Co se naučila moderní farmakologie od Inků

2. 1. 2012 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Farmakoterapeutické možnosti současné medicíny se v posledních letech nebývale rozrůstají. Cílem tohoto článku je pojednání o nejčastěji využívaných léčivých rostlinách v Peru a Bolívii, jejichž účinné látky jsou již dnešní medicínou využívány a nebo takovým potenciálem disponují. Volba rostlin vychází z vlastní zkušenosti autorů a mapování jejich využití přímo v tamní oblasti.

Summary

Jakubčíková, L., Sivák, J., Slíva, J., Patočková, J. What modern pharmacology learned from the Incas

Pharmacotherapeutical possibilities available to modern medicine have seen immense developments, during the last decades. The aim of this article is to present the most commonly used medicinal plants in Peru and Bolivia, which contain active substances that are either used by modern medicine or have a potential to be used in such a way. The choice of plants is based on the authors’ own experience and on mapping their usage directly in the region.

V rámci studia na vysoké škole jsme vyučováni medicíně založené na důkazech spočívající ve využití nejmodernějších diagnostických a terapeutických přístupů. V následné praxi jsme však konfrontováni s potřebou orientovat se alespoň rámcově v alternativních postupech, byť ortodoxní zastánci klasické medicíny jistě budou namítat, že medicína je pouze jedna a nemá žádnou alternativu. Třebaže se s takovým názorem můžeme identifikovat, pacient, nepochybně ovlivněn mnoha nezřídka polopravdivými informacemi z nejrůznějších médií, nás však často žádá o radu, resp. názor na ten či onen přípravek, který není léčivým přípravkem. Je proto třeba mít vlastní, pokud možno objektivní a nezaujatý názor založený právě na současných vědeckých poznatcích a nedeklamovat pouze slova „to nefunguje“. Země Jižní Ameriky nám jsou vzdálené nejenom geograficky, ale i úrovní medicíny. Mnohem větší roli zde sehrává lidové léčitelství a obzvláště na menších městech či vesnicích v odlehlejších oblastech je dostupnost léčivých přípravků, jak je známe z našich lékáren, velmi omezená.

Je však třeba si uvědomit, že mnohé z dnes u nás užívaných moderních přípravků mají svůj původ právě v léčivých rostlinách – namátkou zmiňme např. digoxin, yohimbin, taxany, Vinca alkaloidy, galantamin, lokální anestetika a jistě bychom mohli jmenovat řadu dalších. Podklady pro tento přehledový článek byly získány v rámci třítýdenní výpravy do národního parku Madidi (Bolívie) společně s tamním odborníkem na místní rostliny, jenž v minulosti participoval na mnoha mezinárodních biologických projektech. Z celkového počtu více než dvaceti nalezených a identifikovaných léčivých rostlin se v následujícím textu zaměříme na ty nejlépe popsané, respektive ty, jejichž účinky jsou hodnoceny v preklinických a klinických studiích nebo jsou již využívány alespoň jako doplňky stravy. Jde např. o Erythroxylon coca (Erythroxylaceae), jehož listy jsou používány k léčbě bolesti (lokálně i ve formě čaje), proti hladu, únavě či výškové nemoci. Anestetické účinky kokainu a jeho derivátů jsou dnes běžně využívány v řadě léčivých přípravků. Velký potenciál spatřujeme dále v Lepidium meyenii (Brassicaceae), liáně Uncaria tomentosa (Rubiaceae), Piper aduncum (Piperaceae) a dalších.

Vybrané rostliny Lepidium meyenii

Lepidium meyenii neboli maka patří do čeledi Brassicaceae – je tedy příbuzná řepce, zelí, kapustě, ředkvi či chřestu. Jde o rostlinu rostoucí ve vysokých nadmořských výškách kolem 4 tisíc m. n. m. v peruánských Andách, kterou údajně pěstovali tamní obyvatelé již v 16. století před naším letopočtem. Dodnes je hojně využívána pro svou poměrně vysokou nutriční hodnotu. Je bohatá na všechny základní živiny ve srovnatelné míře jako např. rýže a zpracovávána je podobně jako brambory. Z přítomných látek dále zmiňme kyselinu jablečnou, uridin, benzoylové deriváty (makaridin aj.), glukosinoláty (sloučeniny s obsahem síry a dusíku, které jsou odvozené od aminokyselin a glukózy), glukotropaeolin a m-metoxyglukotropaeolin, stopové prvky, vitamíny, izothiokyanáty, alkaloidy (lepidilin A a lepidilin B), katechiny, nenasycené mastné kyseliny či aminy označované jako makamidy.(1–4) Mezi původními indiány byla maka využívána k léčbě řady onemocnění, jako jsou anémie, tuberkulóza, neplodnost či únava.(5)

Pro své pleiotropní účinky je rovněž označována jako andský ženšen. Dnes se s ní setkáváme prakticky celosvětově ve formě doplňků stravy, jejichž výrobci u nich vyzdvihují obecně příznivé, antioxidační a povzbuzující účinky na organismus, především pak na libido, potenci a fertilitu. Za dob nadvlády Španělů byla maka dokonce využívána i jako platidlo.(6) V dostupných doplňcích stravy je v západních zemích využíván především pro podporu potence či zlepšení spermiogramu, a tedy fertility. K tomuto tématu byla publikována řada preklinických i klinických studií. U potkaních samců vedlo podávání maky ke zvětšení hmotnosti varlat a nadvarlat a urychlení spermatogeneze;(7) popsán byl též u potkanů příznivý vliv na zmenšení objemu prostaty(8) či obnovení spermatogeneze u myší chronicky intoxikovaných organofosfáty,(9) případně potkanů intoxikovaných olovem.(10) Poněkud překvapivě působí pozorování účinků maky na ovarektomizované myší samice, u kterých vedla ke zvětšení objemu dělohy.(11)

V klinické čtyřměsíční studii vedlo pravidelné podávání jejího extraktu v dávce 1,5–3 g/den mužům (n = 9) ve středním věku ke zvýšení objemu ejakulátu společně se zvýšeným počtem spermií, vyšším počtem pohyblivých spermií a jejich zlepšenou motilitou, přičemž nebyla zaznamenána změna sérové hladiny hypofyzárních ani pohlavních hormonů.(12) Při užití stejné dávky bylo v jiné, tentokrát dvojitě zaslepené studii již po 8 týdnech pozorováno zlepšení sexuální apetence, přičemž nebyla pozorována jakákoliv souvislost s dosaženou hodnotou Hamiltonova skóre deprese či sérovou hladinou testosteronu.(13) Rovněž při podávání postmenopauzálním ženám v dávce 3,5 g/den po dobu 12 týdnů byl pozorován významný pokles psychických problémů společně se zlepšením sexuálních funkcí oproti placebu (n = 14).(14) V dosud největší klinické dvojitě zaslepené studii byl mužům s mírnou erektilní dysfunkcí ve dvojitě zaslepeném uspořádání podáván výtažek maky v dávce 2,4 g/den po dobu 12 týdnů. Na konci hodnoceného období bylo zjištěno signifikantní zlepšení erektilní funkce oproti výchozím hodnotám (hodnoceno jako IIEF-5 – International Index of Erectile Function) – p < 0,05. U mužů léčených makou byl však rozdíl oproti placebu výraznější (p < 0,001).(15)

Erythroxylum coca

Kokainovník pravý (Erythroxylum coca) z čeledi rudodřevovitých (Erythroxylaceae), známý jako koka, využívají domorodci Jižní Ameriky již osm tisíc let (Obr. 1 a 2).(16) Do Evropy pronikla koka v 16. století, ale teprve v 19. století zaujala Evropany díky svým povzbuzujícím účinkům. V té době se začal kokain izolovaný z této rostliny přidávat do mnoha léčiv a doplňků, své místo našel i v originální receptuře coca-coly (kokain byl ovšem vyřazen po roce 1900). Teprve v první polovině 20. století, kdy byla prokázána jeho návykovost, byl kokain zařazen mezi zakázané látky. Třebaže v Peru i Bolívii je kokain na seznamu zakázaných látek, žvýkání listů kokainovníku a maté z koky je zde legální.

Obr. 1, 2 Kokainovník pravý (Erythroxylum coca)

Současné vlády těchto zemí se spolu s Venezuelou snaží zrušit tabu panující kolem využívání koky a propagují ji v různé podobě, od čajů po zubní pasty. V České republice je konzumace čaje z koky zakázána. Kokainovník pravý je dva až tři metry vysoký keř pocházející z tropických deštných pralesů Jižní Ameriky, převážně z Bolívie a Peru, roste ale i v nadmořské výšce až do 2000 m. Tradičně je pěstován v oblasti zvané Yunga, tedy na východním svahu peruánských a bolívijských And. Je snadno rozpoznatelný podle červenohnědé kůry (odtud též jeho označení „rudodřev koka“) a tenkých oválných matných listů s typickou žilnatinou. Plodem je asi centimetrová červená peckovice, listy dosahují velikosti 3 až 6 cm.

Tradiční indikace koky, ať již ve formě čaje nebo klasického žvýkání listů, byla léčba bolestí hlavy a žaludečních obtíží. Indiáni Jižní Ameriky ji dodnes žvýkají, aby zahnali hlad, žízeň a únavu, turisté navštěvující Bolívii nebo Peru pak k překonání výškové nemoci. Lístky koky je nutné žvýkat spolu s katalyzátorem (obvykle se jedná o tzv. lliptu, vyrobenou z popela, nebo pálené vápno), aby mohlo dojít k uvolnění alkaloidů. Nejdůležitější látkou obsaženou v této rostlině je výše zmíněný kokain, a to obvykle v množství kolem 0,8 %.(17) Na rozdíl od čistého izolovaného kokainu jsou při užívání lístků koky jeho účinky pomalejší a mírnější a nebyly prokázány intoxikační účinky nebo vznik závislosti. Zajímavé ovšem je, že při konzumaci čaje z koky bylo možné detekovat diagnostický metabolit kokainu, benzoylecognin, v moči.(18, 19)

Kokain je velmi specifickou molekulou, s hydrofilní i lipofilní oblastí, což mu umožňuje snadno procházet hematoencefalickou bariérou. Působí jako stimulant CNS, konkrétně jde o inhibitor zpětného vychytávání serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Má vazokonstrikční účinek a jako vysoce účinné anestetikum byl využíván v medicíně až do jeho nahrazení synteticky vyrobenými anestetiky, jako jsou tetrakain nebo benzokain. V České republice se kokain výjimečně používá jako anestetikum v otorinolaryngologii, konkrétně ve formě Bonainova roztoku ke znecitlivění bubínku před tympanocentézou.(20) Rp. Cocaini hydrochloridi Phenoli liquef. Levomentholi Ethanoli 95% aa 5,0 M. f. sol. D. S. Solution Bonain. Ad man. med.

Žádná ze současných studií ovšem nebyla schopná jednoznačně potvrdit přímý vliv koky na výškovou nemoc. Několik prací se zabývá ovlivněním hladin stresových hormonů (adrenalin, noradrenalin, inzulín, glukagon) a s nimi spojenými změnami srdeční frekvence a arteriálního tlaku při žvýkání koky. V klidu neměla koka prakticky žádný vliv na hladinu uvedených hormonů, s výjimkou inzulínu, jehož hladina byla u jedinců žvýkajících koku nižší ve srovnání s kontrolní skupinou. Při zátěži došlo u jedinců s kokou k významnému nárůstu srdeční frekvence a vstřebávání kyslíku. Nedošlo u nich k takovému poklesu hladiny inzulínu a glukózy jako u jedinců kontrolních.(21) Při porovnání účinků koky u jejích pravidelných uživatelů a jedinců bez předchozí zkušenosti s touto látkou je patrný rozdíl, pravděpodobně způsobený adaptací buněčného metabolismu. Při zátěži u nich dochází k vystupňované sympatické odpovědi organismu a zvýšené schopnosti využívat tuky jako zdroj energie.(22)

Piper aduncum

Piper aduncum neboli „matico“ je v České republice prakticky neznámý, v zemích Jižní Ameriky jde ale o oblíbenou a vyhledávanou léčivou rostlinu (Obr. 3, 4). Tento až 7 metrů vysoký strom pochází z tropické Jižní Ameriky a Karibiku a je snadno rozpoznatelný pro své kopinovité listy o velikosti 15 až 20 cm a pepřovitou vůni. Patří do čeledi pepřovníkovitých (Piperaceae), stejně jako pepřovník černý (Piper nigrum) nebo pepřovník opojný (Piper methysticum), známý jako kava-kava. Mnoho dalších zástupců této čeledi je na pokraji vyhubení, naproti tomu Piper aduncum se rozšířil do dalších zemí a je považován za invazívní druh. Matico obsahuje mnoho aktivních látek: flavonoidy, seskviterpeny, safroly, benzenoidy, tokoferoly a další.(23, 24) V jeho listech byly objeveny tzv. chromeny, vykazující toxický účinek nejen na nádorové buňky,(26) ale i proti Trypanosoma cruzi, původci Chagasovy nemoci (syn. americká trypanosomóza).(26) Pojmenování „matico“ vzniklo podle legendy o španělském vojákovi jménem Matico, který používal listy tohoto pepřovníku k zastavení krvácení.

Obr. 3, 4 Piper aduncum neboli „matico“

Díky hemostyptickým účinkům a schopnosti skvěle hojit rány se matico dostalo na počátku 19. století i do lékopisu Spojených států. Plody tohoto stromu se používají jako koření, léčivá síla rostliny je však podle mnoha indiánských kmenů z jihoamerické džungle ukryta v listech. Používají se rozmačkané nebo podrcené přímo na krvácející ránu, ve formě odvaru pak k oplachování zranění. Čaj z matica je tradičně využíván k léčbě různých druhů zažívacích potíží, jako jsou zvracení, dyspepsie nebo průjmy. Je účinný i při léčbě infekcí urogenitálního traktu. Kromě uretritid a cystitid vykazuje extrakt z matica inhibiční efekt na Neisseria gonorrhoeae.(27) Další z možností pro využití matica v boji proti tropickým nemocem je jeho insekticidní potenciál proti komáru Aedes aegypti, přenašeči horečky dengue a žluté zimnice. Účinná látka dillapiol prokázala v in vivo studii na larvách tohoto komára významný genotoxický účinek a jeví se tak být zajímavou alternativou ke kontrole jeho šíření.(28) Několik studií se dále zabývá potenciálem matica proti Leishmania amazonensis, původci kožní formy onemocnění leishmaniózy. Toto protozoální onemocnění sužuje mnoho zemí Jižní Ameriky a jeho léčba není dosud zcela uspokojivě vyřešena. Z výsledků studie provedené na zvířatech vyplývá, že 2,6-dihydroxy-4-metoxychalcon izolovaný z listů matica má dokonce výraznější vliv na velikost kožních lézí způsobených tímto parazitem než současná standardní léčba meglumin antimonitem.(29, 30)

Uncaria tomentosa

Uncaria tomentosa je dřevnatá liána rostoucí v tropické džungli Jižní a Střední Ameriky (Obr. 5). Pravděpodobně známější jsou však její další označení: cat’s claw neboli kočičí dráp, Una de gato, Vilcacora či životadárná réva z Peru. Většina názvů je odvozena dle charakteristicky zahnutých trnů, které připomínají kočičí drápy. Uncaria tomentosa patří do čeledi Rubiaceae – je tedy příbuzná s tak významnými rostlinami, jako jsou kávovník či chininovník. Je možné ji zaměnit s Uncaria guianensis, přičemž oba druhy mohou dosáhnout výšky až 30 m. Zatímco U. tomentosa má malé žluto-bílé květy, U. guianesis má květy červeno-oranžové a její trny jsou zahnutější. Existují i další druhy rostliny rostoucí v Latinské Americe běžně nazývané kočičí dráp, jde však ale o zcela odlišné druhy nepatřící do rodu Uncaria; několik z nich (rostoucích v Mexiku) je dokonce jedovatých.(31) Domorodé kmeny Jižní Ameriky, např. Ashaninkové, Cashibo Canibo a další, užívaly U. tomentosa po více než 2000 let k léčbě astmatu, zánětu močových cest, na zotavení po porodu, pročištění ledvin, na léčbu hlubokých ran, artitidu, revmatismus a bolest kostí či proti žaludečním vředům i rakovině.

Domorodé kmeny v Kolumbii využívaly tuto liánu dokonce na léčbu kapavky a úplavice. Dle některých pramenů je ovšem využívána i k léčbě diabetu, cirhózy, horečky či nádorů a ve velmi vysokých dávkách dokonce i jako kontraceptivum.(32) Nejběžnější způsob užívání přitom spočívá v pití extraktu připraveného vařením kůry ve vodě či její macerací v alkoholu.(33) V dosud publikované literatuře lze nalézt informace svědčící pro její protizánětlivé účinky dané ovlivněním nukleárního faktoru NF-?B.(34) Pozorována byla též zvýšená schopnost buněk opravovat vlastní DNA (tj. antimutagenní působení) a popsán byl i pozitivní vliv na počet leukocytů u leukopenie způsobené chemoterapií.(35–37) Autoři studie publikované v roce 2001 v časopise Anticancer Research poukazují až na 90% inhibiční účinek na růst nádorových buněk u rakoviny prsu;(38) další práce pak hovoří o imunostimulačním působení.(39) Několik dalších studií potvrdilo významný protizánětlivý efekt této rostliny,(40) ovšem humánní studie s pozitivními výsledky prozatím schází.(41) Závěrem bychom rádi poděkovali nadaci Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za poskytnutí cestovního stipendia.


O autorovi: 1MUC. Lenka Jakubčíková, 1MUC. Jan Sivák, 1, 2MUDr. Jiří Slíva, Ph. D., 1doc. MUDr. Jitka Patočková, Ph. D.
Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta Ústav farmakologie

Univerzita Karlova v Praze, 2. lékařská fakulta, Farmakologický ústav

e-mail: jirisliva@lf3.cuni.cz

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?