Pojišťovny dřímají v minulém století

Některé pilotní projekty v českém zdravotnictví dokáží skutečně vyrazit dech.

Největší česká zdravotní pojišťovna přišla minulý týden s velmi překvapivým poznatkem. Zdá se, že ambulantní kardiologové v Praze a Středočeském kraji léčí své pacienty dost odlišnými způsoby, vykazujíce navrch na léčbu dost odlišné náklady.

Překvapivé na onom poznatku v žádném případě není jádro sdělení. Ba ani to, že pár „nejdražších“ srdcařů vykazuje náklady násobně vyšší, než činí průměr zkoumaného vzorku. Skutečně šokující je fakt, že VZP prezentuje toto zjištění málem jako průlomový výsledek jakéhosi „pilotního projektu“. Jakkoli největší plátce zdravotní péče jásá nad vlastní fikaností, s níž se dostal na stopu několika „podezřelým felčarům“, ve skutečnosti poskytl spíše další vhled do neutěšených útrob českého systému zdravotnictví.

Chyba lávky

Není nic objevného na konstatování, že zdravotní pojišťovna je ze své podstaty shromaždištěm ohromného množství dat, která v úhrnu vykreslují prakticky kompletní obrázek o četnosti, způsobu a alokaci zdravotní péče poskytované v Česku – poskytovatelé, diagnózy, úkony, zákroky, léky, přístroje, pacienti, to vše je v tom chumlu zakódováno. Úkony spojené s poskytováním těchto údajů pojišťovnám ostatně tvoří nezanedbatelnou část pracovní doby lékařů.

Jeden by proto čekal, že třídění a analýza dat budou jednou z hlavních náplní práce nemalé části zaměstnanců každé pojišťovny. A že kdesi za sofistikovanými statistickými filtry se budou nacházet systémy, do nichž úředník lačný informace zadá dejme tomu odbornost, region a diagnózu (třeba kardiologie – Praha – hypertenze), načež obdrží přiměřeně přehlednou informaci o smluvních poskytovatelích a jejich vykázaných výkonech souvisejících s kýženým neduhem.

Chyba lávky. Z radosti, s níž VZP prezentovala svůj „pilotní projekt“, je celkem jasně patrné, že data sice do pojišťoven proudí, nicméně padají kamsi do úložišť, aniž by se jimi někdo nějak systematicky zabýval. Při uvědomění si možností dnešních technologií a práce s „velkými daty“ se nelze ubránit dojmu, že pojišťovny ve vztahu ke svým vlastním informacím dřímají hluboko v minulém století a ani v něm nevyužily všeho, co nabízelo.

Efektivita z kávové sedliny

Neexistuje-li precizní analýza dat, na základě čeho pak vznikají predikce a plány, čím se řídí aktivita revizních lékařů a jak pojišťovna posuzuje efektivitu vlastních výdajů? Z kávové sedliny? Analýza přístupu segmentu poskytovatelů ke konkrétním diagnózám by přece měla být denním chlebem, nikoli „pilotním projektem“ k chlubení.

Není to taková ostuda, jako když VZP spouštěla „pilotní projekt“ zdravotních knížek IZIP po 10 letech a 2 miliardách korun od jejich zavedení, ale k zamyšlení to nutí. Je to pár týdnů, co se VZP namátkově ponořila do vlastních dat a s překvapením pro změnu zjistila, že několik stomatologů umí, alespoň podle výkazů, vetknout plombu do téhož zubu patřícího témuž pacientovi třeba 4x za měsíc. Nedůsledná práce s vlastními daty stojí pojišťovny spoustu peněz. Nemusí přitom zdaleka jít jen o zjevné zlodějny. Rozdíly v nákladnosti péče budou mnohem častěji působeny prostými rezervami v efektivitě.

Pokud si ministr zdravotnictví vetkl do erbu hledání rezerv v hospodaření pojišťoven, měl by spíše než na provozní fondy upřít pozornost na haldy dat, která se u výběrčích zdravotní daně bezúčelně povalují.

Pojišťovny dřímají v minulém století
Ohodnoťte tento článek!