editorial

Vážení a milí čtenáři, již po několikáté se scházíme při čtení stránek tohoto periodika, jehož obsah je zaměřen na diagnostiku, léčbu a prevenci alergických onemocnění, poruch imunity a dalších imunopatologických stavů. A stejně jako v minulosti jsme se i nyní snažili zvolit zajímavá a aktuální témata, která vám jsou prezentována špičkovými reprezentanty našeho oboru (resp. v osobě prim. V. Kašáka zástupcem spřáteleného oboru pneumologie a ftizeologie). V textech je prezentována problematika dětí i dospělých, symptomatologie kožní, respirační, gastrointestinální i systémová. A mnohými články se prolíná to, co je společné a současně typické pro naši dobu. Jsou to pokroky v laboratorních diagnostických metodách a terapeutických postupech. Ani alergologie a klinická imunologie nemůže stát stranou a aktivně aplikuje výsledky akademických výzkumů a medicínských studií do klinické praxe. Komplementová molekulární diagnostika významně mění náš pohled na složení alergenů (přesněji vyjádřeno – alergenových extraktů). Lze to přirovnat ke zlomu, kdy se patolog přestal dívat pouze okem a začal používat mikroskop nebo rentgenolog posunul svou diagnostiku od rtg snímku k magnetické rezonanci. Rozšiřují se indikace biologické léčby (např. omalizumab u chronické idiopatické urtikarie) a imunoterapie některých nádorů přestává být záležitostí klinických studií.
I když téma týkající se léčby specifickou alergenovou imunoterapií není tentokrát do obsahu tohoto focusu zařazeno, zůstává tento léčebný postup i nadále základním terapeutickou metodou v našem oboru. V klinické praxi se dnes běžně užívá aplikace injekční subkutánní a sublingvální (ve formě kapek nebo tablet). Rozhodování o indikaci léčby napomáhá stále více se rozvíjející a výše již zmíněná molekulární (komponentová) laboratorní diagnostika. Alergenová imunoterapie je exkluzívní léčebný postup, který je indikován především tam, kde není možné provést účinnou alergenovou eliminaci, tj. u alergie pylové, roztočové, plísňové a hmyzí. Tato léčba navozuje imunologickou toleranci vůči alergenům. To se klinicky projeví nejen snížením intenzity symptomů nemoci a poklesem spotřeby farmak, ale i zlepšením kvality života pacientů. Může se zastavit alergický pochod rozvoje senzibilizace inhalačními alergeny a lze předejít vzniku nových typů této senzibilizace. I když má u nás již dlouhou tradici, bývá často opomíjena, přitom její účinnost i bezpečnost (především u neinjekčních forem) jsou prokázány mnoha kvalitními studiemi u dětí i dospělých. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2014 je v České republice 427 pracovišť oboru alergologie a klinická imunologie a v nich pracuje celkem 637 lékařů a 702 sester. Z dlouhodobého průzkumu vyplývá, že v posledních letech se nezvyšuje počet pacientů sledovaných v alergologických ordinacích (2006 – 931 362, 2013 – 890 915), ale neustále klesá počet léčených alergenovou imunoterapií (2006 – 125 647, 2013 – 77 604). Nad tím bychom se měli zamyslet. Neochuzujeme naše nemocné tím, že je léčíme pouze farmaky a opomíjíme nabídku terapie nejen „bez chemie“ (to jistě všichni rádi slyší), ale především takovou, která léčí podstatu potíží?
Věřím, že i tyto řádky přispějí stejně jako obsah focusu ke zlepšení informovanosti nás všech a ke zkvalitnění naší diagnostické i léčebně-preventivní péče o pacienty s alergiemi a dalšími poruchami imunity. Přeji všem příjemné čtení.
Doc. MUDr. Vít Petrů, CSc.

Ohodnoťte tento článek!