Atopický ekzém

V článku se diskutuje problematika atopického ekzému u dětí, nové pohledy na patogenezi onemocnění z hlediska genetických předpokladů, imunologického pozadí a poruchy kožní bariéry a jejich vzájemných vztahů a ovlivnění. Velká část je věnována souvislostem atopického ekzému, alergie a infekčních agens. Podrobně jsou rozebrány možnosti současné alergologické diagnostiky.
Zmíněna je i léčba, jak lokální kožní, tak systémová, a nutnost speciálního režimu atopika. Zdůrazněna je mezioborová spolupráce dermatologa, alergologa a praktického lékaře v péči o pacienta s atopickým ekzémem.

Summary

Gutová, V. Atopic eczema

Atopic eczema in children is discussed in the article, new insights into its pathogenesis from the point of view of genetics, immunological background and skin barrier disorders and the relationships among all these. A major part of the text focuses on links between atopic eczema, allergy and microbial antigens. Special attention is given to up-to-date possibilities in allergy diagnostics. Local and systemic ways of treatment and the importance of a special regime for children suffering from atopic eczema are also discussed. The importance of interdisciplinary cooperation between paediatricians, dermatologists and allergists in management of atopic eczema in patients is emphasized.

Atopický ekzém (atopická dermatitida) je chronické nebo chronicky relabující onemocnění kůže s výraznou hyperreaktivitou. Typickými znaky jsou intenzívní svědění, charakteristické morfologické projevy, genetický podklad – atopie a porucha bariérové funkce. Atopický ekzém (AE) je jednou z nejčastějších kožních chorob s prevalencí až kolem 20 % u dětí a 1–3 % u dospělých. Z uvedeného vyplývá, že AE je nejčastějším chronickým onemocněním nejútlejšího věku. Z velkých studií vyplynulo, že u dětí s AE má 45 % první projevy již do 6. měsíce věku, 69 % pak do 1. roku. Do 5 let se AE projeví v 85 %. Navíc při velmi časném začátku onemocnění v 1.–2. roce věku perzistují projevy do dospělosti až ve 20 %.(1)

AE je i velkým problémem socioekonomickým s dopadem na kvalitu života postižených pacientů a zvyšujícími se náklady na zdravotní péči.(2) AE je komplexní onemocnění kůže, geneticky podmíněné. Postiženy jsou epidermis i dermis, podkladem je porucha bariérové funkce kůže na různých úrovních a imunopatologické děje na úrovni přirozené i adaptivní imunity. Porucha regulace imunitního systému ve smyslu alergie je nejčastější u dětí. U dětí, které trpí časnými projevy AE, dochází také častěji k tzv. „atopickému pochodu“, situaci, kdy se k ekzému přidávají další typické projevy – astma a alergická rinokonjunktivitida. U dětí s atopickým ekzémem a současnou senzibilizací na potravinové alergeny v kojeneckém věku se astma a rýma vyskytují ve 4 letech až ve 40 %. Pojem atopie je odvozen od řeckého slova atopos – zvláštní, cizí – a jeho projevy jsou určitě svou rozmanitostí velmi zvláštní. Etiopatogenetické příčiny jsou velmi složité, zahrnují jak genetické změny, tak vlivy vnějšího prostředí a zatím jsou stále předmětem intenzívního výzkumu. Každým rokem přibývají objevy nových faktorů a jejich souvislostí, některé budou zmíněny i v tomto přehledu.

Klinické projevy

Klinické projevy AE jsou typické co do lokalizace a věku dítěte. Lokálními projevy jsou erytém, edém, papuly, vezikuly, mokvání, krusty, olupování, exkoriace a lichenifikace, které mohou být vyjádřeny buď jednotlivě, nebo současně na různých místech těla a mění se od akutního projevu směrem k chronickému. Projevy na obličeji a hlavě jsou typické pro malé děti, později se ložiska začínají objevovat na končetinách a trupu, zpočátku v extenzorových lokalizacích (Obr. 1). Jedním z nejtypičtějších projevů AE je lokalizace v „ohybových“ lokalitách – v kubitách, v popliteální oblasti, na zápěstí, méně často na kotnících. U dětí jsou dosti typickým místem nárty, u starších dětí kombinace obličeje a krku.

Obr. 1 Infantilní atopický ekzém

Úporné a bolestivé bývají tzv. „minimální projevy AE“, nejčastěji na prstech a ploskách DK. Ložiska jsou nevelká, ale často s hlubokými ragádami a extrémním vysušením kůže. Mezi vzácnější morfologické projevy řadíme atopickou cheilitidu s postižením rtů, jejich okolí a koutků úst, numulární typ ekzému s projevy okrouhlých erytémových a suchých ložisek kdekoliv na těle a dále dyshidrotický atopický ekzém, postihující nejčastěji dlaně, vzácněji chodidla. Typickým znakem je svědění, u těžších forem velmi intenzívní, zasahující do denní činnosti dítěte, ovlivňující psychiku a rušící významně noční spánek. Pro diagnostiku podle klinických projevů používáme klasifikaci podle Hanifina a Rajky, pro závažnost projevů dnes nejčastěji SCORAD (SCORing Atopic Dermatitis).(3)

Geneticky podmíněné onemocnění

AE je onemocnění často se vyskytující familiárně (konkordance u jednovaječných dvojčat je 80 %),(4) velmi často, zvláště u dětí spojené s atopií – vrozeným sklonem k hypersenzitivitě sliznic a kůže v reakci na vnější podněty a s tendencí k vytváření IgE protilátek – a jejími dalšími projevy – alergickou rinokonjunktivitidou a astmatem. Atopie ovšem není etiopatogeneticky spjata s AE vždy, u dětí asi 20 % AE je „non-atopic“ neboli non IgE.

AE není monogenní nemoc, ale geneticky komplexní nemoc a do patogeneze vstupuje řada kandidátních genů, jejichž kombinace se může lišit i u jednotlivých subtypů onemocnění. Je proto snaha po definování genových regionů charakteristických pro projevy AE. Genetickým výzkumem byla zjištěna řada lokusů s možnými souvislostmi AE-3q21, 16q, 17q25, 20p, 3p26, nejvíce asociací vykazuje lokus 1q21.3 a geny kódující cytokiny, např. 5q31-33.(1) Porucha bariérové funkce kůže se zvýšením transepidermálního úbytku vody, zvýšenou suchostí a propustností pro antigeny z vnějšího prostředí je podle současného pohledu způsobena mutací genu pro protein filagrin, který je klíčovou bílkovinou pro udržení struktury stratum corneum.(5, 6)

Jeho funkce je v udržení spojení keratinového cytoskeletu a formování mikrofibril, při jeho nedostatku nebo snížené funkci dochází k rozvolnění epidermálních struktur, zvýšení transepidermální ztráty vody a snazšímu přechodu antigenů a iritačních látek do dermis.(7) Tato mutace byla prokázána zejména u dětí s těžkou formou ekzému a polyvalentní senzibilizací vůči mnoha alergenům.(8) V současné době je prokázáno, že asi 30 % pacientů s AD má tuto poruchu.(6) Navíc bylo prokázáno, že mikroprostředí atopické kůže se zvýšenou úrovní Th2-cytokinů (IL-4 a IL-13) vede sekundárně ke snižování exprese genu pro filagrin se stejnými důsledky.

Kromě deficitní funkce genu pro filagrin se uplatňují další poruchy genu pro některé enzymy, například serinové proteázy, které vykazují vyšší aktivitu, a tím dochází k posunu pH kůže z 5,0 na 5,5, což opět přispívá k narušení bariérové funkce. K poruše bariérové funkce a snížené schopnosti držet vodu přispívají i abnormity extracelulárních lipidů ve stratum corneum, hlavně deficience ceramidů. Tento deficit je způsoben enzymovou poruchou – zvýšení aktivity sfingomyelin deacylázy, nicméně asociace s určitým genem zatím nalezena nebyla.(9) Větší susceptibilita pro infekční vlivy bakteriální (nejčastěji Staphylococcus aureus) a virové (herpetické viry) je dána poruchou přirozené imunity. Byly objeveny geny pro některé receptory, Toll-like receptory (TLR), CD 14 koreceptory na keratinocytech, rozpoznávající antigeny mikroorganismů v kůži, jejichž porucha je asociována s AE.

K porušené obraně kůže přispívá i snížení až absence antimikrobiálních peptidů (AMP) přirozené imunity (katelicidiny, beta-defenziny), ke kterému dochází pod vlivem „proalergicObr. cytokinů Th2, již zmíněných IL-4 a IL-13, vyskytujících se u atopiků přímo v postižené kůži.(10) V posledních letech bylo zjištěno, že vitamín D3 (1-25-dihydroxyvitamín D) významně zvyšuje expresi AMP v kůži. Tím se otevírá i léčebná možnost využití D vitamínu u skupiny ekzematiků trpících opakovanými infekčními komplikacemi AE.(6) Cytokiny již náleží do sféry adaptivní imunity a zde tedy názorně vidíme prolínání přirozené a adaptivní imunity v praxi. S některými subtypy AE jsou asociovány poruchy genů pro cytokiny Th2 – IL-3, IL-4, IL-5 a IL-13 a jejich receptory. Zajímavé je, že typ tzv. „intrinsing“ nealergického AE bez senzibilizace je asociován s poruchou genu pro receptor IL-4.

Velmi důležitými buňkami v patogenezi AE jsou právě T-lymfocyty, konkrétně Th-lymfocyty. U atopika je rovnováha mezi populacemi Th1 a Th2 posunuta směrem k Th2, právě cytokiny produkované těmito buňkami jsou ty, které svým působením udržují atopický zánět a ve spolupráci s dalšími faktory jej zhoršují. Jejich zvýšený výskyt je typický pro akutní fázi ekzémového ložiska, v chronickém stadiu byly nalezeny spíše Th1-lymfocyty (Obr. 2). V současné době již víme, že tato „nerovnováha“ je způsobena poruchou funkce další T-lymfocytární populace, a sice regulačních T-lymfocytů – Treg. Tato porucha neplatí jen pro kůži, ale je pravděpodobně příčinou celého atopického habitu.(1)

Obr. 2 Předpokládané imunologické děje v kůži při AE. LC – Langer- hansovy buňky, MC – mastocyty, TSLP – thymický stromální lymfopoetin, Ag – antigen, SAg – superantigen, CLA – kožní lymfocytární antigen, MØ – makrofág

Klíčovými buňkami imunitního systému v kůži jsou dendritické buňky myeloidního původu. Jsou to antigen-prezentující buňky (APC) a v kůži se nazývají Langerhansovy buňky (LC). Jejich fyziologickým úkolem je reagovat na vnější antigenní podněty, nejčastěji bakteriální. Bylo zjištěno, že v kůži atopiků se vyskytuje, kromě LC, další druh dendritických buněk. Jsou to zánětlivé dendritické epidermální buňky (IDEC). Na jejich povrchu je exprimováno velké množství receptorů pro IgE protilátky a jejich aktivace, ať již alergenem přes sp. IgE nebo jinými, například bakteriálními antigeny, vedou k signalizaci produkce Th2-cytokinů (IL-4, IL-5, IL-13) T-lymfocyty a následně ke vzniku zánětu v kůži influxem dalších zánětlivých buněk. Současnou představou o průběhu zánětlivého děje v kůži ekzematika je aktivace LC, exprimujících u atopika zvýšené množství Fc?RI, které – aktivovány alergenem nebo například bakteriálními antigeny – tyto zpracovávají a předkládají T-lymfocytům, jež se u atopika diferencují v Th2-lymfocyty, produkující prozánětlivé Th2-cytokiny, lymfokiny. Současně dochází k influxu prekurzorů IDEC a dalších T-lymfocytů. IDEC následně aktivované produkují další velké množství Th2-cytokinů a amplifikují a udržují zánětlivé procesy v kůži (Obr. 2).(1) Experimentálně bylo prokázáno, že množství IDEC v epidermis se zvyšuje po lokální aplikaci alergenu (například v atopy patch testech – APT) a naopak snižuje po lokální protizánětlivé léčbě (kortikoidy, takrolimus).(11)

Autoimunitní onemocnění

U případů polysenzibilizovaných dětí s těžšími formami AE byla nalezena autoreaktivita IgE protilátek. IgE protilátky reagovaly u těchto pacientů s antigeny tělu vlastními. Jedním z probádaných je enzym MnSOD (mangan superoxid dismutáza), který se vyskytuje současně v lidském organismu, je indukován stresem a je strukturálně velmi podobný stejnému enzymu obsaženému v kvasinkách Malassezia, které kolonizují ekzematické léze.(12) Dalším je intracelulární peptidový antigen, který má své pojmenování Hom s2. Specifické IgE protilátky proti němu byly nalezeny u některých ekzematiků. Dalším cílem je v keratinocytech obsažený cytoplazmatický protein Hom s1. Hladiny protilátek proti němu korelují s klinickou závažností nemoci.(13)

Atopický ekzém a alergie

U dětí má alergie s atopickým ekzémem velmi úzkou souvislost. Uvádí se, že 60–80 % dětských ekzematiků jsou alergici. Typ alergenu, na který ekzematik reaguje, se s věkem mění. V kojeneckém a batolecím věku jde nejčastěji o potravinové alergeny, z nichž nejčastější jsou bílkoviny kravského mléka (BKM) a bílkovina vaječného bílku. Dále pak arašídy, pšeničná mouka, stromové ořechy, ovoce, zelenina, sója. Postupně ale ekzematik může začít reagovat na inhalační alergeny, které po kontaktu s kůží vyvolají exacerbaci ekzému. Typickým příkladem je srst zvířat, pylové alergeny, ale i alergeny roztočů. Uvádí se, že do 3 let se rozvine reaktivita na inhalační alergeny u 1/3 ekzematiků a asi u 80 % ekzematiků přejde kožní ekzémový projev během dětství do jiného alergického projevu – rinokonjunktivitidy nebo astmatu – tzv. „alergický pochod“.(14) V souboru našich pacientů se do 3 let senzibilizovalo na inhalační alergeny téměř 80 % ekzematiků původně nesenzibilizovaných nebo senzibilizovaných na potravinové alergeny. Do 4 let 38 % z nich mělo astma a/nebo alergickou rýmu (Obr. 3).

Obr. 3 Děti s AE sledované od roku 1998. AE v 1. roce života, senzibilizace na potravinové alergeny (BKM, vaječný bílek, arašídy), kontrolní SPT a/nebo sp. IgE na základní aeroalergeny.

Jak již bylo řečeno, nejčastějšími potravinovými alergeny v kojeneckém věku jsou BKM a vejce. Je nutno říci, že bylo opakovaně prokázáno, že BKM a vaječná bílkovina přecházejí v minimálních množstvích do mateřského mléka. U atopického dítěte mohou i tato malá množství vyvolat senzibilizaci – tvorbu specifických IgE a následně i reaktivitu na tyto bílkoviny, jejímž nejčastějším projevem je právě AE. Spekuluje se dokonce o tom, že k senzibilizaci může docházet i intrauterinně. Projevy alergie na BKM a vejce naštěstí s věkem tzv. „vyhasínají“, imunitní systém dítěte je začne tolerovat a pro projevy AE již nejsou významné, přestože stále prokazujeme zvýšené hladiny specifických IgE a někdy též pozitivitu kožních testů. Často nacházíme i u kojenců senzibilizaci na alergeny arašídů, ač je samozřejmě nepožívají a přenos do mateřského mléka prokázán nebyl. Zde se uvažuje o kontaktní senzibilizaci kosmetickými přípravky, které mohou obsahovat arašídový olej a některé alergeny.

Postupně se senzibilizace může rozšířit na alergeny obilovin, nejčastěji pšenice, různé druhy zeleniny, ovoce, ryby. Na tyto alergeny již tolerance většinou nevzniká a jsou tedy možnými vyvolavateli potíží celoživotně. Inhalační alergeny jsou jako kontaktní vyvolavatelé AE stále velmi pečlivě zkoumány. Je ale pravdou, že u některých ekzematiků je exacerbace ekzému někdy viditelně vyvolána povrchovým působením alergenu – kontakt s kočkou, s rozkvetlou trávou apod. Trochu záhadné jsou alergeny kočky. Existují studie dokazující expozici kočce jako preventivně působící proti dalšímu rozvoji alergie – snad navození jisté tolerance. Na druhé straně je v současných výzkumech prokazován negativní vliv expozice kočičím alergenům v raném dětství, zejména u atopiků s poruchou funkce filagrinu.(5) U roztočových alergenů byly při srovnání biopsie kůže z místa s akutní exacerbací ekzému a biopsie z kůže po aplikaci roztočového alergenu v APT zjištěny T-lymfocyty se stejnou specificitou k alergenům. Mechanismus kontaktního vyvolání AE inhalačními alergeny je ovšem jiného charakteru, nemusí se při něm uplatnit IgE mediovaná alergická reakce, ale jde o non IgE reakci, při níž se uplatní přímo alergen – specifické T-lymfocyty, s následkem uvolnění proalergických prozánětlivých cytokinů.

Atopický ekzém a mikroorganismy

Kůže více než 90 % pacientů s AE je kolonizována baktérií Staphylococcus aureus (SA) ve srovnání s pouze 5 % u kontrolních, zdravých pacientů. Příčinou je velmi pravděpodobně selhání lokálních imunitních mechanismů, jak bylo zmíněno výše. Kolonizace SA přispívá mnoha mechanismy ke vzniku, intenzitě a udržování zánětu. Stafylokokové toxiny působí jako superantigeny, které cestou přímé aktivace molekul MHCII a b-řetězcem receptoru T-lymfocytů vedou k masivní proliferaci T-lymfocytů, která je nezávislá na antigenu. Enterotoxiny navíc způsobují nespecifický kožní zánět a zhoršují zánět atopický. Ceramidáza SA zhoršuje svým působením poruchu kožní bariéry.(15)

Mnoho studií dokládá vznik specifických IgE protilátek proti stafylokokovým antigenům, hlavně enterotoxinům. Byly nalezeny až u 60 % pacientů se středně těžkým AE.(16) V naší práci(17) dospěli k podobným výsledkům a našli jsme dokonce 17 % pacientů, u nichž jedinou senzibilizací byla senzibilizace na stafylokokové enterotoxiny. Tyto enterotoxiny přispívají nejen k aktivaci efektorových buněk nesoucích specifické IgE, ale svým chováním působí jako superantigeny s jejich schopností vyvolávat polyklonální aktivaci velkého počtu T-lymfocytů. Kromě bakteriální superinfekce může u těžších forem AE dojít k závažné infekci herpetickými viry. Eczema herpeticatum je závažným celkovým stavem, který může být i život ohrožující a vyžaduje systémovou léčbu antivirotiky. U dětí s AE častěji než u zdravých dochází k superinfekci molusky (molluscum contagiosum virus MCV).

Atopický ekzém a stres

Je empiricky známo, že stres je jedním ze spouštěčů exacerbací AE, ačkoliv mechanismy tohoto jevu nejsou uspokojivě vysvětleny. Je nicméně dáván do souvislosti s neurogenním zánětem. Byly prokázány zvýšené hladiny neuropeptidů jako substance P, neurotrofiny (NGF, BDNF) v séru pacientů s pozitivní korelací s klinickými projevy AE.(1)

Možnosti diagnostiky atopického ekzému u dětí

Diagnóza AE by měla být výsledkem spolupráce pediatra, dermatologa, alergologa a klinického imunologa. Vzhledem k výše uvedenému je zcela na místě vyšetřit dermatologem a alergologem každé dítě, u kterého se vyskytne AE, v podstatě hned poté, co se objevil. Dermatolog může postavit diferenciální diagnózu; v těžších případech se bez dermatologické léčby vůbec neobejdeme (Obr. 4). Alergolog při svých vyšetřeních hledá atopické pozadí, senzibilizaci, rozliší IgE a non IgE ekzém. V případě prokázané senzibilizace dále dítě sleduje, protože pravděpodobnost rozvoje dalších alergických potíží je velká.

Obr. 4 Diagnostický přístup k pacientovi

Diagnóza alergie

Nejjednodušším a nejrychlejším diagnostickým postupem jsou kožní testy s roztoky alergenů – skin prick testy (SPT) (u inhalačních alergenů) a s čerstvými potravinami u alergenů potravinových – prick to prick testy (STP). U potravin lze použít i standardizované alergeny připravené z potravin, ale nevýhoObr. tohoto postupu je, že mnohé potraviny obsahují labilní alergeny, které se při zpracování do testovacích roztoků zničí a testy jsou potom falešně negativní. Kožní testy SPT a PTP lze provádět již u kojenců při prvních projevech ekzému.

Kontraindikací kožních testů je špatný stav kůže na volární straně předloktí, kde se testy provádějí, a nemožnost vysadit celkovou léčbu antihistaminiky, kortikoidy nebo lokální léčbu kortikoidy, pokud je dítě takto léčeno. Dále samozřejmě testy neprovádíme v akutním onemocnění. Další možností je vyšetření specifických IgE protilátek ze séra. Z hlediska přesnosti diagnostiky je nutno vyšetřovat na vysoce přesných, moderních analyzátorech ve specializovaných laboratořích. Metody diagnostiky pomocí papírkových testů prováděných v ne zcela standardních podmínkách, někdy přímo v ordinaci pediatra, mohou přinést spíše diagnostický zmatek. Výsledky vyšetření by měl interpretovat zkušený odborník. Zde je nutno připomenout, že zjištění pozitivity specifických IgE znamená senzibilizaci pacienta, tedy určitou možnost zareagovat klinicky na ten který alergen. Pozitivita specifických IgE není alergie!

Kromě vyšetření „klasických specifických IgE protilátek“ je v současnosti již možné provádět vyšetření tzv. alergenových komponent (CRD – component resolve diagnosis). Jedná se v podstatě o vyšetření epitopů jednotlivých alergenů na úrovni terciální struktury proteinů. Každý „alergen“ obsahuje několik takovýchto komponent; ty, které způsobují reakce většiny klinicky symptomatických pacientů, nazýváme hlavními alergeny. Příkladem může být hlavní alergen břízy Bet v1, který je obsažen v pylu břízy, břízovitých stromů a řadě zkříženě reagujících potravin, například ořechů i arašídů. K vyšetření jsou používány rekombinantní alergeny nebo nativní alergeny (v případě některých potravin, např. ovalbumin).

V současné době je již možnost tyto komponenty vyšetřovat pomocí mikročipů, destiček, na nichž je obsaženo až 100 alergenových komponent, a získat tak přehled o senzibilizaci atopika z jediného vyšetření. Nevýhodou těchto čipů je jejich o něco menší senzitivita proti vyšetření klasickou vysokorozlišovací EIA a jiné jednotky, nesrovnatelné s kU/l. V případě potravinové alergie musíme zjištěnou senzibilizaci, ať kožním či sérologickým testem, z hlediska příčinné souvislosti s AE potvrdit nebo vyvrátit eliminačním a následně expozičním testem. Tyto testy provádíme většinou u kojenců tzv. otevřeným způsobem – podezřelá potravina je na 3–4 týdjsme ny vysazena z jídelníčku, jsou pozorovány a zaznamenávány projevy AE a následně je opět zavedena do jídelníčku. U větších dětí nebo v rozporných případech je prováděn dvojitě zaslepený test s placebem.

Protože expoziční testy jsou z klinického hlediska někdy obtížně proveditelné (velká časová náročnost, obavy rodičů z reakce apod.), je snaha po stanovení určitého „markeru“ klinické významnosti potravinové alergie. Experimentálně byly zjištěny hodnoty sp. IgE pro nejdůležitější potravinové alergeny (BKM, vejce, arašídy, ryby, sója) u dětí jako pozitivní prediktivní hodnoty (PPV). Liší se u jednotlivých potravin. Orientačně z nich lze při diagnostice potravinových alergií vycházet (Tab.).
Dalšími testy, které lze v případě AE provést, zatím však pouze experimentálně na některých pracovištích, jsou APT (atopy patch testy).(18) V tomto případě je alergen aplikován na kůži zad ve vehikulu (nejčastěji vazelíně) pomocí malé aluminiové komůrky a připevněn náplastí. Působení alergenu je dlouhodobé – 48 hodin, potom jsou alergeny odstraněny a po 72 hodinách se provádí zhodnocení testů.

Tab. Orientační diagnostika potravinových alergií

Na našem pracovišti zatím pracujeme s nejčastějšími inhalačními alergeny. Ale jsou pracoviště testující pomocí APT i nativní potraviny. Pozitivní výsledek je považován za průkaz oddálené alergické reakce buněčného typu. U řady pacientů bývá prokazována jak časná odpověď, pozitivní SPT a/nebo sp. IgE, tak oddálená, pozitivní APT. Jsou ale pacienti, kde neprokazujeme pozitivitu ani sp. IgE ani SPT, ale jen pozitivní oddálenou reakci. V námi sledovaném souboru je to asi 21 % pacientů,(19) ve velkých souborech multicentrických evropských studií kolem 17 %.(20) Nejčastěji jde o reakci na roztočové alergeny, ale častá je i pozitivita na alergeny břízy. Korelace s klinickými příznaky je předmětem výzkumu, nicméně použití APT má velký význam. Přináší totiž informaci o možných alergenových spouštěčích exacerbací AE tam, kde jsme se dříve domnívali, že o alergii nejde.

Diferenciální diagnostika

Podobnost klinických projevů ekzému s některými jinými kožními projevy, např. seboroickou dermatitidou, psoriázou (hlavně atypické projevy v útlém věku), pityriázou, dermatomykózou, iritační či kontaktní dermatitidou, může být v dětském věku diagnosticky zavádějící. I proto je potřeba, aby dítě s chronickými projevy na kůži bylo vyšetřeno a sledováno dermatologem. Naproti tomu děti se závažnými projevy AE již v kojeneckém věku patří i do rukou klinického imunologa. Může se totiž jednat o některý z vzácných primárních imunodeficitů, do jejichž klinického obrazu AE patří. Hyper IgE syndrom je typickým příkladem, dále syndrom Nethertonův, Wiscottův-Aldrichův, SCID (těžký kombinovaný imunodefekt). V těchto případech nebývá jediným klinickým příznakem, dalšími bývají závažné infekce orgánové i kožní. Diagnostika těchto syndromů vyžaduje imunologické a genetické vyšetření, podrobnosti této diagnostiky však nejsou předmětem našeho sdělení.

Možnosti léčby atopického ekzému

Režimová opatření

Léčba pacienta s AE se řídí věkem, tíží projevů, akutností či chronicitou projevů. Dá se říci, že jde o komplexní, ale individualizovanou léčbu. Žádný ideální léčebný algoritmus neexistuje. Přesto se pokusím zmínit některé zásady. Předpokladem úspěšné léčby jsou kromě medikamentů topických i celkových režimová opatření daná co možná nejlepší znalostí faktorů zhoršujících stav AE a případných spouštěčů. Cílem je se co nejvíce, jak jen je to možné, těchto faktorů vyvarovat. Obecná režimová opatření zahrnují zásadně nekuřácké prostředí, vyhýbání se iritantům, jako jsou výpary chemických látek, ale i iritační látky kosmetické, detergenty apod. Důležitá je úprava životosprávy, úprava jídelníčku i u dětí bez potravinové alergie.

Častými spouštěči v dětském věku jsou zejména kakao a čokoláda, ale i jiné zbytné pochutiny. Důležité je správné oblékání dětí, tak aby nedocházelo k místní mikroiritaci pokožky, oblečení vrstvené, aby se zabránilo zbytečnému pocení, protože pot je významným spouštěčem exacerbace AR. Jistá omezení vyžaduje režim atopika i ve škole – tělesná výchova, plavání v bazénu s chlorovanou vodou, práce s dráždivými materiály, keramická hlína ve výtvarné výchově apod. Doporučení k určitému schématu léčebného postupu dává pracovní skupina odborníků alergologů, dermatologů a imunologů z celého světa v konsenzu PRACTALL (Obr. 5).(1)

Obr. 5 Algoritmus stupňovité léčby

Lokální léčba

Součástí péče o kůži atopika je správný způsob čištění kůže. Koupel nebo sprchování by měly být krátké (maximálně 5 min) s teplotou vody od 27 do 30 °C a s přídavkem olejových přípravků do vody v posledních 2 minutách koupele nebo sprchových šamponů určených pro ekzematiky, z nichž některé mají i mírný antibakteriální účinek. pH kůže má být udržováno ve fyziologických hranicích, tj. mezi 5,5 a 6, proto se doporučuje používat speciální přípravky udržující toto rozmezí. Koupání by mělo být prováděno, jen když je to absolutně nezbytné. Následovat by mělo pečlivé promazání kůže hned po šetrném osušení. Promazávání kůže ekzematika je základní cestou ke zlepšení bariérové funkce. Aplikováno dvakrát denně zlepšuje i suchost kůže a zmírňuje svědění. Výhodou je použití preparátů s přídavkem urey, které zlepšují hydrataci kůže. Využít lze i salicylovou kyselinu v případě chronických hyperkeratotických lézí.

Protizánětlivá lokální léčba Tato léčba může být aplikována ve formě kortikoidů a inhibitorů kalcineurinu. Léčbu řídí dermatolog. Pro velmi těžké stavy je vhodná léčba vlhkými zábaly s roztoky kortikoidů. Pro běžné projevy jsou stále lokálními léky první volby kortikoidy v režimu intermitentním, který se pacient, nebo spíše jeho rodiče ve spolupráci s dermatologem, musí „naučit aplikovat“.
Pro děti nad 2 roky věku lze lokální léčbu zvolit kombinovanou s kortikoidy a inhibito
ry kalcineurinu – takrolimus nebo pimekrolimus. Tyto nově používané protizánětlivé léky mají své výhody v cílenějším postižení podstaty zánětlivé reakce, ale i nevýhody v oslabení antivirové imunity kůže. Své místo ve stupňovité léčbě AE ale určitě mají i přes poměrně vysokou cenu.

Celková léčba antihistaminiky

Tuto léčbu většinou řídí spíše alergolog se svými zkušenostmi s antihistaminovou léčbou i dalších alergických projevů. Antihistaminika I. generace s protisvědivým a současně tlumivým účinkem lze v léčbě dětí s AE využít hlavně ke zklidnění projevů v noci a zlepšení spánku dětí. Antihistaminika II. generace přinášejí celkový protizánětlivý efekt, který se klinicky u mnohých pacientů uplatňuje. Velké studie, např. ETAC (Early Treatment of Atopic Child – studie, ve které byl dětem s AE podáván cetirizin od věku 1 roku po dobu 18 měsíců), bohužel nepotvrdily předpokládaný preventivní účinek na další rozvoj alergických onemocnění, zejména astmatu u atopiků. Nutno říci, že u velmi těžkých ekzematiků je účinek dostupných antihistaminik na svědění velmi omezený či žádný.

Antibiotická léčba

Antibiotika v odůvodněných případech impetiginizace ekzémových projevů mohou být použita lokálně i celkově. Antivirotikum – acyklovir systémově – je indikováno pro případy herpetické superinfekce AE. U prokázané mykotické superinfekce jsou indikována antimykotika.

Systémová imunosupresivní léčba

Kortikoidy systémově jsou velmi efektivní léčbou pro krátkodobé použití u těžkých exacerbací AE, ovšem s nevýhodou rebound fenoménu po jejich vysazení. Pro případy těžkého chronického AE s těžkým postižením kvality života pacienta je vhodná i u dětí imunosupresivní léčba cyklosporinem A (u dětí až od 3 let věku) nebo v případech, kde je neúčinný či ho nelze použít, azathioprinem – vždy za hospitalizace a za sledování funkcí imunitního systému.

Imunoterapie a biologická léčba

Existují první placebem kontrolované studie, které dokládají určitý efekt léčby specifickou alergenovou imunoterapií u ekzematiků s prokázanou alergií na roztoče domácího prachu. Zatím ale tento druh léčby není v mezinárodních doporučeních obecně akceptován, čeká se na výsledky dalších studií.
Biologickou léčbou se v současné imunologii nazývá léčba monoklonálními protilátkami cílenými proti některým konkrétním, prozánětlivým cytokinům nebo receptorům na imunokompetentních buňkách či protilátkám (IgE). Zatím je léčba monoklonální protilátkou proti IgE – omalizumab – u AE ve stadiu klinických studií, přestože je s úspěchem již užívána u těžkého astmatu.

Fototerapie

Tato léčba je zcela v rukách dermatologů a je určena pro některé úporné projevy AE. Používá se UVB o vlnové délce 311 nm nebo kombinace UVA/UVB.

Probiotika

Přes velkou snahu o prokázání efektivity podávání probiotik u ekzematiků nepotvrdily rozsáhlé a dlouhodobé studie jednoznačně efekt této terapie, nicméně jistě ekzém nezhoršuje a stav střev může ovlivňovat vcelku pozitivně.

Alternativní léčba

Část rodičů malých ekzematiků odmítá klasickou, důkazy podloženou léčbu a hledá různé léčby alternativní – nejčastěji „přírodní“ léčbu nejrůznějšími preparáty s nejasným složením nebo léčbu homeopatickou. V případě závažnějších forem ekzému by měl pediatr pečující o dítě rodičům nevhodnost takové léčby vysvětlovat.

Podpůrná léčba

Podnětné a láskyplné prostředí, ve kterém malý ekzematik žije, je jistě tou nejlepší podporou pro zdárnou léčbu atopického ekzému. U těžkých ekzematiků je vhodná i péče psychologická a velkou pozornost je třeba věnovat spolupráci se školou. Přidáme-li léčbu lázeňskou a klimatickou, hlavně přímořskou, máme v rukou dobré nástroje ke zlepšení kvality života pacienta s atopickým ekzémem.

Závěr

Přestože zatím naše vědomosti o etiopatogenezi AE zdaleka nejsou dokonalé, imunologie a genetika do jisté míry pokročily a přinesly a stále přinášejí řadu nových poznatků přispívajících k pochopení podstaty nemoci, a tím i k její diagnostice a možnostem léčby. Výzkumy dále pokračují a lze očekávat další přínosy jejich výsledků do praxe a péče o děti s AE.


O autorovi: MUDr. Václava Gutová
Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Plzeň, Ústav imunologie a alergologie

e-mail: gutova@fnplzen.cz

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Atopický ekzém
Ohodnoťte tento článek!