Pacientům často říkám, že tělo není perpetuum mobile

„Interna je obor, ve kterém objevuji stále něco nového, a hlavně je to detektivka, což je úžasné,“ říká internistka a zástupkyně primáře interního oddělení Mulačovy nemocnice v Plzni MUDr. Gabriela Rybářová.

„Interna je obor, který mě opravdu moc baví. Když ke mně přijde pacient s určitými příznaky onemocnění, musím o něm a od něho nejprve získat co nejvíce informací, abych byla schopna určit diferenciální diagnózu. Poté zahájím vyšetřovací schéma a postupně se snažím dobrat správné diagnózy a stanovit léčbu,“ říká MUDr. Rybářová, která ve své praxi preferuje celostní pohled na člověka. Gabriela Rybářová vystudovala Lékařskou fakultu UK v Plzni, obor všeobecné lékařství. Po promoci v roce 1997 hledala uplatnění na radiologii či interně. Po měsíci hledání se objevilo místo na interním oddělení v okresní nemocnici ve Stodě na jižním Plzeňsku, kam nastoupila. „Jsem za to dnes moc ráda a těší mě, že mohu pacienty provázet a pomáhat jim zlepšit zdraví. V radiologii by mi ten úzký kontakt s pacienty chyběl.“ Dnes doktorka Rybářová působí na interním oddělení a v ambulanci Mulačovy nemocnice v Plzni. Toto zdravotnické zařízení okresního typu má celkem 10 oddělení. Konkrétně interna, kde zastává funkci zástupkyně primáře, disponuje 42 lůžky, z toho 4 na JIP.

Co vás nejvíce baví na oboru, který jste si zvolila?

Interna není úzce specializovaný obor, který se zabývá jedním orgánem. Lékař se musí orientovat v poměrně velkém výčtu chorob. Okresní nemocnice s velkým spádem proto byla na počátku mé praxe velmi dobrým základem. Bylo nutné se naučit dobře vyšetřovat, odebrat anamnézu, orientovat se v široké diferenciální diagnóze. V dnešní době stárnoucí populace je třeba mít nejen specializovaný přístup k jednotlivým onemocněním, ale přistupovat individuálně i v případě chronických, polymorbidních nemocných. Snažit se optimalizovat benefit a riziko léčby a hlavně profit každého pacienta. Proto mě interna tak baví, není jednotvárná. Předseda internistické společnosti profesor Češka říká, že interna je královna medicíny, a já s ním plně souhlasím.

Věnujete se celostní medicíně a psychosomatice. Jaký je váš přístup k pacientům v oblasti prevence?

Prevence je na prvním místě, ať už primární (předcházení chorobám) nebo sekundární, kdy už se nemoc projevila a je třeba udělat vše pro stabilizaci, zlepšení nebo zpomalení projevů jak léčbou, tak vlastními silami. Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Pacientům často říkám, že tělo není perpetuum mobile. Správným přístupem ke svému tělu a tedy i zdraví můžeme ovlivnit mnohé. Je to ale velmi pracné, jednodušší je sáhnout po pilulce než měnit sám sebe. Už od narození bychom měli být vedeni k tomu, že za zdraví si ručíme sami.

Co má na naše zdraví zásadní vliv a jak nás ovlivňuje například stres?

Myslím si, že stres je největším rizikovým faktorem všech civilizačních onemocnění a největší likvidátor našeho těla. Je všudypřítomný. Stresorem může být cokoli, co naše tělo nenechává v klidu. Odpovědí našeho organismu na stres je fyziologická reakce sloužící k přežití, k ochraně. Přetrvává-li působení stresoru déle, dochází k trvalé aktivaci vegetativního nervového systému a následně až k poškození orgánů. Psychosomatici na časové ose života pacientů zaznamenávají jak životní události, tak projevy nemoci, a hledají souvislosti. Pokud se člověk při pojmenování stresorů dokáže naučit stresu odolávat, má výbornou zbraň jak zlepšovat své zdraví.

Daří se vám pomocí této metody odhalovat skutečné příčiny nemocí? Setkáváte se často s případy, kdy u pacienta dlouhodobě přetrvávají potíže a vyšetření je přitom negativní?

Ano, to mě vlastně přinutilo přemýšlet, proč má určitý člověk obtíže, když všechna klinická, laboratorní a zobrazovací vyšetření jsou negativní. Právě to mě přivedlo k celostní medicíně. Dnes je ale tento pojem zprofanovaný mnohými alternativními postupy, z nichž některé mohou i škodit. Pod celostním přístupem si představuji to, co lze tělu doplnit na tělesné, duševní a sociální úrovni. Konvenční medicína, která zachraňuje životy, nahrazuje orgány a podporuje nebo nahrazuje funkce orgánů, je na vysoké úrovni, ale tato vyspělá medicína za nás neudělá to, co pro svoje zdraví můžeme udělat sami.

Co podle vás zahrnuje celostní přístup k pacientovi?

V propedeutice jsme se naučili odebírat anamnézu, která se skládá z rodinné, osobní, pracovní a sociální anamnézy, u žen i gynekologické. Dále sem patří farmakologická anamnéza a abúzus. Odběr anamnézy může trvat 10 minut nebo také 2 až 3 hodiny. V celostním přístupu se zabýváme nejen tělem, ale i režimem, životosprávou, životem a prostředím, ve kterém člověk žije, jeho vnitřním nastavením a nastavením celé jeho rodiny. Něco změnit a ovlivnit lze. Pokud ne, máme možnost využít nejmodernějších poznatků medicíny.

Lze obecně říci, na čem závisí naše zdraví a jak se udržovat v dobré kondici?

Naše zdraví závisí zhruba ze 30–45 procent na životosprávě, z 15–30 procent je ovlivněno genetickou výbavou a ze 30 procent životním prostředím. Zbývajících 10 procent je to, co ještě nevíme. V různých zdrojích se liší podíly genetiky a životosprávy ve prospěch našeho životního stylu. Ze své praxe bych ani na jeden aspekt nekladla hlavní důraz. Vše souvisí se vším. Například obezita je způsobena daleko více životosprávou než genetikou. Často slýchávám od pacientů, že u nich doma nikdo nebyl hubený a mají to v genech. Jistě, náš metabolismus má základ v genech, ale z rodiny si neseme poznatky o stravování, životosprávě a tak dále. A když toto dokážu změnit, nemusím být obézní i přes geneticky nedobrou výbavu. Tito lidé musí vyvinout větší úsilí na udržení rovnováhy ve svém těle.

Jak bychom se tedy měli stravovat, abychom si udrželi optimální zdraví, nehledě na genetickou výbavu? Co by v naší stravě nemělo chybět?

Všem nám ve stravě velmi chybí zelenina. Doporučuje se dvakrát denně porce zeleniny, což znamená 15 až 30 dkg k hlavnímu jídlu v poledne a večer. Jedna porce by měla být syrová. V naší potravě převládá příliš mnoho cukru a nekvalitního tuku. Pokud bychom dokázali nahradit cukry zeleninou a ovocem, místo pšeničných výrobků více jedli celozrnné či jiné obiloviny a z tuků používali ty, které jsou našemu tělu prospěšné, cítili bychom se daleko lépe. Dále bychom měli tělu dodávat proteiny (esenciální mastné kyseliny). Pokud chybí proteiny, vznikají problémy, které musí naše tělo řešit. Někdy svým pacientům vysvětluji, že každá buňka je továrna, a to velmi složitá továrna, která musí mít vše, co potřebuje, aby mohla dobře pracovat.

Co je nezbytné pro správné fungování buňky a co si lze představit pod pojmem buněčná strava, jak se občas někde uvádí?

Buňka je základní stavební jednotkou našeho organismu. Je to nesmírně složitý biochemický systém, který vědci neustále zkoumají. Je to továrna, která potřebuje živiny, aby vše fungovalo bez ztrát, bez tvorby přílišného množství volných radikálů a odpadních látek. Buňka, vedle makronutrientů – bílkovin, cukrů, tuků – potřebuje k životu i mikronutrienty – vitaminy, stopové prvky a další látky, z nichž některé jsou esenciální a tělo si je neumí vyrobit samo, některé naopak z dodaných substrátů vytvořit umí. Buňkou jako podstatou našeho těla se zabývá ortomolekulární medicína. Naše tělo je velmi složitá, obrovská chemická laboratoř. Když se buňce něčeho nedostává, může se lidově řečeno porouchat. Například hořčík v buňce se účastní více než tří set pochodů v těle. To je nepředstavitelně složitá kaskáda procesů.

Jakými potravinami lze tělu dodat potřebné množství hořčíku?

Do jídelníčku je vhodné zařadit ořechy, nejvíce hořčíku obsahují paraořechy a mandle. Dále pohanka, ovesné otruby, celozrnná mouka, bulgur a obecně zelenina – nejvíce magnézia má špenát. A neměla bych zapomenout ani na kvalitní čokoládu s dostatečným množstvím kakaového prášku, nejlépe bez cukru. Hořčík můžeme doplnit i pomocí bylinek nebo užíváním melasy.

Souvisí nedostatek některých látek v organismu s imunitním systémem?

Na imunitní systém se lze dívat jako na strážce celého těla. Je samozřejmě dán geneticky, ale velmi jej ovlivňuje i životní prostředí, ve kterém žijeme, náš režim a stres. Imunitní systém je vybaven nejen jako ochrana proti patogenům a toxinům, ale má za úkol hlídat a odklízet vše, co je v nepořádku. Osobně si myslím, že imunita má vliv na jakoukoli nemoc. Například u aterosklerózy hraje velkou roli oxidační stres, který vzniká uvolňováním volných radikálů. To znamená, že i u těchto nemocí se imunitní systém podílí na našem stavu a zdraví. Když se podíváme, jaké množství autoimunitních chorob dnes existuje, jak narůstají alergie a další nemoci, je to zřetelné.

Co tedy dělat, aby byl náš imunitní systém v dobré kondici?

Všechno začíná v hlavě. Snažím se o to, aby se lidé naučili poslouchat své tělo, aby si uvědomili, kdy a kde to přehánějí. Existují lidé, kteří jsou schopni být třeba celý den bez jídla, tekutin, bez odpočinku, mají nedostatek spánku, někteří spí 4–5 hodin denně, nesportují, odmítají dovolenou a tak dále. Měli bychom si uvědomit, že naše tělo je to nejdražší, co máme, a podle toho bychom se k němu měli chovat. V ambulanci se snažím rozebrat s každým pacientem vše, co mu může pomoci ovlivnit jeho zdraví. Lidé, kteří se chtějí dozvědět o svém zdraví víc než běžně v ambulanci, mě mohou navštívit i v poradně. Tam se snažíme společně rozebrat denní režim, stravování, odpočinek, spánek a vše, co může s potížemi souviset. Lidé, kteří přijdou z vlastního zájmu do poradny, patří mezi ty, kteří chtějí poradit, a tudíž jsou většinou otevření.

A jak pečujete o své zdraví vy?

Čím víc o tom všem přemýšlím, jsem sama sebou nucena, abych i já podle toho žila. I moje tělo už mě vytrestalo. Onemocněla jsem z vyčerpání, ze stresu a snad se i trochu poučila. Okolí mě zná jako velmi aktivního člověka, neuměla jsem odpočívat a vypínat, tak se to učím. Sama na sobě zakouším, jak těžké je měnit sám sebe. Odpočinek, to byl u mě největší problém. Jako rodina jsme celkově změnili jídelníček. Jíme velké množství zeleniny. I děti se naučily jíst všechnu zeleninu, mlsáme ořechy, semínka. Snažíme se dávat pozor na kvalitu nakupovaných potravin. Pravidelně cvičím speciální cviky na posílení vnitřního stabilizačního systému, jak mi radí má fyzioterapeutka, která mě má dlouhodobě v péči. Preventivně užívám koloidní minerály a v období zvýšené zátěže, kdy nelze najít čas na relaxaci, preventivně nasadím antioxidanty a cíleně naplánuji čas pro odpočinek. Při akutním onemocnění nasazuji různé bylinky, a pokud nestačí, kombinuji je s léky.

Doporučujete užívat doplňky stravy?

Doplňky stravy doporučuji jak pro prevenci, tak v případě onemocnění. Snažím se pacientům vysvětlit, proč danou látku doplňujeme – antioxidanty, vitaminy, stopovými prvky, bylinkami. Vždy preferuji doplňky na přírodní bázi.

Poraďte tedy, jak se orientovat v nepřeberném množství doplňků, které jsou na trhu.

Orientovat se dá dosti obtížně. Zákony nařizují výrobci pouze to, aby ve složení, které je většinou malým písmem někde vzadu dole, vyjmenoval látky sestupně, tedy od nejvíce zastoupené látky po nejméně. Takže aby byl produkt účinný, musí mít svou hlavní látku ve složení na prvních dvou místech. Není-li to tak uvedeno, je tam většinou v malém, neúčinném množství. Všem radím, aby otáčeli krabičky a porovnávali. Na tomto trhu dvojnásob platí, že když dva dělají totéž, není to totéž. Když chci něco doplňovat, tak na kvalitě velmi záleží. I s látkami obsaženými v potravinových doplňcích se dělají výzkumy, stejně jako s farmaky. Studie jsou dohledatelné a můžeme se podle nich řídit. Je ale potřeba obezřetně vybírat.

MUDr. Gabriela Rybářová * 23. 11. 1971 v Karviné Vystudovala Lékařskou fakultu UK v Plzni, promovala v roce 1997, o 3 roky později složila atestaci z vnitřního lékařství a za další 3 roky získala funkční licenci v oboru výživa a metabolická péče, pracovala jako sekundární lékařka na interním oddělení Nemocnice ve Stodě, a. s., a v soukromé interní ambulanci, od roku 2011 je zástupkyní primáře interního oddělení v Mulačově nemocnici v Plzni. Je členkou České internistické společnosti ČLS JEP a České kardiologické společnosti, od roku 2010 se intenzivně věnuje celostní medicíně a počínaje rokem 2014 se vzdělává v psychosomatice při IPVZ. Přednáší pro laickou veřejnost a slyšet ji můžete i v pořadech Českého rozhlasu Plzeň, ve volném čase se aktivně podílí na činnosti sdružení Kvítek Plzeň, z. s., a Talentárium, o. s., která se zabývají systematickou dobrovolnickou prací s dětmi a mládeží. Je vdaná, má tři děti.

Ohodnoťte tento článek!