidel pro poskytování zdravotní péče o nezletilé bez souhlasu zákonného zástupce. Takto lze poskytnout neodkladnou péči, jdeli o zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného poškození zdraví, dále v případě léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta, a také pokud je u nezletilého podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

Kromě toho byly vymezeny důvody, kdy je o poskytnutí zdravotní péče oprávněn rozhodnout ošetřující zdravotnický pracovník, jestliže souhlas zákonného zástupce nelze získat bez zbytečného odkladu. Jedná se o případy neodkladné péče, která nespadá do výše uvedených důvodů, nebo o případy akutní péče. Pro lepší pochopení připomínám, že neodkladná je taková péče, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti či vážnému ohrožení zdraví, případně způsobují náhlou či intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe či své okolí. Za akutní se pak považuje taková péče, jejímž účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení či změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe či své okolí. Ze zbytku změn, které tato novela přinesla, bych vzpomněl na jednu poněkud kuriózní. Mezi případy, kdy lze použít tělo zemřelého bez souhlasu, byl nově zařazen nácvik život zachraňujícího zdravotního výkonu koniotomie nebo punkce tenzního pneumotoraxu. Tato možnost je však podmíněna tím, že se nácvik má provádět pouze v rámci patologicko-anatomické pitvy nebo zdravotní pitvy. To jsou však případy pitev, které nemají výukový charakter.

Z prováděcích předpisů k zákonu o zdravotních službách byly změnami dotčeny dva. S účinností od 30. 8. 2013 byla poupravena vyhláška o zdravotnické dokumentaci (č. 236/2013 Sb.) především za účelem dosažení souladu s novou vyhláškou o Listu o prohlídce zemřelého. Dne 2. 10. 2013 pak nastala účinnost změny vyhlášky o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb (č. 287/2013 Sb.), která znamenala především formální úpravy.

Pracovnělékařské služby

Stejně jako zdravotníky potěšila novela zákona o zdravotních službách, zaměstnavatele potěšila novela zákona o specifických zdravotních službách (č. 47/2013 Sb.), která s účinností od 1. 4. 2013 významněji zasáhla regulaci poskytování pracovnělékařských služeb. Byť ke změně došlo po roce účinnosti tohoto zákona, přišla včas, neboť povinnost plně dodržovat nová pravidla pro pracovnělékařské služby nastala dle přechodných ustanovení právě až ode dne 1. 4. 2013.

Zaměstnavatelé především (byť nejen) z řad poskytovatelů zdravotních služeb jistě kvitovali, že je opět možné, aby pracovnělékařské služby poskytovali jejich zaměstnanci, nikoli nutně pouze externí subjekty. Všichni pak ocenili, že vstupní lékařská prohlídka není podmínkou navázání každého pracovněprávního vztahu. Nově se vyžaduje jen před uzavřením pracovního poměru nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu. V případě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti ji uchazeč o zaměstnání musí podstoupit jen tehdy, pokud má být zařazen k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou, případně je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny zvláštními právními předpisy. Zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat vždy, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci.

S účinností od 3. 4. 2013 pak na tuto inovovanou zákonnou úpravu navázala vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče (č. 79/2013 Sb.). Ta blíže vymezuje obsah pracovnělékařských služeb, zejména jednotlivých typů pracovnělékařských prohlídek a rovněž lékařských prohlídek ke zjištění zdravotního stavu ke vzdělávání a v průběhu vzdělávání. Určuje také náležitosti žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a lékařských posudků. V přílohách pak normuje dobu potřebnou k provádění pracovnělékařských služeb, rizikové faktory a nemoci, které při výskytu těchto faktorů vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k práci, rozsah odborných vyšetření a četnost lékařských prohlídek.

Ve vztahu k této úpravě je namístě dodat, že další příbuzný právní předpis byl vydán v závěru roku. Dne 31. 12. 2013 nabyla účinnosti vyhláška o zdravotní způsobilosti k tělesné výchově a sportu (č. 391/2013 Sb.), která stanoví druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu, včetně rozsahu odborných vyšetření, a postupy při jejich zajišťování, seznam nemocí, stavů a vad vylučujících zdravotní způsobilost a náležitosti lékařského posudku, jde-li o posuzování zdravotní způsobilosti ke sportu, vzdělávání nebo v průběhu vzdělávání ve školách se zaměřením na sport a tělesnou výchovu, případně pro uvolnění z vyučování v předmětu tělesná výchova.

Transplantační problematika

Řady změn doznala v průběhu roku také právní úprava transplantací. Nejvíce jich způsobila novela transplantačního zákona (č. 44/2013 Sb.), jež nabyla účinnosti 1. 4. 2013. Potřebnost novely byla vyvolána především nutností zapracovat do našeho právního řádu dopady směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/53/ EU o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci.

Ze zajímavých změn vybírám následující. V souvislosti s vymezením, kdo může být oprávněným příjemcem orgánu odebraného od žijícího dárce, se pro účely transplantačního zákona speciálně definoval jako jedna z podmínek status osoby blízké, kterou je příbuzný v řadě přímé, manžel, registrovaný partner, sourozenec nebo osoba sešvagřená. Tato definice je ovšem poněkud kuriózní. Vedle manžela či registrovaného partnera, předků, potomků a sourozenců, tedy relativně omezeného okruhu blízkých osob, zahrnuje také úplně všechny příbuzné manžela, a to zcela neomezeně (tzv. osoby sešvagřené). Na první pohled tak váš bratranec nemůže být příjemce vaší ledviny, avšak bratranci vaší manželky tento orgán darovat můžete. I když tyto dopady nepovedené textace zákona lze překlenout jinými než jazykovými výklady zákona, je rozhodně nešťastné, že se v tak citlivé oblasti vyskytla taková chyba, která může být zdrojem sporů.

Nově se také za určitých okolností připouští odběr tkáně či orgánu od zemřelého dárce, který je cizincem. Takový odběr lze provést v případě, je-li cizinec držitelem platného dokladu o souhlasném projevu vůle k posmrtnému darování tkání nebo orgánů vydaného k tomu příslušným orgánem státu, jehož je cizinec občanem. V ostatních případech, jedná-li se o vhodného dárce, učiní Koordinační středisko transplantací písemný dotaz u příslušného orgánu státu, jehož je cizinec občanem, zda dotyčný neučinil projev vůle směřující k vyjádření nesouhlasu s posmrtným odběrem tkání nebo orgánů nebo zda naopak vyslovil souhlas s darováním tkání či orgánů, jeli ve státě, jehož je cizinec občanem, uplatňována zásada předpokládaného nesouhlasu.

Novela zákona rovněž zavedla některé finanční kompenzace či úlevy. Osobě, která vypravila pohřeb zemřelému dárci, jemuž byl proveden odběr orgánu, náleží příspěvek na náklady související s vypravením pohřbu ve výši 5000 Kč. Žijícímu dárci orgánu pak náleží náhrada účelně a prokazatelně vynaložených výdajů a rozdíl mezi ušlým výdělkem a obdrženou náhradou mzdy, platu či odměny a obdrženým nemocenským z nemocenského pojištění, který mu vznikl dočasnou pracovní neschopností v souvislosti s odběrem orgánu a poskytováním zdravotních služeb, které si tento odběr vyžádal. Mezi položky odečitatelné od základu daně také nově patří hodnota odběru orgánu od žijícího dárce oceněná částkou 20 000 Kč. Transplantační zákon dále v textu přílohy nově upravuje pravidla zjišťování smrti v případech prokazování smrti mozku.

V návaznosti na tuto změnu byly do konce roku 2013 publikovány tři nové prováděcí předpisy: s účinností od 7. 5. 2013 vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce tkání a orgánů pro účely transplantací (č. 114/2013 Sb.) a vyhláška o specializované způsobilosti lékařů zjišťujících a potvrzujících smrt pro účely transplantací (č. 115/2013 Sb.), s účinností od 1. 10. 2013 také vyhláška o stanovení požadavků na vytvoření pracovních postupů pro zajištění systému jakosti a bezpečnosti lidských orgánů určených k transplantaci (č. 111/ 2013 Sb.).

Vzdělávání zdravotníků

Pokud se jedná o vzdělávání zdravotnických pracovníků, jediné zaznamenáníhodné změny způsobila novela vyhlášky o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů (č. 286/2013 Sb.), která nabyla účinnosti 2. 10. 2013.

Kromě několika málo drobných změn názvů oborů došlo k povýšení tří lékařských oborů z nástavbových na základní obory specializačního vzdělávání (angiologie, dětská a dorostová psychiatrie, urgentní medicína). Počet nástavbových oborů i tak celkově narostl, protože přibyly dětská endokrinologie a diabetologie, onkourologie, ortopedická protetika, psychosomatika, spondylochirurgie, vaskulární intervenční radiologie a veřejné zdravotnictví. Ke změnám došlo i u specializačního vzdělávání farmaceutů, kde se minimální délka vzdělávání u pěti ze sedmi oborů o rok prodloužila.

Právní regulace léčiv

K řadě dílčích změn došlo v právní regulaci léčiv. První změny nastaly v samotném zákoně o léčivech v důsledku přijetí tzv. konopné novely (č. 50/2013 Sb.) s účinností od 1. 4. 2013. Do zákona se nám dostal nový typ – individuálně připravovaný léčivý přípravek s obsahem konopí pro léčebné použití. Z důvodu důkladné sledovatelnosti lze recept na tento léčivý přípravek vystavit výhradně v elektronické podobě. Centrální úložiště elektronických receptů pak dostalo „menšího bratříčka“ v podobě registru pro léčivé přípravky s omezením (využije se nejen pro ty s konopím), s nímž je propojeno za účelem zajištění dodržování omezení stanovených pro výdej. Návazně byla s účinností od 1. 8. 2013 vydána vyhláška, kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití (č. 221/2013 Sb.).

Další téměř tři stovky změn zákona o léčivech způsobila novela (č. 70/2013 Sb.), která nabývá účinnosti postupně. První změny nastaly již k 2. 4. 2013, další pak v červenci, srpnu, říjnu 2013, k Novému roku 2014 a poslední by měly být účinné až od 1. 1. 2015. Tyto změny mají řadu důvodů, především se však jedná o zapracování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/84/EU, kterou se mění směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, pokud jde o farmakovigilanci, a o zapracování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/62/EU, kterou se mění směrnice 2001/83/ES o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, pokud jde o zabránění vstupu padělaných léčivých přípravků do legálního dodavatelského řetězce.

Především v návaznosti na tyto změny byly ve zbytku roku novelizovány i mnohé prováděcí předpisy k zákonu o léčivech: k 25. 7. 2013 vyhláška o způsobu předepisování léčivých přípravků (č. 190/2013 Sb.), k 1. 9. 2013 vyhláška o správné lékárenské praxi (č. 254/2013 Sb.) a vyhláška o registraci léčivých přípravků (č. 255/2013 Sb.), k 2. 9. 2013 vyhláška o stanovení seznamu léčivých látek a pomocných látek (č. 270/2013 Sb.) a k 15. 10. 2013 vyhláška o stanovení výše náhrad výdajů za odborné úkony vykonávané v působnosti SÚKL (č. 327/2013 Sb.).

Ochrana veřejného zdraví

Také zákon o ochraně veřejného zdraví byl v uplynulém roce změněn. Větší, téměř šedesátibodová novela (č. 223/2013 Sb.) nabývala účinnosti postupně – k 30. 7. a 1. 8. 2013, zbytek pak k 1. 1. 2014. Vedle řady změn vyplývajících z celoevropské regulace potravin a kosmetiky se poskytovatelů zdravotních služeb bezprostředně týká povinnost bezodkladně oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví každé poranění zdravotnického či jiného odborného pracovníka, které vzniklo při manipulaci s ostrým kontaminovaným předmětem nebo nástrojem použitým k provádění zdravotních výkonů během poskytování zdravotní péče, v jehož důsledku by mohlo dojít ke vzniku infekčního onemocnění přenosného krví.

Z prováděcích předpisů byly novelizovány k 1. 5. 2013 vyhláška, kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (č. 107/2013 Sb.), a k 23. 11. 2013 vyhláška o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody (č. 352/2013 Sb.). Dne 12. 7. 2013 ministerstvo zdravotnictví vydalo sdělení o antigenním složení očkovacích látek pro pravidelná, zvláštní a mimořádná očkování pro rok 2014 (č. 195/2013 Sb.).

Veřejné zdravotní pojištění

Nyní se dostáváme k problematice veřejného zdravotního pojištění. Tam byl v letošním roce hlavním určovatelem pravidel Ústavní soud. Nejprve ve svém červnovém nálezu (Pl. ÚS 36/11, č. 238/2013 Sb.) zrušil tzv. nadstandardy, tj. rozdělování hrazené zdravotní péče na základní a ekonomicky náročnější variantu, a to ke dni 5. 8. 2013. Zároveň zrušil stokorunový regulační poplatek za den lůžkové péče a oprávnění zdravotních pojišťoven sankcionovat poskytovatele zdravotních služeb. Účinnost těchto dalších kroků nechal Ústavní soud až na konec roku 2013. Následně (Pl. ÚS 19/13, č. 396/2013 Sb.) zrušil úhradovou vyhlášku pro rok 2013, to však pro změnu s účinností až ke konci roku 2014.

Změny od 1. ledna 2014

Dosavadní neoptimální stav, kdy se v zákoně o návykových látkách prolínala a směšovala právní regulace omamných a psychotropních látek a prekurzorů drog (kromě jejich úpravy v přímo použitelných předpisech Evropské unie), byl s účinností k 1. 1. 2014 napraven tak, že se tyto problematiky legislativně rozdělily. Byl proto přijat samostatný zákon o prekurzorech drog (č. 272/2013 Sb.). Otázkám regulace omamných a psychotropních látek se pak věnuje novelizovaný zákon o návykových látkách (č. 273/2013 Sb.).

K jejich provedení byly v závěru roky vydány dva nové předpisy: vyhláška o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech (č. 458/2013 Sb.) a nařízení vlády o seznamech návykových látek (č. 463/2013 Sb.).

Z oblasti ochrany veřejného zdraví je možno zmínit, že od 1. 1. 2014 dochází k některým změnám vyhlášky o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti (č. 422/2013 Sb.).

Co se týče veřejného zdravotního pojištění, opět se mění vyhláška, kterou se stanoví seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami (č. 421/2013 Sb.) – konkrétně dochází k více než padesáti změnám. Nejhlasitěji bylo proklamováno doplnění nového výkonu 63120 Vedení porodu vaginálně – hlavičkou porodní asistentkou při supervizi lékařem. Tento výkon má „nově“ umožnit, že fyziologický porod vede v porodnici sama porodní asistentka poté, co tak umožnil svým odborným závěrem porodník, který pak není bezprostředně přítomen porodu, je však připraven v případě potřeby se okamžitě do vedení porodu zapojit. Není ovšem zřejmé, proč vyhláška požaduje, aby porodní asistentka byla v kategorii S3, tj. zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu se specializovanou způsobilostí v příslušném oboru nebo zvláštní odbornou způsobilostí. Rozhodně ne každá porodní asistentka má specializovanou způsobilost nebo zvláštní odbornou způsobilost, podle vyhlášky o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků totiž plně postačuje „základní“ odborná způsobilost v oboru porodní asistentka. Jedna vyhláška ministerstva zdravotnictví (č. 55/2011 Sb.) tak říká, že k fyziologickému porodu stačí „obyčejná“ porodní asistentka, druhá (č. 421/2013 Sb.) však požaduje další vzdělání proto, aby tento porod bylo možno hradit ze zdravotního pojištění.

Den před Štědrým dnem pak byla publikována vyhláška o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2014 (č. 428/2013 Sb.).

Občanský zákoník a související změny

Změny účinné od Nového roku 2014, které vyplývají z nového občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.) a s ním souvisejících změnových či nově přijatých zákonů, jsem ponechal do samostatné kapitoly. Občanský zákoník budí řadu negativních i pozitivních vášní. Pokud se jedná o jeho dopady na zdravotnictví, jeví se jako základní problém, že reguluje řadu oblastí, které zároveň upravuje i zákon o zdravotních službách, avšak tyto dva zákony v těchto shodných oblastech obsahují odlišné právní normy. Tento rozpor vznikl navzdory tomu, že oba právní předpisy byly vládou připraveny ve shodný čas a ve stejnou dobu je projednal i parlament. Pouze kvůli dlouhé době mezi publikací a účinností (přes 21 měsíců) dochází k tomu, že tyto rozpory začínají mít praktické důsledky až nyní.

Bohužel neexistuje žádný jednoduchý návod, jak lze tyto rozpory řešit. V posledních měsících jsem absolvoval řadu debat, ve kterých se výsledná řešení těchto střetů rodila nelehce, přičemž jejich zdůvodnění jsou místy dosti složitými případy použití metodologie nalézání práva. Ve výsledku tak platí, že v případě některých rozporů se použije zákon o zdravotních službách, v jiných občanský zákoník a v dalších se právní normy z obou zákonů zkombinují. 🙁

Nyní bych představil alespoň několik novinek vyplývajících z účinnosti nového občanského zákoníku. První je výčet případů, kdy je třeba, aby poskytovatel zdravotních služeb obdržel od pacienta souhlas k výkonu v písemné formě. Občanský zákoník vyžaduje, aby této formy souhlasu bylo využíváno ve všech případech, kdy má být v rámci zákroku oddělena část těla, která se již neobnoví. Tato právní norma tak dopadá nejen na amputace končetin, ale třeba i na extrakce zubů. Zajímavá diskuse se v této souvislosti vede k extrakci mléčných zubů. Druhé zuby jsou totiž jiné zuby, jedná se tedy skutečně o obnovenou část těla? Nicméně z pohledu funkce to přece jen jsou opět zuby.

Významné a složité téma jsou podmínky poskytování zdravotní péče u nezletilých. Zmíním se o dvou dílčích problémech. Podle jednoho z ustanovení občanského zákoníku může docházet ke konfliktům mezi nezletilými a jejich zákonnými zástupci, které bude muset rozřešit soud. V případě, kdy má být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil 14 let věku, nenabyl plné svéprávnosti a zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. Stejně tak nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity nezletilého, který dovršil 14 let věku, ač si jej tento přeje, lze zákrok provést na jeho návrh nebo na návrh osoby jemu blízké též jen se souhlasem soudu.

Pokud ve vztahu k poskytovateli zdravotních služeb jedná za dítě pouze jeden rodič a poskytovateli není znám odlišný názor druhého rodiče, má mít za to, že onen jednající rodič tak jedná se souhlasem druhého rodiče. Je tedy chráněna dobrá víra poskytovatele zdravotních služeb, který nemá povinnost zjišťovat názor druhého rodiče. Pro rodiče pak platí, že pokud se nedohodnou v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, má to být soud, kdo rozhodne na návrh jednoho z rodičů o řešení jejich konfliktu. Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky. Dalším zajímavým – byť z mého pohledu symbolickým – dopadem je, že nový občanský zákoník mezi nově popsanými smluvními typy uvádí také smlouvu o péči o zdraví. Přestože na většinu vztahů mezi poskytovateli zdravotních služeb a pacienty je třeba již dlouho hledět jako na vztahy smluvní, které jistě mají řadu dílčích specifik a omezení, je to teprve nový občanský zákoník, který toto uvádí zcela explicitně. Tento fakt má řadu dalších dopadů, například v oblasti závazků z deliktů. Povinnost poskytnout náhradu za újmu na zdraví tak typicky bude důsledkem porušení smluvní, nikoli zákonné povinnosti.

Je také na místě upozornit, že stávající občanský soudní řád, tedy právní předpis regulující soudní řízení v civilních věcech, dostal své dvojče v podobě zákona o zvláštních řízeních soudních (č. 292/2013 Sb.). Do tohoto nového zákona se z občanského soudního řádu přesunula pravidla pro nesporná řízení jako například pro tzv. detenční řízení, čili řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotnickém zařízení. Jsou zde však také pravidla řízení o svéprávnosti, o opatrovnictví nebo o některých podpůrných opatřeních, která nás ve zdravotnictví začnou v brzkém čase hodně zajímat.

Co nás čeká v roce 2014?

Velmi rád bych v této závěrečné části konstatoval, že nás v roce 2014 nečekají žádné další změny, neboť úplně bude stačit, když se sžijeme se všemi změnami nedávnými, zejména pak s novým občanským zákoníkem. Nacházíme se však v úvodní fázi volebního období a již ze smlouvy o vytvoření vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL, rodící se ve dnech psaní tohoto textu, lze tušit, že nová vládní většina v parlamentu bude chtít naše právní předpisy opět měnit.

Zmíněné politické strany či hnutí chtějí vytvořit pravidla pro tvorbu sítě poskytovatelů zdravotních služeb, změnit indikace lázeňské péče, cenotvorbu léků, zrušit téměř všechny regulační poplatky, nově regulovat podmínky pro poskytovatele k získání smlouvy se zdravotní pojišťovnou, zřídit dozorový orgán nad zdravotními pojišťovnami, přijmout zákon o veřejných neziskových nemocnicích, zlepšit právní ochranu zdravotníků, zrevidovat systém dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků, usnadnit převod lékařských praxí, přijmout novou právní úpravu výhrady svědomí, posílit postavení a odpovědnost ošetřovatelského personálu či zavést elektronický přístup pacientů k vlastním individuálním účtům. A to je jen namátkový výčet.

Další změny budou jistě generovány závazky vyplývajícími z našeho členství v Evropské unii. Například víme, že již nyní máme skluz se zaváděním pravidel vyplývajících ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.

Mohu tak tradičně konstatovat, že ani v roce 2014 se v medicínském právu jistě nudit nebudeme.

Ohodnoťte tento článek!