Diagnostika a prevence násilí páchaného na dětech

Zjištění prevalence případů násilí páchaného na dětech je velmi obtížné. Počet zachycených případů je několikanásobně menší než počet skutečný…

Doc. MUDr. Hana Provazníková, CSc.

Univerzita Karlova v Praze, 3. LF, Centrum preventivního lékařství

Klíčová slova

násilí páchané na dětech • primární, sekundární a terciární prevence

Zjištění prevalence případů násilí páchaného na dětech je velmi obtížné. Počet zachycených případů je několikanásobně menší než počet skutečný. Lékař by měl při kontaktu s každým dítětem, které je vyšetřeno v jeho ordinaci, věnovat pozornost rodinnému prostředí a posoudit funkčnost rodiny. Jednorázové vyšetření často neumožňuje posouzení vývojových aspektů, zhodnocení kvality rodiny, odhalení rizikových faktorů. Dítě, u kterého vzniklo podezření, že v rodině nejsou respektovány jeho potřeby, je nutné sledovat, opakovaně vyšetřovat ve spolupráci s psychologem, event. pedopsychiatrem.

Násilí páchané na dětech je v současné odborné literatuře definováno doporučením zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 a je uváděno pod zkratkou CAN (Child Abuse and Neglect). Definice je velice široká a zahrnuje v sobě jakékoliv vědomé či nevědomé aktivity, kterých se dopouští dospělý člověk (rodič, vychovatel nebo jiná osoba) na dítěti a následkem kterých dochází k poškození zdraví a zdravého vývoje dítěte.

Diagnostická vodítka

Včasný záchyt násilí páchaného na dítěti vyžaduje, aby u každého dítěte, které je k lékaři přivezeno s úrazem, byla zjištěna příčina a mechanismus úrazu a byla věnována pozornost rodinné situaci. Varující jsou zejména nevyrovnané vztahy uvnitř rodiny, sociální problémy, zanedbávání zdravotní péče rodinou, výchovně nesnadno zvladatelné dítě, neúměrné nároky kladené na dítě a nadměrná kritičnost vůči dítěti.

Známky fyzického týrání:

Kožní léze – hematomy, zvláště na obličeji, ve vlasech, na krku, na těle (záda, stehna). Popáleniny, opařeniny – bodové popáleniny od cigaret, popálené dlaně, plosky, zvlášť varující jsou rozsáhlejší popáleniny u dětí do 3 let. Rány, těžko vysvětlitelné – řezné, sečné, bodné, střelné, zvláště poranění v oblasti anální a kolem dutiny ústní. Vytrhané vlasy. Nitrooční krvácení. Zlomeniny – těžko rozpoznatelný mechanismus úrazu – zlomeniny končetin, úrazy hlavy, obličeje, žeber a páteře, vyražené zuby. Při celkovém vyšetření dítěte se často zjistí známky dřívějších úrazů. Poranění centrálního nervového systému. Poranění nitrobřišních orgánů. Poranění genitálu a v oblasti anální. Lékař musí vždy u dítěte zvažovat možnost týrání při zjištění: poruchy růstu a vývoje (růstové opoždění; nerovnoměrnost, retardace, stagnace, regrese psychomotorického vývoje; podvýživa); poruchy chování (zhoršený školní prospěch, projevy úzkosti, pasivita, apatie, pasivita s náhlými projevy agresivity, obranná gesta, otevřená agresivita); poruchy v navazování sociálního kontaktu (vyhýbavé, ambivalentní, nejisté chování); neurotických projevů (poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, pomočování, neurotické návyky); při nálezu pohlavně přenosné choroby.

Biskup navrhl pro lékaře pracující v oblasti primární péče postup při podezření z týrání, zneužívání dítěte: informace získané od doprovodu dítěte podrobně zaznamenat; pokud možno navázat kontakt s dítětem; provést podrobné vyšetření dítěte včetně výšky a hmotnosti, vyšetření moči, popisu stavu dítěte, při vyšetření si všímat čistoty, oblečení a chování dítěte; přesně popsat mechanismus poranění, jeho lokalizaci a rozsah; všechny údaje zapsat (datum, čas vyšetření, jméno dítěte, jméno doprovodu a kontakt na něho, vlastní vyšetření s podrobným popisem nálezu); na základě vyšetření, které vede k podezření na týrání či zneužívání dítěte, ihned informovat Orgán sociálně-právní ochrany (OSPOD) a oznámit další postup, rozhodnutí, kam dítě bude odesláno (oznamovací povinnost – zákon 359/1999 Sb. „O sociálně-právní ochraně dítěte“ v platném znění); každé dítě s podezřením na týrání či zneužívání musí být hospitalizováno na dětském oddělení nemocnice, kam je posláno vždy s doprovodem dospělé osoby; pokud vznikne podezření, že dítě doprovází sám agresor, musí být převoz dítěte uskutečněn za asistence další osoby.

Na vyžádání předá lékař kopii záznamu o vyšetření dítěte, do kterého uvedl oznámení OSPOD a přesné údaje o hospitalizaci, Orgánu sociálně- -právní ochrany nebo Policii ČR (zákon 359/1999 Sb). Trestný čin týrání či zneužívání dítěte je v současné právní úpravě vyňat z lékařského tajemství a jeho neoznámení a nezabránění dalšímu týrání je trestné.

Ochrana dětí před násilím – prevence

Prevence primární má za cíl snížení pravděpodobnosti vzniku poškození. Primární prevence je nespecifická – cílem je podpora zdravého vývoje dítěte a rodiny; specifická – cílem je snížit nežádoucí vlivy, které přispívají ke vzniku poškození zdraví dětí.

Sekundární prevence má za cíl vyhledávat rizikové skupiny obyvatelstva a poskytnout pomoc při řešení rizikových životních situací.

Okolnosti, které ovlivňují riziko poškození dítěte podle Matějčka, vycházejí:

z dítěte samého. Rizikové děti z hlediska CAN jsou ty, jejichž projevy jsou z různých důvodů okolí „nesrozumitelné“, takže není snadné je výchovně zvládat a usměrňovat. Dále ty děti, které svým chováním vychovatele unavují, vyčerpávají, dráždí;

z rodiny dítěte. „Rizikové“ rodiny jsou takové, kde jeden nebo oba rodiče nejsou schopni zodpovědně převzít rodičovskou roli;

ze školy. Škola se může stát za určitých podmínek zdrojem nepřiměřené zátěže, a tím vést k poruchám chování, poruchám učební činnosti až k vážným poruchám zdraví;

ze skupiny dětí. Dítě, které mívá problémy při navazování kontaktů s vrstevníky, bývá ostatním dětem buď lhostejné, nebo je dokonce neoblíbené, posmívané až šikanované.

O prevenci terciárnímluvíme tehdy, když k aktu násilí nebo k jinému ublížení dítěti došlo a je třeba zajistit, aby dítě nebylo dále poškozováno a aby poškození, které již vzniklo, bylo ve svých důsledcích omezeno na minimum.

Vlastní terapie týraného dítěte je multidisciplinární a vychází vždy z komplexního rozboru případu.

Literatura

BISKUP, P. Diagnostika syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte – doporučený postup určený lékařům primární péče. Čes slov Pediat, 2001, 56, s. 225–230.

BISKUP, P., POKORNÁ, E., PRŮŠOVÁ, L., et al. Systém ověřování údajů v anamnéze dítěte. Čes slov Pediat, 2001, 56, 10, s. 563–567.

DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z., et al. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha : Grada Publishing, 1995, 245 s.

MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha : Portál, 1999,143 s.

Práva dítěte v dokumentech OSN. Praha : Česká sekce DCI, 2002, 63 s. 

PROVAZNÍKOVÁ, H. Týrané a zneužívané dítě. In HÖSCHL, C., LIBIGER, J., ŠVESTKA, J. Psychiatrie. Praha : Tigis, 2002, s. 789–790.

VANÍČKOVÁ, E., HADJ-MOUSSOVÁ, Z., PROVAZNÍKOVÁ, H. Násilí v rodině. Praha : Karolinum, 1995, 80 s.

e-mail: hana.provaznikova@lf3.cuni.cz

Ohodnoťte tento článek!