editorial

Česká psychiatrie se v posledním desetiletí výrazně změnila. Stoupá počet lékařů pracujících v našem oboru a mění se také jejich struktura. Přibývá především ambulujících psychiatrů, jejichž počet je již vyšší než počet lékařů pracujících v léčebnách. Přitom ambulantní sféra se prakticky zcela, na rozdíl od péče ústavní, zprivatizovala. Klesá celkový počet psychiatrických lůžek, zejména v léčebnách, kde se také jejich kvalita zlepšuje. Nedaří se však stále vybudovat úplnou síť akutních nemocničních oddělení. Vznikají různá zařízení semimurální péče, která začínají doplňovat tradiční organizační struktury české psychiatrie. Máme k dispozici psychofarmaka jako jakákoli evropská země. Rozvíjejí se různé psychoterapeutické školy a směry při zachování kvality vzdělávání školenců. Podařilo se nám udržet volný přístup pacienta k naší odbornosti. Průměrná délka hospitalizace se proto při uvedeném vývoji mohla zkrátit o více než jednu čtvrtinu. Česká psychiatrická společnost po rozsáhlých diskusích vypracovala koncepci našeho oboru, která by měla harmonizovat rozvoj všech druhů psychiatrické péče v následujících letech. Potýkáme se však s nedostatkem finančních zdrojů, který nám neumožňuje plně realizovat naše plány. Např. podíl moderních atypických neuroleptik v léčbě schizofrenie (ČR 7 %, EU 27 %, USA 42 %) nebo situace na některých gerontopsychiatrických odděleních dobře demonstrují fakt, že do psychiatrické péče u nás plyne daleko méně finančních prostředků, než je ve vyspělém světě zvykem.

Velmi nás trápí přetrvávající stigmatizace oboru. Při nedávno provedeném reprezentativním průzkumu známkovali dotazovaní atraktivnost jednotlivých lékařských oborů na pětistupňové škále. Kardiologové dostali průměrnou známku 1,7, onkologové 2,2, praktičtí lékaři 3,4, oční lékaři 3,6 a psychiatři 4,1. Slovo psychiatrie bylo nejčastěji asociováno s pojmy blázinec (22,2 %), cvok, svěrací kazajka. Zde jsme však zaznamenali některé pozitivní tendence, neboť na druhém místě se umístila asociace „duševní choroba“, dále nemoc nervů, obor lékařství. Je naším velkým dluhem a povinností, abychom laickou i odbornou veřejnost více seznamovali s psychiatrickou problematikou a s pozitivními výsledky naší činnosti. Britská královská psychiatrická společnost si nedávno zvolila pro svoji osvětovou kampaň slogan „Každá rodina v zemi“. Vzhledem k téměř 50procentnímu celoživotnímu výskytu duševních poruch se skutečně každý člověk během svého života setká ve svém nejbližším okolí s některým z duševních onemocnění. Prestiži psychiatrie jistě prospěl ten fakt, že prezident ČR Václav Havel převzal záštitu nad sjezdem Asociace evropských psychiatrů, který jsme uspořádali v říjnu 2000 v Praze.

Velmi zajímavé výsledky přinesla studie „Global Burden of Disease“ (Murray, JL., Lopez, AD., Lancet, 1997, 349, p. 1436–1442), zorganizovaná Světovou zdravotnickou organizací. Zabývala se významem jednotlivých nemocí a jejich skupin z hlediska ztráty pracovní schopnosti vlivem morbidity a předčasné mortality (DALY – Disability Adjusted Life Years). Ukázaly se velké rozdíly mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi nejen ve výdajích na zdravotnictví, ale také ve struktuře zdravotní zátěže jednotlivých socioekonomických oblastí. Neuropsychiatrické choroby představují z celosvětového hlediska druhou nejčastější příčinu morbidity a mortality (10,5 % DALY) za infekčními a parazitárními nemocemi (22,9 % DALY), avšak ve vyspělých zemích jsou jasně na prvním místě (25,1 % DALY) před kardiovaskulárními chorobami (18,6 % DALY). Mezi nejzávažnější neuropsychiatrické choroby pak patří depresívní afektivní porucha, cerebrovaskulární choroby, sebeporanění (sebevraždy), problémy způsobené nadužíváním alkoholu, bipolární afektivní porucha, schizofrenie a demence.

V nejbližší době dojde jistě k obrovským pokrokům v oblasti biologických aspektů duševních poruch. Při tomto nezvratném vývoji však musíme mít na mysli morální a etické aspekty všech vymožeností. Neměli bychom např. zapomenout na zneužití Galtonovy zprvu jistě velmi záslužné eugeniky. Stejně tak je třeba vidět problémy našich pacientů v nejširších souvislostech jejich životního stylu, fungování rodiny, sociálního postavení ap.

Z uvedeného vyplývá, že psychiatrická onemocnění jsou skutečně chorobami 21. století a je třeba jim věnovat patřičnou pozornost při vzdělávání nové generace lékařů, při organizaci zdravotní péče i při plánování výdajů.

Prof. MUDr. Jiří Raboch,

přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze

www.postgradmed.cz n

Ohodnoťte tento článek!