Oční onemocnění nevznikají sama od sebe

MUDr. Helena Štrofová je nejen oční lékařkou, ale také autorkou nové publikace Praktická oftalmologie, ve které zúročila své klinické zkušenosti. Knihu věnovala začínajícím oftalmologům, studentům medicíny i zdravotnických oborů, praktickým lékařům a také všem laikům, kteří by se rádi dozvěděli něco více o běžných očních vadách a zajímají se také o prevenci očních onemocnění.

Máte dojem, že přehledové knížky na našem trhu chybějí?

Publikací pro oční lékaře je asi dostatek. Já jsem chtěla, aby moje kniha byla srozumitelná a praktická. Aby ji ocenili všichni, kdo se třeba s oftalmologií setkají jen letmo – internisté nebo studenti medicíny. Ale začínající specialisté si v knize určitě také mohou najít užitečné informace, které se týkají diferenciálních diagnostik jednotlivých vad a onemocnění. Od praktických lékařů – stážistů vím, že se vzdělávat chtějí, protože mají velice krátkou dobu na praktika. Proto oceňují, když se mohou něco dozvědět přímo z praxe. Když jsem ještě působila ve Vinohradské poliklinice, mohli si absolventi vyzkoušet v rámci svého „kolečka“ všechny přístroje, což je jistě cennější, než když pouze koukají na pacienta.

Proč jste si zvolila oftalmologii?

Cesta k oboru nejdřív vedla od toho, co jsem dělat nechtěla, a to byla gynekologie a chirurgie. Nebránila jsem se interní medicíně, neurologii, ta mě díky stážím u doc. MUDr. Dany Horákové velmi zajímala, ale nechtěla jsem jít cestou postgraduálního studia. Už jsem málem nastoupila do nemocnice v Příbrami, ale úplnou náhodou jsem se dozvěděla o inzerátu očního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice, kam jsem nakonec před deseti lety nastoupila. Dlouho jsem působila i v soukromé ambulanci na Vinohradech a teď jsem již několik měsíců v neschopnosti, protože jsem to možná s pracovním zápalem trochu přehnala. Svoji práci mám však moc ráda a dlouho bez ní nevydržím. Na podzim svoji praxi obnovím, ale na jiném soukromém pracovišti.

Které okamžiky ve svém oboru považujete za průlomové?

Určitě to jsou operace katarakty, ale i operace sítnice, glaukomů či laserové refrakční operace, které jsem sama podstoupila k odstranění krátkozrakosti. Operace šedého zákalu se prováděly už ve starověkém Řecku a dost strašidelným způsobem ve středověku. Průlomovým okamžikem byla implantace nitroočních čoček na konci 40. let 20. století. Dříve se operace prováděly vyjmutím celé čočky, hrozilo však porušení sklivcové bariéry a další komplikace. Lidé měli vysoké dioptrie. Dneska je to nejběžnější oční operace. Nejvíce se implantují zadněkomorové nitrooční čočky, zákrok se provádí ambulantně i lidem starším 80 let.

S prodlužujícím se věkem přibývá i očních onemocnění. Na co se máme připravit?

Nejspíš na všechno. Katarakta byla dříve záležitostí šedesátníků a sedmdesátníků, ale výjimkou dnes nejsou ani 45letí lidé, ale i mladší. Hovoříme o presenilní kataraktě, která vzniká na základě mnoha faktorů, životní styl nevyjímaje. Ohrožuje nás věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD), kde hraje velkou roli nejenom věk, ale i dědičnost. Mám i čtyřicetiletou pacientku s predispozicí po své mamince. Životní styl se podepisuje na zdraví celých rodin. Ohroženi jsou workoholici, obézní pacienti, kuřáci.

Jak se léčí VPMD

Onemocnění se nedá vyléčit, ale je vhodné myslet na prevenci. Doporučujeme dlouhodobě užívat výživové doplňky s luteinem a zeaxanthinem, které mohou zpomalit progresi. Protektivní efekt karotenoidů a vitaminů (C, E), minerálů (zinek, měď) v kombinaci s omega 3 nenasycenými mastnými kyselinami prokázala například studie AREDS (AgeRelated Eye Disease Study). Nicméně tento efekt lze pozorovat u suché formy degenerace. Závažnější formu představuje vlhká forma makulární degenerace, která začne na jednom oku, ale většinou do deseti let postihne oči obě. Revoluci v léčbě vlhké formy VPMD přineslo zavedení anti-VEGF přípravků. Tyto anti-VEGF protilátky blokují novotvorbu cév a působí antiedematózně potlačením prosakování tekutiny z cév. Tyto preparáty jsou však finančně náročné. Inovativním preparátem je i bevacizumab, který byl původně vyvinut pro použití v onkologii, ale v oftalmologii se zatím používá jen k tzv. off-label léčbě. Výsledky retrospektivní studie jsou pozitivní, čeká se na stanovení indikačních kritérií a potvrzení bezpečnosti. V případě vlhké formy VPMD v podstatě nejde o léčbu, ale udržení stávajícího stavu. U obou typů VPMD hraje roli, v jakém stádiu se onemocnění diagnostikuje. Ke slepotě může vést i suchá forma.

Takže jsme opět u prevence

Chodit na pravidelné kontroly samozřejmě doporučuji. Lidé chodí častěji k optometristovi, ale ten by jim měl doporučit, aby si nechali zkontrolovat nitrooční tlak i oční pozadí. Bohužel v optice se kontroluje pouze přední segment oka. U řady onemocnění nemáte vůbec žádné obtíže. Malé změny vůbec nepozorujete. Třeba u VPMD platí, že když si všimnete, že se vám vlní písmenka, tak už je pozdě. Ale lidé nechodí na kontroly třeba deset let. Pak k vám najednou přijde stará paní, že špatně vidí a vy musíte diagnostikovat i tři onemocnění najednou: kataraktu, VPMD, třeba i zelený zákal. Musíte posoudit, jestli operovat kataraktu má vzhledem k ostatním očním vadám smysl. Po čtyřicítce bychom měli chodit na kontrolu jednou za rok. Ale s preventivními prohlídkami bychom měli začít u svého praktického lékaře, který by měl posílat na oční vyšetření všechny nad 40 let a všechny, kdo mají vysoký tlak, glykemii, cholesterol.

Jak se léčí diabetická retinopatie?

Diabetická retinopatie je strašákem pro pacienty i pro lékaře. Řada diabetických pacientů chodí na pravidelné kontroly, ale dlouho nemá žádný nález. Velmi záleží na tom, jak jsou farmakologicky kompenzovaní. U neproliferativní formy je nutné včas zachytit krvácení na sítnici a informovat diabetologa, který musí upravit léčbu. Základem je poučený pacient, který je dobře informovaný od svého diabetologa. Jakmile očař zjistí, že je zasažena žlutá skvrna a je tam makulární edém, je už léčba komplikovaná (laser, tzv. pars plana vitrektomie, anti-VEGF přípravky a další). Vidění už nikdy nebude dobré. Druhá proliferativní forma je ještě zákeřnější, protože vznikají neovaskularizace a další komplikace včetně sekundárního glaukomu. Bohužel za spoustu komplikací si můžeme sami, což málokdo připustí.

V čem je zákeřný glaukom?

U zeleného zákalu je problém, že pacient dlouho žádné problémy nemá. Problém má lékař, který naměří vyšší nitrooční tlak. Nervová vlákna ubývají, ale strašně dlouho se nic neděje. Teprve až ubude 50 % původních vláken, projeví se to na zorném poli. Ale jakmile zjistíme nějaké změny v perimetru, jde o nevratný stav. V diagnostice velmi pomáhají OCT přístroje, které jsem měla na Vinohradech, jež vyšetří zrakový nerv, sítnici, žlutou skvrnu, a tam se zjistí, jestli nervová vlákna odpovídají věku, nebo ubývají. Dnes pacienti s včasně zachyceným glaukomem aplikují jednu kapku 1x až 2x denně do oka a nijak je to neomezuje. Ale musejí to dodržovat, což není vždy samozřejmostí. Slepotě jde zabránit jen včasnou léčbou.

Ve své knížce se věnujete i dětské oftalmologii. Proč je tak málo oftalmologů, kteří se zaměřují na děti?

Před lety zmizela nadstavba dětského očního lékařství. V současnosti všichni oční lékaři mohou léčit i děti. Ale nikomu se moc nechce, připadá jim to příliš náročné a u soukromých očních lékařů, kteří pracují sami na sebe, v tom hraje roli i ekonomická otázka. Já sama už se tři roky věnuji dětským pacientům a práce mě velmi naplňuje. Byla to pro mě příjemná změna. Najednou nekonstatujete jen neutěšený stav, ale vidíte výsledky své práce. Je to taková optimistická práce.

Oční onemocnění nevznikají sama od sebe
Ohodnoťte tento článek!
1.3 (25.71%) 14 hlas/ů