O brožurách a programech

Kdyby se pokaždé, když vyjde nějaká publikace věnovaná českému zdravotnictví, vyřešil alespoň jeden jeho problém, bylo by hej. Leč není. Napsalo se toho hodně, vyřešilo málo. Útlá publikace „Budoucnost českého zdravotnictví“, která sbírku sepsaných rozvah doplnila v posledních dnech, historii nepřepíše ani obsahem, ani úpravou. Přesto stojí zato se jí právě v tomto čase alespoň chvíli věnovat.

Záštitu nad ní převzali a úvodním slovem ji opatřili dva páni profesoři – Rostislav Vyzula, poslanec za hnutí ANO a šéf sněmovního výboru pro zdravotnictví, a Jan Žaloudík, senátor za ČSSD a šéf výboru pro zdravotnictví v horní parlamentní komoře. Dá se tedy říci, že publikace má politické krytí z obou dominantních stran současného politického spektra. A právě ono politické krytí je vzhledem k obsahu pozoruhodné. Ačkoli jej poskytují dvě vládní strany, je obsah publikace k současnému stavu zdravotnictví velmi kritický. A třebaže ono krytí současně poskytují dva hlavní soupeři v nadcházejících parlamentních volbách, je obsah až překvapivě jednoznačný, zejména pokud jde o budoucí financování zdravotnického systému.

Podle Vyzulova úvodního slova jsme významnou zemí „ve středu Evropy, s pracovním potenciálem, který nás uživí, ale k zajištění v podstatě bezplatného zdravotnictví to stačit nebude“. „Musíme hledat i nové cesty financování,“ pokračuje Vyzula. „Oproti různým průhledným systémům ve světě, jako jsou národní zdravotní služba, různé poměry veřejného a komerčního pojištění nebo dominantně privátní služby, se v ČR podařilo protáhnout nemalý socialismus do kvazitržního hospodářství kapitalistického sociálního státu a postupně střádat negativa z obou,“ píše na vedlejší stránce ve svém úvodu Žaloudík. Nespokojenost se současným systémem financování zdravotnictví a potřeba hledat více zdrojů peněz než jen tupou zdravotní daň vydávanou za pojištění je patrná i v dalších textech uvnitř brožury. „Financování z více zdrojů je nedílnou součástí ekonomiky systému,“ píše se ve kmenovém Vyzulově provolání „20 zdravých vět“, kolem nějž se točí zbytek příspěvků.

To je ovšem významné. Především proto, že za pár měsíců jsou volby a že nejpozději za pár týdnů začnou strany představovat své volební programy. Bude velmi zajímavé pozorovat, zda a s jakou vervou budou ČSSD a ANO vpisovat do těchto programů body týkající se vícezdrojového financování zdravotnictví, což mimo jiné znamená zvýšení spoluúčasti pacientů ve formě nadstandardů, komerčního připojištění, individuálních pojistných plánů, případně malusů k pojištění. Těch se zejména socialisté vždycky báli jako čerti kříže.
To ostatně potvrzuje pohled do nejaktuálnějšího dokumentu, který je od ČSSD momentálně k dispozici, tedy dlouhodobého programu schváleného letos v březnu stranickým sjezdem. V něm se píše, na čem „je nutné trvat“ a co „je třeba ukotvit“. Takže zmínku o financování zdravotnictví aby člověk hledal lupou, ale je tu: „Systém povinného veřejného zdravotního pojištění bude i nadále hlavním zdrojem úhrady zdravotních služeb.“ O vedlejších zdrojích už se tu pro jistotu nepíše nic. Pokud by Vyzulova a Žaloudíkova brožura dodala socialistům i hnutí ANO odvahu napsat do programu něco ne úplně populistického o potřebě změny systému financování zdravotnictví, nebyla by tak zbytečná.

O autorovi| autor je komentátorem deníku E15

Ohodnoťte tento článek!