Benigní hyperplazie prostaty – rok 2008

Jde především o histologickou diagnózu nezhoubného zvětšení prostaty způsobené zejména zmnožením stromálních buněk. Dosud neexistuje standardní klinická definice BPH. Etiologie je multifaktoriální. Prokázanými faktory, které mají vztah k rozvoji onemocnění, jsou věk a hormonální stav.

Klíčová slova

benigní hyperplazie prostaty * příznaky dolních močových cest * vyšetřovací algoritmus * PSA * diagnostika * léčba * méně invazívní postupy

Benigní hyperplazie prostaty (benign prostatic hyperplasia, BPH) je onemocnění ovlivňující kvalitu života. Jde především o histologickou diagnózu nezhoubného zvětšení prostaty způsobené zejména zmnožením stromálních buněk. Dosud neexistuje standardní klinická definice BPH. Etiologie je multifaktoriální. Prokázanými faktory, které mají vztah k rozvoji onemocnění, jsou věk a hormonální stav. Za rizikové faktory progrese jsou považovány věk, hladina PSA a objem prostaty.

BPH může způsobit benigní obstrukci prostaty (BPO), což může přivést nemocného k lékaři s příznaky dolních cest močových (LUTS – lower urinary tract symptoms). Těmito příznaky mohou být příznaky:

1. obstrukční (vyprazdňovací, evakuační): – oslabení proudu moči – zpoždění (retardace) startu – přerušované močení – odkapávání moči (terminální dribling) – pocit nedomočení – bolesti břicha při močení2. iritační (plnící, jímací) – polakisurie – časté denní močení – nykturie – časté noční močení – urgence až urgentní inkontinence

Obstrukční potíže způsobují jednak statická komponenta BPO, kdy BPH způsobí mechanickou kompresi uretry, jednak dynamická komponenta BPO, kdy dochází ke kontrakci hladké svaloviny hrdla močového měchýře, uretry a prostaty v důsledku stimulace alfa1 receptorů prostřednictvím sympatiku. Iritační potíže jsou důsledkem nestability močového měchýře v důsledku sekundární hypertrofie detrusoru při obstrukci, eventuálně zvýšení počtu alfa1 receptorů v detruzoru.

Vyšetřovací algoritmus

1. Anamnéza, vyhodnocení příznaků

Pátráme po výskytu rakoviny prostaty v rodině, velmi významnými údaji jsou údaje o přidružených chorobách (zejména neurologických, diabetu, hypertenzi), pečlivě sledujeme farmakologickou anamnézu. Mezinárodním standardem pro vyhodnocení závažnosti symptomů se stalo Mezinárodní skóre prostatických symptomů (I-PSS). Dotazník sleduje v pěti stupních sedm základních symptomů LUTS (neúplné vyprázdnění, frekvence močení, naléhavost nucení, oslabe24_močového proudu, tlačení při močení a noční močení.

Pacient hodnotí intenzitu potíží od 0 do 5 a dále hodnotí svoji kvalitu života ve vztahu k mikčním potížím 7 stupni; výsledek se vyjádří 2 čísly; před lomítkem je hodnocení symptomů, za lomítkem hodnocení kvality života. Mírná symptomatologie je hodnocena 0–7 body, střední 8–19 body, těžká nad 20 bodů. Jako každý dotazník má i vyplnění tohoto – zejména u starších pacientů – svá úskalí a nikdy nesmí nahradit podrobný rozhovor lékaře s pacientem. Výsledné skóre lze použít i při sledování změn v čase jak při léčbě konzervativní, tak po léčbě chirurgické. Nikdy však nemůže být jediným podkladem ke stanovení diagnózy.

2. Fyzikální vyšetření

Kromě základního fyzikálního vyšetření zůstává stále rutinní součástí diagnostického postupu vyšetření per rectum, k jehož správnému vyhodnocení je nutná dostatečná klinická praxe. Vyšetření slouží ke stanovení velikosti prostaty, konzistence, symetrie, ohraničení a bolestivosti. Jeho vliv na časnou diagnostiku rakoviny prostaty je mnohými přeceňován, řada urologů však ze své praxe zná pacienty, u nichž byl i při normální hladině PSA patologický nález per rectum prvním signálem diagnostikovaného karcinomu prostaty. Vyšetření by se mělo provádět v poloze pacienta vkleče na kolenou a loktech nebo v poloze na levém boku.

3. Zobrazovací vyšetření

Metodou volby je ultrazvukové vyšetření. Vyšetření se provádí transabdominálně běžnou konvexní 3–5 MHz sondou při naplněném močovém měchýři, kdy je velmi dobře možné zhodnotit obsah měchýře (koagula, konkrement, tumor), stěnu močového měchýře a po mikci zhodnocení případného postmikčního rezidua. Hodnotíme velikost prostaty zpravidla v objemových jednotkách a její echogenitu.

O něco přesnější z hlediska měření objemu prostaty je transrektální endosonografie (TRUS), ke které se využívá vysokofrekvenční 5–10 MHz sondy, event. sondy s možností 3D rekonstrukce obrazu. Echogenita bývá poměrně variabilní a z TRUS obrazu nelze přesně definovat biologickou povahu nálezu. Různé názory jsou na provedení ultrazvukového vyšetření horních močových cest. Na našem pracovišti provádíme rutinně u všech pacientů vyšetřovaných pro mikční potíže ultrazvukové vyšetření ledvin.

Bylo zjištěno, že stejný postup volí většina urologických center v USA a Anglii. Bylo by obtížně vysvětlitelné, kdyby se u pacienta sledovaného na urologii pro BPH objevil při vyšetření na jiném pracovišti karcinom ledviny. Prostatu lze samozřejmě zobrazit pomocí počítačové tomografie a magnetické rezonance, ale v běžné denní praxi se tyto zobrazovací metod nepoužívají. Rovněž intravenózní urografie je v diagnostice BPH dnes již opuštěnou metodou.

4. Biochemická vyšetření

Vyšetření moči Vyšetření močového sedimentu by mělo být součástí rutinního diagnostického algoritmu, neboť LUTS se mohou vyskytovat i u infekcí močových cest nebo u karcinomu močového měchýře. Zároveň je však třeba zdůraznit, že toto vyšetření nelze považovat za sreeningové vyšetření v diagnostice závažných urologických malignit. Vyšetření krve – Kreatinin V případě patologického nálezu při ultrasonografii ledvin je nutno stanovit hladinu kreatininu v séru, stejně tak nebyla-li tato sonografie provedena. – PSA Prostatický specifický antigen je proteáza produkovaná prostatickým epitelem a periuretrálními žlázami.

Menší část se dostává do séra, kde je ve formě volné nebo vázané. poté se stanovuje celkový PSA (tPSA) nebo volný PSA (fPSA), klinicky velmi významný je poměr volného a celkového PSA (f/t). Jde o vyšetření nákladné, v seznamu zdravotních výkonů je imunanalytické stanovení PSA ohodnoceno 214 body, stanovení volného PSA 393 body (kódy 93225, 81227).

Větší množství se dostává do séra při narušení stavby normální prostatické žlázy – jeho hladinu ovlivňují karcinom prostaty, BPH, infekce, úraz, věk, velikost prostaty, ejakulace, biopsie prostaty, předcházející vyšetření per rectum pak v klinicky nevýznamných hodnotách. Velké diskuse se vedou o tom, kdy vyšetření PSA provést a jak často toto vyšetření opakovat. Guidelines EAU pro léčbu BPH doporučuje stanovit hladinu PSA, pokud diagnóza karcinomu prostaty změní provedené rozhodnutí týkající se použití terapeutických možností.

Někteří autoři doporučují provádět vyšetření PSA pouze u pacientů, jejichž life expectans je delší než 10 let. Tyto názory jsou však v případě stížnosti pacienta neobhajitelné. Rozhodnutí o indikaci vyšetření musí provést vyšetřující lékař, který také nese plnou zodpovědnost za případné neprovedení vyšetření. Při současném naladění společnosti vůči lékařům výše uvedená doporučení nelze akceptovat a v případném sporu s pacientem o nezjištění včasné diagnózy karcinomu prostaty nemohou být naší obhajobou.

Plošný screening karcinomu prostaty je však z prostředků veřejného zdravotního pojištění nezaplatitelný, proto se tady otevírá významný prostor pro komerční připojištění a preventivní programy zdravotních pojišťoven, z nichž nejdále je u nás OZP. Do budoucna by mělo být odlišeno vyšetření výsostně preventivní, u pacientů naprosto bez mikčních potíží, bez pozitivní RA, jehož součástí by bylo vyšetření per rectum a stanovení hladiny PSA, včetně poměru volného a vázaného PSA, kde rozhodující úlohu vyhledávací a edukační bude mít praktický lékař. Půjde mimo veřejné zdravotní pojištění a jakákoliv patologie bude předána do péče urologa. Tam, kde jsou i minimální mikční potíže, měl by pacient spadat do péče urologa od počátku.

Je třeba si uvědomit, že pokud nějaký pacient vstoupí do vyšetřovacího procesu týkajícího se prostaty, již z něho nikdy nevystoupí, protože maximální doporučený interval mezi kontrolami PSA tam, kde je výchozí hodnota pod 1,0, je dva roky. Rozhodnutí o indikaci vyšetření PSA je tedy plně na vyšetřujícím lékaři – na základě anamnézy, potíží, vyšetření per rectum a znalosti velikosti prostaty vyšetřené ultrazvukem.

I vyhodnocení nebývá vždy úplně jednoduché a je třeba postupovat individuálně – z praxe jsou známy případy s prokázaným karcinomem prostaty při normálních hodnotách celkového PSA. Význam stanovení poměru volného a vázaného PSA je velký i při normálních hodnotách celkového PSA. Na našem pracovišti provádíme PSA u každého pacienta, který přichází s mikčními obtížemi.

5. Urodynamické vyšetření – Uroflowmetrie (UFM)

Jednoduchá orientační metoda pro zjišťování průtoku moči uretrou, kdy pacient močí do nádoby. Vyhodnocuje se objem vymočené moči (signifikantní pro hodnocení je objem nad 120 ml) a maximální průtok moči (Q max). Hodnoty Q max nad 15 ml/s signalizují, že se nejedná o obstrukci, pro níž jsou příznačné hodnoty zejména pod 10 ml/s. Jde o vyšetření, které pomůže sledovat účinnost léčby, je vyšetřením fakultativním. Určí pouze pravděpodobnost obstrukce.

– PQ studie (tlakové a průtokové studie) Jedná se o specializované invazívní vyšetření, jehož indikaci je nutné velmi pečlivě zvážit. Přínosem může být při stanovení diagnózy a zvažování operační léčby u pacientů s podezřením na neurogenní dysfunkci močového měchýře, po operaci v pánvi, u mladých pacientů do 50 let, tam, kde jsou výrazné potíže při Q max nad 15 ml/s nebo při značném postmikčním reziduu bez odezvy na horních močových cestách.

Stanovení diagnózy benigní hyperplazie prostaty u pacienta přicházejícího do ordi24_s příznaky dolního močového traktu je možné na základě vyhodnocení anamnézy, příznaků včetně vyplnění IPSS, fyzikálního vyšetření se zhodnocením vyšetření per rectum, ultrazvukového stanovení velikosti prostaty, zhodnocení močového měchýře a horních močových cest, vyšetření postmikčního rezidua, vyšetření močového sedimentu, kreatininu a PSA.

Diferenciální diagnostika

Karcinom prostaty: per rectum zpravidla nález tvrdé prostaty, zvýšená hodnota PSA. Diagnostikujeme pomocí transrektální biopsie prostaty, která se provádí speciální bioptickou jehlou za ultrazvukové kontroly, kdy se odebírá 8–10 vzorků. U pacienta je nutno vyšetřit krvácivost a srážlivost, vysadit minimálně 5 dní dopředu léky ovlivňující krevní srážlivost. Výkon je vhodné provést ve cloně chinolonů po přípravě Yalem. Provádí se zpravidla ambulantně.

Prostatitis chronica: vyskytuje se zpravidla u mladších věkových skupin, per rectum nebývá prostata zvětšena, bývá však značně palpačně citlivá, nacházíme pozitivní kultivační nález ve spermatu, event. v moči po masáži prostaty. Zúženina močové trubice: může se projevit příznaky dolního močového traktu, v anamnéze bývá katetrizace, úraz uretry, operace močových cest, kapavka. Diagnostikujeme pomocí ascendentní uretrografie. Nádory močového měchýře: mohou se projevit irritativní symptomatologií, v diagnostice pomůže USG, IVU, cystoskopie, často bývá přítomna erytrocyturie.

Cystolitiáza: je komplikací BPH, projevit se může přechodnou zástavou močení nebo bezbolestnou hematurií, diagnostikujeme při USG vyšetření, event. cystoskopii. Neurogenní močový měchýř: pacient přichází zpravidla na základě doporučení neurologa nebo traumatologa, v diagnostice jsou rozhodující urodynamické studie. Systémová onemocnění: s polakisuriemi přichází často pacient s dosud nerozpoznaným diabetem (někdy je prvním příznakem diabetická fimóza), s imperativní mikcí až urgentní inkontinencí přicházejí pacienti s roztroušenou sklerózou, s pocity nedostatečného vyprázdnění pacienti na antidepresivech.

Komplikace

Retence močová – zástava močení, pacient nemočí, přichází se silnými bolestmi v podbřišku, případně paradoxní ischurií – „přetékáním“ močového měchýře. Cystolitiáza – kameny v močovém měchýři, projevující se hematurií nebo zástavou močení.Dilatace horních močových cest – bývá důsledkem chronického postmikčního rezidua, případná renální insuficience závisí na délce trvání rezidua. Chronické postmikční reziduum – může poměrně dlouho unikat pozornosti pacienta. Reziduum je nutno vždy posuzovat individuálně, dosud nebyl jednoznačně stanoven horní limit, který by byl indikací k chirurgické léčbě.

Hematurie

Recidivující a přetrvávající močové infekce

Léčba

Indikací k léčbě pacienta jsou nejen výše uvedené komplikace, ale také mikční potíže zhoršující kvalitu života pacienta. Vyčkávací taktika – pozorné sledování (WW – watchful waiting) je velmi rozporuplnou „léčebnou“ metodou. Pacient přicházející k lékaři očekává pomoc od zhoršené kvality života, nehledě na to, že pacienti velmi individuálně snášejí mikční potíže. Vyhodnocení symptomů pomocí IPSS 10 je pro někoho jen nepatrným zhoršením kvality života, pro již téměř životní tragédií. Existují však velké studie (PLESS, GPRD), které ukazují, že u neléčených pacientů je vyšší incidence transuretrální resekce prostaty nebo katetrizace v důsledku akutní močové retence.

WW samozřejmě není nečinnost. Znamená správnou edukaci pacienta a pravidelné kontroly nejdéle jedenkrát za rok, okamžitě při zhoršení potíží. Poradit lze pacientovi vyvarovat se prochladnutí a předržování moči, omezení až vyloučení alkoholu, zejména destilátů, nepřejídat se těžkými kořeněnými jídly, léčit případnou zácpu. Neomezovat však celkový příjem tekutin, pouze je možné omezit příjem tekutin v určitou dobu, především před spaním. Omezit nápoje obsahující kofein, cvičit pánevní dno. Je třeba pacienta informovat o karcinomu prostaty, o možnostech léčby LUTS i karcinomu. Veškerá edukace by měla směřovat ke zklidnění pacienta.

Vyčkávací taktika by měla být vyhrazena pouze pro pacienty, kteří přicházejí bez mikčních potíží zhoršujících jakýmkoliv způsobem kvalitu života. Medikamentózní léčba zaznamenala v posledním desetiletí velký rozvoj a stále více nahrazuje metody chirurgické, i když jsou k dispozici i minimálně invazívní techniky. Ústup od léčby operační k medikamentózní je dlouhodobým celosvětovým trendem.

Alfa-blokátory – lékem volby jsou antagonisté alfa1-adrenergních receptorů, tzv. alfa-blokátory. Blokování alfa-receptorů vede ke snížení kontraktility hladké svaloviny v hrdle měchýře a pouzdře prostaty, čímž se snižuje dynamická komponenta BPO. Alfa-blokátory mají poměrně rychlý nástup účinku (i 48 hodin), neovlivňují hladinu PSA a sexuální funkce (pouze u některých pacientů u některých přípravků dochází k retrográdní ejakulaci).

Pacienta je potřeba upozornit na některé možné vedlejší účinky, jako jsou závratě, bolesti hlavy, hypotenze, ospalost, zduření nosních sliznic, retrográdní ejakulace. Pacient by měl být informován i o tom, že jde o léčbu dlouhodobou. Pokud nedojde k léčebnému efektu do 2 měsíců, léčba by měla být ukončena. K dispozici jsou alfuzosin, doxazosin, doxazosin GITS, tamsulosin, tamsulosin OCAS, terazosin.

Všechny mají podobnou účinnost i podobné spektrum nežádoucích účinků, tudíž se dlouho hledala odpověď, který z preparátů má největší „uroselektivitu“, neboť alfareceptorů je více druhů. Odpověď přinesl trh s generiky, neboť vedle originálního preparátu Omnic se počet generických tamsulosinů na českém trhu blíží dvaceti. Díky farmakologickým parametrům (kontinuální uvolňování účinné látky včetně tlustého střeva, plošší farmakokinetický profil, nezávislost na příjmu potravy) je tamsulosin OCAS lékem, který vedle nižšího výskytu vedlejších účinků oproti dalším alfa-blokátorům přináší zejména snížení počtu nykturií, což je nejhůře vnímaný příznak pacientů s BPH, a nejvýrazněji tak zlepšuje kvalitu života.

Neexistují studie, jak dlouho alfa-blokátory podávat, klinické zkušenosti ukazují, že drtivá většina pacientů se po jejich vysazení vrací pro opětovné zhoršení potíží. Alfa-blokátory je možné indikovat u všech pacientů s LUTS. Inhibitory 5alfa-reduktázy. 5alfa-reduktáza je enzym, který konvertuje testosteron na účinnější dihydrotestosteron (DHT), který zprostředkovává proliferační a růstové aktivity v prostatě. 5alfa-reduktáza se vyskytuje ve dvou typech, přičemž ve stromatu prostaty se uplatňuje typ 2. Kompetitivním inhibitorem 5alfa-reduktázy s vyšší afinitou k typu 2 je finasterid.

Způsobuje pokles hladiny DHT a redukci objemu prostaty zejména u větších žláz s větším objemem epiteliální složky. Finasterid má pomalý nástup účinku (cca 6 měsíců), ovlivňuje hladinu PSA (při léčbě finasteridem je potřeba zjištěné hodnoty PSA násobit dvěma), zejména v 1. roce se do 10 % objevují i nežádoucí sexuální účinky (im24_pokles libida, snížení objemu ejakulátu). Inhibitory 5alfa-reduktázy jsou doporučovány pro pacienty se středními a většími obtížemi, s prostatou nad 40 ml, reálná klinická praxe však ukazuje , že mnohdy jsou pacienti již velmi netrpěliví a vadí jim delší čekání na uspokojivý efekt léčby.

Kombinovaná léčba (alfa-blokátory – inhibitory 5alfa-reduktázy) – jde o kombinaci léčby alfa-blokátory s inhibitory 5 alfa-reduktázy. Studie MTOPS prokázala vyšší účinnost kombinované léčby než monoterapie jedním či druhým preparátem v zabránění progrese onemocnění. Alfa-blokátor zajistí rychlý nástup účinku, inhibitor 5alfa-reduktázy redukci objemu prostaty. Nevýhodou zůstává ekonomická náročnost celé léčby, neboť náklady jsou dvojnásobné a stejně tak možnost kumulace nežádoucích účinků obou skupin.

Fytoterapeutika – existuje přes 20 fytoterapeutických komponent, např. extrakty z trpasličí palmy, africké švestky, různých druhů kopřiv a podobně. Mechanismus účinku není znám, neexistují renomované randomizované studie k prokázání účinku fytoterapeutik. V USA nejsou na seznamu FDA pro léčbu BPH, v řadě evropských zemí mají na trhu vysoké zastoupení. I do ordinací přichází velké množství pacientů „předléčených“ těmito preparáty.

Je s podivem, že řada z nich byla a stále je hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Nelze však podceňovat velkou afinitu některých pacientů k „přírodní léčbě“ a tak po řádném vyšetření není potřeba pacientovi rozmlouvat investici, kterou chce učinit. Kombinovaná léčba (alfa-blokátory – anticholinergikaspazmolytika) – iritační příznaky typické pro hyperaktivní močový měchýř jsou velmi častým průvodním jevem BPH.

Mezi nejčastěji používaná anticholinergika patří oxybutinin, tolterodin a solifenacin. Kombinovaná léčba je vhodná u pacientů s výraznými urgencemi až urgentní inkontinencí. Poměrně časté jsou však vedlejší příznaky (sucho v ústech, zácpa, rozostřené vidění). Probíhající klinické studie zatím neukazují signifikantně vyšší výskyt akutní močové retence. Opakované močové retence spolu s glaukomem s uzavřeným úhlem a poruchy motility GIT jsou kontraindikací k podání této kombinace.

Chirurgická léčba

Chirurgická léčba je indikována tam, kde selhává léčba medikamentózní, tam, kde pacient má výrazné potíže a při již zmíněných komplikacích nechce podstoupit léčbu konzervativní. Dominující postavení si stále udržuje transuretrální resekce prostaty (TURP), která tvoří přibližně 80 % operativy prostaty pro BPH. Podle dostupných údajů však od roku 1987 celosvětově množství těchto výkonů stále klesá.

První resektoskop s přímou optikou uvedl do praxe McCarthy v roce 1932. Dnes již urolog operuje ve většině případů pomocí videokamery a sleduje operační pole na obrazovce. Výkon se provádí zpravidla ve svodné anestézii a jeho podstatou je resekce tkáně prostaty elektrickou kličkou, která je součástí resektoskopu zavedeného močovou trubicí. Délka operace závisí na zkušenosti chirurga a velikosti prostaty, pohybuje se kolem 30–40 minut, po operaci má pacient 3–4 dny katétr. Statistiky prováděné v poslední době ukazují, že za posledních 20 let došlo k poklesu morbidity a mortality související s těmito výkony v důsledku správné indikace, bezpečnější anestézie a dokonalejšího instrumentária.

Mezi časné komplikace může patřit krvácení, perforace močového měchýře a syndrom TUR, kdy v důsledku systémové absorpce irigační tekutiny během operace dojde ke vzniku četných symptomů vzhledem k patofyziologickým změnám různého stupně, které mohou postihnout ledviny, oběhový systém a centrální nervový systém. Z pozdních komplikací jsou uváděny retrográdní ejakulace, inkontinence, striktura uretry, kontraktura hrdla močového měchýře, perzistující močová infekce.

Erektilní dysfunkce a její vzestup po TURP jsou často způsobeny průvodními faktory – věkem, přidruženými chorobami, psychogenními aspekty. Časté jsou dotazy pacientů směřující k eventuální recidivě hyperplazie a nutnosti reoperace – neexistují studie, které by mohly na tuto otázku jednoznačně odpovědět; už proto, že nelze zpětně odlišit, kdy jde o recidivu a kdy o nedostatečnou resekci. Další dotazy směřují k riziku inkontinence po operaci – úplná inkontinence je vzácná (do 1 %), její léčba je však neúspěšná. O něco častější může být inkontinence stresová v důsledku poškození svěračového mechanismu při operaci. Prevencí urgentní inkontinence je správná indikace operace a v případě nejasností provedení urodynamické studie. Zcela zásadní je však operační technika.

TURP představuje přibližně 90–95 % všech operačních výkonů na prostatě a je metodou volby pro prostaty až do velikosti cca 80 ml. Často je také nazývána zlatým standardem v chirurgické léčbě BPH. Otevřená prostatektomie (tranvezikální prostatektomie, TVPE) je indikována u největších prostat, u objemné cystolitiázy, případně při doprovodné resekci divertiklu močového měchýře. Transuretrální incize prostaty (TUIP) se vyznačuje ve srovnání s TURP kratší operační dobou, nižším výskytem komplikací včetně krvácení, je vhodná pro pacienty interně rizikové s malou prostatou – nevýhodou je však vyšší počet dlouhodobého selhání efektu.

Transuretrální vaporizace prostaty (TUVP) je modifikací TURP, kdy dochází k ablaci prostatické tkáně účinkem vysokofrekvenčního proudu. Novými trendy v chirurgické léčbě BPH jsou méně invazívní postupy, které si postupně získávají uplatnění a indikace, žádný z nich však nenahradil a ani v dohledné době nenahradí TURP. Některé z nich se ukázaly být slepou uličkou jako balónová dilatace a hypertermie. Laserová léčba – terapeutické působení laseru je založeno na absorpci laserového záření tkáněmi, což vede ke koagulaci tkáňových proteinů nebo cév a k vaporizaci – odpaření tkáně.

V poslední době se slibným stává zejména využití holmiového laseru. Publikované studie poukazují na srovnatelné výsledky HoLRP (holmium-laserové resekce) a HoLEP (holmium laserová enukleace). Výhodou ve srovnání s TURP je nižší, velmi malé procento komplikací, zejména v podobě dysurií a hematurie, nevýhodou vyšší náklady. Podle Evropské urologické asociace jde o metodu, jejíž výsledky jsou srovnatelné s TURP. Termoterapie – účinkem mikrovlnné energie vzniká teplo, které vede ke koagulační nekróze prostatické tkáně.

TUMT – transuretrální mikrovlnná termoterapie – je alternativou pro pacienty odmítající operační řešení, poměrně často komplikací po výkonu je retence moči. TUNA (transurethral needle ablation of the prostate) – pomocí dvou jehel zavedených transuretrálně se do prostaty přenáší radiofrekvenční energie o nízké intenzitě. Jde o jednoduchou metodu, která se obvykle provádí v lokální anestézii; doposud chybí studie zabývající se dlouhodobým efektem této metody.

Zatím je stále ještě velmi obtížné určit přesnou prevalenci BPH, klinické zkušenosti ukazují že u mužů nad 50 let jsou mikční obtíže poměrně časté. I to, že množství provedených operací u mužů pro BPH je celosvětově na druhém místě za operací šedého zákalu, svědčí o tom, že s BPH se budeme i nadále setkávat velmi často. Alarmující jsou i statistiky karcinomu prostaty. I v 21. století existují mezi muži různé mýty o prostatě, značná neinformovanost, strach z vyšetření. Proto je role praktického lékaře kontaktu s pacientem s mikčními potížemi zcela nezastupitelná. Pacient by měl být svým lékařem plně a v souladu s nejnovějšími poznatky v urologii informován o podstatě onemocnění, seznámen s vyšetřovacím postupem a možnostmi léčby tak, aby ke specializovanému vyšetření přicházel beze strachu a včas.

MUDr. Josef Liehne,Ústecké urocentrum, Ústí nad Labem ;e-mail: lie@iol.cz


Literatura

Guidelines EAU pro diagnostiku a léčbu BPH. Urologické listy, 2004, 4, s. 71–103.

CHAPPLE, CHR., CHARTIER-KASTLER, E. Pharmacokinetic profile of tamsulosin OCAS. BJU International, 2006, Vol. 98, Suppl. 2.

Benigní hyperplazie prostaty – rok 2008
Ohodnoťte tento článek!