Očkování kojenců

V oblasti očkování dětí v prvním roce života došlo od roku 2000 k několika významným změnám. V roce 2001 bylo zahájeno očkování proti hepatitidě B a proti invazívním hemofilovým nákazám.

Používanými vakcínami byla tetravalentní očkovací látka s celobuněčnou složkou proti pertusi (DTPwHib) a samostatně podávaná očkovací látka proti hepatitidě B. Současně se dále pokračovalo v perorální aplikaci vakcíny proti poliomyelitidě (OPV), dvě dávky obdržely děti narozené v předchozím kalendářním roce vždy v březnu a v květnu v předem stanovených termínech. Prvním očkováním dítěte byla stále až do roku 2010 aplikace BCG vakcíny na porodnici, následující očkování probíhala v minimálně 12týdenním intervalu, ale vždy až po zhojení kalmetizační jizvy.

Výrazné zjednodušení schématu nastalo od roku 2007 zavedením kombinované hexavakcíny, která znamenala snížení počtu aplikací očkovacích látek o sedm (3krát hepatitida B, 4krát OPV). Hexavakcínou se podařilo zavést očkovací látku s acelulární pertusovou složkou s podstatně menší reaktogenitou a snížilo se tak také množství celkové antigenní zátěže.(1) Hexavakcína znamenala také přechod na inaktivovanou formu očkovací látky proti poliomyelitidě a bylo tak i vyhověno požadavku WHO;(2) v tomto případě nás ale předběhla již většina okolních států včetně Slovenska.

Od roku 2005, kdy se u nás poprvé objevila konjugovaná očkovací látka proti pneumokokovým nákazám použitelná u dětí do 2 let věku života, probíhala diskuse o její implementaci do očkovacího kalendáře. Prvním krokem bylo definování rizikových skupin dětí a úhrada této vakcíny do 5 let věku dítěte v těchto indikacích od 1. 1. 2007. Teprve od 1. 1. 2010 je pneumokoková vakcína hrazena z prostředků zdravotního pojištění ve schématu 3 + 1 dávka, tedy se zahájením očkování od 3. měsíce s tím, že nejpozději do 7. měsíce je aplikováno třídávkové schéma, hrazeno je také přeočkování.(3) Několik let probíhající diskuse o možném zrušení povinného očkování proti tuberkulóze vyústila poslední novelou vyhlášky o očkování č. 299/2010 Sb., která s účinností od 1. 11. 2010 zavádí očkování BCG vakcínou pouze u rizikových skupin dětí.(4) Na základě vyhodnoceného rizika jsou tyto děti nejpozději do 1 měsíce odesílány na spádové pracoviště kalmetizace.

Podle prvních výsledků šetření provedených v Praze od 1. 2. do 15. 3. 2011 pracovníky Hygienické stanice hlavního města Prahy v ordinacích praktických dětskýchh lékařů (PLDD) se tato indikace týkala do 6 % dětí z celkového počtu narozených dětí za sledované období. U takto rizikových dětí ale ve 42 % nebylo očkování proti TBC realizováno v souladu s vyhláškou ihned, ale bylo odloženo na období druhého půlroku života. Smyslem rizikových skupin a jejich definování má ale být vyhodnocení rizika, které v tomto případě převyšuje nad riziky spojenými s vlastním očkováním.

V případě zbytku populace již nekalmetizovaných dětí umožnila novela vyhlášky posunutí první dávky aplikace hexavakcíny od 9. týdne života, tedy do období 2 měsíců (Tab.). Tím se také podařilo změnit očkovací kalendář tak, aby ochrana, především před pertusí, byla zahájena mnohem dříve. Právě v případě tohoto onemocnění jsme byli po třiceti letech svědky úmrtí tří dosud neočkovaných kojenců.
Se zavedením plošného, nepovinného očkování proti pneumokokovým nákazám od roku 2010 dochází také ke změně nejen financování plošného očkování, ale i ke změně distribuce se zapojením ordinací praktických lékařů pro děti a dorost do přímého nákupu očkovacích látek. Tento model měl i své kritiky a jakkoliv jsme přesvědčeni o potřebě zajištění dostupné vakcíny přímo v ordinacích očkujících lékařů (PLDD), je nutné také vnímat komplikace, jež toto mohlo způsobit jednotlivcům z řad PLDD, kteří uplatňují paušální daňové odpočty a nemají zájem nakupovat očkovací látky.

Tab. Očkovací kalendář 2011

V oblasti nabídky dalších nepovinných očkování se prvního roku věku života dítěte týká očkování proti rotavirovým nákazám. Zrušení plošné BCG vakcinace umožnilo zahájení tohoto očkování již od 6. týdne života s aplikací 2-, případně 3dávkového schématu v intervalech 1-2 měsíce tak, aby celé schéma bylo podáno nejpozději do 24., resp. 26. týdne života podle zvolené očkovací látky. V současnosti jsou kojenci očkováni zpravidla simultánně hexavakcínou a vakcínou proti pneumokokovým nákazám s možností aplikace perorální vakcíny proti rotavirům v jednom dni. Doporučené intervaly od aplikace rotavirové vakcíny do dalšího očkování jsou dle stanoviska Národní imunizační komise ČR alespoň 14 dní, stejné intervaly se týkají i odstupu mezi hexavakcínou a očkováním proti pneumokokům, je-li zvoleno oddělené podávání.

Velmi aktuálním úkolem začíná být přístup k rizikovým skupinám, především nedonošeným dětem. V těchto případech není jednotný postup k očkování jak z hlediska doporučení pro očkování podle chronologického nebo gestačního stáří, nejednotný je i přístup ke zvolené kombinaci. Klesající spotřeba vakcíny DTPaHib (InfanrixHib) ukazuje na snižující se požadavky, raritní již bývá očkování vakcínou bez pertusové složky (DT) vyhrazené především progredujícím neurologickým onemocněním, případně dětem se závažnou reakcí po předchozí dávce vakcíny s pertusovou složkou. Ve všech případech se jedná o velmi raritní situace, proto dnes již není nutné, aby tato očkovací látka (DT) byla dostupná všem ordinacím PLDD. Snaha o tzv. „snížení zátěže“ u nedonošených dětí a zahájení očkování vakcínou InfanrixHib místo hexavakcínou znamená potřebu doočkování dalšími sedmi dávkami vakcín (4krát IPV a 3krát hepatitida B). Takovýto postup by měl být vyhrazen pro definované rizikové skupiny s jednoznačným výkladem dostupným všem lékařům pečujícím o tuto skupinu dětí.


O autorovi: MUDr. Hana Cabrnochová
Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEP

e-mail: hana@cabrnoch.cz

Očkování kojenců
Ohodnoťte tento článek!