Repetitorium očkování v dospělosti

Očkování se dá bez nadsázky nazvat největším objevem v historii medicíny, který nebyl dodnes překonán. Tak silný vliv na zdravotní stav každého jednotlivce a zároveň i celé populace nemá žádná jiná medicínská metoda. Přesto – nebo možná právě proto – se v poslední době stává terčem kritiky a odmítání nejen laické, ale někdy i odborné veřejnosti. Stává se totiž obětí své vlastní úspěšnosti. Populace dá většinou více na senzační zprávy o (statisticky bezvýznamných) vedlejších účincích než o obrovském přínosu doslova pro celé lidstvo: tak významný pokles počtu „očkovatelných“ chorob, že populace má dojem, že již vlastně ani neexistují. V textu je přehled nejdůležitějších očkování, se kterými se může setkat lékař jakékoli odbornosti. Měl by si osvěžit dříve nabyté vědomosti, resp. poskytnout argumentační materiál pro zvyšování proočkovanosti, která je bohužel v naší zemi (v dospělosti) jednou z nejnižších v civilizovaném světě.

Očkování proti meningokokovým nákazám

Původce: Neisseria meningitidis (meningokok). Známo 13 sérologických skupin, nejčastějšími původci onemocnění jsou mikrobi ze skupin A, B, C, Y a W-135.
Klinicky: purulentní meningitida či sepse (tzv. invazívní meningokoková onemocnění), celková mortalita je asi 10 %, dalších 10 % pacientů má závažné trvalé postižení. Nejčastěji onemocní děti do 5 let a mladiství ve věku 15–20 let.
Epidemiologie: celosvětově nejčastěji vyvolána meningokoky ze skupiny B a C. V oblasti subsaharské Afriky (tzv. meningitický pás zahrnující 15 států napříč střední Afrikou) je nejčastějším původcem skupina A, na Arabském poloostrově (poutníci do Mekky) skupina W-135. V ČR
převažují především meningokoky skupiny B. K přenosu dochází kapénkovou cestou.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování: Meningococcal A+C polysacharide vaccine – bivalentní polysacharidová vakcína určená pro dospělé a děti nad 5 let, podává se 1 dávka, přeočkování každé 3 roky.
Menjugate, Neis Vac-C – konjugované monovalentní vakcíny proti séroskupině C, podávají se 3 (resp. 2) dávky dětem do 1 roku, od 1 roku 1 dávka, přeočkování po 5 letech, vhodné i pro dospívající a dospělé pacienty. Menveo – konjugovaná tetravalentní vakcína (A, C, Y, W-135) – podává se 1 dávka.
Cílové skupiny: dospívající (riziko zvláště při pobytech ve velkém kolektivu v uzavřeRepetitorium ných prostorech – vojna, tábory, internáty), cestovatelé do výše uvedených zemí.
Nežádoucí účinky: vakcíny obvykle dobře tolerovány.
KI: obecné.
Varia: zatím se nedaří připravit celosvětově účinnou vakcínu proti sérotypu B. To samozřejmě vyvolává diskuse o účinnosti očkování v zemích, kde převládají onemocnění způsobená tímto sérotypem – tedy i v ČR.

Očkování proti břišnímu tyfu

Původce: gramnegativní tyčka Salmonella typhi.
Klinicky: horečnaté onemocnění s bolestmi hlavy, slabostí, nechutenstvím, časté jsou komplikace (cholecystitida, artritida, střevní perforace).
Epidemiologie: přenos nejčastěji vodou a potravinami, kontaktem výjimečně. V ČR pouze sporadická importovaná onemocnění cestovatelů do rizikových oblastí (Mexiko, Jižní Amerika, Afrika, J a JV Asie).
Registrované očkovací látky a jejich dávkování: Typhim Vi, Typherix Vi – subjednotkové polysacharidové vakcíny. Obě je možno podat i dětem od 2 let, očkuje se jedna dávka, nástup účinku za 14 dní, přeočkování á 3 roky.
Cílové skupiny: cestovatelé do rizikových oblastí, zvláště při pobytu ve volné přírodě.
Nežádoucí účinky: mírné lokální i celkové. KI: obecné.

Očkování proti pneumokokovým infekcím

Původce: grampozitivní diplokok Streptococcus pneumoniae. Je popsáno více než 90 sérotypů pneumokoků zařazených do 46 séroskupin. Klinicky: lokalizované infekce (otitidy, sinusitidy) nebo tzv. invazívní pneumokoková onemocnění (pneumonie, meningitidy, sepse, artritidy).
Epidemilogie: riziko především pro děti do 5 let, seniory nad 65 let a obecně chronicky nemocné. K přenosu dochází nejčastěji kapénkovou infekcí.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování: Prevenar – 7valentní konjugovaná vakcína, pro děti do 5 let. Děti 2–6 měsíců 3 dávky s odstupem nejméně 1 měsíc. U dětí ve věku 2–5 let 1 dávka, je možné podávat současně s hexavakcínou.
Prevenar 13, Synflorix – 13- (resp. 10)valentní konjugovaná vakcína – očkovací schéma podobné Prevenaru.
Pneumo 23 – polysacharidová 23valentní vakcína určená především pro osoby starší 65 let a chronicky nemocné. Očkuje se 1 dávkou s přeočkováním po 3–5 letech.
Cílové skupiny: v současné době je očkování konjugovanou vakcínou doporučeno dětem do 5 let a hrazeno státem, pokud je zahájeno mezi 3.–5. měsícem věku a 3. dávka podána do 7 měsíců věku. Pneumo 23 je státem hrazeno u klientů domovů důchodců a LDN.
Nežádoucí účinky: běžné lokální a celkové reakce. Častější a intenzívnější reakce jsou při přeočkování seniorů.
KI: obecné.
Varia: významná účinnost při snižování incidence invazívních onemocnění, prevence lokálních infekcí je sporná. Očkování je důležité u splenektomovaných, kteří jsou predisponováni k těžkému průběhu pneumokokových infekcí.

Očkování proti japonské encefalitidě

Původce: virus z rodu Flavivirus.
Klinicky: závažně probíhající encefalitida, ve 25 % případů končí smrtí, při přežití až 50% výskyt těžkých pozdních následků.
Epidemiologie: výskyt především ve venkovských oblastech V a JV Asie. Riziko pro cestovatele malé, u krátkodobých cest s pobytem ve městech je riziko menší než 1 : 1 000 000. Přenos komáry, zdrojem nákazy jsou ptáci, skot a prasata.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování: IXIARO – inaktivovaná vakcína nově dostupná i v ČR, určená pro starší 18 let. Aplikují se 2 dávky i. m. (0–30 dní,) první booster za 12–24 měsíců, další booster nebyl stanoven. JE-VAX – inaktivovaná vakcína dostupná v Evropě (v ČR není k dispozici od r. 2006), možné je očkovat např. v Rakousku nebo Švýcarsku. Je možný individuální dovoz.
Cílové skupiny: cestovatelé, kteří budou déle než 1 měsíc pobývat v rizikových oblastech, zejména během a po období dešťů.
Nežádoucí účinky: – u vakcíny IXIARO: běžné, navíc vyrážka, bolesti břicha, zvracení, migréna, závratě; – u vakcíny JE-VAX: kromě výše uvedených závažná urtika a angioedém, dále pozdní účinky, které se objevují až do 17. dne po aplikaci, maximum je 10. den po očkování.
KI: obecné.
Varia: poslední dávka by se měla podávat nejpozději 10 dní před odjezdem. Častější výskyt nežádoucích účinků po druhé dávce.

Očkování proti herpetickým infekcím

Původce: DNA viry, které v hostiteli po primoinfekci perzistují celoživotně. Je známo 8 typů virů, specifická vakcinace je možná jen u HSV 1, HSV 2 a VZV.

Virus herpes simplex 1

Klinicky: herpes labialis, aftózní stomatitida, faryngitida, keratokonjunktivitida, eczema herpeticum, panaricium, infekce CNS, generalizovaný herpes.
Epidemiologie: virus perzistuje v gaserském gangliu, přenáší se slinami.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování: Lupidon H – inaktivovaný virus, aplikuje se s. c. 1. až 3. měsíc: 1 ampule týdně, 4. až 5. měsíc: 1 ampule za 2 týdny, 6. až 9. měsíc: 1 ampule měsíčně. Každé 2 až 3 měsíce 1 ampule do celkem á 10 ampulí. Podle potřeby možno další každých 3–6 měsíců. Dětem ve věku od 7 do 14 let se podává poloviční dávka podle stejného schématu.
Cílové skupiny: imunoprofylaxe rekurentních nákaz HSV typu I.
: běžné lokální i celkové.
KI: známá přecitlivělost na vaječný albumin nebo na jakoukoli jinou složku přípravku.
Varia: očkování je možné pouze ve zvláštním režimu, měli by očkovat imunologové.

Virus herpes simplex 2

Klinicky: genitální herpes, infekce novorozence, proktitida, panaricium, infekce CNS, generalizovaný herpes.
Epidemiologie: perzistuje v sakrálních gangliích. Přenos pohlavním stykem, možný přenos při porodu.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:Lupidon G – inaktivovaný virus k imunoprofylaxi rekurentních nákaz HSV typu II. Aplikuje se s. c. Dávkovací schéma, NÚ i KI stejné jako u Lupidon H.
Herpesvirus 3 – varicella zoster virus Klinicky: a) primoinfekce – varicella, výjimečně jako h. zoster, b) reaktivace – herpes zoster, neuralgie s výsevem nebo bez výsevu na kůži, Bellova paréza, c) komplikace – meningoencefalitida, pneumonie, možná teratogenita.
Epidemiologie: perzistuje ve spinálních gangliích.
Registrované očkovací látky, jejich dávkování a cílové skupiny: Priorix-Tetra – živá kombinovaná vakcína pro děti od 11. měsíce do 12 let (spalničky, příušnice, zarděnky a plané neštovice), s. c. do deltové nebo stehenní oblasti. Aplikují se 2 dávky, druhá dávka v intervalu 6 týdnů až 3 měsíců.
Proquad – živá kombinovaná vakcína (spalničky, příušnice, zarděnky a plané neštovice) pro děti od 12 měsíců věku. Místo aplikace: viz Priorix-Tetra. Aplikují se 2 dávky vakcíny, druhá během 3 měsíců po první.
Varilrix – živá vakcína varicella zoster, pro osoby od 9 měsíců věku. Aplikuje se s. c. Dětem do 12 let se podává 1 dávka vakcíny. Od 13 let výše se imunizace provádí 2 dávkami v intervalu nejméně 6 týdnů.
Zostavax – živá oslabená vakcína k prevenci herpes zoster a postherpetické neuralgie pro osoby ve věku od 50 let. 1 dávka vakcíny s. c.
KI: běžné, alergie na vejce, neomycin, reakce po předchozí aplikaci vakcín proti příušnicím, spalničkám, zarděnkám a/nebo planým neštovicím, těhotenství, pacienti s primárním nebo sekundárním imunodeficitem.
: běžné.
Varia: vakcína Zostavax není t. č. v ČR k dispozici.

Očkování proti hepatitidám

Virové hepatitidy jsou onemocnění s podobným klinickým obrazem způsobená různými původci.

Hepatitida A

Původce: cytolytický RNA virus.
Klinicky: projevy chřipkové, žaludeční a střevní, výjimečně i kloubní, kožní a nervové. V druhé fázi nastupuje typická „žloutenka“, tmavá moč a světlá stolice.
Epidemiologie: šíří se fekálně-orální cestou („nemoc špinavých rukou“), často kontaminovanými potravinami, vzácně i parenterálně.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Avaxim – inaktivovaná vakcína, i. m. podání ve schématu 0–(6–12) měsíců. Určena pro děti od 2 let, pro dospělé zejména ve zvýšeném riziku nákazy: cestovatelé, vojáci, pracující ve zdravotnictví, osoby pracovně vystavené zvláštnímu riziku infekce, jako jsou osoby pečující o děti, zaměstnanci v potravinářství, v kanalizačních službách apod.
Havrix 720 Junior – pro děti a mladistvé od 1 roku do 15 let, očkuje se podle schématu 0– (6–12) měsíců, i. m. podání.
Havrix 1440 Adult – pro starší 16 let, 2 dávky, schéma 0–(6–12) měsíců pro dlouhodobou ochranu (cca 25 let).
Twinrix Adult – kombinovaná vakcína proti hepatitidám A a B pro jedince od 16 let. Aplikují se i. m. tři dávky podle schématu 0–1–6 měsíců.
Twinrix Paediatric – vakcína je indikována k profylaxi hepatitid A a B pro děti od 12 měsíců do 17 let nebo u jedinců s rizikem život ohrožujícího onemocnění v případě infekce (např. jedinci s hepatitidou C a s onemocněním jater).
: běžné lokální i celkové.
KI: běžné.

Hepatitida B

Původce: cytotoxický DNA virus hepatitidy B (Hepadnaviridae).
Klinicky:
a) Akutní hepatitida B – prodromální stadium trvá až několik týdnů, často se vyskytují artralgie či vyrážky. Ikterus trvá déle než u VHA, nejhorší komplikací je rozvoj jaterního selhání – hlavně u starších a vyčerpaných.
b) Chronická hepatitida B – do chronicity vede 90 % novorozeneckých, 30–40 % dětských, 5–10 % dospělých. Vzniká buď jako následek akutní nebo bez zjevné akutní fáze, projevuje se buď jako benigní forma – perzistující hepatitida (pacient má mírné klinické obtíže, lehce zvýšené jaterní testy, není infekční), nebo jako progredující forma – agresivní hepatitida (pacient je infekční).
c) Fulminantní forma – asi u 1 z 1000, pacient umírá během 10 dnů na jaterní kóma způsobené rychlou destrukcí hepatocytů. Epidemiologie: v české populaci cca 0,6 % HbSAg+ (chronická VHB), 6 % anti-HBc+ (stav po VHB). Přenos krví a tělesnými tekutinami (sexuální přenos).
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Engerix B – aktivní imunizace proti všem známými subtypům viru hepatitidy B, chrání i proti hepatitidě D (hepatitida D se vyskytuje pouze s hepatitidou B). Očkovací schéma: 0–1–6 měs, variabilně 0–(1–2 )–(4–12) měs.
Infanrix hexa, Infanrix penta – kombinované vakcíny, nejsou určeny k očkování dospělých.
Twinrix adult – viz výše.
Twinrix Pediatric – viz výše.
Cílové skupiny: od roku 2000 součást povinného očkovacího kalendáře, v dospělosti zdravotnický personál, pacienti s častým příjmem krevních derivátů, osoby s rizikovým sexuálním chováním, drogově závislí, osoby s chronickou jaterní insuficiencí nebo osoby ve zvýšeném riziku (např. nosiči viru hepatitidy C, alkoholici), osoby pocházející ze zemí s vysokým výskytem HBV, cestovatelé do oblastí s vysokým výskytem HBV, novorozenci HBsAg pozitivních matek, pacienti se srpkovitou anémií, čekatelé na transplantaci, osoby v kontaktu (rodina) s HBV infekcí.
: horečka, GIT obtíže, podrážděnost, bolest hlavy, ospalost, kopřivka, běžné lokální.
KI: přecitlivělost na kteroukoliv složku vakcíny, těhotenství.

Virová hepatitida typu D

Léčba i prevence se shodují s onemocněním hepatitidou B.

Virová hepatitida typu C, E

Není možnost imunizace.

Očkování proti tetanu

Původce: gramnegativní tyčka Clostridium tetani.
Klinicky: křeče a ztráta koordinace svalových pohybů. Bez lékařské pomoci končí zpravidla smrtí v důsledku zástavy srdce nebo kolapsu dýchacího systému.
Epidemiologie: z výkalů se dostává do půdy, vstupní brána drobné či větší poranění.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Tetavax, Alteana – monovakcíny obsahující tetanový toxoid.
Boostrix, Adacel – viz dále.
Očkovací schéma: první dávka v rámci hexavakcíny, poslední dávku dostane dítě dle současného očkovacího kalendáře mezi 10. a 11. rokem. Poté se přeočkovává každých 10–15 let. V případě překročení 15 let je potřeba přeočkovat třemi dávkami dle schématu 0–6 týdnů –6 měsíců. U lidí nad 60 let se doporučuje přeočkovávat v desetiletých intervalech.
Postexpoziční profylaxe po úrazech:
1. řádně očkovaní, kteří byli očkováni před více než 5 lety – 1 dávka
2. neočkovaní – 1 dávka vakcíny + 1 dávka tetanického imunoglobulinu (následně 2. a 3. dávka podle doporučení).

Očkování proti pertusi

Původce: Bordetella pertussis
Klinicky: záchvaty dráždivého kašle, které mohou vést ke zvracení a též udušení dítěte.
Epidemiologie: zdrojem je pouze člověk, přenos se děje vzdušnou cestou.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Hexavakcína – viz výše.
Boostrix, Adacel – obě vakcíny jsou určeny k aktivní imunizaci proti tetanu, diftérii a pertusi u osob od 4 let věku jako posilovací dávka (booster) po základním očkování. Všechny věkové skupiny se očkují jednou dávkou. V současné době není stanoven interval pro přeočkování.
Cílové skupiny: přeočkování je doporučováno zvláště pro nastávající rodiče a prarodiče.
Nežádoucí účinky: mírné lokální a celkové.
KI výskyt encefalopatie po předchozí vakcinaci proti pertusi.
Varia: Od 90. let zvýšený nárůst onemocnění cyklicky ve 3–4letých intervalech ve všech věkových skupinách, zejména u školních dětí. Minimální odstup od posledního očkování proti tetanu by měl být 12 měsíců.

Očkování proti tuberkulóze

Původce: Mycobacterium tuberculosis.
Epidemiologie: zdroj nemocný člověk nebo bacilonosič, vzácněji i zvířata (např. skot domácí). Obvykle se šíří kapénkovou cestou, ale nakazit se lze i požitím tepelně nezpracovaného mléka.
Celoplošné očkování bylo ke dni 1. 11. 2010 zrušeno. Důvodů je několik: Česká republika patří mezi země s relativně nejnižší roční incidencí tuberkulózy (asi 8 případů onemocnění na 100 000 obyvatel) ve srovnání se zeměmi Evropské unie (17,8 případu na 100 000 obyvatel, za rok 2006). Docházelo k opoždění základního očkování dětí z důvodu špatného hojení jizvy po očkování. Navíc nechránila před vznikem onemocnění, ale pouze před závažnými formami choroby.
Nyní indikaci posuzuje lékař novorozeneckého oddělení na základě dotazníku vyplněného rodiči a anamnestických údajů. Pokud je indikace k očkování, je dotazník zaslán kalmetizačnímu pracovišti a PLDD. Ten pak odešle dítě indikované k BCG vakcinaci na kalmetizační pracoviště zpravidla do 1 měsíce.
Revakcinace není indikována a neměla by být ani nabízena.

Očkování proti HPV

Epidemiologie onemocnění: Infekci HPV prodělá za svůj život až 80 % populace. Zhruba 15 ze 100 genotypů HPV je rizikových v souvislosti s rozvojem prekanceróz a karcinomu děložního čípku. Incidence karcinomu děložního čípku v ČR je cca 20/100 000 žen. Asi 70 % karcinomů je spojeno s HPV typu 16 a 18.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování: rekombinantní vakcíny.
Silgard – obsahuje typy 16, 18, 6, 11 (typy 6,11 patří mezi méně rizikové typy, způsobují však condylomata accuminata).
Cervarix – obsahuje typy 16, 18.
Indikace a očkovací schéma: prevence prekanceróz a karcinomu děložního čípku způsobovaných typy HPV 16 a 18. Ideálně očkování před zahájením pohlavního života – před setkáním se s HPV infekcí. U Silgardu 3 dávky v měsíci 0, 2, 6 u žen ve věku 9–45 let, u Cervarixu 3 dávky á 0,5 ml v měsíci 0, 1, 6 ve věku 10–25 let. Podání i. m. do deltového svalu.
KI: hypersenzitivita na složky vakcíny. Akutní horečnaté onemocnění.
Nežádoucí účinky: lokální – erytém, bolest, otok, možný i pruritus, krvácení. Celkové – pyrexie.

Očkování proti choleře

Původce: baktérie Vibrio cholerae.
Klinicky: bakteriální enterotoxiny vyvolávají sekreční průjmy s velkými ztrátami tekutin, dehydratací až oběhovým selháním.
Epidemiologie: riziko vzniku onemocnění je vysoké především v Latinské Americe, Asii, Africe, v zemích s nižším hygienickým standardem. Incidence u cestovatelů je odhadována na 1 : 500 000. Zdrojem nákazy je pouze nemocný člověk. Přenos je zprostředkován kontaminovanou vodou, stolicí, zvratky nemocného.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Dukoral – inaktivavaná perorální vakcína, očkování možné od 2 let věku. U dětí ve věku 2–6 let se podávají tři dávky v intervalu 1–6 týdnů, osoby starší 6 let se očkují dvěma dávkami podanými v intervalu 1–6 týdnů. Booster je doporučen u dětí do 6 let každých 6 měsíců, osobám starším každé dva roky. Vakcína Dukoral má také omezenou ochranu vůči nákazám enterotoxigenních baktérií E. coli. Protilátky jsou přítomné 8. den po očkování.
Cílové skupiny: vakcinaci je vhodné provádět u osob, které plánují pobyt v oblasti s probíhající či očekávanou epidemií. Dále je doporučené osobám s postižením GIT (achlorhydrie, pacienti po operaci žaludečního vředu atd.).
Nežádoucí účinky: bolesti hlavy, břicha, průjem, nauzea, zvracení, chřipkové příznaky.
KI: imunodeficience, pru°jmová onemocneˇní, reakce přecitlivělosti, veˇk do 2 let, teˇhotenství a současné podávání antibiotik a antimalarik.
Varia: vakcína se připravuje bezprostředně před jejím použitím. Obsah sáčku se smíchá s NaHCO3 a rozpustí se ve 150 ml vody (pro děti ve věku 2–6 let je objem 75 ml). Suspenzi použít nejpozději do 2 hodin po její přípravě, doporučuje se alespoň jednu hodinu nejíst před a po aplikaci vakcíny. Očkování nezajišťuje spolehlivou ochranu všem očkovaným.

Očkování proti žluté zimnici

Původcem: virus rodu Flavivirus.
Klinicky: závažně probíhající hemoragická horečka.
Epidemiologie: onemocnění se vyskytuje především v tropických oblastech Afriky, Střední a Jižní Ameriky. Přenašečem je komár Aedes aegypti, rezervoárem opice (džunglový typ), a nemocný člověk (městský typ). Riziko pro cestovatele do endemických oblastí je 0,05–0,5 : 100 000. Ročně onemocní podle WHO asi 200 000 lidí, hlášeno kolem 30 000 úmrtí.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Stamaril – živá atenuovaná vakcína, očkuje se 1 dávkou, přeočkování po 10 letech. Doporučuje se aplikovat s. c., je možné i i. m. podání (cave: NEPODÁVAT intramuskulárně u pacientů s poruchou srážlivosti). U dětí do 9 měsíců se používá jen při vysokém riziku nákazy, u osob nad 60 let je nutné očkování zvážit pro vyšší riziko postvakcinačních reakcí.
Cílové skupiny: očkování povinné při cestách do většiny endemických oblastí, seznam a doporučení jsou pravidelně aktualizovány WHO, je často vyžadováno i při tranzitu z endemických oblastí. Vakcinace musí být provedena 10 dní před vstupem do země.
Nežádoucí účinky: lokální reakce v místě vpichu, bolest hlavy, nevolnost, neurotropní a viscerotropní nemoc u osob nad 60 let
KI: obecné, alergie na vaječný bílek, složky vakcíny, věk pod 6 měsíců, imunosuprese, dysfunkce brzlíku v anamnéze (včetně thymomu a thymektomie), dědičná intolerance fruktózy.
Varia: očkování provádí pouze centra očkování a cestovní medicíny, která jsou oprávněna vystavovat jako doklad o očkování Mezinárodní osvědčení.

Záznam o očkování musí obsahovat: jméno a postavení lékaře, který očkování aplikoval, název a šarži očkovací látky, datum očkování a data, od kdy očkování platí a do kdy je platné.

Očkování proti vzteklině

Původcem: viry z rodu Flaviviridae.
Klinicky: akutní fatální encefalomyelitida, nemoc se může manifestovat i za 20–180 dní po nakažení, 100% letalita.
Epidemiologie: přenos prostřednictvím infikovaných slin při pokousání zvířetem, ale je možný i aerosolem (netopýři v jeskyních). V průmyslových státech se vzteklina vyskytuje hlavně u divokých zvířat. Vysoké riziko onemocnění je v Africe, Asii, Latinské Americe, kde jsou hlavním rezervoárem psi, opice. V ČR byla v roce 2004 splněna kritéria WHO pro eliminaci nemoci.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Rabipur, Verorab – inaktivované vakcíny, dostupné jako prášek pro přípravu injekční suspenze s rozpouštědlem.
V preexpoziční ochraně se očkuje 3 dávkami podávaných ve dnech 0–7–21 (28), k prodloužení doby ochrany se doporučuje přeočkování Verorabem po 1 roce, u Rabipuru po 2–5 letech, další přeočkování po 5 letech.
Postexpoziční profylaxi je nutno provést ihned po zjištění nebo při podezření na infekci. Podává se 5 dávek podávaných ve dnech 0–3–7–14–28, při větším krvavém poranění navíc hyperimunní globulin.
Cílové skupiny: osoby přicházející zvýšeně do kontaktu se zvířaty, dále cestovatelé, kteří pobývají během cest ve volné přírodě, kde je možnost kontaktu s infikovanou zvěří.
Nežádoucí účinky: lokální i celkové obecné.
KI: obecné.
Varia: první pomoc při pokousání: nutné vymýt ránu vodou a mýdlem (mýdlo hubí až 90 % viru lyssy), pak znovu vodou a dále ošetřit dezinfekcí. Pokud je nutné chirurgické ošetření, nikdy nesmí být rána pevně sešita. Přestože je ČR země „lyssyprostá“ měl by každý pes, který pokousal člověka, být vyšetřen veterinářem. Při pokousání neznámým zvířetem je nutné konzultovat situaci s infekcionistou.

Očkování proti klíšťové meningoencefalitidě

Původcem: viry z rodu Flaviviridae.
Klinicky: projevuje se jako meningoencefalitida, ve 40–60 % zanechává dlouhodobé neurologické následky.
Epidemiologie: virus se vyskytuje v pásu od střední Evropy (tzv. západní subtyp) až k východoasijské části Tichého oceánu (tzv. východní subtyp). Virus je přenášen infikovanými klíšťaty, přenos je možný i požitím tepelně neupraveného mléka a mléčných výrobků infikovaných zvířat. Maximum výskytu od časného jara do podzimu.
Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Encepur pro dospělé – inaktivovaná vakcína, očkuje se třemi dávkami podle schématu 0–1 až 3 měsíce–9 až 12 měsíců, 1. přeočkování po 3 letech, každé další po 5 letech. Osoby starší 50 let přeočkování po 3 letech. Zkrácené schéma 0–7 dní–14 dní, 1. přeočkování po 12–18 měsících.
Encepur pro děti – pro děti starší 1 roku a mladší 12 let.
FSME-IMMUN 0,5 ml – inaktivovaná vakcína, očkuje se třemi dávkami podle schématu 0–1 až 3 měsíce–5 až 12 měsíců, 1. přeočkování po 3 letech, každé další po 5 letech. Osoby starší 60 let přeočkování po 3 letech. Zkrácené schéma 0–14 dní–5 až 12 měsíců. Vakcína se aplikuje intramuskulárně, vzácně lze i subkutánně.
FSME-IMMUN 0,25 ml – pro děti starší 1 roku a mladší 16 let.
Cílové skupiny: děti od jednoho roku věku a dospělí (vzhledem k výskytu viru je v ČR očkování určeno prakticky všem osobám). Očkovat lze kdykoliv v průběhu roku.
Nežádoucí účinky: lokální i celkové obecně.
KI: běžné a alergie na složku vakcíny (neomycin, gentamicin, protaminsulfát).

Očkování proti chřipce

Původce: 3 typy chřipkových virů: A, B, C. Pouze viry A, B jsou schopné způsobovat epidemie.
Epidemiologie: proměnlivost povrchových antigenů hemaglutininu (HA) a neuraminidázy (NA) je odpovědná za neustálé opakování chřipkových epidemií a zároveň i nemožnost vytvoření univerzální očkovací látky. U mladých je efektivita očkování až 90 %, u starších snižuje výskyt komplikací a smrtnosti (o cca 80 % ): „mladí neonemocní, staří neumřou“. Složení očkovacích látek stanovuje každoročně WHO. Vakcíny jsou trivalentní: obsahují dva viry typu A a jeden B.
Registrované očkovací látky:
1. Štěpené vakcíny (tzv. split): obsahují hemaglutinin, neuraminidázu, RNA a nukleoprotein. Imunogenita dobrá, reaktibilita malá (Begrivac, Fluarix, Vaxigrip, ID Flu, PreFlucel).
2. Subjednotkové vakcíny: obsahují pouze čištěný HA a NA. Reaktibilita je minimální, imunogenita dobrá (Influvac).
Cílové skupiny: na účet zdravotních pojišťoven: pacienti po splenektomii, po transplantaci krvetvorných buněk, se závažným chronickým farmakologicky řešeným onemocněním srdce, cév, dýchacích cest, ledvin nebo DM a pacienti nad 65 let. Za úhradu víceméně celá populace.
Varia: zejména u chřipky platí to, co i u jiných očkování – nechrání jen očkovaného, ale i jeho okolí. Čím je vyšší procento očkovaných v populaci, tím je šíření infekce pomalejší. Platí to i pro „mikrokomunity“, např. rodiny. Pokud je v rodině chronicky nemocný, měla by se očkovat celá rodina.


O autorovi: As. MUDr. Cyril Mucha, MUDr. Šárka Hrušáková, MUDr. Nela Šrámková, MUDr. Helena Sládková, MUDr. Kristina Klapalová, MUDr. Hana Přibylová
Ordinace Mucha s. r. o, Praha

e-mail: mucha@doktor-mucha.cz

Ohodnoťte tento článek!