editorial

Klinická výživa a metabolismus jsou obory, které se vyznačují neobyčejnou šíří. Ve srovnání s ostatními disciplínami v medicíně má klinická výživa objektivní základ, jehož kořeny vycházejí z biochemie, fyziologie a několika základních klinických oborů, jako je interna, pediatrie a klinická biochemie. Klinická výživa trpí v důsledku své velké šíře působením některých málo vzdělaných a někdy nezodpovědných autorů (z různých oborů často vzdálených medicíně), kteří prezentují neprokázané a neopodstatněné názory z oblasti populační i klinické výživy. Přesto zůstává klinická výživa mimořádně exaktní, objektivní a vědeckou disciplínou. Tyto vlastnosti klinické výživy jsou na první pohled zřejmé z toho, že z oboru výživy vyšly důležité objevy o vitamínech, esenciálních složkách výživy a v současné době se rozvíjí klinická výživa směrem k nutriční farmakologii a molekulární biologii výživy. Pouze exaktní přístup ke klinické výživě a metabolismu dovolil vyvinout tak složitý systém, jako je úplná parenterální výživa, která umožňuje bez jakéhokoliv perorálního přísunu nutrientů, pouze parenterální cestou, zajistit skvělý nutriční stav jedince bez projevů malnutrice a bez projevů jakýchkoliv karencí po dobu mnoha let a často při plné pracovní výkonnosti.

V současné době se v oblasti populační i klinické výživy vyvíjejí následující směry:

1. Zajištění optimální populační výživy s cílem zabránit vzniku a rozvoji epidemicky se vyskytujících metabolických chorob (obezita, diabetes, ateroskleróza, nádorová onemocnění).

2. Zajistit optimální výživu pro co nejširší populaci na světě (v civilizovaných a průmyslově rozvinutých zemí nejvíce obyvatel umírá na poruchy výživy z jejího nesprávného složení), v chudých rozvojových zemích, a tedy celosvětově, jsou na prvním místě jako příčina úmrtí malnutrice a karenční stavy, dále infekce související s imunitními poruchami při malnutrici.

3. Rozvoj nutriceutik a anaplerotických substrátů v klinické výživě a v prevenci chorob.

4. Nutriční farmakologie v umělé (parenterální a enterální) výživě, zejména u pacientů v intenzívní péči, při léčbě chronických onemocnění a nádorové kachexie.

5. Aplikace molekulární biologie v klinické výživě (vliv nutrientů na regulaci genové transkripce, produkce proteinů s využitím rekombinantní DNA, genetické modifikace organismů a transgenní zdroje výživy, diagnostika genetických polymorfismů u nutričně vyvolaných chorob atd.).

Nyní je zcela evidentní, jak škodlivé pro naši zemi bylo zrušení instituce zaměřené na výživu, ke kterému došlo za totalitního režimu, a jak velká je mezera ve znalostech lékařů a organizátorů v naší zemi v této oblasti. Mezera ve znalostech i chápání nutriční problematiky, která vede k nekompetentnímu rozhodování a pronikání subjektivních a neprokázaných názorů do populační i klinické výživy, již nadělala mnoho škod. Proto vítáme každou příležitost, kdy je možné monotematicky publikovat témata klinické výživy a metabolismu, zejména v kvalitních medicínských časopisech edukačního zaměření.

Prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc.

Ohodnoťte tento článek!