Odpovídá Mgr. Marie Šubertová:
Odpověď plyne z vymezení pojmu správné klinické praxe, což je soubor psaných standardů pro plánování, provádění, vedení, monitorování, auditování (kontrolu), zapisování, analyzování a hlášení klinických hodnocení, který zajišťuje, aby údaje a výsledky z klinických hodnocení prováděných v souladu se správnou klinickou praxí byly věrohodné, přesné a aby byla zajištěna ochrana práv a integrity subjektů hodnocení i důvěrnost údajů o subjektech hodnocení.
Osoby zapojené do provádění klinické studie musejí být řádně proškoleny o veškerých látkách ordinovaných v rámci klinické studie. Vyhláška č. 226/2008 Sb., o správné klinické praxi a bližších podmínkách klinického hodnocení léčivých přípravků, stanoví, že všechny osoby spolupracující na provádění klinického hodnocení v daném místě musejí být dostatečně zkušené a přiměřeně kvalifikované a musí být náležitě informovány o protokolu a jeho dodatcích, o hodnocených léčivých přípravcích a o svých úkolech v souvislosti s klinickým hodnocením.
Skutečnost, že zdravotnický personál odmítá podávat studijní látky, o kterých nebyl řádně informován v souladu s výše uvedenou vyhláškou, má zcela logickou příčinu.