editorial

Vážení čtenáři, jsem velmi rád, že se nám s kolegy podařilo připravit další speciální Focus věnovaný nefrologii. Ta se stejně jako ostatní lékařské obory v posledních letech bouřlivě rozvíjí, a tak je cílem aktuálního čísla Postgraduální medicíny upozornit na pokroky v některých důležitých oblastech diagnostiky a léčby nemocí ledvin.
Velké pozornosti se v poslední době těší geneticky podmíněné nemoci ledvin, kde došlo k velkému pokroku v diagnostice a do léčebné praxe jsou postupně zaváděny i léky, které ovlivňují průběh těchto nemocí a vývoj dalších extrarenálních orgánových komplikací. Léčba chybějícím rekombinovaným enzymem je poskytována pacientům s Fabryho chorobou i v České republice a naléhavým imperativem se stává co nejčasnější diagnostika těchto pacientů v době co nejméně pokročilého ireverzibilního orgánového poškození (J. Reiterová). Vůbec nejčastějším onemocněním s mendelovskou dědičností jsou autosomálně dominantní polycystické ledviny. V posledních letech proběhlo a v současné době probíhá několik studií s různými léky, které (potenciálně) ovlivňují růst cyst, a tím i progresi chronické renální insuficience; některé z nich budou zřejmě brzy uvedeny do klinické praxe (J. Reiterová). K velkým pokrokům v nedávné době došlo i u jiného geneticky podmíněného onemocnění ledvin – tuberózní sklerózy (M. Novotný a spolupracovníci). U nemocí postihujících glomeruly, mezi které patří i lupusová nefritida, získává stále významnější postavení biologická (cílená) léčba, řada nových léků je testována v klinických studiích přímo u lupusové nefritidy, jiné léky primárně testované revmatology u systémového lupus erythematodes budou moci být použity i u pacientů s inaktivní lupusovou nefritidou k léčbě extrarenálních projevů systémového lupus erythematodes (Z. Hrušková). Pozdě diagnostikovaná a neadekvátně léčená rychle progredující glomerulonefritida znamená pro pacienta zbytečnou ireverzibilní ztrátu funkce ledvin. Včasná diagnóza a správná léčba naopak mohou na dialýze nezávislou renální funkci zachránit a dlouhodobě stabilizovat (Z. Hrušková).
Ledviny postihují i některá krevní onemocnění. Prognózu myelomové ledviny v posledních letech významně zlepšilo i léčebné využití vysokopropustných (high cut-off) membrán, které umožňují odstraňovat lehké řetězce imunoglobulinů (R. Ryšavá). Dramatickým způsobem se zlepšila prognóza pacientů s nádory ledvin léčených inhibitory tyrozinkinázy, které ovlivňují signalizaci vaskulárního endotelového růstového faktoru (VEGF). Mezi důležité nežádoucí účinky těchto velmi účinných léků patří hypertenze a proteinurie (M. Zemanová a T. Büchler).
Součástí nefrologie jsou i poruchy metabolismu elektrolytů, mezi nejzávažnější z nich patří hyponatrémie, nová doporučení usnadňují diagnostiku a léčbu této časté komplikace (V. Čertíková Chábová). Část nemocí ledvin může být vyvolána léky, jak je tomu v některých případech akutní intersticiální nefritidy (O. Zakiyanov, J. Vachek a E. Honsová). S postupující polypragmazií, stárnutím populace a častějším výskytem snížené funkce ledvin se nefrologové stále více zabývají poškozením ledvin v důsledku nefrotoxicity léků (J. Vachek a spolupracovníci). Poškození podstatné části parenchymu ledvin je obvykle spojeno s postupnou progresí chronického onemocnění ledvin do chronického selhání, které lze zpomalit, ale většinou bohužel nikoli zastavit řadou léčebných intervencí, mezi kterými hlavní roli stále hraje inhibice systému renin-angiotenzin. Potenciální renoprotektivita je také důležitou potenciální výhodou nových antidiabetik (I. Rychlík).
U ischemické choroby ledvin byly až do nedávna vkládány velké naděje do revaskularizační léčby, randomizované klinické studie však přinesly určité zklamání a revaskularizační léčba má nyní poměrně úzké, ale relativně dobře vymezené indikace (V. Čertíková Chábová).
Chronická renální insuficience a chronické selhání ledvin bývají provázeny řadou závažných komplikací, mezi které patří dyslipidémie (V. Monhart) a renální kostní choroba (S. Dusilová Sulková). Recentní studie prokázaly význam léčby uremické dyslipidémie pro kardiovaskulární prognózu pacientů a lze očekávat, že do léčby uremické dyslipidémie budou postupně pronikat i nová hypolipidemika testovaná nyní v klinických studiích u pacientů s normální renální funkcí.
Rozvíjí se i možnosti náhrady funkce ledvin díky technickým inovacím (nové membrány) a zvýšenému zájmu o frekventnější (potenciálně) domácí hemodialýzu, která by mohla u některých vybraných pacientů konkurovat peritoneální dialýze (A. Paříková). Jedna z nových metod dialyzačních metod, hemodiafiltrace, má zřejmě příznivý vliv na mortalitu pacientů s chronickým selháním ledvin a do budoucna lze očekávat její stále častější využití v léčbě pacientů s chronickým selháním ledvin (S. Dusilová Sulková).
Nejlepší metodou náhrady funkce ledvin je nepochybně transplantace, k hlavním problémům patří marginální, například starší dárci (M. Wohlfahrtová, M. Černoch a O. Viklický).
Doufám, že Vás náš nefrologický Focus zaujme a případná zpětná vazba nám umožní přípravu ještě zajímavějšího v příštím roce.

Ohodnoťte tento článek!