Editorial

Vážení čtenáři, téma zánětlivých onemocnění srdce se v kardiologické literatuře objevuje nejčastěji v podobě souhrnů o trendech v diagnostice a léčbě infekční endokarditidy, případně myokarditidy. V tomto supplementu jsme se pokusili mírně pozměnit toto tradiční pojetí.

Prof. MUDr. Josef Veselka, CSc.

O myokarditidách se zmiňujeme pouze okrajově a o to více se věnujeme méně tradičním pohledům na zánětlivá onemocnění, především zařazením článků o sepsí indukované kardiální dysfunkci a zánětlivé kardiomyopatii. Obě zmiňovaná témata mohou být pro čtenáře z řad kardiologů, internistů a intenzivistů nová a snad do jisté míry i objevná.

Sepsí indukovaná dysfunkce levé komory je nejčastěji diagnostikována u nemocných na jednotkách intenzívní péče nekardiologického zaměření. Tento obvykle echokardiografický nález může být doprovázen i zvýšenou sérovou hodnotou biomarkerů (troponiny) a neměl by být indikací k urgentně prováděné koronarografii, k čemuž by řada invazívně laděných kolegů mohla mít tendenci. Dobrou zprávou je potenciální reverzibilita tohoto stavu.

Zánětlivá kardiomyopatie je nesmírně zajímavou a jen okrajově prozkoumanou chorobnou jednotkou. Její objevení a definování vedlo k renesanci provádění endomyokardiálních biopsií, které mohou nemocného nasměrovat ke správné léčbě – antivirové nebo imunosupresivní terapii. Celý postup je více založen na logických předpokladech než na nevyvratitelných důkazech, a proto se v nejbližších letech dočkáme jistě mnoha zajímavých objevů a změn v našich postupech na tomto poli. Trendy v léčbě infekční endokarditidy jsou náplní několika článků v této příloze.

Jedná se především o změnu etiologického agens, kde v posledních letech dominuje Staphylococcus aureus, agresivnější postupy stran indikací ke kardiochirurgické terapii a bohužel stále přetrvávající vysoké mortality onemocnění dané právě horším průběhem stafylokokových infekcí. Nový a více liberální pohled na antibiotickou prevenci infekční endokarditidy u rizikových skupin pacientů je předmětem pokračujících diskusí. Hlavním důvodem je omezené množství důkazů, které máme v této oblasti k dispozici, a tudíž vysoký výskyt doporučení, která jsou výsledkem konsenzu odborníků (třída C) namísto randomizovaných studií (třída A).

Současná medicína je jak na poli klinickém, tak i pedagogickém vedena důkazy a z nich odvozených doporučených postupů. Význam názoru jednotlivce se tak postupně ztrácí. Lze jen doufat, že v případě tohoto supplementa tomu tak nebude a někteří čtenáři zde najdou relevantní názory jednotlivých odborníků, které mohou ovlivnit jejich klinickou praxi.

Ohodnoťte tento článek!