Poruchy příjmu potravy – mentální anorexie

Poruchy příjmu potravy jsou záležitostí moderní doby. Jedná se o velmi vážná psychická onemocnění, která začínají zcela nevinně, avšak v mnoha případech končí nevratnými zdravotními potížemi, či dokonce smrtí.

Mezi poruchy příjmu potravy se řadí mentální anorexie, mentální bulimie a záchvatovité přejídání. V 95 % postihují dospívající dívky a mladé ženy.
První případy mentální anorexie a bulimie byly popsány již v roce 1870 lékařskou vědou v Anglii a Francii. Lékaři popsali příznaky jako odmítání potravy, radikální pokles hmotnosti, pokles tepové frekvence, zácpu. Za určitou formu těchto poruch by se dala označit též askeze. Původní význam tohoto slova označuje upevňování disciplíny jakýmikoli způsoby, mezi něž patří i odmítání potravy. Například některé formy bud dhismu povolovaly pouze jedno jídlo denně, křesťanství zase předepisuje půst a striktní sebeovládání. V dnešní době však příčiny těchto chorob nelze připisovat náboženským principům. Vzhledem k tomu, jaký je diktát moderní doby, nelze se příliš divit, že mnoho mladých dívek a žen propadne touze po dokonalosti, kráse a štíhlosti natolik, že končí na psychiatrických odděleních nemocnic (Heréniová, 2007).

Smrt kvůli štíhlému pasu

Kult štíhlosti zahájila v 60. letech minulého století britská modelka Leslie Hornby, známá jako Twiggy. Než šestnáctiletá dívka vstoupila do světa modelingu, nosily se ženské tvary, plná ňadra a boky. Twiggy byla pravým opakem této módy. Její chlapecká figura uchvátila návrháře natolik, že se stala jejich múzou. Úzké boky, plochý hrudník, veliké oči, krátký sestřih. Ne, že by toto bylo v tehdejší době výjimkou, ženy s přirozeně hubenou postavou samozřejmě existovaly vždy, ale módní návrháři, kteří udávali (a udávají) módní trendy, začali tento typ vyzdvihovat jako ideální. Chybějící ženské křivky totiž neodvádějí pozornost od střihu šatů, které tak na hubené postavě vyniknou mnohem lépe než na figuře žensky zaoblené. Návrháři se radovali a ženy začaly hubnout. Ne každá má totiž v genech to, co Twiggy – přirozeně štíhlou figuru, kterou stačí udržovat cvičením a zdravým životním stylem, nikoli drastickou dietou (Papežová, 2005).
Dokud tato móda, která by se dala nazvat téměř mánií, nepřekračuje únosnou mez, nelze na ní vidět nic špatného. Když ovšem kvůli útlému pasu a rovným stehnům ženy umírají, už to tak úplně v pořádku není (Vacínová, Langová, 2011).
Mentální anorexie je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Začíná nejčastěji ve věku mezi 14 a 18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat – přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů či úmrtí v rodině (Heréniová, 2007). Pro anorexii je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně vyvolané danými jedinci. Činí tak snižováním příjmu tekutin a potravy, zvyšováním energetického výdeje (cvičení). K dalším prostředkům pak patří vyprovokované zvracení, průjmy či užívání anorektik a diuretik. Anorexií trpí většinou ženy, ale jsou známy i případy, kdy touto poruchou onemocněli muži.

Stanovení diagnózy

Mentální anorexii není snadné diagnostikovat. Nejčastější faktory, kterými se vyznačuje, jsou: 1. Nízká hmotnost – anorektičky odmítají udržovat svoji hmotnost nad hranicí podvýživy vzhledem k výšce a věku. Tato hranice je určena body mass indexem (BMI), který je vypočítáván z poměru výšky a hmotnosti člověka (váha/ výška v metrech na druhou). Pokud hodnota BMI klesne pod 18,4, jedná se o podváhu. Anorektičky si svoji hmotnost zpravidla udržují pod 17,5, což značí velkou podváhu, která může člověku způsobit trvalé následky.
2. Strach z přibírání na váze – každou anorektičku provází 24 hodin denně intenzivní strach z toho, že by se její hmotnost byť jen nepatrně zvýšila. Z tohoto důvodu se uchyluje k maximálnímu omezování příjmu potravy, počítání energetické hodnoty zkonzumovaných potravin a náročnému cvičení, aby přijaté kalorie zase spálila. Každé sousto je pro ni utrpením, po jídle ji provázejí silné výčitky svědomí, kterých ji zbaví pouze výdej energie. Ten však často mnohonásobně překračuje její příjem, dívka je rozhodnuta kvůli zachování hmotnosti cvičit až do naprostého vyčerpání (Sládková, 2005).
3. Narušené vnímání svého těla – pokud dívka onemocní anorexií, nezáleží na tom, jak moc se jí podaří zhubnout. Ona sama nevidí své vystouplé kosti a propadlé tváře. Má pocit, že je neuvěřitelně tlustá, připadá si odporná. Nikdy sama pro sebe nebude dost hubená, a proto končí asi 10 % případů smrtí (Heréniová, 2007).
4. Vymizení menstruačního cyklu – organismus dívky přestává fungovat tak, jak má. Nicméně v dnešní době není snadné toto zjistit, protože v důsledku užívání hormonální antikoncepce může menstruovat i extrémně podvyživená dívka.
5. Zástava tělesného vývoje -vzhledem k tomu, že nemoc postihuje zejména dospívající dívky, je tento faktor poměrně nepřehlédnutelný. U dívek se zastavuje růst, pubertální projevy nepřicházejí nebo jsou opožděné (rozšíření boků, růst prsou, celkové zaoblení postavy).
6. Psychické změny – z důvodů velké psychické zátěže se dívka stává velmi uzavřenou do sebe, je nesoustředěná, často je podrážděná, plačtivá, trpí depresemi. Nezajímá ji okolní dění, je soustředěna pouze na jídlo (Heréniová, 2007).

Sekundárními projevy:

Poruchy metabolismu – snížená hladina draslíku, edémy, metabolická alkalóza.
Poruchy gastrointestinálního traktu – hypertrofie příušních žláz, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa, záněty slinivky břišní.
Poruchy kardiovaskulárního systému – bradykardie, hypotenze, srdeční arytmie.
Hematologické problémy – anemie, trombocytopenie, hypercholesterolemie (Krch, 2000).
Kožní a plicní problémy – suchá, praskající kůže, záněty plic (vdechnutí zvratků).
Poruchy CNS – atrofie mozku, poruchy paměti, neurologické obtíže, jako jsou křeče, svalová slabost, reprodukční komplikace v podobě amenorey, infertility.

Léčba mentální anorexie

Léčba mentální anorexie je obtížná a její základ spočívá v psychologické práci s postiženým. Pokud ještě nemoc nedospěla příliš daleko, je možné pacientku léčit ambulantně, u těžších případů je však nutná hospitalizace. Tehdy probíhají laboratorní a další vyšetření přímo v nemocničním zařízení. Po překonání krize metabolického rozvratu se přechází na příjem potravy ústy, který musí být kontrolován (Gulášová, 2013). Dále se uplatňují psychofarmaka a psychoterapie. Psychofarmaka působí nejen na podporu a léčbu psychiky, ale některé medikamenty navíc podporují chuť k jídlu a přibírání na váze. Léčba psychofarmaky spadá až na výjimky do specializace psychiatrů. Ti také doporučují některou z forem psychoterapie. Existuje dokonce síť dobře vybavených středisek tzv. komplexní terapie, kde je odborníky úzkého zaměření poskytován široký záběr psychoterapeutických metod včetně méně běžných medicínských postupů, jakými je akupunktura, akupresura, baňkování, léčení světlem, magnetická léčba, regresní terapie, autogenní trénink, relaxace, výuka správné meditace a další. Léčí se hudbou, tedy muzikoterapií, a arteterapií – projevem výtvarného nadání. V krajním případě se sahá k hypnóze, která však vždy patří do rukou zkušeného psychiatra. Možností a forem psychoterapie je mnoho (Sládková, 2005).
Účelem je nalézt co nejvhodnější individuální terapii. Bývá vystřídáno více postupů odvislých od spolupráce nemocného a jím dosahovaných pokroků. Nezřídka se přistupuje ke skupinové terapii stejně postižených. Velmi prospěšná a přínosná je rodinná terapie, kdy do léčby vstupuje bezprostřední vztahové okolí. Je vhodné, když se zapojí blízcí, pokud mají pacientovu důvěru. Tím mu velmi pomáhají, aby se naučil být laskavější i ke svému tělu a nekladl na něj tak vysoké nároky (Papežová, Tomanová, 2005).
Psychoterapie nemocnému odkrývá podstatu onemocnění, problémů s ní spjatých a umožňuje, aby se mu naučil čelit vlastními silami. Cílem je změnit postoj k životu, přístup k sobě samému, přehodnotit životní priority. Může probíhat řadu let. Léčba mentální anorexie je dlouhodobá, obtížná a je nutné počítat s tím, že nejednou dochází k recidivám. Literatura u autorek

prof. PhDr. Ivica Gulášová, Ph. D., VŠZaSP sv. Alžbety, Bratislava, Mgr. Lenka Görnerová, doc. PhDr. Lada Cetlová, Ph. D., PhDr. Vlasta Dvořáková, VŠ polytechnická Jihlava, ivica.gulasova4@gmail.com

Ohodnoťte tento článek!