Odpor je marný

Smlouvy na internetu pravděpodobně budou. Stěží to může něčemu uškodit.

Zveřejňování smluv mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními je zase o krok blíže. Po spoustě různých řečí nejprve vládou fyzicky prošla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění z pera ministra Svatopluka Němečka, v níž je mimo jiné zakotvena i povinnost pojišťoven vyvěsit smlouvy na internet. Normu teď mají v rukách poslanci, kteří o jejím osudu rozhodnou. Na jazyk se vkrádá věta, jíž si ve starých filmech dodávali odvahy policisté zatýkající padouchy: „Veškerý odpor je marný.“ Smysluplnost samotného opatření ukáže teprve čas. Je nesmysl do něj vkládat přehnané naděje na vyjasnění všech problémů českého zdravotnictví, stejně hloupé je ovšem tvrdit, že trocha světla vpuštěná do smluvních vztahů udělá z lékařů štvance pronásledované závistivými pacienty, kteří si příjem ordinace spletou se ziskem lékaře. S tímto argumentem, byť ne tak vypjatě formulovaným, před časem operovala i Česká stomatologická komora, která je jedním z houževnatých odpůrců vládní snahy.

Politický imperativ dneška

Ačkoli kabinet se plácá po ramenou a hovoří o průlomu, nic zásadního se pravděpodobně nestane. VZP má své smlouvy na webu už nějaký čas a zatím se nic velkého nezbořilo. Ani nepostavilo. Podaří-li se objevit nějaké nesrovnalosti ve smluvní politice pojišťoven a ušetří-li se tím něco peněz, tím lépe. Budou-li muset někteří lékaři některým zvídavým a zároveň ekonomicky mimořádně zabedněným pacientům vysvětlit, že přístroje, pomůcky a energie se nikde nefasují a sestra musí alespoň občas něco jíst, jistě si s tím snadno poradí. Faktem zůstává, že argumenty proti zveřejňování smluv najít lze, ale stěží se svou silou vyrovnají argumentům opačným. Pojišťovnami, málo platné, protékají velké veřejné peníze, ať jim budeme říkat pojištění, jímž jsou de iure, nebo daň, jíž jsou de facto. A nakládání s takovými penězi by mělo podléhat účinnému mechanismu veřejné kontroly. Ministerstvo momentálně nepřišlo na žádný lepší, tak zvolilo tento, ostatně transparentnost a zveřejňování jsou politickým imperativem dneška. A zrovna v tomto případě by jeho uposlechnutí nemělo ničemu vadit.

Živo v parlamentu

Obecně lze tedy tuto snahu o transparentnost uvítat, nicméně nevíme, jak dopadne provedení. Podobné snahy, jako je ta současná Němečkova, už jsme viděli. Vždy narazily na nějakou překážku, která je zhatila. Pojišťovny se dnes tváří ochotně, lékaři vesměs smířeně, ale souhlas parlamentu může být stále problém. Jak před nedávnem upozornil týdeník Euro, odpůrci zveřejňování jsou i mezi Němečkovými spolustraníky a kolegy. Jmenovitě o jeho novele zapochybovali šéf správní rady VZP a poslanec ČSSD Jiří Běhounek či senátor za tutéž stranu a její bývalý stínový ministr zdravotnictví Jan Žaloudík. V parlamentu bude ještě živo.
Na druhé straně si Němeček nemůže dovolit neuspět. Transparentností a zveřejňováním smluv do něj nemilosrdně tloukl jeho spoluhráč z vládního týmu Andrej Babiš, alespoň v těch klidnějších fázích, kdy jej zrovna neoznačoval za zkorumpovaného alkoholika. Němeček odmítl podpořit „zveřejňovací“ zákon z dílny Babišova zdravotnického guru Ludvíka Hovorky s argumentem, že chystá vlastní a lepší. Kdyby s ním teď pohořel, mohl by si klidně začít psát politické parte. Pokud uspěje, bude o českém zdravotnictví k dispozici zase o něco více informací. To by nemělo být na škodu.

Ohodnoťte tento článek!