Editorial

Vážení čtenáři, dostává se k Vám speciál věnovaný novinkám v léčbě zhoubných nádorů. V rámci výběru jeho obsahu jsme se snažili alespoň částečně reflektovat nejnovější výsledky a trendy, které v tomto oboru určují aktuální směry. Jelikož se samozřejmě nejedná pouze o studie zabývající se systémovou léčbou, dostává se zde prostoru také metodám terapie lokální, lze tedy nalézt informace z chirurgie nebo léčby zářením. Ve všech těchto oblastech je možné nalézt významný pokrok, jehož primárním cílem není nic neobvyklého – vždy jde o výsledný prospěch pacienta ve smyslu zlepšení kvality života nebo nejlépe prodloužení přežití. Každá z těchto jednotlivých léčebných modalit je však nějakým způsobem limitována. U systémové léčby jde především o neúměrný růst nákladů na léčbu, které bude zřejmě nutno do budoucna důkladně monitorovat a vytvořit systém, podle něhož bude nákladná terapie hrazena, nebo se stane naopak pro širší využití nedostupnou, jelikož zavedení připojištění nebo jiné formy spoluúčasti pacienta v současném politickém rozpoložení spíše nepřichází v úvahu. Ačkoliv se v následných sděleních lze přesvědčit o značném entuziasmu spojeném se zavedením imunoterapie do léčby mnoha typů nádorů, rychlé převedení většiny pacientů na tuto modalitu nebude schopen ufinancovat žádný zdravotnický systém na světě. Přitom např. u metastatického maligního melanomu, dosud vlastně neřešitelného a rychle smrtícího onemocnění, je tato metoda spojena s dosud nejlepšími výsledky. V rámci chirurgie se na jednu stranu začíná uplatňovat redukce rozsahu prováděných výkonů – např. zmenšováním šíře bezpečnostního lemu resekčních okrajů nebo mapováním svodných uzlin, na druhé straně v některých případech však zavádí výkony rozšířené, které jsou sice náročnější, ale spojené se zlepšením dosahovaných výsledků. Jako příklad lze uvést zmíněné současné možnosti léčby ovariálního karcinomu, kde přes pokrok spojený s rozvojem především moderní cílené léčby je u lokálně pokročilého onemocnění radikální R0 resekce jediným faktorem pozitivně ovlivňujícím jeho prognózu. Podobně i v radiační onkologii probíhá náruživá debata o přínosech protonové léčby. Na jednu stranu bychom pod vlivem každodenní, místy dosti agresivní a neseriosní masáže ve všech sdělovacích prostředcích mohli podlehnout dojmu, že kdo nepošle všechny pacienty indikované k radioterapii k léčbě protony, je Neználek poškozující pacienty, ve skutečnosti však nemá tento způsob ozáření dostatečná data dokumentující svůj přínos ani u malignit dětského věku nebo v oblasti hlavy a krku, kde by možná bylo jejich využití t. č. nejospravedlnitelnější. Velmi podobně lze totiž léčbu zářením provést i na přístroji CyberKnife, kterým je vybavena ostravská FN, nebo speciálními technikami na bázi IMRT (radioterapie s modulovanou intenzitou svazku) prakticky na všech pracovištích vybavených moderními lineárními urychlovači. Zde jsou navíc dostupné informace z dlouhodobého následného sledování nemocných, a tudíž o pozdní toxicitě léčby. Zkušenosti právě s přístrojem CyberKnife a jeho možné využití jsou uvedeny v příslušném článku, stejně jako vyhodnocení nejběžněji používaných technik založených na fotonovém záření v příspěvku brněnských kolegů. Ani léčba předcházející fáze diagnostiky není ochuzena o celou řadu aktuálních novinek, snažili jsme se představit alespoň některé z nich ve všech výše zmíněných oblastech. Diskutovat lze i o možnostech prevence a screeningu některých onemocnění, které ne vždy naplňují očekávání, což ovšem není příběh karcinomu prsu u nás. Na základě předložených dat lze prohlásit, že přestože je pohled na mamární screening v některých zemích poněkud rezervovaný, v podmínkách České republiky funguje velmi dobře a můžeme již delší dobu sklízet jeho plody.
Onkologie je v dnešní době v centru zájmu z mnoha důvodů. Jedním z nich jsou neustále narůstající náklady spojené s léčbou, dalším neustále se rozšiřující spektrum potřebných znalostí problematiky často velmi vzdálené, jak dokazují příspěvky zmiňující např. potřebu znalosti genetiky (BRCA 1 a BRCA 2 u karcinomu prsu nebo ovaria) nebo histopatologie (stále se rozšiřující spektrum léčebných možností u nemalobuněčných plicních karcinomů na podkladě přesného imunohistochemického a genetického vyšetření preparátu). Současně je stále naléhavější propojení onkologie s obory chirurgickými, a to nejenom z důvodu domluvy optimální sekvence jednotlivých léčebných modalit. Práce věnovaná problematice karcinomu prsu a těhotenství naznačuje potřebu dobré spolupráce s oborem gynekologie a porodnictví.
Jakkoliv se tedy posouváme svými výsledky kupředu a podle statistických hodnocení prováděných zahraničními společnostmi je onkologická léčba v České republice na velmi dobré úrovni a jako jediná ze všech zemí původní střední a východní Evropy se dostala na úroveň zemí západních (nebo některé z nich dokonce alespoň u některých diagnóz překonává), zůstává i v tomto oboru celá řada problémů. Jde třeba o nepoměr mezi neustále narůstajícím počtem nemocných se zhoubnými nádory, a díky stále větší úspěšnosti léčby nebo záchytu nádorů v časnějším stadiu vlivem zlepšujícího se povědomí lidí a zavedením screeningových programů současně stoupajícím počtem pacientů, kteří toto onemocnění překonali, ale měli by být trvale sledováni, s na druhé straně neměnným nebo dokonce spíše klesajícím počtem onkologů. Ty navíc zatěžuje sledování doposud „zdravých nemocných“, tedy pacientů s genetickou zátěží, kterým je třeba kromě pravidelných kontrol a vyšetření po vzoru Angeliny Jolie postupně naplánovat další život ve smyslu těhotenství, odstranění vaječníků a oboustranné mastektomie s plastickou rekonstrukcí prsů.
Do jaké míry se na současné situaci podílí problematický systém dalšího vzdělávání, neochota mladých zdravotníků věnovat se takto široké a složité problematice, neúměrně narůstající administrativa, kdy je před vlastní prací s pacientem nutno upřednostnit vyplnění mnohdy nadbytečných dokumentů a jejich posvěcení celou řadou podpisů a razítek, nelze jednoznačně posoudit. Svoji roli může s ohledem na náročnost problematiky také sehrávat syndrom vyhoření, který hrozí podle některých zveřejněných údajů až u 85 % pracovníků v onkologii. Heslo dne by tedy mělo znít „Chraň a šetři svého onkologa“.

O autorovi| MUDr. Tomáš Svoboda, Ph. D. KOC FN Plzeň

Ohodnoťte tento článek!