Pacienti potřebující antikoagulační terapii chtějí vědět o antidotu

Jedním ze stěžejních témat letošní 10. antikoagulační akademie, která proběhla 12.–13. října ve Vídni, bylo hledání cest, jak zvýšit informovanost pacientů, u nichž je potřebná antikoagulační léčba. Interdisciplinární diskuse probíhala především nad terapeutickými možnostmi a inovacemi v oblasti nových orálních antikoagulancií (NOAC), dále pak nad změnami a perspektivami, jež přineslo zavedení specifického prvního antidota.

Vedle tradičně používaného antikoagulans – warfarinu, jehož užívání je spojeno s řadou rizik a potřebou častého monitorování efektu léčby, jsou v současnosti k dispozici čtyři nová orální antikoagulancia: dabigatran etexilát, apixaban, rivaroxaban a edoxaban. Připomeňme, že nejčastější indikací antikoagulační léčby je fibrilace síní, která hrozí vznikem akutní cévní mozkové příhody. Jak uvedl prof. John Eikelboom z Hamiltonské univerzity v Kanadě, z každých deseti pacientů s cévní mozkovou příhodou (CMP), k níž dojde z důvodu fibrilace síní, jich osm zemře nebo je postiženo závažnou invalidizací. Výběr vhodné antikoagulační léčby není úplně snadný, podle odborníků je třeba především zvažovat, do jaké míry dané antikoagulans chrání před vznikem CMP a současně zda redukuje riziko krvácivých komplikací. Dále by měl lékař přihlédnout k užívané medikaci pacienta, jeho komorbiditám, preferencím a životnímu stylu. Zásadní překážkou pro užívání účinné antikoagulační léčby je přitom strach z krvácení.

Antidotum k dabigatranu – nová éra antikoagulace

Rok 2015, kdy se na trhu objevilo první specifické antidotum

k dabigatran etexilátu (Pradaxa) – idaruzizumab (Praxbind), znamenal z pohledu odborníků revoluci v antikoagulační léčbě. Klinické studie ukázaly, že dokáže rychle, účinně a bezpečně zvrátit účinek dabigatranu v akutních případech, při nichž hrozí závažné až život ohrožující krvácení. Z významných klinických hodnocení, které sledovaly účinek dabigatranu a/nebo idarucizumabu, jmenujme tři klíčové: 1. Studie RE-CIRCUIT ukázala, že riziko závažného krvácení v průběhu katetrizační ablace je nižší při nepřerušené léčbě dabigatranem než při nepřerušené léčbě warfarinem.
2. Studie RE-DUAL PCI potvrdila, že duální terapie s dabigatranem a P2Y12 inhibitorem signifikantně snižuje riziko krvácení oproti tzv. triple terapii warfarinem, P2Y12 inhibitorem a kyselinou acetylsalicylovou. 3. Studie RE-VERSE AD potvrdila, že specifické antidotum idarucizumab je schopno okamžitě a kompletně zvrátit antikoagulační efekt dabigatranu.

Výsledky uvedených studií by tak mohly překonat hlavní bariéru užívání efektivní antikoagulační léčby – obavy z nekontrolovatelného krvácení. „Jsme svědky zásadního posunu v managementu antikoagulační terapie. S dostupným specifickým antidotem k dabigatranu se antikoagulační léčba stává bezpečnější. Lékaři mohou dabigatran indikovat s větší důvěrou a pacienti mohou být bez obav, protože v případě život ohrožujících situací, jako je závažné krvácení či potřeba akutního chirurgického zákroku, je k dispozici antidotum, které efekt antikoagulačního léku zruší. Vstoupili jsme do nové éry antikoagulační péče,“ uvedl prof. Eikelboom.

Antikoagulační léčba z pohledu pacientů

Odborníci se shodují, že středobodem zdravotní péče by měl být pacient. Kardioložka prof. Anna Tomaszuk-Kazberuk z lékařské univerzity v Bialystoku v Polsku proto informovala, jak vnímají antikoagulační léčbu samotní pacienti. Připomněla, že podle britského průzkumu z roku 2002 pouze polovina pacientů s fibrilací síní ví o své nemoci a riziku cévní mozkové příhody. Jen 15 % pacientů pak bylo nabídnuto více možností léčby, ale ani těm nebyla dostatečně vysvětlena podstata onemocnění a důvody k antikoagulační terapii. Přednášející vyzdvihla,

že podle posledních doporučení Evropské kardiologické společnosti musí být pacient v centru rozhodování o volbě terapie, to znamená, že musí být detailně informován o nemoci, diagnostice i léčebných možnostech.

Prof. Tomaszuk-Kazberuk poté komentovala průzkum, jenž v souvislosti s uvedenými nedostatky proběhl v loňském roce ve čtyřech zemích (Rakousko, Polsko, Česká republika a Slovensko), aby zmapoval postoje pacientů k jejich antikoagulační léčbě. Průzkum provedený u 395 pacientů užívajících antikoagulancia přinesl pět klíčových zjištění: • pacienti pokládají za velmi důležité vědět o antidotu

(vyjádřilo se tak 93 % dotázaných), • úleva byla hlavním pocitem, který provázel zjištění,

že je k dispozici specifické antidotum (61 %), • pacienti chtějí, aby je jejich lékaři o dostupnosti antidota informovali (65 %), • většina pacientů projevuje zájem diskutovat s lékařem o léčebných možnostech a podílet se na rozhodnutí o výběru antikoagulační léčby (69 %), • pacienti nemají dostatek znalostí o antikoagulační léčbě, již užívají, ale uvědomují si, že by v případě potřeby chirurgického či urgentního výkonu měli o této léčbě informovat lékařský personál (69 %).

„Z průzkumu vyplynulo, že pouhých 13 % pacientů bylo lékařem informováno o dostupnosti specifického antidota. To je velmi málo a musí se to změnit,“ konstatovala prof. Tomaszuk-Kazberuk. Každý nový pacient, u kterého je diagnostikována fibrilace síní, by podle ní měl být poučen o rizicích spojených s urgentními případy. Povědomí o tom, že v takových situacích máme k dispozici antidotum, je zásadní pro pacienta i lékaře.

Nová antikoagulancia jsou efektivní a bezpečnou léčbou pro pacienty s fibrilací síní. Dokládají to výsledky klinických studií i data z reálné praxe. Pacient by měl být informován jak o své nemoci, tak o možnostech léčby a spolupodílet se na rozhodování o volbě terapie. Spoluzodpovědnost za zvolenou léčbu zvyšuje jeho compliance a snižuje rizika spojená s neužíváním antikoagulační léčby. Dostupnost antidota k indikovanému antikoagulans zvyšuje bezpečnost léčby a umožňuje překonat hlavní bariéru v užívání antikoagulační léčby, kterou je strach z nekontrolovaného krvácení.

Diskuse na letošní Antikoagulační akademii

Ohodnoťte tento článek!