Darování spermií a oocytů

MUDr. Karel Řežábek

Centrum asistované reprodukce,

Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Klíčová slova:

dárci spermatu • dárkyně oocytů • indikace

1.1 Legislativa v České republice umožňuje provést oplození ženy spermatem cizího muže (dárce), je-li pro to lékařská indikace, souhlasí-li s tím oba manželé (tedy žena je vdaná) a je-li zachována vzájemná anonymita dárce a příjemkyně (včetně jejího manžela). Výkon označujeme jako AID – Arteficiální Inseminace od Dárce či Artificial Insemination from Donor. Analogicky lze použít i darované oocyty.

1.2 Zákonným otcem dítěte v České republice je:

Manžel matky. Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem. Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.


Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem. Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.


Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.


Vzhledem k odvěké nejistotě otcovství je tato otázka právně velmi podrobně ošetřena – viz. hlava III. Zákona o rodině. Zde jsou uvedeny jen základní zásady.

1.3 Zákonnou matkou dítěte v České republice je žena, která dítě porodila.

2.1 Darované sperma – indikace


Genetická – riziko přenosu závažného onemocnění, jehož je muž nositelem.


Azoospermie – muž nevytváří žádné spermie. V současné době je k této diagnóze zapotřebí jednoznačné zdůvodnění: genetické (např. 46 XXY), morfologické (ageneze varlat, stav po orchiektomii, po úrazu) či anamnestické (stav po cytostatické léčbě). Při idiopatické azoospermii dáváme partnerskému páru ke zvážení, zda chce muž podstoupit biopsii varlat, při které eventuálně nalezené spermie zamrazíme a poté použijeme k intracytoplazmatické injekci spermie do oocytu (ICSI), jež musí podstoupit žena. Výsledek biopsie není žádnými jinými způsoby předem předpověditelný.


Oligoasthenospermia (OAS) gravis – jen v případě, že by manželský pár nechtěl využít ICSI se spermiemi manžela, která je nyní pro diagnózu OAS metodou volby. Vzhledem k rozšíření ICSI se AID stala – ve srovnání s minulostí – metodou poměrně málo používanou.

2.2 Dárci spermatu


Dárci jsou zdraví muži, kteří se dobrovolně přihlásili k darování spermatu.


Vyšetřujeme: spermiogram (jednoznačně v normě!). Následuje fyzikální vyšetření a pohovor s cílem posoudit osobnost a motivaci dárce, genetické vyšetření a stanovení karyotypu, krevní skupina a Rh faktor, gonorea, syfilis, hepatitida typu B a C, mykoplazmata, chlamydie.


Zvláštní pozornost je věnována vyloučení přenosu infekce HIV. Dárce (test HIV negativní) masturbací opakovaně v průběhu asi 1 měsíce získá sperma, které zmrazujeme. Po 6 měsících znovu dárce testujeme na HIV protilátky a až po negativitě druhého testu je sperma, uchovávané v kryobance, uvolněno k použití (po infekci virem HIV je muž infekční, ale v testech stále ještě může být negativní – jeho pozitivita v sérologických testech nastupuje až po několika týdnech). Zajištění spermatu proti přenosu infekce je tedy mnohem důkladnější než zajištění krve pro transfuze.

2.3 Odměna za darování spermatu


Existují dva základní přístupy. Prvý (Francie) soudí, že jakákoliv finanční odměna dárci je nevhodná (muž ve finanční nouzi se rozhodne prodat své sperma a zamlčí všechny rizikové faktory – např. narkoman, který potřebuje peníze na další dávku drogy). Takový systém by byl optimální, nedostatkem tohoto řešení je chronický nedostatek dárců.

Druhý přístup (USA): za sperma se jeho poskytovateli platí, takže dárce je povinen uvést pravdivé údaje a vystupuje jako obchodní partner.

Ve většině zemí se postupuje tak, že dárce dostává určitou odměnu, ale její výše není taková, aby mohla být jediným motivem. Odměna se většinou vyplácí až se zpožděním – po testu dárce na HIV negativitu za 6 měsíců od odběru spermatu. Tak je velká naděje, že osoby závislé na okamžitém získání peněz budou ze skupiny dárců vyřazeny.


V České republice dostává dárce za odběr 500 Kč.

2.4 Anonymita dárce spermatu. V České republice je zákonem daná a v praxi dobře osvědčená důsledná a bedlivě střežená anonymita dárce a příjemkyně spermatu. Dárce se nikdy nedozví, zda po použití jeho spermatu k inseminaci došlo k těhotenství a kolik dětí se narodilo. Žena – příjemkyně se nikdy nedozví, kdo byl dárcem spermatu. Většinou to neví ani lékař, který provádí inseminaci. Sperma je ve spermatické bance označeno kódem a informace o tom, kterému dárci patří určitý kód, je přísně střeženým tajemstvím.

2.5 Výběr dárce spermatu pro konkrétní manžele


Základní požadavek – aby byl dárce zdravý – je splněn u všech dárců.


Žena Rh negativní dostává Rh negativního dárce (prevence hemolytické nemoci novorozence).


Hlavní krevní skupina dárce je taková, aby nebylo po určení krevní skupiny dítěte zcela jasné, že dítě nemůže být potomkem svého otce zapsaného v matrice. (Žena krevní skupiny O a manžel krevní skupiny O nedostanou sperma dárce krevní skupiny AB).


Dárce má být pokud možná podobný manželovi. Žadatelé o AID vyplňují dotazník, kde uvedou barvu vlasů, očí, výšku postavy atd.


Narodilo-li se ženě dítě po AID a přichází-li s žádostí o další AID, vybereme stejného dárce. Tak nejlépe zajistíme podobnost sourozenců, navíc tak použijeme sperma, které se u dané ženy již osvědčilo. Vzhledem k tomuto požadavku se ponechává od každého dárce část jeho spermadávek jako rezerva.

2.6 Použití spermatu od dárců

Sperma je zmražené v kryokontejnerech (spermabanka), aplikujeme jej většinou metodou intrauterinní inseminace do dutiny děložní v období ovulace ženy (viz Kryokonzervace spermií a embryí – 5.3).

2.7 Pravděpodobnost otěhotnění po AID. Závisí na počtu vajíček uvolněných u ženy v daném cyklu. V běžném cyklu je vajíčko jedno a pravděpodobnost otěhotnění je 16 – 25 %. Použijeme-li léky pro stimulaci počtu vajíček, můžeme pravděpodobnost zvýšit, a to asi dvojnásobně.

2.8 Úhrada AID pacientkou. Výchozí je částka 500 Kč, odpovídající odměně dárci spermatu. Další záleží pak na tom, kolik konkrétnímu pracovišti za práci a materiál uhradí zdravotní pojišťovna.

3.1 Darované oocyty – indikace


Genetická – riziko přenosu závažné choroby.


Ovariální selhání (věk, stav po chemoterapii cytostatiky nebo po iradiaci, stav po operačním odstranění ovarií – zánět, endometrióza, dermoid…).


Ageneze/dysgeneze ovarií (Turnerův syndrom, čisté dysgeneze …).


Trvale defektní oocyty či embrya v mnoha cyklech IVF.

3.2 Dárkyně oocytů


Věk dárkyně: 18 – 35 let. Dárkyně musí být samozřejmě zdravá a její testy na syfilis, HIV, hepatitis B a C musí být v pořádku. Je doporučeno základní genetické vyšetření, aby se zamezilo přenosu některých vrozených vad.


Jsou dvě skupiny žen, od nichž získáváme darovaná vajíčka. Mohou to být ženy požádané o darování vajíček svými kamarádkami nebo příbuznými, které vajíčka potřebují. Vzhledem k nutnosti zachování anonymity nedostává žena vajíčka od té dárkyně, kterou sama přivedla. Druhou skupinou dárkyň jsou ženy, které po stimulaci k IVF, prováděné z důvodu jejich vlastní neplodnosti, mají velký počet vajíček – většinou více než 20. Pokud pacientka souhlasí, můžeme část jejích vajíček darovat pacientce zařazené na čekacím listu. Souhlas je samozřejmě vždy písemný.

3.3 Odměna dárkyni vajíček

Oocyty získáváme stejně jako pro IVF (stimulace ovarií, punkce folikulů v narkóze). Léky jsou drahé a výkon je potenciálně rizikový (ve srovnání se získáním spermatu muže). Dárkyně podstupuje riziko hyperstimulačního syndromu. Nejméně v den odběru oocytů nemůže do zaměstnání, při eventuální komplikaci i déle – mohou nastat ztráty finačního příjmu. Proto dárkyně dostává od příjemkyně (anonymně) tč. 5 000 Kč.

3.4 Anonymita dárkyně vajíček

I pro darování vajíček platí přísná anonymita a žena se nikdy nedozví, zda se z nich narodily děti a kolik jich bylo.

3.5 Výběr dárkyně oocytů pro konkrétní manžele

Oocyty zatím nelze kryokonzervovat (vyjma některých výzkumných projektů s minimálním přežitím vajíček po rozmražení). Proto neexistují banky vajíček, ze kterých by bylo možné zájemkyním vybrat některé tak, jak to provádíme u spermií. Při výběru dárkyně dbáme především na zamezení přenosu infekční choroby, ostatní kritéria, podle kterých můžeme vybírat dárce spermatu pro konkrétní pár, většinou aplikovat nemůžeme. Na vajíčka často existují čekací doby a pořadníky – vajíček je málo.

3.6 Postup při darování vajíček


Vajíčka nelze s úspěchem zmrazovat (přežijí po rozmražení jen zřídka), a proto je musíme nejdéle 16 hodin po odběru oplodnit – buď v procesu IVF, nebo ICSI. Spermie manžela příjemkyně (ženy, která čeká na darovaná vajíčka) máme připravené zmrazené v kryobance. Manžel příjemkyně tedy nemusí být v pohotovosti na telefonu, připraven se dostavit během několika hodin k odběru, jsou-li k dispozici vajíčka. Další výhoda je v lepším zajištění anonymity – čerstvé spermie by se odebíraly ve stejný den a přibližně i ve stejnou hodinu jako vajíčka. Manžel z páru čekajícího na vajíčka by se tak mohl s dárkyní vajíček ve zdravotnickém zařízení setkat.


Po oplození vajíček v laboratoři kontrolujeme jejich vývoj pod mikroskopem stejně jako při běžném IVF. Pak musíme rozhodnout, kdy je přeneseme do dělohy příjemkyně. Základní postup je analogický darovaným spermiím: embrya zamrazíme a po vyšetření dárkyně na infekční nemoci a vyšetřením genetickém je uvolníme k přenosu.


Často se provádí i přímý transfer nezmrazených embryí. Výhodou tohoto postupu je téměř dvojnásobná naděje na těhotenství, neboť embrya nejsou vystavena zátěži spojené se zmrazováním a rozmrazením. Nevýhodou je – i když zcela nepatrnou – riziko infekce přenosnými chorobami, především riziko infekce HIV. S přímým přenosem embryí vzniklých z darovaných vajíček musí příjemkyně projevit jednoznačný písemný souhlas, kde je na výše uvedená rizika upozorněna. Reálné riziko HIV infekce je prakticky nulové, neboť přenášíme jen embryo (embrya) bez jiných buněk, především bez leukocytů. Při transfuzi krve podstupuje příjemce obdobné riziko (krev může pocházet od HIV infekčního dárce, zatím bez protilátek sérologicky prokazatelných), leukocytů však v transfundované krvi jsou řádově miliardy.


U všech těhotných po použití darovaných oocytů doporučujeme prenatální stanovení karyotypu plodu.

3.7 Příprava příjemkyně na embrya z darovaných oocytů


Příjemkyně musí mít dělohu se sliznicí schopnou embrya přijmout a musí být zdravá, aby mohla snést zátěž budoucího těhotenství. Věk příjemkyně by měl být mezi 18 a 48 roky.


Zmrazená embrya uvolněná k embryotransferu (po druhém testu HIV): Příjemkyni (která většinou bez léků nemenstruuje – selhání jejích vaječníků je důvodem pro přijetí darovaných vajíček) podáme 14 dní nejprve jen samotné estrogeny, od 15. dne přidáme progesteron a 17. nebo 18. den provádíme embryotransfer rozmražených embryí.


Synchronizace implantačního okna pro přímý přenos embryí. Příjemkyně dostává dlouhodobě samotné estrogeny a čeká na zprávu, že se pro ni podařilo získat darovaná vajíčka. Od toho dne se přidá progesteron a za 2 až 3 dny přijede na transfer embryí. Příjemkyně tedy musí být každodenně dostupná na telefonu, nebo sama každý den telefonovat, zda se nevyskytla vajíčka. Příjemkyně však nemůže užívat estrogeny stále – přibližně po 40 dnech cyklus ukončujeme přidáním gestagenu, a pak necháme proběhnout menstruaci. Proto každá čekatelka – příjemkyně je určitý čas vyřazena z možnosti čerstvá vajíčka přijmout. Laboratoř musí mít přesný přehled, kdy to je která příjemkyně.

Po embryotransferu embryí příjemkyni, jejíž vaječníky nevyrábějí hormony, je zapotřebí vždy podávat estrogen-gestagenní substituci nejméně do 10., většinou však do 12. – 13. týdne těhotenství. Kdyby žena přestala brát hormony předčasně, došlo by k potratu.

3.8 Pravděpodobnost otěhotnění po transferu embryí z darovaných oocytů

Celý proces darování vajíček je aplikací metody IVF a naděje na těhotenství jsou obdobné jako při IVF (přibližně 10 až 15 % na 1 transferované embryo). Je důležité, že hlavní limitující faktor pro IVF – věk ženy – se uplatňuje zvláštním způsobem: podstatný je věk dárkyně, nikoliv příjemkyně. Faktor znesnadňující vznik těhotenství ve vyšším věku tedy zřejmě působí ve vajíčku a ne v děložní sliznici.

Proto by po přijetí darovaných vajíček mohly otěhotnět i ženy vysokého věku – například v 65 letech. Vzhledem k společenským faktorům a celkovému zdravotnímu stavu ženy se doporučuje, aby příjemkyně nebyla starší 48 let.

4. Mají rodiče dítěti v dospělosti říci o jeho genetickém původu? Zákon říká, že nikoliv. Rozhodnutí je samozřejmě na rodičích, kteří se mohou rozhodnout opačně. Informovat dítě o způsobu jeho početí je v zásadě zbytečné – jiné děti také nejsou o okolnostech početí informovány. Taková informace přináší dítěti zbytečně další otázky, se kterými se musí vyrovnat – a existuje i riziko, že taková informace naruší vztahy v rodině.

Proto doporučujeme rodičům nikde (ani v porodnici po narození dítěte) o způsobu početí nemluvit. Zvláště na malých městech se informace z porodního sálu může objevit i po letech na veřejnosti. Ze stejného důvodu toto neuvádíme ani ve zprávě o provedeném výkonu – inseminaci spermatem dárce.

Pouze v případě genetické indikace (riziko přenosu choroby, ze které by dítě mohlo mít obavy) je na místě – pro jeho psychický klid a taky pro jeho budoucí rozhodování o jeho vlastních budoucích dětech – podat plnou informaci o jeho genetickém původu. I tak však dítěti zůstane informace o konkrétním genetickém otci/matce neznámá.

5. Darovaná embrya

V centrech asistované reprodukce obecně existují embrya, která byla zmražena, pacientka otěhotněla, porodila a další dítě (děti) nechce. Se souhlasem obou biologických rodičů mohou být tato embrya transferována ženě z manželského páru, kde by bylo zapotřebí jak darovaných spermií, tak i vajíček (mužská i ženská indikace zároveň).

6. Kdo zabezpečuje program

dárcovství spermatu, oocytů a embryí

Pracoviště reprodukční medicíny (Centra asistované reprodukce), dárcovství spermatu i některá oddělení krajských či fakultních nemocnic.

Literatura u autora

e-mail: krezabek@vfn.cz

Ohodnoťte tento článek!