Odpovídá Mgr. Libor Štajer:
Ve výše uvedeném případě je nutné se zaměřit na § 29 odst. 2 školského zákona, který stanovuje školám a školským zařízením povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání. Na tuto povinnost přímo navazuje povinnost zákonných zástupců informovat školu o změně zdravotní způsobilosti a zdravotních obtížích dítěte (např. alergie, dieta, léky), zahrnující i povinnost předložit příslušné odborné vyjádření lékaře. Dosud však neexistuje prováděcí předpis, který by tyto povinnosti jasně definoval a určil. Je tak stále čistě v pravomoci příslušné školky rozhodnout, v jakém rozsahu jsou zaměstnanci školky povinni nemocnému dítěti poskytovat zvláštní péči, jež může spočívat např. v podávání určitých léků nebo v jiné potřebné pomoci (musí však jít o činnosti, ke kterým není třeba odborné kvalifikace a nejsou k nim způsobilé jen osoby se speciálním odborným vzděláním).
Metodický pokyn MŠMT
V případě tzv. státních školek je stále jediným vodítkem metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, č. j. 37 014/2005-25, ve kterém je přímo uvedeno, že školy a školská zařízení zajistí, aby byly vytvořeny podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních, a zároveň také uvádí, že podle závažnosti úrazu a s ohledem na věk zraněného žáka, případně další okolnosti škoZákon zajistí jeho doprovod do zdravotnického zařízení a zpět nebo domů, popřípadě do školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči. Z této dikce je zřejmé, že nečinnost pedagogických pracovníků není v případě úrazů a náhlých onemocnění žádoucí.
Pasivita – nejhorší řešení
Dodávám, že je však stále vždy nezbytný souhlas zákonných zástupců dítěte, neboť podání léčiv či jiné úkony je třeba považovat za zásahy do tělesné integrity dítěte, které mohou být provedeny jen se souhlasem zákonných zástupců. Při podání léku na sražení horečky (u něhož není třeba odborného postupu a nejedná se přitom o akutní první pomoc) doporučuji o tomto kroku informovat (např. telefonicky) zákonného zástupce a vyžádat si jeho souhlas, popřípadě předem sestavit určité obecné prohlášení zákonných zástupců reflektující tyto případy, které by zákonní zástupci předem podepsali.
V případě úrazu nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu je pak poskytnutí první pomoci obecnou povinností každého z nás. Pokud dítě trpí např. cukrovkou či epilepsií, zákonní zástupci by rozhodně měli se školským zařízením předem dojednat příslušné podmínky, aby zaměstnanci zařízení mohli být řádně proškoleni a byli tak schopni včas reagovat na případné zhoršení zdravotního stavu dítěte.
Závěrem chci jen doplnit, že při případném neposkytnutí první pomoci hrozí jak trestněprávní, tak občanskoprávní odpovědnost, takže zejména v případech, kdy je závažněji ohroženo zdraví, případně dokonce i život dítěte, je pasivita pracovníků nejhorším možným řešením.