editorial

Vážení čtenáři, všechny změny kolem nás jsou přirozeným vývojem, mají své příčiny a důsledky a bylo by naivní se domnívat, že nenastanou. Přesto však vznikají situace, které vyvolávají řadu pochyb. V současné době je obec poskytovatelů zdravotní péče konfrontována s různými projekty, které si kladou za cíl změnit stávající principy. Chci velmi rád věřit, že tyto návrhy jsou vedeny ryzí snahou o zlepšení zdravotního stavu populace a nerad bych spekuloval o možnosti, že se jedná o zajištění prosperity jednoho medicínského oboru na úkor druhého. Například na půdě ČLK vznikají semináře, které nesou ve svém názvu označení „specializační“. Dosud jsem se domníval, že kompetence každého oboru jsou stanoveny legislativou a konkrétně za specializační vzdělávání odpovídá MZ ČR a IPVZ ve spolupráci s odbornými společnostmi! Záměrně se nepouštím do polemiky nad preskripčními a výkonovými omezeními, která z praktické medicíny dělají distribuční centrum pacientů, avšak v důsledku zahlcují ambulance specialistů obyčejnými případy a vedou k neadekvátním systémovým finančním výdajům.
Nechtěl bych vyvolat dojem, že nemáme zájem na vzdělávání, a proto si dovolím citaci: „Historická zkušenost potvrzuje, že pouze přístup shora dolů, tedy administrativní řízení kvality péče je nedostatečné, neobsahuje-li dobrovolné profesionální aktivity poskytovatelů… Lékaři si sami nejlépe uvědomují, které jejich znalosti nejvíce zestárly. Je na nich, aby si vytvořili individuální studijní plán odpovídající jejich vlastní praxi.“ (B. Seifert a kol., 2005, Všeobecné praktické lékařství).
Existují totiž jasné důkazy (Starfield, 1994), že zdravotnické systémy založené na silné primární péči přinášejí nejen finanční efektivitu, ale i lepší výstupy ovlivnění zdravotního stavu populace. Výsledná kvalita je bezesporu daná mj. vzájemnými vazbami se specialisty a dalšími subjekty v systému zdravotní péče. Z této osvědčené kolegiální vazby vychází i současné vydání Focusu Postgraduální medicíny přinášející nová mezioborová sdělení, jejichž jedinou ambicí je zejména praktickým lékařům nabídnout aktuální terapeutické přehledy. Děkuji všem autorům, že všeobecnou praktickou medicínu respektují jako obor sui generis.
MUDr. Otto Herber, praktický lékař místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP

1)
R
Ohodnoťte tento článek!