Gen pro androgenní receptor a mužská neplodnost

Titulní obrázek

V posledních letech přibývají příčiny mužské neplodnosti, které jsou způsobeny genetickými poruchami. Již dříve byly popsány delece a mikrodelece chromosomu Y, strukturální aberace autosomů, numerické aberace gonosomů, poruchy tvorby a působení gonadotropinů nebo mutace genu u cystické fibrózy…

Klíčová slova

androgenní receptor • infertilita • CAG • mutace • necitlivost na androgeny

V posledních letech přibývají příčiny mužské neplodnosti, které jsou způsobeny genetickými poruchami. Již dříve byly popsány delece a mikrodelece chromosomu Y, strukturální aberace autosomů (Robertsonská translokace mezi chromosomy 13, 14, 15, 21 a 22), numerické aberace gonosomů (Klinefelterův syndrom nebo 47, XYY syndrom), poruchy tvorby a působení gonadotropinů (Kallmannův syndrom, Praderův-Williho syndrom, Bardetův-Biedlův syndrom) nebo mutace genu u cystické fibrózy.

V tomto přehledovém článku popisujeme základní molekulární vlastnosti androgenního receptoru, zabýváme se syndromy necitlivosti na androgeny a trinukleotidovými repeticemi CAG v genu pro androgenní receptor. V databázi PubMed jsme vyhledali původní články pomocí klíčových slov androgenní receptor, CAG a neplodnost (androgen receptor, CAG, infertility).

Molekulární biologie androgenního receptoru

Androgenní receptor (AR) patří do početné rodiny jaderných receptorů, která zahrnuje receptory pro estrogeny, glukokortikoidy, progesteron, mineralokortikoidy, vitamín D, tyreoidální receptor a receptor pro kyselinu retinoidovou(1). AR je kromě sleziny přítomen ve všech tkáních lidského těla.

Gen pro AR byl popsán a charakterizován v roce 1988(2). Je uložen na dlouhém raménku chromosomu X (v pozici Xq11-12) a obsahuje osm exonů. Primární struktura lidského AR byla určena klonováním a charakterizací cDNA. AR protein je složen z 910 až 919 aminokyselin. Molekulovou hmotnost má přibližně 110 kDa.

Jeho velikost je díky polymorfismům v 1. exonu (různý počet opakování trinukleotidových sekvencí (CAG)n a (GGC)a) značně variabilní.

AR má tři hlavní domény: transkripční aktivační doménu, centrální doménu, kterou se receptor váže na DNA, a C-terminální doménu, která váže ligand (Obr. 1).

Transaktivační doména (TAD), lokalizovaná při N-konci proteinu (N-terminální), je kódována prvním, největším exonem. Uvnitř TAD jsou dva úseky tvořené repeticemi aminokyselin glutaminu (kódovaného CAG) a glycinu (kódovaného GGN).

Repetice jsou polymorfní tím, že se jejich velikost u jednotlivců v normální populaci liší. Úlohou domény je přenos signálu na iniciační místo transkripce. V důsledku variability tuto doménu nejlépe rozpoznávají protilátky při imunitní reakci.

DNA vázající doména (DBD) je kódována exony 2, 3 a částečně 4. Patří mezi nejkonzervovanější struktury v rodině steroidních a tyreoidálních receptorů; např. mezi androgenními a glukokortikoidními receptory existuje 80% homologie.

Typické pro tuto část receptorové bílkoviny jsou tzv. zinkové prsty, tvořené dvěma peptidovými smyčkami, jež jsou fixovány čtyřmi cysteinovými zbytky, koordinovanými s centrálním atomem zinku.

Prostřednictvím těchto struktur se komplex hormon-receptor váže na DNA v místech tzv. androgeny regulovaných elementů (ARE) v promotorové oblasti kontrolovaného genu. Je známo, že při steroidní regulaci transkripce spolupracují vždy dvě molekuly receptoru, které se vážou na dva ARE. K dimerizaci AR dochází prostřednictvím DNA vázající domény.

Androgen (ligand) vázající doména (LBD) při karboxylovém konci proteinu (C-terminální), kódovaná exony 4 až 8, obsahuje specifické vazebné místo pro androgen. Vazbou ligandu dojde ke konformačním změnám celého receptoru, který zaujme formu schopnou interakce s DNA.

Receptor může být funkční, tj. nejen se vázat na ARE, ale může zprostředkovat i transaktivaci vedoucí k transkripci příslušného genu, a to i bez LBD. Doména zřejmě slouží jako represor funkce celého receptoru, jenž se stane funkčním teprve navázáním androgenu s následnými konformačními změnami.

V klidovém stavu se totiž na tuto část vážou proteiny teplotního šoku (heat-shock proteins, hsp), zejména hsp90, které účinkují jako vlastní specifické represory funkce receptoru a po vazbě hormonu dojde k jejich disociaci. AR je lokalizován v cytoplazmě, kde se váže na proteiny tepelného šoku (zvláště hsp 90, 70, 54, 56), které jej chrání před degradací proteolytickými enzymy.

AR může být aktivován testosteronem (T) nebo dihydrotestosteronem (DHT). DHT má však mnohonásobně vyšší afinitu k AR. Po aktivaci mužskými pohlavními steroidy působí AR v jádře a zprostředkovává biologické působení těchto hormonů na cílové buňky tím, že aktivuje transkripci androgendependentních genů.

Jakmile se naváže ligand (T nebo DHT), dochází ke konformační změně receptoru, a tím k uvolnění proteinů tepelného šoku. Následuje fosforylace receptoru, která přispívá ke stabilizaci AR a hraje roli v transkripční aktivitě a v interakci AR s koaktivátory. Komplex receptoru s navázaným ligandem se přesunuje do jádra buňky.

AR zde dimerizuje a jako homodimer nasedá na specifické sekvence DNA v blízkosti promotorů cílových genů, které nazýváme androgeny regulované elementy (Obr. 2). K aktivaci transkripce je potřeba ještě řady dalších koaktivátorů – jaderných proteinů, jež napomáhají vazbě AR na promotorovou oblast a zpřístupňují DNA k přepisu.

Intramolekulární reakce mezi doménami a intermolekulární reakce s koaktivátorovými proteiny jsou důležité pro analýzu strukturálních vlastností AR a pro pochopení molekulárních základů poruch funkce AR, které způsobují mužskou neplodnost. Mutace AR, kterých je popsáno více než 600, jsou přístupné v internetové databázi www.mcgill.ca/androgendb.

Syndromy necitlivosti na androgeny

Mutace AR jsou příčinou syndromů necitlivosti na androgeny (AIS). Quigley a kol. navrhli 7stupňové dělení AIS(3). Chybná funkce AR způsobí poruchu diferenciace vnitřních a zevních genitálií, klinický obraz kolísá od kompletní testikulární feminizace až k fertilnímu muži s téměř normální virilizací (Tab. 1).

Mutace AR, které významně narušují počet, strukturu a funkci AR, způsobují dobře známý úplný CAIS (complete AIS = syndrom testikulární feminizace), který vede u genotypických mužů k ženskému fenotypu. Incidence CAIS je přibližně 1 : 20 000 narozených chlapců.

U takto postižených jedinců však chybí ovaria a děloha, a proto je u nich pravidlem primární amenorea. Zevní genitál je ženský, pochva je krátká a slepá a nebo chybí. Varlata jsou uložena abdominálně, ingvinálně nebo v labia majora, obsahují Leydigovy buňky, ale spermiogeneze je výrazně narušena(4).

U částečného AIS (PAIS, partial AIS) dochází k rozličným poruchám vývinu genitálií, jako např. k labioskrotální fúzi, hypospadii, syndromu rozštěpeného skrota nebo gynekomastii(5). Mutace, které vedou k mírným poruchám funkce AR, způsobují minimální AIS (MAIS), u kterého dochází ke poruchám spermiogeneze bez jakýchkoliv abnormalit mužských sekundárních pohlavních znaků. Klinické projevy jsou ovlivněny genetickým pozadím a ne všichni pacienti s minimálním AIS jsou nutně subfertilní nebo infertilní.

Mutace v transaktivační doméně

I když více než 600 mutací v AR je rozprostřeno po celém genu, pouze u 19 z nich v TAD byla zjištěna souvislost se syndromy necitlivosti na androgeny(6). Je to paradoxní, protože TAD tvoří více než polovinu receptoru a obsahuje oblast s nejsilnější aktivační funkcí. Genetická analýza TAD je složitá vzhledem k její značné velikosti a k přítomnosti úseků s repeticemi CG, které jsou odolné vůči amplifikaci polymerázovou řetězovou reakcí.

Ve velké studii, která zahrnovala 180 mužů s různým postižením spermiogeneze, odhalilo genetické testování u dvou pacientů přítomnost substituce C*T (CCG-TCG) v TAD, a tím nahrazení serinu prolinem v pozici 390(6). Oba pacienti měli snížený počet spermií a vysoké procento patologických spermií. In vitro funkční testování této mutace však neodhalilo žádné významné změny transkripční aktivity ve srovnání s AR divokého typu.

I když souvislost mezi funkcí AR in vitro a in vivo je omezena, klíčová role Pro390 pro funkci AR vyplývá z poznatku, že mutace AR Pro390Asp je spojena s úplným AIS. Snížení transaktivační schopnosti AR o 20 % nastává i pokud je glycin v pozici 214 nahrazen argininem.

Tato mutace však nemusí být pro funkci AR kritická, protože stejná mutace byla zjištěna i u fertilních mužů. Konzervativní nukleotidový polymorfismus v kodonu 211 (GAG-GAA) zřejmě významně souvisí s mužskou neplodností a také s etnickým původem, jelikož se vyskytuje u 10-15 % bělochů, avšak nikoli u Číňanů(7).

Mutace v androgen vázající doméně

Oblast LBD je klíčová pro specifickou vazbu androgenů a vzájemné reakce s TAD. Většina objevených mutací v LBD vede k porušené vazbě androgenů a ke ztrátě receptorové funkce. Nedávné studie prokázaly, že poruchu AR způsobují chybné vzájemné reakce mezi doménami a koaktivátory. Syntetická analoga androgenů, která tento nedostatek odstraňují in vitro, můžeme u těchto pacientů použít v hormonální léčbě poruchy plodnosti.

Genetické testování neplodných mužů odhalilo několik lokusů v LBD, které souvisí s mužskou neplodností. U jednoho muže, který nevykazoval žádnou fenotypovou abnormalitu kromě sníženého objemu varlat a významné oligospermie, byla nalezena mutace Asp727Lys(8). Pacient byl empiricky léčen androgenním analogem mesterolonem a po 6 měsících léčby se počet jeho spermií zvýšil na normální hladinu 28x 106/ml ejakulátu, mesterolon tedy zcela obnovil normální tvorbu spermií.

Mutace, i když je umístěna v LBD, neměnila vazebnou schopnost AR k ligandům. Mutovaný AR však při působení fyziologických nebo syntetických androgenů vykazoval pouze poloviční transaktivační schopnost ve srovnání s AR divokého typu.

Podrobné molekulární studie využívající chimérní proteiny prokázaly, že mutace Asp727Lys ve skutečnosti leží vně dutiny LBD a narušuje AR nikoliv chybnou vazbou k ligandu, ale tím, že brání vnějším meziproteinovým interakcím s koregulačními transkripčními faktory.

Velmi zajímavý je i fakt, že mesterolon, na rozdíl od fyziologického androgenu DHT, byl schopen obnovit reakci mutované LBD s TAD a koaktivátorem TIF2, pokud byly exprimovány jako fúzní proteiny v testu dvojité hybridizace. Genetické analýzy také objevily mutaci, která zaměnila v kodonu 886 v exonu 8 metionin za valin u tří nepříbuzných neplodných mužů(9).

Mutace Met886Val se klinicky projevila závažnou oligospermií a nebyla zachycena ve více než 400 kontrolních alelách AR. Podobně jako Asp727Lys popsaná výše nezpůsobuje Met886Val abnormální vazbu na androgeny, ale snižuje schopnost transaktivační funkce reportérských genů.

Společná exprese fragmentů savčích a kvasinkových domén AR ve studiích dvojité hybridizace naznačuje, že mutace narušuje vzájemné reakce mezi doménami, které jsou klíčové pro tvorbu dimeru receptoru, a rovněž meziproteinové reakce s koaktivátorem TIF2.

Funkční elementy okolo zbytků 727 a 886 nejsou důležité při vazbě ligandu, ale při vzájemných reakcích domén a koaktivátorů, které vrcholí tvorbou transkripčního komplexu. Krystalografické údaje AR a ostatních jaderných receptorů ukazují, že zbytky 727 a 886 jsou v AR umístěny na opačných koncích vazebné dutiny TIF2.

Z toho vyplývá, jakým způsobem tyto mutace vytvářejí chybnou vazbu ke koaktivátorům, minimální necitlivost k androgenům a porušenou spermiogenezi. Tyto dvě vrozené mutace AR s chybnou vazbou ke koaktivátorům představují první popsané případy lidského onemocnění, které vzniká porušenou reakcí steroidního receptoru s koregulačními proteiny.

Další lokusy AR spojené s mužskou neplodností souvisí se zbytky 798 a 712. Studie dvou center nezávisle na sobě identifikovaly záměnu Gln798Glu u dvou pacientů s těžkou oligospermií(10) a oligoteratozoospermií(6). Inkubace buněk s mutovaným AR prokázala, že po vystavení účinku DHT nedošlo k narušení transaktivace receptoru, ale že jeho aktivita byla za přítomnosti T snížena.

Defekt nebylo možno překonat zvýšením koncentrace T, z čehož vyplývá, že mutace Gln798Glu může způsobit mírné porušení spermiogeneze s ohledem na rozdílnou odpověď pro různé androgeny. Možnosti farmakoterapie chybné funkce LBD naznačují schopnost obnovit funkci mutovaného AR u čtyř pacientů s AIS, kteří měli v LBD mutaci Leu712Phe(11).

Studie vazby androgenů k AR pomocí in vitro kultivovaných fibroblastů pokožky z genitálií pacientů ukázaly, že AR s mutací Leu712Phe vykazuje porušenou funkci pouze při nízkých koncentracích T a DHT, při vyšších koncentracích testosteronu (>1 nmol/l) pracuje AR normálně. Všichni čtyři pacienti podstoupili léčbu testosteronem, tři s pozitivním efektem na tvorbu a kvalitu spermií. Tyto práce naznačují, že mutace LBD, vedoucí ke snížené interakci AR-ligand, lze řešit pečlivým výběrem analog androgenu.

Ne všechny mutace LBD, které jsou odpovědné za necitlivost na androgeny, způsobují mužskou neplodnost. U tří příbuzných mužů s gynekomastií byla v LBD zjištěna mutace Gln824Lys(12). Vazebné studie in vitro prokázaly, že vazba androgenu na receptor není narušena. Pokud byl jako ligand použit syntetický androgen R1881, transaktivační aktivita mutovaného AR byla normální, u DHT (přirozeně se vyskytující androgen) byla jeho aktivita 10-60 % ve srovnání s AR divokého typu.

Testikulární biopsií bylo zjištěno, že spermiogeneze je funkční, i když počet spermatid je snížen. Jeden z mužů s touto mutací se stal otcem dcery, což znamená, že mutace Gln824Lys sice ovlivnila in vitro i in vivo funkci receptoru, ale nebyla příčinou infertility. V rodokmenové studii zahrnující 14 mužů z velké čínské rodiny byla identifikována substituce Arg840Cys v exonu 7(13).

Někteří postižení muži s gynekomastií a/nebo hypospadií byli neplodní, jiní se stali otci zdravých dětí. Z toho vyplývá, že spermiogeneze může být funkční i při porušené funkci AR. Hormonální analýzy potvrdily, že hladiny LH a FSH jsou u těchto subfertilních mužů vnormě, což u pacientů s AIS ukazuje na relativně nepoškozené testikulární funkce.

Polymorfismus opakování CAG tripletů a mužská neplodnost

Proteiny bohaté na glutaminy často nacházíme u prokaryot i eukaryot. Polyglutaminové úseky jsou kódovany tripletovými repeticemi CAG o značné délce. Pokud přenosem genu mezi generacemi počet tripletových CAG opakování stoupá, dochází k jejich expanzi. Takto vzniklé mutace se klinicky projevují tzv. genetickou anticipací, tedy časnější a závažnější manifestací vdalších generacích vjedné rodině.

Délka repetic CAG genu pro androgenní receptor ovlivňuje riziko mužské neplodnosti(14). Nedávné studie zřetelněji objasnily molekulární mechanismus, kterým CAG repetice zasahují do funkce AR. Transaktivační doména AR je důležitá pro normální funkci AR, protože umožňuje důležité interakce AF-1 a koaktivátorů. Irvine a kol. prokázali, že s rostoucí délkou repeticí CAG je potlačována koaktivace AR, která je zprostředkována p160 (např. AIB1, SRC-1a, GRIP1)(15).

Lieberman s kol. prokázali, že částečná ztráta funkce AR (65 repetic CAG) je způsobena sníženou hladinou mutovaného proteinu AR, který se přednostně odbourává pomocí ubikvitin-proteazomu. Mutovaný receptor také prochází odlišnými posttranslačními modifikacemi, jako je hyperacetylace a fosforylace, což směruje AR k ubikvitinaci a degradaci(16).

Podle etnika je délka trinukleotidových opakování CAG u fertilních mužů v rozmezí 8-30 u bílých Američanů, 8-39 u Evropanů a 11-31 u Asiatů. Některé studie potvrdily negativní závislost mezi délkou repetic CAG a funkcí AR: progresivní expanze repetic vede k lineárnímu snižování transaktivační funkce AR(17), delší úseky CAG tedy často nalézáme u pacientů s poruchou spermiogeneze.

V singapurské populaci smíšeného asiatského původu byl u pacientů s úsekem CAG delším než 28 repetic více než 4krát vyšší výskyt poruchy spermiogeneze. Podobné výsledky prokázaly studie u populací Australanů, Japonců, Američanů a Francouzů, v nichž subfertilní muži s idiopatickou azoospermií či oligozoospermií měli výrazně delší úseky repetic CAG než kontrolní skupiny mužů.

Delší repetice CAG v AR jsou také spojeny se sníženou maskulinizací u malých chlapců. Souhrnem tyto údaje podporují hypotézu, že delší úseky CAG snižují aktivitu AR, což vede k omezení spermiogeneze a tím mužské plodnosti. Tyto poznatky však nepotvrdily studie v populacích Švédů, Němců, Holanďanů, Dánů, Indů nebo Tunisanů, kde nebyla nalezena významná souvislost mezi délkou repeticí CAG a idiopatickou poruchou spermiogeneze.

Také kombinované údaje dříve publikovaných evropských studií neprokázaly žádný rozdíl v distribuci délek repeticí CAG mezi plodnými a neplodnými muži. Von Eckardstein s kolektivem pozorovali obrácený vztah mezi počtem spermií a délkou CAG u osob, u nichž se počet spermií pohybuje v normálním rozmezí. Vztah mezi repeticemi CAG a narušenou spermiogenezí byl nejsilnější u mužů s azoospermií a nejslabší u pacientů s mírnou poruchou spermiogeneze(18).

Podobně v obsáhlé studii zahrnující 223 neplodných a 181 fertilních belgických mužů bylo zjištěno, že muži s porušenou spermiogenezí měli delší repetice CAG oproti kontrolní skupině (Tab. 2). Příčina rozdílných výsledků mezi jednotlivými studiemi není zcela jasná, ale může souviset s etnickými rozdíly. Fertilní Evropané mají širší rozmezí délek CAG (rozmezí 8-39 vs. 11-31), Asiaté mají vyšší průměrnou délku CAG repetic (průměr 23,05 vs. 22,4).

Tabulka 2 – Publikované studie počtu CAG opakování AR u infertilních a fertilních mužů

Z toho je možné vyvodit, že variace délek repeticí CAG mohou být lépe tolerovány v evropské populaci, kde je jejich rozmezí větší, ve srovnání s asijskou populací, kde variace uvnitř užšího rozmezí mohou mít větší význam pro poruchu funkce AR. Díky multifaktoriální etiologii poruch spermiogeneze může být větší délka repeticí CAG významným faktorem pouze tehdy, jsou-li přítomny další vlivy negativně ovlivňující spermiogenezi.

Zatímco význam expanze repetic CAG v patogenezi poruch diferenciace zevního genitálu, např. hypospadie, kryptorchismu nebo mikropenisu(19, 20), není potvrzen, uvádí se u mnoha progresivních neurodegenerativních poruch včetně Huntingtonovy choroby, spinocerebelární ataxie a dentatorubropalidoluysiánské atrofie(21).

Spinobulbární svalová atrofie (SBMA, Kennedyho syndrom) je nervosvalové onemocnění, které se klinicky manifestuje v dospělosti mimo jiné sníženou virilizací, oligospermií či azoospermií a atrofií varlat(22). Délka repetic CAG v exonu 1 je u mužů se SBMA výrazně zvětšena (v rozmezí 40-62 repetic) ve srovnání s fertilní populací. Endokrinologické studie potvrdily souvislost mezi délkou úseku CAG a věkem nástupu gynekomastie.

V souboru 22 pacientů jich 19 vykazovalo klinické příznaky částečného AIS, včetně zvýšených hladin LH u 15 případů. Navíc byla opakovaně nalezena pozitivní závislost mezi stupněm endrokrinního postižení (definované LH x T) a počtem repetic CAG, přičemž čím byl úsek s CAG delší, tím byla necitlivost k androgenům klinicky významnější.

Funkce AR závisí také na koncentraci androgenu, který je pro vazbu s receptorem k dispozici. Mifsud s kol. zkoumali vztah T, SHBG (sex-hormone binding globulin), repetic CAG a prostatického specifického antigenu u 91 fertilních a 112 subfertilních mužů(7). Hodnoty celkového a volného T byly u subfertilních mužů o 17-20 % nižší ve srovnání s fertilními muži, studie prokázala pozitivní závislost T na délce CAG u fertilních, nikoli však u subfertilních jedinců.

Závěr

Genetické analýzy stále odhalují další mutace, které způsobují abnormální funkci AR, dediferenciaci genitálií, sníženou maskulinizaci a mužskou neplodnost. Klinické projevy závisí na složité souhře mezi koncentracemi androgenů a proteinů, které vážou androgeny, AR a expresí fenotypu regulovaného androgeny.

Při vyšetření muže s poruchou plodnosti je třeba zohlednit možnou variabilitu fenotypové exprese spojené s mutacemi AR. Plodnost postižených jedinců nezávisí pouze na změnách v sekvenci AR, ale vychází spíše z celkového fenotypu, který je výsledkem dynamické interakce genomu a proteomu.

Znalosti molekulárních mechanismů porušené funkce AR společně s pečlivým vyšetřením fenotypu mohou vést u postižených jedinců a rodin k efektivní léčbě a užitečnému genetickému poradenství. Vyšetření klinickým genetikem u mužů s poruchou plodnosti je pro zvýšení úspěšnosti asistované reprodukce nutným standardem. Rutinní identifikace mutací AR není vsoučasné době běžně dostupná vcentr ech asistované reprodukce.

1MUDr. Jiří Heráček

e-mail: heracek@fnkv.cz

1doc. MUDr. Michael Urban

1MUDr. Miroslav Záleský

2MUDr. Vladimír Sobotka

2RNDr. Marcela Kosařová, Ph. D.

2MVDr. Dagmar Zudová, Ph. D.

2MVDr. Štěpánka Halouzková

2Ing. Tereza Brachtlová

3prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.

1Univerzita Karlova v Praze, 3. LF a FN Královské Vinohrady, Urologická klinika

2Sanatorium Pronatal, Praha

3Endokrinologický ústav, Praha

*

Literatura

1. LUKEŠ, M., ZÁLESKÝ, M., URBAN, M., et al. Molekulární genetika karcinomu prostaty. 1. vydání, Praha : Galén, 2003, 188 s.

2. CHANG, C., KOKONTIS, J., LIAO, S. Molecular cloning of human and rat complementary DNA in coding androgen receptors. Science, 1988, 240, p. 324-326.

3. QUIGLEY, CA., DEBELLIS, A., MARSCHKE, KB., et al. Androgen receptor defects: historical, clinical and molecular perspectives. Endocr Rev, 1995, 16, p. 271-321.

4. STÁRKA, L., HAMPL, R. Syndromy necitlivosti na androgeny. DMEV, 1999, 3, s. 128-132.

5. SOLAŘOVÁ, P. Infertilita mužů podmíněná geneticky. Gynekolog, 2003, 4, s. 152-157.

6. HIORT, O., HOLTERHUS, PM., HORTER, T., et al. Significance of mutations in the androgen receptor gene in males with idiopathic infertility. J Clin Endocrinol Metab, 2000, 85, p. 2810-2815.

7. MIFSUD, A., SIM, CK., BOETTGER-TONG, H., et al. Trinucleotide (CAG) repeat polymorphisms in the androgen receptor gene: molecular markers of male infertility risk. Fertil Steril, 2001, 75, p. 275-281.

8. YONG, EL., LOY CJ., SIM, KS. Androgen receptor gene and male infertility. Hum Rep Upd, 2003, 1, p. 1-7.

9. GHADESSY, FJ., LIM, J., ABDULLAH, AA., et al. Oligospermic infertility associated with an androgen receptor mutation that disrupt interdomain and coactivator (TIF2) interactions. J Clin Invest, 1999, 103, p. 1517-1525.

10. WANG, Q., GHADESSY, FJ., TROUNSON, A., et al. Azoospermia associated with a mutation in the ligandbinding domain of an androgen receptor displaying normal ligand binding, but defective transactivation. J Clin Endocrinol Metab, 1998, 83, p. 43034309.

11. HOLTERHUS, PM., SINNECKER, GH., HIORT, O. Phenotypic diversity and testosterone-induced normalization of mutant L712F androgen receptor function in a kindred with androgen insensitivity. J Clin Endocrinol Metab, 2000, 85, p. 3245-3250.

12. GIWERCMAN, A., KLEDAL, T., SCHWARTZ, M., et al. Preserved male fertility despite decreased androgen sensitivity caused by mutation in the ligand-binding domain of the androgen receptor gene. J Clin Endocrinol Metab, 2000, 85, p. 2253-2259.

13. CHU, J., ZHANG, R., ZHAO, T., et al. Male infertility is compatible with an Arg(840)Cys substitution in the AR in a large Chinese family affected with divergent phenotypes of AR insensitivity syndrome. J Clin Endocrinol Metab, 2002, 87, p. 347-351.

14. ASATIANI, K., VON ECKARDSTEIN, S., SIMONI, M., et al. CAG repeat length in the androgen receptor gene affects the risk of male infertility. Int J Androl, 2003, 26, p. 255-261.

15. IRVINE, RA., MA, H., YU, MC., et al. Inhibition of p160-mediated coactivation with increasing androgen receptor polyglutamine length. Hum Mol Gen, 2000, 9, p. 267-274.

16. LIEBERMAN, AP., HARMISON, G., STRAND, AD., et al. Altered transcriptional regulation in cells expressing the expanded polyglutamine androgen receptor. Hum Mol Gen, 2002, 11, p. 1967-1976.

17. CHAMBERLAIN, NL., DRIVER, ED., MIESFELD, RL. The length and location of CAG trinucleotide repeats in the androgen receptor N-terminal domain affect transactivation function. Nucleic Acids Res, 1994, 22, p. 3181-3186.

18. VON ECKARDSTEIN, S., SYSKA, A., GROMOLL, J., et al. Inverse correlation between sperm concentration and number of androgen receptor CAG repeats in normal men. J Clin Endocrinol Metab, 2001, 86, p. 2585-2590.

19. SASAGAWA, I., SUZUKI, Y., MUROYA, K., et al. Androgen receptor gene and male genital anomaly. Arch Androl, 2002, 6, p. 461-466.

20. HERÁČEK, J., URBAN, M., SOBOTKA, V., et al. CAG repeats – length in the androgen receptor gene in hypospadias. BJU International, 2004, 2, p. 64.

21. LIEBERMAN, AP., FISCHBECK, KH. Triplet repeat expansion in neuromuscular disease. Muscle Nerve, 2000, 23, p. 843-850.

22. LA SPADA, AR., WILSON, EM., LUBAHN, DB., et al. Androgen receptor gene mutations in X-linked spinal and bulbar muscular atrophy. Nature, 1991, 352, p. 77-79.

Práce vznikla s podporou Interní grantové agentury MZ ČR v projektu č. NR 8096/3.

**

Ohodnoťte tento článek!