editorial

Vážení čtenáři,

moderní gynekologická endokrinologie se dynamicky rozvíjí současnými poznatky v oblasti molekulární genetiky, fyzikální chemie a biochemie. Měnící se pochopení patofyziologie jednotlivých klinických obrazů, nové možnosti laboratorní diagnostiky a především nové terapeutické přístupy dramaticky změnily názory na diagnostiku a terapii endokrinologických syndromů a poruch v gynekologii. Mění se současný pohled na hormonální terapii menstruačních poruch, léčbu hyperandrogenního syndromu (syndromu polycystických ovarií), léčbu hyperprolaktinémie a prolaktinomu, terapii dysmenorey a premenstruačního syndromu a endometriózy. V urogynekologii se setkáváme s  novým pohledem na význam hormonální terapie stresové a urgentní inkontinence moče a především na recidivující uroinfekce, kde tato léčba postačuje mnohdy k zábraně dalších recidiv.

V současné době jsme svědky rozmachu technologie asistované reprodukce a její možnosti jsou všeobecně známy. Moderní reprodukční postupy využívají in vitro maturace, zmrazování oocytů a ovariální tkáně mladých žen pro jejich pozdější použití k reprodukci, transfer vesicula germinalis – tyto možnosti by neměly naději bez pokroku v gynekologické endokrinologii, patrné zejména v možnostech stimulace ovulace. Vliv štítné žlázy a její dysfunkce ve vztahu k reprodukci je námětem k zamyšlení především pro neznámou incidenci v našich podmínkách. Zajímavé změny názorů představuje současná hormonální léčba v andrologii.

Pokroky v gynekologické endokrinologii významně ovlivňují úroveň preparátů antikoncepce. V současné době jsou k dispozici nízkodávkovaná kontraceptiva s 20 a méně mikrogramy ethinylestradiolu (EE). Vliv klasických a moderních progestinů III. generace je ve vztahu k ovlivnění krevní srážlivosti, efektem na metabolismus lipidů a kosmetickým vlivem středem pozornosti. Jeden z našich předkládaných článků se zabývá zajímavou aktuální možností hormonální antikoncepce u žen s diabetem. V dalším je diskutován možný rizikový vliv hormonální antikoncepce na vznik cervikální intraepiteliální neoplazie (CIN).

Oblast klimakterické a postmenopauzální medicíny pak představuje aktuální centrum zájmu předkládaného Focusu. Akutní projevy estrogenního deficitu uvádí přibližně 80 % peria postmenopauzálních žen a u čtvrtiny z nich jsou natolik nepříjemné, že vyžadují medikamentózní řešení. Dlouhodobý nedostatek estrogenů ovlivní především skelet, kardiovaskulární, urogenitální a centrální nervový systém a podílí se významně na příčinách morbidity a mortality ženy. Série uvedených článků pojednává o různých aspektech hormonální substituční terapie, kterou uzavírá navrhovaný způsob výběru hormonální substituční terapie v každodenní praxi.

Doc. MUDr. Jaroslav Feyereisl, CSc.

vedoucí katedry gynekologie a porodnictví IPVZ Praha

Ohodnoťte tento článek!