Aero alergeny a alergie

Aeroalergeny jsou takové alergeny, které jsou rozptýleny ve vzduchu a touto cestou se dostávají ke vnímavému člověku…

MUDr. Ondřej Rybníček

FN Brno, II. dětská klinika, pracoviště Dětská nemocnice

Klíčová slova

aeroalergen • aerobiologie • pyl • pylová služba • roztoči • hmyz • švábi • plísně • kočka • pes • latex

Aeroalergeny

Aeroalergeny jsou takové alergeny, které jsou rozptýleny ve vzduchu a touto cestou se dostávají ke vnímavému člověku. Většinu aeroalergenů tvoří bílkoviny, většinou navázané na biogenní částice o rozměrech 2–60 mm. Jako aeroalergeny jsou označovány jak senzibilizující částice, tak jejich nosiče(1). Aeroalergeny vyvolávají nejčastěji potíže po vdechnutí (tedy alergickou rýmu nebo příznaky astmatu) a po dopadu na sliznici oka (alergickou konjunktivitidu), mohou ale vyvolávat rovněž jiné potíže (kožní, gastrointestinální, anafylaxi). Aeroalergeny můžeme rozdělovat podle sezonnosti (sezonní a celoroční) nebo podle původu (nejčastější jsou alergeny pylové, plísňové, hmyzí, zvířecí, latexové).

Aerobiologie a alergie

Aerobiologie je definována jako věda zabývající se mikroby, pylovými zrny, sporami, prachem, kouřem a dalšími látkami, které se vyskytují ve vzduchu, stejně jako jejich transportem, charakteristikou, vztahem k lidskému zdraví a možnostmi jejich kontroly. Je to interdisciplinární věda s velkým významem pro alergologii, pneumologii, humánní, živočišnou i rostlinnou patologii, ekologii, palynologii, mikrobiologii, fyziku aerosolů. Aerobiologie zkoumá chemické složení, fyzikální a antigenní vlastnosti bioaerosolů, rychlost uvolňování antigenů po dopadu na sliznici, distribuci bioaerosolů ve vzduchu a množství a velikost částic v bioaerosolu (což má význam pro stanovení respirability).

Jedním z prvních vědců majících blízko k aerobiologii byl Ehrenberg, který už v polovině 19. století mikroskopicky zkoumal dešťové kapky, sněhové vločky a zrnka prachu, ve kterých pátral po mikroorganismech. Za skutečný začátek aerobiologie se však spíše považuje období, ve kterém Pasteur vypracoval svou zárodkovou (mikrobovou) teorii vzniku nemocí. V roce 1968 byla ustanovena pracovní skupina, která připravila založení Mezinárodní aerobiologické asociace (IAA), jež organizuje každé čtyři roky Mezinárodní aerobiologický kongres (ICA – International Congress on Aerobiology).

===== Pylová informační služba ve světě a v ČR =====
S aerobiologií je úzce spojen rozvoj sítě pylové informační služby (PIS). První Durhamovy gravimetrické pylové stanice byly uvedeny do provozu v USA (1936, 1942) a brzy poté zahájily činnost stanice ministerstva zemědělství v Kanadě (1959, 1961). Tyto přístroje neumožňovaly přesnější vzájemné srovnání výsledků. K výraznému zlepšení ve standardizaci došlo po vytvoření Hirstova volumetrického lapače (1952), vývojem přesnějších měřících přístrojů a stanovením standardních zásad pro volumetrické analýzy. V současné době existuje celoevropská síť pylové informační služby, která zahrnuje více než 400 monitorovacích stanic a je napojena na evropskou pylovou databázi ve Vídni. V bývalém Československu byla pylová služba založena v roce 1992. V České republice je v roce 2004 k dispozici celkem 12 monitorovacích stanic (viz Obr.), z toho je 10 stanic v provozu. Česká PIS poskytuje informace a předpovědi dalšího vývoje pylové sezóny řadě sdělovacích prostředků. K dispozici jsou také informace na www stránkách – česká PIS má adresu http://www.pylovasluzba.cz, evropská pylová služba http://www.polleninfo.org, kde je možné získat informace z jednotlivých zemí Evropy vždy v mateřském jazyku dané země a v angličtině.

Aeroalergeny se sezonním výskytem

Pylová zrna

Pylová zrna jsou produkty nahosemenných a krytosemenných rostlin reprezentující jejich samčí gamety. Výtrus (spora) je rozmnožovací tělísko rostlin výtrusných čili tajnosnubných. Pylové zrno je ideálně přizpůsobené k velmi rychlému uvolnění části svého obsahu navenek při styku s vlhkým povrchem. Uvolňované látky je možno zjednodušeně rozdělit na dvě hlavní skupiny. V první skupině jsou druhově specifické rozpoznávací „klíčové“ látky, které musí být samičí rostlinou rozpoznány, aby došlo k prorůstání pylové láčky do vajíčka. Ve druhé skupině jsou především enzymy uvolňované na počátku oplodnění, jejichž molekulární struktura je u příbuzných druhů, rodů nebo dokonce čeledí velmi podobná. Jejich funkce je stejná nezávisle na druhu rostliny – lyzovat překážky na cestě k vajíčku. Z těchto dvou typů rychle uvolňovaných substancí pocházejí i vlastní pylové alergeny. Do první skupiny rozpoznávacích látek patří alergeny, které vyvolávají alergii specifickou na daný rostlinný druh, do skupiny enzymů potom patří alergeny, které jsou příčinou zkřížených reakcí u botanicky příbuzných rostlinných druhů. Pylové zrno se po zachycení na vlhké sliznici horních cest dýchacích chová jistou dobu, jako kdyby dopadlo na bliznu. Přitom se uvolňují výše uvedené enzymy, které rozrušují povrch sliznice a alergen tak prostupuje hlouběji(2).

Senzibilizovat může pyl jakékoliv rostliny, prakticky významné jsou především rostliny větrosprašné. V Evropě bylo vyčleněno 6 základních skupin rostlin produkujících pylové alergeny, na něž je přecitlivělá většina pylových alergiků(3). Jsou to:

– bříza (Betula) + příbuzné druhy,

– trávy (Poaceae) + obiloviny,

– olivovník (Olea) + jasan (Fraxinus),

– pelyněk (Artemisia) + ambrozie (Ambrosia),

– drnavec (Parietaria) + kopřiva (Urtica),– cypřišovité (Cupressaceae) + příbuzné druhy.

Jen výjimečně může být člověk alergický na jiné pylové alergeny bez současné přecitlivělosti na tyto druhy. Pro všechny tyto pylové alergeny byly už imunochemicky definovány hlavní alergeny a řada alergenů vedlejších, což umožňuje přípravu kvalitních alergenových extraktů pro diagnostiku a alergenových vakcín pro specifickou alergenovou imunoterapii(4).

Existuje řada dobře míněných doporučení, jak se pylovým alergenům vyhnout. Pravdou ale zůstává, že v době plné pylové sezony jsou pylová zrna skutečně všudypřítomná, takže úplné vyloučení kontaktu s těmito alergeny není prakticky možné. Lze ovšem dosáhnout výrazného snížení expozice. Vedle vhodných režimových opatření, která zahrnují např. používání čističů vzduchu, pylových filtrů, pylových sítí v oknech, režim větrání, častější sprchování, jsou velmi významná preventivní opatření komunální. Sem patří vyloučení monokultur a minimalizace užívání alergologicky významných dřevin při parkové výsadbě, včasné kosení trávníků s okamžitým odvozem pokosené trávy a likvidace rumištních ploch.

===== Houby, plísně =====
Houby jsou saprofytické eukaryontní organismy, které se v hojném počtu vyskytují po celém světě. Působí rozklad organických látek, jsou příčinou většiny chorob rostlin a řady chorob zvířat a lidí. Na druhou stranu jsou plísně velmi důležité pro lesnictví a zemědělství, slouží k výrobě řady antibiotik i jiných léků, mnohé se uplatňují v potravinářství.

V poměru k obrovskému počtu zástupců vyvolává alergické problémy u člověka jen nepatrná část hub. Většina z nich patří k mikroskopickým vláknitým houbám, neboli plísním (Micromycetes). Jako významné zdroje alergenů byly ovšem popsány také některé makroskopické houby (Basidiomycetes – např. některé hřiby, hnojník, pýchavka, některé choroše, hlíva ústřičná nebo lysohlávky) a kvasinky (Candida albicans)(1, 5, 6). Velikost spor produkovaných houbami je často menší než 10 mm, což umožňuje jejich dobrý průnik do dolních dýchacích cest. Klinické projevy alergie na plísně se často překrývají s projevy polinózy.

I přes velkou morfologickou různorodost je možné suchozemské houby rozdělit podle struktury do dvou základních skupin. Menší skupinu tvoří kvasinky, které rostou jako jednotlivé buňky, rozmnožující se buď centrálním dělením, nebo excentrickým pučením. Větší skupina hub je tvořena rozvětvujícími se vlákny, zvanými hyfy. Shluky těchto vláken vytvářejí podhoubí, neboli mycelium. Houby se množí většinou pohlavními nebo nepohlavními sporami (výtrusy), přičemž převážná část alergenních plísní se množí nepohlavně. Je možné rozlišit dva základní typy nepohlavních spor: sporangiospory, které jsou vytvářeny v uzavřených váčcích neboli sporangiích, a konidie, které jsou většinou vytvářeny na zvláštních hyfách nebo konidioforech(1).

Plísním se nejlépe daří v teplém prostředí s vysokou vlhkostí. Ve venkovním prostředí rostou plísně především na listech, v hlíně a vlhké tlející hmotě a na vlhkých površích. Při kosení trávy či jiných zemědělských pracích se tak mohou jejich spory dostávat v obrovském množství do ovzduší. V domovním prostředí rostou plísně všude, kde k tomu najdou vhodné podmínky, tedy především dostatečnou vlhkost a teplotu. Zatímco plísně převážně venkovního prostředí vykazují výrazné sezonní kolísání koncentrace, plísně převážně domácího prostředí se přes určité kolísání koncentrace objevují celoročně. Z těchto praktických důvodů je proto pro potřeby alergologa vhodné rozdělit plísně na venkovní (sezonní výskyt – převážně v létě a začátkem podzimu) a domácí (celoroční výskyt), přestože toto rozdělení není přesné.

Z venkovních plísní jsou v podmínkách České republiky nejhojnější a současně klinicky nejvýznamnější plísně rodů Alternaria Cladosporium. Z plísní domácího prostředí jsou nejvýznamnější rody AspergillusPenicillium. Výskyt některých významných venkovních plísní sleduje rovněž pylová informační služba (Alternaria, Cladosporium, Epicoccum, Fusarium, Helminthosporium, Polythrincium, Stemphylium).

Dosud byly izolovány a imunochemicky přesně charakterizovány hlavní a některé vedlejší alergeny z plísní Aspergillus fumigatus, Alternaria alternataCladosporium herbarum. Další alergeny byly izolovány z Aspergillus oryzae, Saccaromyces cerevisiae, Candida albicans a některých druhů rodu Penicillium. V těchto případech se jedná o enzymy, které se podílejí především na vzniku profesních alergií u pekařů. Většina alergenů plísní byla zatím charakterizována jen částečně nebo vůbec.

Podobně jako u pylových alergenů je i u plísní obtížné zcela vyloučit kontakt alergického pacienta s těmito všudypřítomnými alergeny. U alergie na venkovní plísně je nevhodné vykonávat zemědělské práce, děti by si neměly hrát v listí. Koncentraci domovních plísní je možné snížit udržováním nižší vlhkosti v bytě, správným větráním a případně užitím fungicidních přípravků.

Aeroalergeny s celoročním výskytem

Roztoči domácího prachu

Roztoči jsou členovci patřící do čeledí AcaridaePyroglyphidae. Alergologicky významnější je čeleď Pyroglyphidae, kam patří celkem 6 rodů, z nich v Evropě byly zjištěny dva rody – DermatophagoidesEuroglyphus. Druhý jmenovaný se v lidských obydlích vyskytuje jen za určitých podmínek, převažuje spíše na rekreačních chatách(7). Nejvýznamnějším přírodním zdrojem roztočů jsou v České republice ptačí, především holubí hnízda. V bytovém prostředí se u nás nejčastěji vyskytuje Dermatophagoides pteronyssinus, méně častý je D. farinae(8). Roztoči vyžadují k rozmnožování poměrně vysokou teplotu a vlhkost okolního prostředí (ideální teplota kolem 25 0C a relativní vlhkost mezi 55–75 %). V našich domácnostech toto prostředí nacházejí především v postelích, zvláště při nedostatečném větrání lůžka.

Alergeny roztočů jsou obsaženy především v exkretech. Pocházejí z trávicího ústrojí a jedná se o proteiny se silnou enzymatickou aktivitou. Podle biochemické charakteristiky a molekulární hmotnosti se alergeny roztočů v současné době dělí do 13 skupin. Dermatophagoides pteronyssinusD. farinae vytvářejí dvě hlavní alergenové skupiny, které jsou imunologicky zkříženě reagující: Der p 1 a Der f 1 a Der p 2 a Der f 2. Nejméně 60 % pacientů alergických na roztoče reaguje na tyto dvě alergenové skupiny. Jiné druhy roztočů vykazují s roztoči rodu Dermatophagoides částečnou zkříženou reaktivitu(9).

Senzibilizace na roztoče je častou příčinou celoroční alergické rýmy a současně je i významným rizikovým faktorem rozvoje astmatu(10). Vždy je třeba dodržovat eliminační opatření ke snížení koncentrace alergenů roztočů v bytovém prostředí – relativní vlhkost v bytě by neměla přesahovat 50 %, peřiny je nezbytné každé ráno řádně vyvětrat. Vhodné je pořídit antialergické povlaky na matrace, které díky přesně definovaným pórům v tkanině mechanicky brání průchodu alergenů roztočů z matrace. S výhodou lze využívat pokrývek a polštářů z dutého vlákna, které je třeba pravidelně prát po 6–8 týdnech při teplotě nad 65 0C, což nejen mechanicky odstraní podstatnou část alergenů, ale vyšší teplota také inaktivuje zbývající alergeny. Používání sprejů proti roztočům je pro alergika diskutabilní, protože jakýkoliv sprej může sám vyvolávat potíže a sloužit jako spouštěč astmatického záchvatu.

===== Hmyz, švábi =====
Asi 80 % všech známých druhů živočichů tvoří hmyz. Nepřekvapí proto, že alergie na hmyz je poměrně častou potíží. Přesto, že si člověk vybaví v první řadě alergii na jed blanokřídlého hmyzu, není vzácností ani alergie inhalační – do ovzduší se dostávají zbytky těl hmyzu, které mohou alergizovat, v řadě případů vzniká alergie na exkrementy hmyzu.

K nejstarším a nejprimitivnějším skupinám hmyzu patří švábi. Většina z více než 3000 známých druhů švábů žije v tropických oblastech, přesto patří švábi k živočichům s největším geografickým rozšířením. U nás je nejčastější drobnější (velikost 10–16 mm) rus domácí (Blatella germanica), méně častý je větší šváb obecný (Blatta orientalis). Šváb americký (Periplaneta americana), který je z uvedených druhů největší (dosahuje velikosti až 40 mm), se u nás téměř nevyskytuje, je ale hojný v teplých oblastech celého světa. Švábi potřebují k rozmnožování teplotu prostředí 25–30 0C, kterou u nás nacházejí především v kuchyních, koupelnách a potravinářských provozech.

Alergeny švábů jsou podobně jako u roztočů vyměšovány do trávicího ústrojí, kde plní díky své enzymatické aktivitě trávicí funkci. Jsou obsaženy ve výkalech, výměšcích a rozpadlých tělech švábů. Částice nesoucí alergeny švábů jsou poměrně velké, takže rychle sedimentují(10, 11). Alergeny jsou termostabilní, odolávají i několikahodinovému varu, účinkům UV záření a výkyvům pH. Svoji alergenicitu si navíc udrží řadu let. Alergizovat může asi 15 rozpoznaných proteinů. Molekulárně-genetickými metodami byly identifikovány hlavní alergeny Blatella germanicaPeriplaneta americana (Bla g 1, Bla g 2, Bla g 3, Bla g 4, Per a 1, Per a 2, Per a 3) a řada vedlejších alergenů těchto druhů. Většina klonovaných alergenů je druhově specifických, pouze hlavní alergen rusa domácího Bla g 1 má 72% identitu s hlavním alergenem švába amerického Per a 1. Alergie na šváby byla u nás dlouho přehlížena, švábi byli považováni především za americký problém. Podle studie plzeňských autorů, která zjistila 16% výskyt senzibilizace na alergeny švábů(12), se však ukazuje, že alergie na šváby je problémem i v České republice.

S postupující přesnou imunochemickou charakterizací jednotlivých alergenů přibývá průkazů zkřížené alergie mezi šváby, roztoči, hmyzem a pavoukovci, korýši a měkkýši. Příčinou je tropomyozin, který je významným panalergenem u členovců a bezobratlých(9, 13). Tato zkřížená alergie je zodpovědná nejen za projevy alergie při inhalačním kontaktu s alergenem, ale také za řadu alergických reakcí po požití potravin obsahujících panalergen tropomyozin, např. po požití krevet či jiných „mořských plodů“.

Ochrana před kontaktem se šváby může být v řadě případů velmi svízelná. Zvláště tam, kde se švábi šíří v domech společnými teplovodními či odpadovými šachtami mezi jednotlivými bytovými jádry, jednorázové lokální vyhubení švábů v jednom bytě většinou nepřinese žádaný výsledek a brzy dojde k novému osídlení. Společné šachty mezi byty navíc znesnadňují kvalitní dezinfekční opatření.

Zvířecí alergeny

Vzhledem k oblibě chování různého domácího zvířectva – až 40 % českých rodin chová v domácnosti nějakého toho zvířecího mazlíčka – je alergizace na zvířecí alergeny velmi častým problémem. Méně častá je alergizace v souvislosti s výkonem zaměstnání (veterináři, laboratorní pracovníci, zemědělci apod.).

K nejagresivnějším zvířecím alergenům patří nesporně alergeny kočky. Hlavní alergen Fel d 1 je obsažen především ve slinách a v kožních mazových žlázách. Alergizovat může každá kočka, včetně bezsrstých plemen (Sphynx), existují jen slabší a silnější producenti alergenů. Protože tvorba alergenů je u kočky závislá na testosteronu, vytvářejí samci podstatně větší množství alergenů než samice. Kočičí alergeny jsou extrémně lepivé, takže se zachycují na oblečení, nábytku, prachových částicích. Díky svým aerobiologickým vlastnostem (malé rozměry, dobré šíření vzduchem, lepivost k oblečení a jiným povrchům) se alergeny běžně objevují v prostředí i bez toho, že by se tam současně vyskytovalo toto domácí zvíře (školy, dopravní prostředky apod.). Nepříjemnou vlastností kočičích alergenů je také skutečnost, že velmi dlouho setrvávají v prostředí – i měsíce poté, co byla kočka z tohoto prostředí odstraněna(1, 10).

Pes produkuje méně agresivní alergeny než kočka, přesto je při běžném vyšetření alergiků kožními prick testy pozitivita tohoto testu poměrně vysoká – podle různých autorů 5–30 %. Zdrojem alergenů jsou především oloupané kožní šupiny a sliny, menší množství alergenů je přítomno také v moči. Hlavním alergenem je Can f 1. Antigenní skladba alergenů jednotlivých psů stejného plemene i různých plemen se částečně liší, pro jednotlivá plemena ale nebyly zjištěny specifické alergeny. Podobně jako u kočky mohou alergizovat i krátkosrstá a bezsrstá plemena, takže ani „naháče“ nelze alergikům doporučit(1, 10).

Často chovanými zvířaty v českých domácnostech jsou v posledních letech také různí hlodavci. Tato zvířata vylučují alergeny především močí. Po zaschnutí moči se potom alergeny vzdušným prouděním snadno šíří do okolí. Pokud pacient odmítá odstranění zvířete, je tedy nezbytný velmi častý úklid klece nebo akvária, ve kterém zvíře pobývá. Alergie na hlodavce je poměrně častá také u laboratorních pracovníků, kteří s těmito zvířaty přicházejí do styku profesně(1, 10).

Alergického pacienta je zapotřebí vždy v první řadě přesvědčit o nutnosti provedení důsledné eliminace kontaktu s alergenem, tedy odstranění zvířete z domácího prostředí pacienta. Mnohdy ale existuje silná citová vazba na zvíře, zvláště psa nebo kočku, a v těchto případech pacient odstranění zvířete z domácnosti odmítá. Tady nezbývá než vymezit zvířeti k pohybu a pobytu pouze určité části bytu, které je možno pravidelně vytírat navlhko, zabránit přístupu zvířete do ložnice, vyloučit oblíbené ležení zvířat na čalouněném nábytku a kobercích, často prát a umývat veškeré předměty, se kterými zvíře přijde do styku, včetně vlastního oblečení. U kocourů výrazně sníží tvorbu alergenů kastrace (asi 3–5krát). Podmínkou je také časté koupání zvířete s použitím hypoalergenních šamponů (alespoň 1–2krát týdně).

===== Latex =====
Termínem latex se označuje mléčná šťáva z kůry tropického stromu Hevea brasiliensis (kaučukovník brazilský). Kaučukovník pochází z Brazílie, hlavní oblasti jeho pěstování jsou dnes v Malajsii, Indonésii, Thajsku a na Srí Lance. V současné době se latex celosvětově používá k výrobě stovek předmětů běžné denní potřeby. Alergie na latex bývá spojována především s přímým kontaktem s latexovými rukavicemi ve zdravotnictví či dalších profesích, které tyto rukavice používají. Méně je známo, že uvolněné částečky latexu se dostávají také do ovzduší a mohou vyvolávat inhalační alergické problémy. Opět se jedná především o zdravotnické provozy, kde se na operačních sálech výrazně zvyšuje koncentrace latexových alergenů v ovzduší. Vyšší koncentrace latexových alergenů byla zaznamenána také kolem frekventovaných silnic, kde se tyto alergeny dostávají do ovzduší při otěru pneumatik(14).

Latex obsahuje řadu alergenů, z nichž mnohé již byly přesně biochemicky charakterizovány a sekvencovány. Hlavními alergeny pro děti s mnohočetnými kongenitálními anomáliemi jsou alergeny Hev b 1 a Hev b 3, pro profesní alergii na latex jsou významné především alergeny Hev b 2 a Hev b 4. Pozitivita vyšetření specifickým IgE na alergen Hev b 5 je typická jak pro děti, tak pro profesní alergizaci. Řada prací také poukazuje na častou zkříženou reaktivitu alergenů latexu s banány, ořechy, avokádem a dalšími druhy ovoce(15).

Úplná eliminace kontaktu s alergeny latexu není reálná. Latexové alergeny se v dnešní motorizované době v určité koncentraci objevují v ovzduší celoročně. Kontakt s alergeny je ale možné podstatně snížit cíleným vyhýbáním se latexovým výrobkům a ochranným prostředkům, v případě profesní alergie potom přeřazením na jiné pracoviště.

Závěr

Uvedený výčet aeroalergenů rozhodně není úplný. Pokusili jsme se pouze ukázat obrovskou rozmanitost různých alergenů, které jsou rozptýleny v ovzduší a které mohou u vnímavých osob vyvolávat alergické problémy. Alergologické vyšetření má za úkol co nejpřesněji definovat možné příčinné alergeny, což by mělo následně vést k doporučení postupu omezujícího kontakt s těmito alergeny. Tam, kde úplná eliminace kontaktu není možná, nastupuje farmakoterapie a/nebo imunoterapie (alergenová vakcinace), která by vždy měla pacientovi umožnit vést co nejplnohodnotnější život.

Literatura

1. SOLOMON, WR., PLATTS-MILLS, TAE. Aerobiology and Inhalant Allergens. In MIDDLETON, E. jr., REED, CE., ELLIS, EF. (Eds), et al. Allergy: Principles and Practice. St. Louis : Mosby, 1998, p. 367–403.

2. RYBNÍČEK, O. Pylová alergie. Remedia, 2004, 1, s. 56–68.

3. VAN CAUWENBERGE, P., BACHERT, C., PASSALACQUA, G., et al. Concensus statement on the treatment of allergic rhinitis. Allergy, 2000, 55, p. 116–134.

4. RYBNÍČEK, O., SEBEROVÁ, E. (Eds), et al. Průvodce specifickou alergenovou imunoterapií (Doporučení výboru ČSAKI). 1. vydání, Praha : Tigis, 2004, 52 s.

5. MACHÁČEK, P. Vliv plísní na organismus a alergická onemocnění způsobená houbami. Alergie, 2004, 1, s. 30–42.

6. HELBLING, A., GAYER, F., PICHLER, WJ., et al. Mushroom (Basidiomycete) allergy: Diagnosis established by skin test and nasal challenge. J Allergy Clin Immunol, 1998, 102, p. 853–858.

7. ŠPIČÁK, V., VONDRA, V. Asthma bronchiale v dětství a v dospělosti. 1. vydání, Praha : Avicenum, 1988, 300 s.

8. ŠPIČÁK, V. Allergology in the heart of Europe. Allergy Clin Immunol Internatl, 2001, 13, p. 44–48.

9. SIDENIUS, KE., HALLAS, TE., POULSEN, LK., et al. Allergen cross-reactivity between house-dust mites and other invertebrates. Allergy, 2001, 56, p. 723–733.

10. NEWMAN, LJ., SPORIK, RB., PLATTS-MILLS, TAE. The role of house-dust mite and other allergens in asthma. In BUSSE, WW., HOLGATE, ST. (Eds), Asthma and rhinitis. Cambridge, Massachussetts : Blackwell Science, 1995, p. 933–945.

11. DE LUCCA, SD., TAYLOR, DJM., O’MEARA, TJ., et al. Measurement and characterization of cockroach allergens detected during normal domestic activity. J Allergy Clin Immunol, 1999, 104, p. 672–680.

12. MALKUSOVÁ, I., PANZNER, P., GUTOVÁ, V., et al. Švábi – opomíjení původci alergií a astmatu. Alergie, 2001, 3, s. 186–190.

13. PANZANI, RC., ARIANO, R. Arthropods and invertebrates allergy (with the exclusion of mites): the concept of panallergy. Allergy, 2001, 56 (Suppl. 69), p. 1–22.

14. HIRSCH, T., NEUMEISTER, V., WEILAND, SK., et al. Traffic exposure and allergic sensitization against latex in children. J Allergy Clin Immunol, 2000, 106, p. 573–578.

15. POLEY, GE. Jr., SLATER, JE. Latex allergy. J Allergy Clin Immunol, 2000, 105, p. 1054–1062.

e-mail: rybnicek@medea.med.muni.cz



Obr. – Monitorovací stanice v ČR

**

Ohodnoťte tento článek!