Občanský zákoník vyvolal chaos v přístupu lékařů k pitvám

Společnost českých patologů ČLS JEP (SČP) upozornila na fakt, že právní interpretace nastalé situace ohledně pitevního provozu v ČR je nejistá. S platností nového občanského zákoníku totiž vyvstala povinnost žádat souhlas zemřelého s pitvou; těch tak od nového roku drasticky ubylo.

V lednu klesly počty vykonaných pitev oproti předchozím rokům na desetinu. Zdravotnická zařízení nepovažují za etické žádat souhlas s pitvou od všech pacientů při přijetí, provádí proto nyní jen ty pitvy, kde souhlas není nutný. Mezi patology vzniká obava, že pokud by lékař provedl zdravotní pitvu například na žádost pozůstalých, kteří si přejí ověřit léčbu či diagnózu, mohl by tak jednat protiprávně.

„Výbor obsáhle diskutoval o nastalé situaci ohledně autoptické praxe, vzniklé s platností nového občanského zákoníku od 1. 1. 2014, a zabýval se několika právními výklady této situace. Vyslovil nad ní politování, zvláště když ani v minulosti neměl možnost se k připravovaným novým právním úpravám této problematiky vyjádřit v připomínkovém řízení,“ píší na svých stránkách zástupci českých patologů.

Ti nyní doporučují všem svým členům konzultovat postup s právním oddělením svých zdravotnických zařízení a řídit se jejho pokyny. Řešením situace podle nich může být teprve novelizace této právní úpravy. Ústy svého předsedy profesora Aleše Ryšky proto zástupci společnosti chtějí oslovit příslušné legislativní orgány a ministerstvo zdravotnictví.

Jak to vidí právníci

Podle občanského zákoníku „pitva a využití těla pro výzkumné a výukové účely“ smí proběhnout jen s výslovným souhlasem pacienta. Text přitom nespecifikuje, zda se jedná o pitvu patologicko-anatomickou, zdravotní, soudní či anatomickou.

Právní hledisko naší redakci ozřejmila právnička kanceláře KMVS Lenka Lamková. Jak uvedla, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách, stanoví vedle druhů pitev i případy, kdy se pitvy musejí provést povinně. „Obecně platí, že v případě, kdy zákon stanoví, že pitva se musí provést, není třeba souhlasu pacienta. Z této obecné zásady existují výjimky, kdy se uplatní prokazatelný nesouhlas pacienta (nebo osoby blízké). Tento prokazatelný nesouhlas se musí respektovat a pitva se nesmí provést v případě, že lékař rozhodne o jejím neprovedení, nebo jde o pitvy žen, které zemřely v souvislosti s těhotenstvím či porodem, pitvy dětí do 18 let nebo pitvy při násilných úmrtích, včetně sebevražd, případně úmrtích z příčiny požití návykové látky. Dále pokud jde o zřejmou příčinu úmrtí nebo pokud zemřelý nesouhlasí s provedením pitvy, případně tento nesouhlas vyslovila osoba blízká,“ vypočetla Lenka Lamková.

Domněnka nesouhlasu

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), dle právničky stanovuje takzvanou domněnku nesouhlasu, která se v dřívější právní úpravě neobjevila. Paragraf 115 totiž říká, že zemřeli člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti způsobem podle § 113, platí, že s provedením pitvy nebo s takovým po užitím svého těla nesouhlasí. Výjimku tvoří pitva pro „potřeby lékařské vědy, výzkumu či k výukovým účelům“ nebo „stanoví-li tak jiný zákon“.

„Zákoník již ale nestanovuje, co se konkrétně myslí provedením pitvy pro potřeby lékařské vědy. Dle důvodové zprávy k NOZ je patrné, že záměr zákonodárce byl takový, aby obecný předpis občanského zákoníku nezasahoval tam, kde zvláštní právní předpisy z oblasti veřejného práva nařizují provedení pitvy z důvodů zdravotních nebo policejních. V těchto případech se, dle důvodové zprávy, bez pochybnosti uplatní nařízení zvláštního právního předpisu,“ vysvětlila Lenka Lamková.

„S poukazem na výše uvedené a ve světle důvodové zprávy k NOZ se tedy domníváme, že ustanovení je nutno vykládat v tom smyslu, že pod pojem ‚pro potřeby lékařské vědy, výzkumu či k výukovým účelům‘ je nutno podřadit i všechny druhy povinných pitev dle zákona o zdravotních službách (to jest tímto zákonem vymezené pitvy v kategoriích patologicko-anatomická, zdravotní, soudní a anatomická),“ dodala právnička.

Tento názor podle jejích slov podporuje i výklad z hlediska kolizních pravidel obou předpisů na základě pravidla lex specialis derogat generali – zvláštní úprava (zákon o zdravotnických službách) má tím pádem přednost před normou obecnější (NOZ), která se uplatní jen tam, kde zvláštní právní předpis věc sám ne upravuje. V tomto duchu je navíc koncipován i NOZ, v jehož důvodové zprávě se uvádí, že se „vyhýbá výslovným odkazům na existenci speciální úpravy ve zvláštních zákonech či odkazům na možnost takových úprav, neboť se vzhledem k zásadě lex specialis derogat generali jedná o pravidlo samozřejmé, které by v důsledku toho muselo být jinak uváděno v každém jednotlivém ustanovení“.

Naruší zákon předatestační přípravu?

Zdravotnická zařízení však zatím takovou jistotu nenabyla. Počet pitev významně poklesl například v Ústavu patologie 1. LF UK a VFN v Praze. „Zatím po dohodě s naším ředitelstvím provádíme pouze pitvy uvedené v zákoně č. 372/ 2011 Sb. jako povinné a celkově tak u nás došlo k výraznému snížení počtu provedených pitev. Pokud tato situace bude trvat, byla by tím narušena i předatestační příprava, kdy má lékař před atestací stanoveno provést 120 pitev, a projeví se to i ve výuce studentů medicíny,“ uvedl přednosta ústavu Pavel Dundr.

Jak ale dodal, omezení pitev by se odrazilo v řadě aspektů. „Nejde jen o žádost pozůstalých, kteří si někdy pitvu přejí s ohledem na stanovení přesné diagnózy a přezkum péče (i v případech, jež nesplňují kritéria pro provedení zdravotní pitvy na pracovišti soudního lékařství), ale také o ověření léčebně-diagnostické péče jako takové. Vybavuje se mi nedávný případ pitvy pacientky z jiného pracoviště se zánětem plic, který nereagoval na antibiotickou léčbu. Pitva u ní prokázala pokročilou formu TBC, proto byli neprodleně informováni a řádně vyšetřeni i pozůstalí. Bez pitvy by se tato situace vůbec neobjasnila,“ popsal šíři dopadů docent Dundr.

Nečekaný problém s rohovkami

Nízký počet pitev se ovšem odráží i v dalších oborech, jedním z nich je například oční chirurgie. Transplantace rohovky je často jediným a posledním řešením u pacientů se závažnějším očním onemocněním nebo poškozením oční rohovky. Po nabytí platnosti nového občanského zákoníku podle oftalmologů nastal nečekaný nedostatek očních rohovek pro potřeby transplantace.

Kvůli obavě z jejich odběru zemřelému dárci bez jeho písemného souhlasu, který poskytl před smrtí, musejí oční kliniky odvolávat operace. „Od začátku roku jsme museli rušit několik naplánovaných transplantací rohovky, na které byli pacienti v pořadníku několik týdnů až měsíců. Pro mnohé pacienty, kteří na operaci s nadějí čekali, to bylo velké zklamání,“ uvedl přednosta sítě očních klinik Gemini Pavel Stodůlka.

Podle Pavla Vyroubala z advokátní kanceláře AKV ve Vsetíně, se však zdravotníci nemají ani posmrtného odběru rohovek obávat, opět s poukazem na přednost zvláštní právní úpravy před obecnou. „Nový občanský zákoník je normou obecnou a před jeho aplikací má přednost speciální právní předpis, kterým je transplantační zákon. Ten oblast pořízení tkání pro potřeby transplantace i po úmrtí člověka upravuje, proto ani v tomto případě není nutno postupovat podle nového občanského zákoníku a řešit jeho výklad či zajišťovat předchozí souhlas k provedení pitvy,“ uzavřel Pavel Vyroubal.

Právní analýzu současné situace okolo pitev pro náš list připravil JUDr. Radek Policar (viz níže).

Ohodnoťte tento článek!