Editorial

Prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D.

Milé kolegyně, vážení kolegové, intenzívní medicína je jako formule 1; je rychlá, krásná, dramatická, nákladná a je také nebezpečná, není-li vedena profesionály. Intenzívní medicína, ačkoliv popelkou mezi obory, je dnes nedílnou součástí všech nemocnic. Pomyslným rodištěm je Dánsko, kde v roce 1952 několik desítek pacientů s poliomyelitidou a doprovodným dechovým selháním potřebovalo tehdy zcela neexistující umělou plicní ventilaci.

Tu jim nahradili studenti medicíny, vhánějíc ručně několik týdnů umělými vaky vzduch do jejich plic. Tyto události akcelerovaly vývoj ventilátorů a vyústily v koncentraci pacientů se selháním životně důležitých funkcí do prostředí, jež jsou náležitě technicky a personálně vybavena, do jednotek intenzívní péče (JIP). A paradoxně to byly i válečné konflikty a hromadná neštěstí s velkými počty zraněných, které si vynutily pokroky v péči o kriticky nemocné. Současná intenzívní medicína je důležitou křižovatkou všech oborů, vyžadující náročnou harmonii mezi širokou vzdělaností a dovedností lékaře-intenzivisty a robustním technologickým zázemím. Intenzívní medicína disponuje sofistikovanými ventilátory i monitorovací technikou; jsme schopni dočasně nahradit funkci srdce, plic i ledvin, zlepšují se naše možnosti podpory funkce jater. Intenzívní péče má však i svou odvrácenou tvář, vedle úspěchů čelí také prohrám. Její mohutný rozvoj s sebou totiž přináší nové, dříve neexistující problémy. Lidský organismus nebyl evolučně připraven na protrahovaný kritický stav, který současné možnosti náhrady a podpory funkce životně důležitých orgánů umožňují. Intenzívní medicína tak dala vznik novým patologickým stavům. Typickým příkladem je syndrom multiorgánové dysfunkce, který dosahuje epidemických proporcí na pracovištích JIP a umírá na něj 70 % pacientů.

Není pochyb o tom, že současná intenzívní medicína pevně zakotvenou medicínskou a vědní disciplínou. Potřeba intenzívních lůžek a vzdělaného personálu bude nadále narůstat. Vyplývá to ze skladby našich pacientů a jejich komorbidit, ze stárnutí populace, stále náročnějších operačních výkonů, rozvoje transplantologie, nárůstu imunosuprimovaných nemocných. Nedostupnost lůžek intenzívní péče se, stejně jako nedostatek vzdělaného personálu, negativně promítá do výsledků všech medicínských oborů. V blízkém budoucnu lze očekávat další technologický pokrok, umožňující dokonalejší neinvazívní molekulární monitorování pacientů v kritickém stavu, nanotechnologie zřejmě povedou k vývoji bioatreficiálních orgánů. Větší pozornost bude věnována i opatřením směřujícím k podpoře reparace orgánů a tkání. S pokrokem však budou i nadále přicházet nové problémy a výzvy. Je nutné připravit se především na eticky i legislativně velmi citlivé aspekty týkající se rozhodování o konci života, protože JIP nejsou jen místem k záchraně života, ale i místem, kde mnoho lidí umírá. A s rozvojem našich schopností udržovat pacienty při životě je nutné se těmito problémy vážně zabývat. Cílem Focusu tohoto vydání Postgraduální medicíny je představit současnou intenzívní medicínu, její možnosti, limity a také její ohromnou komplexnost a nespornou přitažlivost. Vybranými aspekty intenzívní péče vás provedeme netradiční formou – případem pacientky, která intenzívní péčí prochází od přijetí až do propuštění. Věříme, že vás zvolený formát osloví.

Editorial
Ohodnoťte tento článek!