editorial

Vážení čtenáři,

v prvním ročníku Ethiopian Medical Journal (1/4 190 – 196, 1963) jsme spolu s B. Kubaštovou publikovali přehled 11 170 nemocných léčených v Ras Makonev Hospital v Hararu ve východní Etiopii. Během dvou let, po která jsme tam pracovali, jsme se nesetkali s klinicky zřetelnou osteoporózou nebo s typickými osteoporotickými zlomeninami. Některé důvody byly zřejmé: průměrný věk dožití u etiopských žen nepřevyšoval 60 let a doba po menopauze byla tedy relativně krátká. Domorodci tam měli vše, co doporučujeme svým nemocným nebo jako prevenci osteoporózy – to jest dostatek pohybu a fyzické zátěže obecně, dostatek vápníku v potravě (jistě více než 1000 mg denně) a dost slunce. Pravděpodobně, díky adaptaci na prostředí, tam mají i příznivé genetické vybavení. Mnohokrát jsem žasl nad zátěží páteře u relativně starších žen, které nosily i objemný náklad na hlavě. Asi to má preventivní význam. U nás se naproti tomu často setkáváme s pokroucením páteře způsobeným nošením kabelek (i těžších) na stále stejném rameni, které ženy, aby kabelku udržely, prostě zdvihají. Tuto strukturální vadu jsme nazvali syndromem zdviženého ramene. Všimněte si, jak je častý! O strukturálních změnách páteře se přitom ví, že u predisponovaných žen mohou porušit i mikrostrukturu trámčitých obratlů s následnou menší odolností vůči tahu, tlaku, torzi, prudšímu pohybu. Člověk moderního světa žije nevědomě, resp. spíše vědomě, nezdravým životním stylem, který je predispozicí pro řadu známých tzv. civilizačních chorob, mezi něž patří i osteoporóza. Jednou z příčin je i nedostatek pohybu již od mládí – děti raději sedí před televizí (a sledují agresivní děje) místo aby se honily za mičudou. Příjem vápníku je malý (odhadli jsme ho asi na 700 mg denně), zato se zvyšuje příjem bílkovin, častým zlozvykem je stále kuřáctví, stres, který se možná v patogenezi osteoporózy též uplatní, je zcela běžný. Podceňuje se pobyt na čerstvém vzduchu. Kolik manažerů (nebo workoholiků) si dopřeje luxus totální relaxace o víkendech? Typickým dokladem byla pro nás opět etiopská zkušenost. V laboratoři jsme soustavně sledovali to, co jsme mohli, mezi jiným i cholesterol a kyselinu močovou. U domorodců byly hodnoty nejnižší, u domorodých úředníků, vojáků a policie byly významně vyšší a u cizinců, kteří v místě pracovali, byly hodnoty nejvyšší (Blahoš J., Reisenauer R.: Levels of serum uric acid and serum cholesterol in various population groups in Ethiopia. Amer. J. Med. Sci 250/3: 100-106, 1965).

Osteoporóza je považována za moderní nemoc a i laická veřejnost je o ní dobře informovaná. Ostatně obava ze zlomeniny krčku není jistě neopodstatněná, protože až ve 20 % může být chorobou smrtelnou do jednoho roku. Do povědomí odborné i laické veřejnosti se osteoporóza dostala poměrně nedávno. Ještě v polovině 20. století byla většinou považována za určitý extrém fyziologického stavu a za jedinou možnou prevenci resp. léčbu bylo považováno kalcium a vitamin D. Tato kombinace spolu s přiměřeným pohybem zůstává i nadále zlatým standardem obecných zásad prevence a léčby osteoporózy. Dnes o této chorobě víme ovšem nepoměrně více. Známe epidemiologická data, víme, v čem spočívá její patogeneze, umíme ji slušně diagnostikovat, máme účinné, byť i drahé léky, víme, jak jí předcházet, jak bránit pádům a jejich důsledkům a tušíme i další vývoj.

Ze všech těchto důvodů je účelné, abychom se zastavili, zhodnotili naše poznatky a řídili se podle toho. Konečným cílem je zabránit zlomeninám a tím zkvalitnit život pacientů. Osteoporóza je nejčastější metabolickou kostní chorobou a proto je jí z celé skupiny těchto onemocnění věnována největší pozornost.

Mnohé z toho, co se čtenář v tomto čísle Postgraduální medicíny dozví, bude prakticky využitelné a pro pacienty přínosné.

Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.

Ohodnoťte tento článek!