Vážené kolegyně, vážení kolegové,

hypertenzní choroba je pro praktické lékaře pro dospělé de facto denním chlebem, neboť se jedná o nejčastější chronické onemocnění a s 15 % jednoznačně zaujímá i první místo mezi všemi diagnózami v ordinaci praktického lékaře.

Jak se vyvíjí diagnostické a léčebné postupy u jiných onemocnění, tak se mění i některé pohledy a názory na diagnostické a léčebné postupy u arteriální hypertenze. Prevalence arteriální hypertenze v naší dospělé populaci se pohybuje kolem 30 %, s větším nárůstem ve vyšších věkových kategoriích. Z toho plyne, že prakticky každý třetí dospělý pacient v naší ordinaci má toto onemocnění.

Podle nových „Doporučení Evropské společnosti pro hypertenzi a Evropské kardiologické společnosti pro diagnostiku a léčbu arteriální hypertenze – 2003“ je v současnosti pohled na léčbu arteriální hypertenze trochu jiný, než tomu bylo před nedávnem. Na kongresu v Miláně v červnu 2003 zaznělo mnohé, ale pro nás, pro praktické lékaře pro dospělé, bych si dovolil shrnout základní poznatky do několika následujících bodů, neboť podrobně o všem důležitém pojednávají předkládané články renomovaných odborníků.

I. Snížení krevního tlaku – hlavní přínos antihypertenzívní terapie

II. Došlo k rozšíření ze 4 na 5 základních tříd antihypertenzív:

1. Diuretika

2. Beta-blokátory

3. Blokátory kalciových kanálů

4. Inhibitory ACE

Novou třídou, která přibyla mezi základní, jsou:

5. Blokátory AT1 receptoru pro angiotenzin II(u nás známé pod názvem sartany)

Od 1. 7. 2003 došlo ke zrušení preskripčního omezení pro praktické lékaře v oblasti sartanů a tomuto tématu bylo v minulém roce věnováno mnoho přednášek i seminářů, které proběhly po celé republice pod patronací Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP mimo jiné ve spolupráci s firmou Zentiva zahájila projekt L-Card, který je zaměřen především na sběr dat souvisejících s preskripcí losartanu v ordinacích praktických lékařů i specialistů v indikační oblasti arteriální hypertenze.

III. V závislosti na výchozích hodnotách krevního tlaku a přítomnosti/nepřítomnosti rizikových faktorů lze farmakoterapii hypertenze zahájit monoterapií nebo kombinační terapií nižšími dávkami již dvou antihypertenzních preparátů.

Velmi často se zapomíná na opatření nefarmakologická, která by vždy měla farmakoterapii předcházet a jsou rovněž nezbytnou součástí léčby farmakologické. Dosažení a udržování cílového krevního tlaku vyžaduje, aby praktický lékař pacienta pravidelně kontroloval.

Doufejme jen, že naše odborné znalosti a zkušenosti, stále účinnější medikace, ale také compliance našich pacientů pomohou tuto rizikovou diagnózu 20. a 21. století úspěšně nejen léčit, ale i minimalizovat její rizika. Hypertenze totiž i nadále zůstává celosvětově dominantní příčinou kardiovaskulární morbidity a mortality.

MUDr. Igor Karen

člen výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP

odborný garant pro arteriální hypertenzi za Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP

praktický lékař pro dospělé, Benátky nad Jizerou

Ohodnoťte tento článek!