editorial

Vážení čtenáři,

Stále tvrdíme, že chceme do EU, a stále slyšíme, že se v přibližování opožďujeme. Frekvence uvedených tvrzení je tak častá, že je už nebereme vážně. Patrně spoléháme na to, že nakonec dříve či později do EU stejně doplujeme. Nehodlám pokračovat v obecné rovině nářků, ale chci Vás seznámit s exemplární nehorázností, která by se už rozhodně neměla opakovat.

V nedaleké Vídni žije velmi vzdělaný muž. Je profesorem morální teologie a lékařské etiky a jmenuje se Günter Virt. Je o něm známo, že se významným způsobem podílí na tvorbě evropské zdravotnické legislativy. Neskrývám, že se s ním osobně znám. Naposledy jsem s ním hovořila na jaře roku 1999 u příležitosti brněnské konference o bioetice. A právě tam jsem se z jeho úst dozvěděla, že co nevidět schválí Rada Evropy významný dokument, totiž Chartu umírajících (Ochrana lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících). Zbystřila jsem pozornost, protože jsem v té době začala psát knihu s názvem Thanatologie. Jistě nemusím sáhodlouze vysvětlovat, jak by se mně byl text oné charty hodil.

Knihu jsem dopsala a o chartě ani vidu ani slechu. A to mi věřte, pídila jsem se po ní usilovně. V době korektur jsem pro jistotu zatelefonovala Martě Munzarové, brněnské docentce lékařské etiky, v naději, že třeba ona ví, když já nevím. Ubezpečila mě, že text charty rovněž netrpělivě očekává.

A pak se to stalo. Profesor Virt mi poslal soukromou novoroční gratulaci a připojil text přednášky, kterou přednesl v berlínské Charité. Týkala se právě Charty umírajících. Parlament Rady Evropy ji velkou většinou schválil v červnu 1999! Na předmětném zasedání byli i čtyři Češi.

Jednala jsem v intencích logiky věci. Nakladatel měl pochopení a dovolil mi doplnit zcela hotový text knihy alespoň o několik vět. Pak jsem telefonovala na ta pracoviště, o nichž jsem se domnívala, že by chartu měla mít. A nejen to. Měla přece povinnost ji přeložit do autorizované české verze a zveřejnit jak v odborném, tak i laickém tisku. Na ministerstvu zdravotnictví mi poděkovali za upozornění! Rovněž pravili, že každý lékař má přece internet a zřejmě fůru času, a chartu si tedy může přečíst a přeložit. Nevím jak Vy, já k internetu přístup nemám. A pak, proč má každý lékař překládat text, který v některých ustanoveních může dovolovat více interpretací? A proč to nemá udělat ten, kdo je za přibližování k EU zodpovědný, nebo ti, kteří do Štrasburku jeli za peníze daňových poplatníků právě proto, aby jim dobře posloužili?

Jak vidíte, chybička se jaksi vloudila. Mohla bych mlčet, protože sama text charty mám. Koneckonců jsem si ho i přeložila. Ale z principu i z věcných důvodů musím protestovat. Text charty je významný, a určitě nejen tento. Budeme se i k dalším dokumentům EU prodírat tak nesnadnými cestami? Věřím, že tento krátký kritický text způsobí, že se alespoň někdo z kompetentních chytí za hlavu a polepší se. Zejména ten, kdo je za přibližování k EU placen.

Prof. PhDr. & RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

Ohodnoťte tento článek!