O sestrách se hovoří až pět minut po dvanácté

Čestné ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství letos získala Marie Volková, porodní asistentka Gynekologické ambulance Podhorské nemocnice, a. s., pracoviště Rýmařov. Redakci časopisu řekla, jak vzpomíná na svou kariéru, co ji činí psychicky odolnou a jak vidí současný stav českého porodnictví.

Počítala jste někdy, kolik mohlo být dětí, které jste s pomocí ostatních nebo sama přivedla na svět?

Vlastně mě nikdy nenapadlo si to spočítat. Číslo pro mě není důležité. Více mě potěší, když je poznám a když mi v ambulanci řeknou: „Sestřičko, vy jste mi byla u porodu.“ Počet porodů jsem začala sledovat až jako vrchní sestra gynekologicko-porodnického oddělení. Odhadem si troufám říci, že to bylo asi 800 dětí. Rozhodně by bylo zajímavé se s nimi setkat.

Okamžik zrození je kouzelný a zároveň fyzicky i psychicky náročný. Při takové práci zdravotníci často vyhoří, protože s radostí přichází i hodně emocionálně obtížných situací. Jak jste se s tím během svého života vyrovnávala?

Zvládala jsem to celkem dobře. Byla jsem podstatně mladší, řadu věcí jsem si nepřipouštěla, na vše se dívala trochu jinýma očima. Práce na porodním mě bavila a byla mou srdeční záležitostí. Všechno šlo tak nějak hladce, bez problémů. No a časem se naučíte „nenosit si práci domů“ a vypnout. Zavřete dveře oddělení, vyjdete za bránu nemocnice a máte prázdnou hlavu. Složitější situace nastává v případě, kdy se to dotýká vašich blízkých nebo známých. Na to mi pomáhala a pomáhá jiná aktivita. Je jedno jaká. Do pohody mě dostává práce na zahrádce, jízda na kole, sluníčko i dobrá knížka.

Rýmařovská porodnice díky vám získala již v roce 2004 titul Baby Friendly Hospital. Jak se vaše oddělení a vůbec porodnictví za dobu vašeho působení změnilo?

Získání ocenění nebylo jen mou zásluhou, ale patří celému kolektivu porodního a zvláště pak novorozeneckého oddělení. Na tu dobu jsme byli velmi pokrokoví a přístupní ke všem změnám, ať už se jednalo o alternativní vedení porodu či porodnickou analgezii. Ke každé rodičce jsme přistupovali individuálně, protože na to byl čas. Naše porodní oddělení bylo vyhledávaným pracovištěm. Přicházely k nám proto maminky z širokého okolí. Smutné na tom bylo, že jsme si titulu Baby Friendly Hospital dlouho neužili. Na konci roku bylo naše porodní oddělení totiž uzavřeno. Bylo to pro nás velmi emotivní období. Nerada se k tomu vracím. Dnes na tento krok pohlížím s chladnou hlavou a beru ho jako nevyhnutelný.

Sester a středního zdravotnického personálu se nemocnicím již delší dobu nedostává. Jak jsou na tom porodní asistentky, je po nich také sháňka?

Ano, bohužel je. Nedostatek sester se dotýká všech nelékařských profesí. Porodní asistentky, bohužel, nejsou výjimkou. Smutné na tom je, že se o tom, i přes veškerá předchozí upozornění, hovoří až pět minut po dvanácté.

O autorovi| Připravila Petra Klusáková

Ohodnoťte tento článek!