Perspektivy a otazníky nad léčbou lymfomů a CLL

Lymfomy a chronická lymfocytární leukemie (CLL) tvoří početnou skupinu nově diagnostikovaných hematoonkologických nemocných. O současných možnostech diagnostiky a léčby pacientů s těmito malignitami diskutovali odborníci na plenárním zasedání České skupiny pro chronickou lymfocytární leukemii (ČSCLL) sekce České hematologické společnosti ČLS JEP a Kooperativní lymfomové skupiny 18.-20. března v pražském hotelu Eurostars Thalia.

Lymfomy a CLL patří do skupiny lymfoproliferativních chorob s incidencí téměř 25 nových případů na 100 000 obyvatel ročně. Znamená to, že zhruba každé 3 hodiny je diagnostikován nový pacient s touto diagnózou. Prognóza těchto nemocných se zlepšuje, řadu z nich lze vyléčit nebo dosáhnout významnějšího prodloužení jejich života. Stále více se v léčbě uplatňují cílené léky a jejich kombinace, na významu nabývá také individualizace léčby vycházející z biologických charakteristik nádoru.

Přínosy cílené léčby

„Už po zavedení cílené léčby rituximabem došlo u pacientů s velkobuněčným difuzním lymfomem k výraznému snížení rizika jejich úmrtí a prodloužilo se přežívání těchto pacientů. Z novějších léků zmiňme monoklonální protilátku anti-CD30 s navázaným jedem – brentuximab vedotin -, jejíž efekt byl prokázán například u Hodgkinova lymfomu. V České republice však zatím nezískala úhradu. Dalším nadějným lékem je ibrutinib – inhibitor Brutonovy tyrosinkinázy určený pro pacienty s relabovanou či rezistentní lymfatickou leukemií nebo lymfomem z plášťových buněk. Pro pacienty s chronickou lymfocytární leukemií je nově k dispozici inhibitor fosfatidylinositol 3-kinázy – idelalisib. Poslední dva preparáty jsou významné proto, že umožňují překonat dosud nepřekonatelné – tedy geneticky nepříznivé aberace, jako je delece 17p, respektive mutace TP53. U obou léků již došlo ke schválení Evropskou komisí, jednání o úhradě probíhají,“ uvádí prof. MUDr. Marek Trněný, CSc., a doplňuje: „V průběhu jednání jsme diskutovali také o lenalinomidu, který významně prodlužuje přežití pacientů s mnohočetným myelomem a začíná se uplatňovat i v léčbě některých lymfomů. Za zmínku stojí i to, že naše pracoviště testuje nový typ léku ze skupiny inhibitorů osy PD1-PDL1 (program death receptor – ligand), tlumící funkci imunitního systému. Tento lék se zdá být perspektivní pro pacienty s Hodgkinovým lymfomem. Ve spolupráci s Akademií věd ČR dále zkoumáme možnost terapeutického využití geneticky modifikovaných buněk s chimérickými antigenními receptory – CAR u pacientů s lymfomy.“

PET/CT diagnostika

V rámci plenárního zasedání ČSCLL proběhl workshop věnovaný novým stážovacím a odpověď hodnotícím kritériím lymfomů. Příspěvky se zaměřily zejména na možnosti využití PET vyšetření, zkušenosti s hodnocením PET/CT v České republice, problémy s tím spojené i možná řešení. Odborníci z nukleární medicíny měli možnost vyměnit si zkušenosti s mezinárodně uznávaným expertem na tuto problematiku – prof. Michelem Meignanem z Francie. Zamýšleli se například nad otázkou, zda může PET vyšetření u velkobuněčného difuzního lymfomu nahradit trepanobiopsii. „Využití PET/CT výrazně posunulo naše možnosti diagnostiky lymfomů a nahradilo ve většině případů vyšetření pomocí samotným PET a CT. Dosavadně užívaná trepanobiopsie má nevýhodu v tom, že poskytuje jen vzorek tkáně a neukáže celkový rozsah onemocnění,“ vysvětluje prof. Trněný. Často však nemůže být vstupní vyšetření pomocí PET v některých centrech provedeno z důvodu nedostatečného pokrytí PET centry. Pro srovnání, u nás je jedno centrum na milion obyvatel, v okolních zemích pak na stejný počet obyvatel připadají centra dvě. Z toho plynou delší čekací lhůty na vyšetření. „U lymfomů jde přitom o kritickou situaci, neboť PET je základní metodou pro hodnocení léčebné odpovědi. A pokud nemáme data z počátku onemocnění, hodnocení léčby může být zkreslené, což má přímý dopad na další léčebný osud pacienta,“ upozorňuje Marek Trněný, podle jehož slov by se počet center měl v příštím roce navýšit, avšak současně s tím je třeba vytvořit národní guidelines, aby bylo PET vyšetření správně indikováno i interpretováno. Někdy je totiž toto vyšetření indikováno zbytečně nebo nadbytečně.

T-lymfomy: stálá výzva

Blok přednášek Kooperativní lymfomové skupiny se zaměřil na dvě skupiny lymfomů, na nejčastější typ lymfomu – velkobuněčný difuzní lymfom z B buněk (DLBCL) – a pak na T-lymfomy. Prof. Georg Lenz z Německa, který se specializuje na biologickou a genetickou charakteristiku lymfomů, při nich diskutoval s účastníky o otázce biologie a patogeneze DLBCL a dopadu nových poznatku na možné léčebné ovlivnění této velké skupiny lymfomů. T-lymfomy na druhou stranu představují početně menší, ale výrazně heterogenní skupinu někdy obtížně diagnostikovatelných nádorů se stále nepříznivou prognózou. Důvodem jsou i dosud omezené možnosti cílené terapie.

Péče u CLL

Setkání skupiny pro chronickou lymfatickou leukemii se věnovalo imunologickým a genetickým aspektům tohoto onemocnění, antiinfekční profylaxi nemocných s CLL, výsledkům nových studií a také osudu nemocných po transplantaci kostní dřeně.

Marek Trněný

Ohodnoťte tento článek!