Konsenzus používání antibiotik II.

Makrolidy jsou od poloviny minulého století velmi oblíbenou skupinou antibiotik v ambulantní péči. Důvodem je relativně nízký výskyt nežádoucích účinků a zejména jejich široké spektrum, které zahrnuje většinu typických a atypických původců komunitních respiračních infekcí…

Makrolidová antibiotika

RNDr. Pavla Urbášková, CSc., doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc., MUDr. Vlastimil Jindrák, MUDr. Otakar Nyč, PharmDr. Josef Suchopár, doc. MUDr. Tomáš Sechser, CSc., doc. MUDr. Jozef Hoza, CSc., MUDr. Igor Karen, prof. MUDr. Jan Švihovec, DrSc.

Subkomise pro antibiotickou politiku Komise pro lékovou politiku a kategorizaci léčiv ČLS JEP

Makrolidy jsou od poloviny minulého století velmi oblíbenou skupinou antibiotik v ambulantní péči. Důvodem je relativně nízký výskyt nežádoucích účinků a zejména jejich široké spektrum, které zahrnuje většinu typických a atypických původců komunitních respiračních infekcí. Generický název makrolidů je odvozen z chemické struktury tvořené makrocyklickým laktonovým kruhem, na který se připojují jeden nebo více cukrů. Prvním makrolidem a „prototypem“ celé skupiny (tzv. „class drug“) byl erytromycin, izolovaný v roce 1952 z metabolického produktu kultur Streptomyces erythreus. V současné době jsou v klinickém používání makrolidy se 14členným laktonovým kruhem (erytromycin a jeho deriváty roxitromycin, klaritromycin a azalid azitromycin) a se 16členným laktonovým kruhem (josamycin a spiramycin). S výjimkou novějších makrolidů klaritromycinu a azitromycinu, které mají navíc specifický účinek na Mycobacterium avium komplex, je spektrum účinku makrolidů in vitro téměř identické a u gram-pozitivních koků shodné také se spektrem účinku určitých chemicky nepodobných látek, se kterými tvoří skupinu MLSB antibiotik (makrolidy, linkosamidy a streptograminB). Makrolidy vytvářejí klinicky významné lékové interakce, jejich schopnost inhibovat cytochrom P450-3A4 klesá v řadě erytromycin, klaritromycin, roxitromycin, spiramycin a azitromycin. Rezistence k makrolidům může být způsobená řadou příčin. Nejvýznamnější z nich je metylace adeninu zprostředkovaná erm geny, jejímž důsledkem je alterace 23S ribosomální RNA na podjednotce 50S ribosomu. Tato událost snižuje nebo znemožňuje vazbu MLSB antibiotik na jejich cílové místo na ribosomu a fenotypově se projevuje jako zcela zkřížená rezistence mezi těmito antibiotiky. Dalším poměrně frekventovaným mechanismem rezistence u skupiny MLSB antibiotik je eflux řízený mef geny, který se fenotypově projevuje jako rezistence jen ke 14členným makrolidům. Všechny makrolidy mají sníženou schopnost průniku do buněk gram-negativních baktérií. Mezi vzácné příčiny rezistence patří enzymatická inaktivace strukturálně podobných makrolidů nebo specifické ribosomální mutace, které mohou být příčinou samostatné rezistence pouze k určitému makrolidu. V posledních 15 letech byl celosvětově zaznamenán prudký vzestup spotřeby novějších makrolidů, které ve srovnání s erytromycinem mají výhodnější farmakokinetiku a nižší výskyt nežádoucích účinků. Nové makrolidy dokonce v některých lokalitách vytlačily penicilin z pozice „zlatého standardu“, léku volby pro léčbu streptokokových a pneumokokových infekcí. Vliv makrolidů na mikroflóru člověka i prostředí se sčítá. V zájmu zachování jejich účinnosti je proto nezbytné striktní dodržování specifických indikací.Vysoká a neuvážená spotřeba makrolidů s sebou v řadě zemí přinesla vzestup rezistence běžných patogenů na makrolidy. Například v Japonsku v roce 1974 byla zjištěna rezistence streptokoků A na erytromycin v 62 %, přičemž spotřeba makrolidů činila 22 % spotřeby antibiotik v této zemi. Po poklesu spotřeby makrolidů na 8 % v roce 1988 klesla tato rezistence na 2 %. Podobná zkušenost je i z Finska ze začátku 90. let. V některých zemích jižní Evropy s vysokou spotřebou těchto antibiotik je pozorován tzv. syndrom sdružené rezistence k makrolidům, kdy je současně rezistentních 30–50 % streptokoků A a pneumokoků. Začátkem devadesátých let minulého století se nové makrolidy objevily i u nás a nastal raketový vzestup jejich používání. V letech 1992 až 1994 stoupla spotřeba vyjádřena počtem balení čtyřikrát a vyjádřena ve financích dokonce na desetinásobek. V roce 1991 bylo u nás k erytromycinu (a současně k dalším makrolidům) rezistentních pouze 0,3 % streptokoků a stejně vzácná byla i makrolidová rezistence pneumokoků. Prudký vzestup rezistence nastal koncem 90. let, v současné době je u nás rezistence k makrolidům zhruba u 17 % streptokoků A a 7% pneumokoků. Navíc jsme obklopeni zeměmi, které mají rezistenci pneumokoků na makrolidy mnohem vyšší (Slovensko 28 %, Polsko 27%), a je tudíž pravděpodobné, že rezistentní a multirezistentní klony těchto baktérií k nám mohou pronikat migrací obyvatel. Znehodnocení antibiotik skupiny MLSB rychlým nástupem rezistence lze odvrátit pouze zpřesněním indikací makrolidů. Poučení z Japonska nebo Finska ukazují cestu, jak dát makrolidům jejich místo. Pracovní skupina pro antibiotickou politiku při Prezidiu České lékařské společnosti JEP (ČLS JEP) předkládá další pokračování informací o racionální léčbě antibiotiky (Konsenzus o používání antibiotik II. Makrolidy a azalidy). Stejně jako část Konsenzus o používání antibiotik I. Penicilinová antibiotika obsahuje kapitola věnovaná makrolidům recentní informace o této skupině antibiotik. Informace, připravené jako konsenzus a oponované členy České lékařské společnosti JEP, vycházejí ze Souhrnu údajů o přípravku – SPC (Summary of Product Characteristics), které zpřesňují o podrobný popis situací, ve kterých má dané antibiotikum pozici první volby a kdy slouží jako lék alternativní vzhledem ke speciálním podmínkám z hlediska rizika pacienta a antibiotické rezistence. Cílem je dosáhnout snížení epidemiologického rizika vzniku a vzestupu rezistence, které vždy hrozí při nesprávné aplikaci antibiotika. Základem pro indikace je proto zjištění co nejpřesnější etiologie onemocnění a aplikace nových poznatků o farmakodynamicko-farmakokinetických parametrech antibiotik a riziku rezistence. Návod jak získat validní informace o etiologii respiračních infekcí je uveden jako Doporučený postup pro léčbu respiračních infekcí ČLS JEP, kde volba antibiotik odráží také současnou epidemiologickou situaci v rezistenci v naší zemi. Konsenzus používání antibiotik a Doporučené postupy ČLS JEP jsou uvedeny na webových stránkách této odborné společnosti (www.cls.cz). Makrolidy a azalidy Skupina těchto antibiotik má téměř identické spektrum účinnosti na citlivé mikroby a jejich vliv na mikroflóru člověka i prostředí se sčítá. V zájmu zachování jejich účinnosti je proto nezbytné striktní dodržování specifických indikací. Makrolidy vytvářejí klinicky významné lékové interakce, jejich schopnost inhibovat cytochrom P45D-3A4 klesá v řadě erytromycin, klaritromycin, roxitromycin, spiramycin a azitromycin. erytromycin Skupina: makrolidy Způsob účinku: inhibice syntézy proteinů reverzibilní vazbou na 50S ribosomální podjednotku Spektrum účinku: in vitro je účinný na Streptococcus pyogenes (skupina A), streptokoky sk. B, C a G, Streptococcus pneumoniae, Staphylococcus aureus, koaguláza-negativní stafylokoky; (gram-pozitivní koky rezistentní k jednomu makrolidu jsou většinou rezistentní ke všem makrolidům a azalidům; u stafylokoků může vzniknout rezistence již během léčby); Bacillus anthracis, Corynebacterium diphtheriae a další korynebaktéria, Arcanobacterium haemolyticum, Moraxella catarrhalis, Campylobacter jejuni, Helicobacter pylori, Bordetella pertussis, Haemophilus ducreyi, Legionella spp., Eikenella corrodens, Borrelia burgdorferi, B. quintana, Bartonella (Rochalimea) henselae, některé anaeroby, Mycoplasma pneumoniae, Ureaplasma urealyticum, Chlamydia pneumoniae, Ch. trachomatis. Indikace Indikace volby: Lék první volby pro mykoplazmatické pneumonie, legionellové pneumonie (případně v kombinaci s rifampicinem či flurochinolony), infekce způsobené kampylobaktery, chlamydiové pneumonie a konjunktivitidy u novorozenců a malých kojenců, profylaxi a léčbu černého kašle a záškrtu, bacilární angiomatózu, nestreptokokovou faryngitidu způsobenou Arcanobacterium haemolyticum, erytrazma způsobené Corynebacterium minutissimum. Indikace alternativní: Alternativa penicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u streptokokové tonzilofaryngitidy a nekomplikovaných infekcí měkkých tkání způsobených S. pyogenes, pneumokokových infekcí dýchacích cest, prevence revmatické horečky. Alternativa amoxicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u infekcí dýchacích cest,prevence bakteriální endokarditidy před zubolékařským výkonem. Alternativa oxacilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u povrchové infekce malého rozsahu způsobené S. aureus, nelze-li použít klindamycin. Alternativa tetracyklinu u časného stadia lymeské nemoci (ECM), lymphogranuloma venereum, chlamydiové nebo mykoplazmatické uretritidy nebo cervikovaginitidy, chlamydiových infekcí pánve, chlamydiových infekcí u těhotných a dětí, úporná akné. Alternativa ceftriaxonu u chancroidu. Další indikace: Empirická léčba pneumonie v komunitě v období zvýšeného výskytu mykoplazmových nebo chlamydiových infekcí, zejména u mladých dospělých, s výjimkou nemocných se závažným základním onemocněním nebo imunokompromitovaných osob, kde použití monoterapie může být nedostatečné. Dávkování: velikost dávek a délka podávání závisí na typu a závažnosti infekce. Obvyklá dávka: a) erytromycin (jako báze): dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 45 kg orálně 1–2 gden (250–500 mg každých 6 hodin, dávku lze zdvojnásobit), děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách, kojenci do 4 měsíců věku 20–40 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. Nitrožilně dospělí 1–4 gden (250–1000 mg každých 6 hodin), děti 50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách. b) erytromycin (jako etylsukcinát): dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 45 kg 200–400 mg (u závažných infekcí až 800 mg) každých 6 hodin nebo 800 mg každých 8 hodin; děti s tělesnou hmotností do 45 kg 7,5–12,5 mgkg každých 6 hodin (u závažnějších infekcí lze dávku zdvojnásobit) nebo 12,5–25 mg každých 8 hodin. c) erytromycin (jako laktobionát): dospělí i děti 3,75–5 mgkg každých 6 hodin formou nitrožilní infúze trvající 20–60 minut. V případě potřeby lze u dospělých a dětí s tělesnou hmotností nad 45 kg dávku zvýšit až na 4 gden. Způsob podání: perorálně, nitrožilní infúzí Interval: 6 (8–12) hodin Délka podání: není-li uvedeno jinak, pak 48–72 hodin po ústupu známek infekce, u závažných stavů individuálně podle povahy infekce a klinického průběhu onemocnění. Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby Atypická pneumonie způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 10–14 dnů. Pneumonie způsobená Legionella pneumophila: parenterálně 900–1200 mg (250 ml roztoku v pomalé nitrožilní kapénkové infúzi po dobu 40–60 minut) každých 6 hodin po dobu 14 dnů, případně v kombinaci s rifampicinem (600 mg každých 24 hodin), nebo v kombinaci s fluorochinolony (500 mg ciprofloxacinu každých 12 hodin orálně nebo 200–400 mg každých 12 hodin nitrožilně nebo 200–400 mg ofloxacinu každých 12 hodin nebo 500 mg levofloxacinu každých 24 hodin). Komunitní pneumonie (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena legionellami nebo Haemophilus influenzae): 1000 mg každých 6 hodin, děti 50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10–14 dnů. Tracheobronchitis acuta způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkg den ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 7–10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta nebo další infekce způsobené Corynebacterium diphtheriae: parenterálně 1–4 gden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta způsobená Arcanobacterium haemolyticum: 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta, infekce kůže a měkkých tkání s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při přecitlivělosti k penicilinu): 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10 dnů. Bronchitis acuta způsobená Bordetella pertussis a Bordetella parapertussis: 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10 dnů. Sinusitis acuta (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10 dnů. Otitis media acuta (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 5–10 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách po dobu 5–7 dnů. Kampylobakterové infekce: 250 mg každých 6 hodin, děti 30–40 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 5 dnů. Bacilární angiomatóza: 250 mg každých 6 hodin po 6 týdnů, u viscerální formy dlouhodobě. Časné stadium lymeské nemoci (při přecitlivělosti k penicilinům): 250–500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10 dnů. Chlamydiová nebo mykoplazmatická uretritida, cervikovaginitida, chlamydiové infekce u dětí a těhotných: 500 mg každých 6 hodin, děti 30–50 mgkgden ve čtyřech dílčích dávkách po 6 hodinách po dobu 10 dnů. Chlamydiové infekce pánve: 500–1000 mg každých 6 hodin po dobu 10 dnů. Lymphogranuloma venereum: 500 mg každých 6 hodin po 21 dobu dnů. Úporná akné: 250 mg každých 6 hodin dlouhodobě. Prevence revmatické horečky: 250 mg každých 12 hodin dlouhodobě. Prevence bakteriální endokarditidy: 1000 mg 2 hodiny před zákrokem, za 6 hodin po zákroku 500 mg (celkem 2 dávky). Chancroid: 500 mg každých 6 hodin po dobu 7 dnů. Dávkování při snížené funkci ledvin: při Clcr nad 10 mlmin není třeba upravovat dávkování, při Clcr pod 10 mlmin je třeba dávku snížit na 50–75 % obvyklé dávky. Dávkování při snížené funkci jater: při závažné poruše funkce jater je podávání relativně kontraindikováno pro možnost hepatotoxicity, jinak je doporučováno monitorovat plazmatické hladiny erytromycinu. Lékové interakce: erytromycin je poměrně silným inhibitorem cytochromu CYP3A4, proto kombinace s léčivy, která jsou tímto cytochromem metabolizována, mohou vést ke zvýšení jejich plazmatické koncentrace. Zvláště rizikové jsou interakce s léčivy prodlužujícími QT interval na EKG (pimozid, terfenadin, astemizol, cisaprid, thioridazin, disopyramid, moxifloxacin, gatifloxacin, grepafloxacin, dolasetron) nebo statiny (lavastatin, simvastatin, atorvastatin). Dále byla klinicky významná léková interakce popsána u klozapinu, midazolamu, ergotaminu, teofylinu, cyklosporinu, takrolimu a warfarinu. Upozornění: pro upřesnění pozice erytromycinu (tudíž makrolidů) v dané lokalitě jsou nezbytné aktuální údaje o rezistenci. Pneumonie se závažným průběhem a jiné závažné infekce vyžadují vždy parenterální zahájení léčby antibiotiky.Erytromycin je považován za bezpečný v graviditě (klasifikace USA „B“, klasifikace Austrálie „A“). Použití v laktaci je možné jen v naprosto nezbytných případech (poměr koncentrací mateřské mlékoplazma matky je 0,5). roxitromycin Skupina: makrolidy Způsob účinku: inhibice syntézy proteinů reverzibilní vazbou na 50S ribosomální podjednotku Spektrum účinku: zahrnuje in vitro tytéž mikroby jako erytromycin a kmeny rezistentní k erytromycinu jsou rezistentní k roxitromycinu (úplně zkřížená rezistence). Indikace Indikace volby: není lékem volby. Indikace alternativní: Alternativa erytromycinu u respiračních chlamydiových a mykoplazmatických infekcí a tonzilofaryngitidy způsobené Arcanobacterium haemolyticum. Alternativa erytromycinu u empirické léčby pneumonie v komunitě v období zvýšeného výskytu mykoplazmových nebo chlamydiových infekcí, zejména u mladých dospělých, s výjimkou nemocných se závažným základním onemocněním nebo imunokompromitovaných osob, kde použití monoterapie může být nedostatečné. Alternativa penicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u streptokokové tonzilofaryngitidy a nekomplikovaných infekcí měkkých tkání způsobených S. pyogenes. Alternativa amoxicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u infekcí dýchacích cest.Alternativa tetracyklinu u chlamydiové nebo mykoplazmatické uretritidy nebo cervikovaginitidy a chlamydiovýchinfekcí pánve. Další indikace: Isosporiáza Dávkování: velikost dávek a délka podávání závisí na typu a závažnosti infekce. Obvyklá dávka: dospělí a děti s hmotností více než 40 kg: 150–300 mg každých 12 hodin, děti s hmotností 7–13 kg 25 mg každých 12 hodin, s hmotností 14–26 kg 50 mg každých 12 hodin, s hmotností 27–40 kg 100 mg každých 12 hodin. Děti s tělesnou hmotností do 40 kg 5–7,5 mgkg (v případě potřeby až 10 mgkg) ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Způsob podání: perorálně Interval: 12 hodin Délka podání: není-li uvedeno jinak, pak 48–72 hodin po ústupu známek infekce, u závažných stavů individuálně podle povahy infekce a klinického průběhu onemocnění. Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby Atypická pneumonie způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 150–300 mg každých 12 hodin, děti 2,5–5 mgkg každých 12 hodin po dobu 10–14 dnů. Tracheobronchitis acuta způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 150–300 mg každých 12 hodin, děti 2,5–5 mgkg každých 12 hodin po dobu 7–10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta způsobená Arcanobacterium haemolyticum: 150–300 mg každých 12 hodin, děti 2,5–5 mgkg každých 12 hodin po dobu 10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta, infekce kůže a měkkých tkání s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při přecitlivělosti k penicilinu): 150–300 mg každých 12 hodin, děti 2,5–5 mgkg každých 12 hodin po dobu 10 dnů. Sinusitis acuta (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 150–300 mg každých 12 hodin, děti 2,5–5 mgkg každých 12 hodin po dobu 10 dnů. Otitis media acuta (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 5–9 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 5–10 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 150–300 mg každých 12 hodin, děti 2,5–5 mgkg každých 12 hodin po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 150–300 mg každých 12 hodin, děti 2,5–5 mgkg každých 12 hodin po dobu 5–7 dnů. Chlamydiová nebo mykoplazmatická uretritida, cervikovaginitida, chlamydiové infekce pánve: 150–300 mg každých 12 hodin, děti 2,5–5 mgkg každých 12 hodin po dobu 10 dnů. Isosporiáza: 2,5 mgkg každých 12 hodin po dobu 15 dnů. Dávkování při snížené funkci ledvin: při Clcr nad 15 mlmin není třeba upravovat dávkování, při Clcr pod 15 mlmin je třeba prodloužit obvyklý dávkový interval na dvojnásobek. Dávkování při snížené funkci jater: při závažné poruše funkce jater je třeba snížit dávku na polovinu obvyklé dávky. Lékové interakce: roxitromycin je inhibitorem cytochromu CYP3A4, proto kombinace s léčivy, která jsou tímto cytochromem metabolizována, mohou vést ke zvýšení jejich plazmatické koncentrace. Zvláště rizikové jsou interakce s léčivy prodlužujícími QT interval na EKG (pimozid, terfenadin, astemizol, cisaprid, thioridazin, disopyramid, moxifloxacin, gatifloxacin, grepafloxacin, dolasetron) nebo statiny (lavastatin, simvastatin, atorvastatin). Upozornění: pro upřesnění pozice roxitromycinu jsou nezbytné aktuální údaje o rezistenci k erytromycinu v dané lokalitě. Pneumonie se závažným průběhem a jiné závažné infekce vyžadují vždy parenterální zahájení léčby antibiotiky. Roxitromycin je považován za bezpečný v graviditě (není uveden v klasifikaci USA, klasifikace Austrálie „B1“). Použití v laktaci je možné jen v naprosto nezbytných případech (do mateřského mléka přechází méně než 0,05 % podané dávky). spiramycin Skupina: makrolidy Způsob účinku: inhibice syntézy proteinů reverzibilní vazbou na 50S ribosomální podjednotkuSpektrum účinku: zahrnuje in vitro tytéž mikroby jako erytromycin a kmeny rezistentní k erytromycinu jsou většinou rezistentní ke spiramycinu. Minimální inhibiční koncentrace (MIC) spiramycinu jsou však obvykle vyšší než MIC erytromycinu. Je účinný na Toxoplasma gondii. Indikace Indikace volby: Lék volby pro léčbu (profylaxi) primární toxoplazmózy v těhotenství a kongenitální toxoplazmózy novorozence v kombinaci s pyrimetaminem a sulfadiazinem. Makrolid volby u infekcí astmatických pacientů léčených teofylinem a u pacientů s transplantací ledvin užívajících cyklosporin. Indikace alternativní: Alternativa erytromycinu u komunitních a atypických pneumonií, respiračních chlamydiových a mykoplazmatických infekcí a tonzilofaryngitidy způsobené Arcanobacterium haemolyticum. Alternativa erytromycinu u empirické léčby pneumonie v komunitě v období zvýšeného výskytu mykoplazmových nebo chlamydiových infekcí, zejména u mladých dospělých, s výjimkou nemocných se závažným základním onemocněním nebo imunokompromitovaných osob, kde použití monoterapie může být nedostatečné. Alternativa penicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u streptokokové tonzilofaryngitidy a nekomplikovaných infekcí měkkých tkání způsobených S. pyogenes, prevence revmatické horečky. Alternativa amoxicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u infekcí dýchacích cest,prevence bakteriální endokarditidy před zubolékařským výkonem. Alternativa tetracyklinu u chlamydiové nebo mykoplazmatické uretritidy nebo cervikovaginitidy a chlamydiovýchinfekcí pánve. Další indikace: Stomatologické infekce Dávkování: velikost dávek, interval a délka podávání závisí na typu a závažnosti infekce. 1000 mg spiramycinu odpovídá 3 miliónům m. j. Obvyklá dávka: dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 45 kg: 500–1000 mg každých 8 hodin nebo 1–2 g každých 12 hodin, v případě potřeby lze dávku zvýšit až na 2–2,5 g každých 12 hodin. Děti s tělesnou hmotností 20–45 kg 16,7 mgkg každých 8 hodin nebo 25 mgkg každých 12 hodin. Děti s tělesnou hmotností pod 20 kg 12,5 mgkg každých 6–8 hodin. Nitrožilní infúzí (pouze dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 45 kg): 500–1000 mg každých 8 hodin. Způsob podání: perorálně nebo nitrožilní infúzí Interval: orálně 8–12 hodin, parenterálně 8 hodin (děti s hmotností nižší než 20 kg každých 6–8 hodin) Délka podání: není-li uvedeno jinak, pak 48–72 hodin po ústupu známek infekce, u závažných stavů individuálně podle povahy infekce a klinického průběhu onemocnění.Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby Toxoplazmóza: 1000 mg každých 8 hodin nebo 2–2,25 g každých 12 hodin po dobu 3–4 týdnů v kombinaci s pyrimetaminem 25–100 mgden každé 24 hodiny a sulfadiazinem 1–1,5 g každých 6 hodin, děti 50–100 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, v kombinaci s pyrimetaminem 2 mgkgden každé 24 hodiny po první tři dny, pak 1 mgkgden každé 24 hodiny (nejvýše 25 mgden) a sulfadiazinem 25–50 mgkg každých 6 hodin. Kongenitální toxoplazmóza při prokázané infekci plodu: 1000 mg každých 8 hodin po 3 týdny, pak pyrimetamin 25–50 mgden+sulfadiazin 3–4 gden po 3 týdny, pak do konce těhotenství spiramycin 1000 mg každých 8 hodin kombinovaný každý 10. den léčby s pyrimetaminem (25–50 mgden) a sulfadiazinem (3–4 gden). Prevence kongenitální toxoplazmózy: 1000 mg každých 8 hodin po celé těhotenství. Atypická pneumonie způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 1000 mg každých 8–12 hodin, těžší infekce 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 50 mgkgden, těžší infekce 100–125 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách po dobu 10–14 dnů. Pneumonie způsobená Legionella pneumophila: nitrožilně 1000 mg každých 8 hodin v prvních 3–5 dnech, pak eventuálně orálně 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách po dobu 14 dnů, případně v kombinaci s rifampicinem (600 mg každých 24 hodin) nebo v kombinaci s fluorochinolony (500 mg ciprofloxacinu každých 12 hodin orálně nebo 200–400 mg každých 12 hodin nitrožilně, nebo 200–400 mg ofloxacinu každých 12 hodin nebo 500 mg levofloxacinu každých 24 hodin). Komunitní pneumonie (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena legionellami, viz výše nebo Haemophilus influenzae): 1000 mg každých 8–12 hodin, těžší infekce 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 50 mgkgden, těžší infekce 100–125 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách po dobu 10–14 dnů. Tracheobronchitis acuta způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 1000 mg každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8–12 hodinách po dobu 7–10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta způsobená Arcanobacterium haemolyticum: 1000 mg každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8–12 hodinách po dobu 10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta, infekce kůže a měkkých tkání s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při přecitlivělosti k penicilinu):1000 mg každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8–12 hodinách po dobu 10 dnů. Sinusitis acuta (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 1000 mg každých 8–12 hodin, těžší infekce 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 50 mgkgden, těžší infekce 100–125 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách po dobu 10 dnů. Otitis media acuta (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 1000 mg každých 8–12 hodin, těžší infekce 4–5 gden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách, děti 50 mgkgden, těžší infekce 100–125 mgkgden ve třech dílčích dávkách po 8 hodinách po dobu 7–10 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 1000 mg každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8–12 hodinách po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena Haemophilus influenzae): 1000 mg každých 8–12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou až třech dílčích dávkách po 8–12 hodinách po dobu 5–7 dnů. Chlamydiová nebo mykoplazmatická uretritida, cervikovaginitida, chlamydiové infekce pánve: 1000 mg každých 12 hodin, děti 50 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 10 dnů. Prevence revmatické horečky: 500 mg každých 12 hodin dlouhodobě. Prevence bakteriální endokarditidy: 1000 mg 1 hodinu před zákrokem jednorázově. Dávkování při snížené funkci ledvin: není třeba žádných změn. Dávkování při snížené funkci jater: při těžké poruše funkce jater nebo při obstrukci žlučových cest je třeba snížit dávku. Lékové interakce: spiramycin prakticky neinhibuje cytochrom CYP3A4, proto interakce s dalšími léčivy je nepravděpodobná. Upozornění: při toxoplazmóze se v prvním trimestru těhotenství podává pouze spiramycin. Pyrimetamin není registrován, je však k dispozici v mimořádném dovozu. Sulfadiazin je registrován pouze pro veterinární účely, pro humánní použití je nutno žádat o výjimku. Pro upřesnění pozice spiramycinu jsou nezbytné aktuální údaje o rezistenci k erytromycinu v dané lokalitě. Pneumonie se závažným průběhem a jiné závažné infekce vyžadují vždy parenterální zahájení léčby antibiotiky. Spiramycin je považován za bezpečný v graviditě (klasifikace USA „C“, není uveden v klasifikaci Austrálie). Spiramycin přechází placentou a dosahuje v ní koncentrace až 5krát vyšší než v plazmě matky, což výrazně snižuje riziko přenosu toxoplazmózy na plod. Použití v laktaci je možné jen v naprosto nezbytných případech (poměr koncentrací mateřské mlékoplazma matky je mezi 0,5–0,7). azitromycin Skupina: azalidy Způsob účinku: inhibice syntézy proteinů reverzibilní vazbou na 50S ribosomální podjednotku Spektrum účinku: zahrnuje in vitro (s určitými rozdíly vyjmenovanými dále) tytéž mikroby jako erytromycin a kmeny těchto baktérií rezistentní k erytromycinu jsou rezistentní k azitromycinu (úplně zkřížená rezistence). Minimální inhibiční koncentrace (MIC) azitromycinu potřebné pro inhibici gram-pozitivních koků (streptokoky, pneumokoky, stafylokoky) jsou však obvykle 2–4krát vyšší než MIC erytromycinu. Azitromycin je in vitro účinnější než erytromycin na Haemophilus influenzae, Neisseria gonorrhoeae, Campylobacter spp., Moraxella catarrhalis a je účinný na atypická mykobaktéria (Mycobacterim avium komplex, M. chelonei, M. fortuitum). Indikace Indikace volby: není lékem volby. Indikace alternativní: Alternativa erytromycinu u komunitních a atypických pneumonií, respiračních chlamydiových a mykoplazmatických infekcí, tonzilofaryngitidy způsobené Arcanobacterium haemolyticum, bacilární angiomatózy. Alternativa erytromycinu u empirické léčby pneumonie v komunitě v období zvýšeného výskytu mykoplazmových nebo chlamydiových infekcí, zejména u mladých dospělých, s výjimkou nemocných se závažným základním onemocněním nebo imunokompromitovaných osob, kde použití monoterapie může být nedostatečné. Alternativa penicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u streptokokové tonzilofaryngitidy a nekomplikovaných infekcí měkkých tkání způsobených S. pyogenes. Alternativa amoxicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u infekcí dýchacích cest. Alternativa klaritromycinu u infekcí způsobených Helicobacter pylori v trojkombinaci s inhibitorem protonové pumpy a dalším antibiotikem.Alternativa tetracyklinu u chlamydiové nebo mykoplazmatické uretritidy nebo cervikovaginitidy a chlamydiovýchinfekcí pánve. Alternativa ceftriaxonu u chancroidu. Alternativa rifabutinu pro prevenci diseminace infekce Mycobacterium avium komplex u pacientů s pokročilým AIDS. Dávkování: velikost dávek, interval a délka podávání závisí na typu a závažnosti infekce. Obvyklá dávka: dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 45 kg: první den 500 mg, dále 250 mg po dobu 5 dnů (v případě potřeby lze dávky zdvojnásobit), nebo 500 mg po dobu 3dnů nebo 1–2 g jednorázově. Děti s tělesnou hmotností do 45 kg první den 10 mgkg, dále 5 mgkg po dobu 5 dnů (v případě potřeby lze dávky zdvojnásobit) nebo 10 mgkg po dobu 3 dnů nebo 20 mgkg jednorázově. Způsob podání: perorálně Interval: 24 hodin Délka podání: 3–5 (7) dnůDávky u jednotlivých infekcí a délka léčby Atypická pneumonie způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Tracheobronchitis acuta způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny nebo 500 mg denně po dobu 3 dnů, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Bacilární angiomatóza: 500 mg první den, 250 mg každé 24 hodiny po další 4 dny, děti starší 2 let 12 mgkg každé 24 hodiny po dobu 5 dnů. Infekce u pacientů s AIDS (Mycobacterium avium komplex, toxoplazmóza): 500 mg každé 24 hodiny po dobu 21 dnů. Prevence infekce Mycobacterium avium komplex u pacientů s pokročilým AIDS jako monoterapie: 500 mg 3krát týdně nebo 1200 mg jednou týdně v kombinaci s 300 mg rifabutinu denně. Infekce Helicobacter pylori:500 mg každé 24 hodiny po 4 dny v kombinaci s amoxicilinem 1000 mg každých 12 hodin po dobu 7–14 dnů (nebo s metronidazolem 500 mg každých 12 hodin po dobu 7–14 dnů) a omeprazolem 20–40 mg každé 24 hodiny po dobu 7–14 dnů. Tonsillopharyngitis acuta, infekce kůže a měkkých tkání s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při přecitlivělosti k penicilinu):500 mg první den, 250 mg po další 4 dny, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Sinusitis acuta (při přecitlivělosti k penicilinům): 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny nebo 500 mg denně po dobu 3 dnů, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Otitis media acuta (při přecitlivělosti k penicilinům): (pouze u dětí starších 6 měsíců) 10 mgkg první den, 5 mgkg po dobu dalších 2–5 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům): 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny nebo 500 mg denně po dobu 3 dnů, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům): 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny nebo 500 mg denně po dobu 3 dnů, děti starší 2 let 12 mgkg po dobu 5 dnů. Chlamydiová nebo mykoplazmatická uretritida, cervikovaginitida, chlamydiové infekce pánve: 500 mg první den, 250 mg po další 4 dny. Chancroid: 1000 mg jednorázově, děti 12–15 mgkg jednorázově. Dávkování při snížené funkci ledvin: není třeba žádných změn v dávkování. Dávkování při snížené funkci jater: při těžké poruše funkce jater nebo při obstrukci žlučových cest je třeba snížit dávku. Lékové interakce: azitromycin je potenciálním inhibitorem cytochromu CYP3A4, proto kombinace s léčivy, která jsou tímto cytochromem metabolizována, mohou vést ke zvýšení jejich plazmatické koncentrace. Zvláště rizikové jsou interakce s léčivy prodlužujícími QT interval na EKG (pimozid, terfenadin, astemizol, cisaprid, thioridazin, disopyramid, moxifloxacin, gatifloxacin, grepafloxacin, dolasetron) nebo statiny (lavastatin, simvastatin, atorvastatin). Upozornění: pro upřesnění pozice azitromycinu jsou nezbytné aktuální údaje o rezistenci k erytromycinu v dané lokalitě. Pneumonie se závažným průběhem a jiné závažné infekce vyžadují vždy parenterální zahájení léčby. Azitromycin je považován za bezpečný v graviditě (klasifikace USA „B“, klasifikace Austrálie „B1“). Použití v laktaci je možné jen v naprosto nezbytných případech (poměr koncentrací mateřské mlékoplazma matky je 2,1–4,5). klaritromycin Skupina: makrolidy. Způsob účinku: inhibice syntézy proteinů reverzibilní vazbou na 50S ribosomální podjednotku Spektrum účinku: zahrnuje in vitro (s určitými rozdíly vyjmenovanými dále) tytéž mikroby jako erytromycin a kmeny těchto baktérií rezistentní k erytromycinu jsou rezistentní ke klaritromycinu (úplně zkřížená rezistence). Klaritromycin je účinný na mykobaktéria s výjimkou Mycobacterium tuberculosis (Mycobacterim avium komplex, M. chelonei, M. fortuitum, M. leprae) a 14-hydroxy metabolit klaritromycinu je účinný na Haemophilus influenzae. Indikace Indikace volby: Infekce způsobené Helicobacter pylori v trojkombinaci s inhibitorem protonové pumpy a dalším antibiotikem. Diseminovaná mykobakterióza v kombinaci s dalšími nejméně dvěmi tuberkulostatiky (rifabutinetambutolclofaziminamikacin). Indikace alternativní: Alternativa erytromycinu u komunitních a atypických pneumonií, respiračních chlamydiových a mykoplazmatických infekcí a tonzilofaryngitidy způsobené Arcanobacterium haemolyticum. Alternativa erytromycinu u empirické léčby pneumonie v komunitě v období zvýšeného výskytu mykoplazmových nebo chlamydiových infekcí, zejména u mladých dospělých, s výjimkou nemocných se závažným základním onemocněním nebo imunokompromitovaných osob, kde použití monoterapie může být nedostatečné. Alternativa penicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u streptokokové tonzilofaryngitidy a nekomplikovaných infekcí měkkých tkání způsobených S. pyogenes, prevence revmatické horečky. Alternativa amoxicilinu (při přecitlivělosti k penicilinům) u infekcí dýchacích cest, prevence bakteriální endokarditidy před zubolékařským výkonem. Alternativa tetracyklinu u časného stadia lymeské nemoci (ECM), chlamydiové nebo mykoplazmatické uretritidy nebo cervikovaginitidy a chlamydiovýchinfekcí pánve. Alternativa rifabutinu při primární prevenci atypických mykobakterióz u HIVAIDS pacientů s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů. Dávkování: velikost dávek, interval a délka podávání závisí na typu a závažnosti infekce. Obvyklá dávka: perorálně: dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 45 kg: 250–500 mg každých 12 hodin. Děti s tělesnou hmotností do 45 kg a starší 6 měsíců 7,5 mgkg každých 12 hodin. Nitrožilní infúzí: dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 45 kg 500 mg každých 12 hodin. Děti s tělesnou hmotností do 45 kg a starší 6 měsíců 7,5–15 mg každých 12 hodin. Způsob podání: perorálně nebo nitrožilní infúzí Interval: 12 hodin Délka podání: není-li uvedeno jinak, pak 48–72 hodin po ústupu známek infekce, u závažných stavů individuálně podle povahy infekce a klinického průběhu onemocnění.Dávky u jednotlivých infekcí a délka léčby Infekce způsobené Helicobacter pylori:500 mg každých 12 hodin po 7 dnů v kombinaci s amoxicilinem 1000 mg každých 12 hodin po dobu 7–14 dnů (nebo s metronidazolem 500 mg každých 12 hodin po dobu 7–14 dnů) a s omeprazolem 20–40 mg každé 24 hodiny po dobu 7–14 dnů. Diseminovaná infekce M. avium komplex u pacientů s AIDS: 750–1000 mg každých 12 hodin po 12 i více týdnů v kombinaci s dalšími antimykobakterálními léky (etambutolem, clofaziminem, rifabutinem nebo ciprofloxacinem). Tonsillopharyngitis acuta způsobená Arcanobacterium haemolyticum: 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách. Aplikuje se po dobu 10 dnů. Atypická pneumonie způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 10–14 dnů. Pneumonie způsobená Legionella pneumophila: parenterálně 500–1000 mg každých 12 hodin po dobu 14 dnů (event. v kombinaci s 600 mg rifampicinu každých 24 hodin, nebo 500 mg ciprofloxacinu každých 12 hodin orálně nebo 200–400 mg každých 12 hodin nitrožilně, nebo 200–400 mg ofloxacinu každých 12 hodin nebo 500 mg levofloxacinu každých 24 hodin). Tracheobronchitis acuta způsobená Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydia pneumoniae: 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 7–10 dnů. Tonsillopharyngitis acuta, infekce kůže a měkkých tkání s prokázanou nebo předpokládanou etiologií Streptococcus pyogenes (při přecitlivělosti k penicilinu):250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 10 dnů. Sinusitis acuta (při přecitlivělosti k penicilinům): 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 10 dnů. Otitis media acuta (při přecitlivělosti k penicilinům): 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 5–10 dnů. Bakteriální superinfekce akutní bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům): 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mg kgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 7–10 dnů. Akutní exacerbace chronické bronchitidy (při přecitlivělosti k penicilinům): 250–500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkg den ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 5–7 dnů. Komunitní pneumonie (při přecitlivělosti k penicilinům, není-li způsobena legionellami nebo Haemophilus influenzae): 500 mg každých 12 hodin, děti starší 6 měsíců 15 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 10–14 dnů. Časné stadium lymeské nemoci (při přecitlivělosti k penicilinům): 250–500 mg každých 12 hodin po 10 dnů, děti 5–10 mgkgden ve dvou dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 10 dnů. Chlamydiová nebo mykoplazmatická uretritida, cervikovaginitida, chlamydiové infekce pánve: 500 mg každých 12 hodin po dobu 10–14 dnů. Prevence revmatické horečky: 500 mg každých 24 hodin dlouhodobě. Prevence bakteriální endokarditidy: 500 mg 1 hodinu před zákrokem jednorázově. Prevence atypických mykobakterióz u pacientů s pokročilým AIDS: 500 mg každých 12–24 hodin po délku života. Dávkování při snížené funkci ledvin: při Clcr nad 30 mlmin není třeba upravovat dávkování, při Clcr pod 30 mlmin je třeba dávku snížit na 50% obvyklé dávky (úvodní dávka např. 500 mg může být zachována). Dávkování při snížené funkci jater: Při závažné poruše funkce jater není třeba upravovat dávky pouze při normální funkci ledvin. Lékové interakce: klaritromycin je poměrně silným inhibitorem cytochromu CYP3A4, proto kombinace s léčivy, která jsou tímto cytochromem metabolizována, mohou vést ke zvýšení jejich plazmatické koncentrace. Zvláště rizikové jsou interakce s léčivy prodlužujícími QT interval na EKG (pimozid, terfenadin, astemizol, cisaprid, thioridazin, disopyramid, moxifloxacin, gatifloxacin, grepafloxacin, dolasetron) nebo statiny (lavastatin, simvastatin, atorvastatin). Dále byla klinicky významná léková interakce popsána u midazolamu, karbamazepinu, ergotaminu, teofylinu, cyklosporinu a warfarinu. Upozornění: pro upřesnění pozice klaritromycinu jsou nezbytné aktuální údaje o rezistenci k erytromycinu v dané lokalitě.Pneumonie se závažným průběhem a jiné závažné infekce vyžadují vždy parenterální zahájení léčby antibiotiky. Klaritromycin je považován za pouze relativně bezpečný v graviditě (klasifikace USA „C“, klasifikace Austrálie „B3“), a lze jej použít pouze, není-li jiná alternativa. Použití v laktaci je možné jen v naprosto nezbytných případech (poměr koncentrací mateřské mlékoplazma matky není znám, u krys převyšují koncentrace v mateřském mléce koncentrace plazmatické). Jednotné popisy antibiotik byly vypracovány devítičlennou skupinou odborníků, jmenovaných odbornými společnostmi ČLS JEP: doc. MUDr. Jozef Hoza, CSc. – Česká pediatrická společnost ČLS JEP; MUDr. Vlastimil Jindrák – Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP; MUDr. Igor Karen – Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP; doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc. – Společnost infekčního lékařství ČLS JEP; MUDr. Otakar Nyč – Společnost pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP; doc. MUDr. Tomáš Sechser, CSc. – Česká společnost pro experimentální a klinickou farmakologii a toxikologii ČLS JEP; PharmDr. Josef Suchopár – Česká farmaceutická společnost ČLS JEP; prof. MUDr. Jan Švihovec, DrSc. – Komise pro lékovou politiku a kategorizaci léčiv ČLS JEP; RNDr. Pavla Urbášková, CSc. – Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP.

Literatura

BAQUERO, F., NEGRI, MC.

Strategies of minimize the development of antimicrobial resistance. J Chemother, 1999, 9 (Suppl. 3), p. 29–37.

BRIGGS, GG., FREEMAN, RK., YAFFE, SJ. Drugs in pregnancy and lactation: A reference guide to fetal and neonatal risk. 6th ed. Williams & Wilkins, 2002.

MANDELL, GL., BENNETT, JE., DOLIN, R. Principles and practice for infectious diseases. 5th ed. New York : Churchill Livingstone, 1999.

The choice of antibacterial drugs. Editorial: Med Lett 1999, 41, p. 95–104.

Micromedex (objektivní databáze léků, včetně výsledků studií I., II. a III. fáze klinického zkoušení, srovnávacích studií a zpráv o použití v klinické praxi), 2002, vol. 114, 12.

MORAN, JS., HANDSFIELD, HH. Neisseria gonorrhoeae. In YU, VL., MERIGAN, TC., BARRIERE, SL. (Eds), Antimicrobial Therapy and Vaccines. Williams and Wilkins, Maryland, 1999, 298 p.

PEA, F., FURLANUT, M. Pharmacokinetic aspects of treating infections in the intensive care unit. Focus on drug interactions. Clin Pharmacokinet, 2001, 40, p. 833–868.

REESE, RE., BETTS, RF. A practical approach to infectious diseases. 4th ed. Little, Brown and Company, 1996.

REESE, RE., BETTS, RF., GUMUSTOP, B. Handbook of antibiotics. 3rd ed. Lippincott, Williams and Wilkins, 2000.

The Johns Hopkins ABX Guide. Antibiotic guide. http://www.hopkins-abxguide.org.

USP DI® Drug Information for Health Care Professionals. Micromedex 22nd ed., Thompson Healthcare, USA, 2002.

WHO Model Prescribing Information: Drugs used in bacterial infections. WHO, Geneva, 2001.

WILSON, WR., SANDE, ME. Current diagnosis and treatment in infectious diseases. New York : Lange Medical Books/McGraw-Hill, 2001.

2000 Red Book: Report of the Committee of Infectious Diseases. 25th ed. American Academy of Pediatrics, II, USA, 2000.

WESTPHAL, JF. Macrolide – induced clinically relevant drug interaction with cytochrome P-450A (CYP) 3A4: an update focused on clarithromycin, azithromycin and dirithromycin. Br J Clin Pharmacol, 2000, 50, p. 285–295.

**

Ohodnoťte tento článek!