Hereditární ichtyózy

Souhrn

Hereditární ichtyózy představují heterogenní skupinu onemocnění s difúzní poruchou keratinizace. Článek je věnován nové klasifikaci těchto onemocnění, podle které se ichtyózy nyní rozdělují na nonsyndromické a syndromické. Zaměřuje se na stručný přehled a charakteristiku jednotlivých typů ichtyóz, zejména nonsyndromických forem. Upozorňuje na pokrok v odhalení molekulárních příčin těchto onemocnění, který usnadňuje jejich diagnostiku a zároveň otevírá prostor pro nové možnosti v rámci genetického poradenství, prenatální diagnostiky a v budoucnu snad i možnosti genové terapie.

Klíčová slova hereditární ichtyózy • klasifikace • etiologie • klinické projevy

Summary

Dzambova, M., Secnikova, Z., Hercogova, J. Hereditary ichtyoses Hereditary ichtyoses represent a heterogeneous group of disease with diffused keratinisation disorder. The article is devoted to a new classification of these diseases, which classes them as either syndromic or non-syndromic. An overview is given, with brief characteristics of the various type of ichtyoses, with focus on the non-syndromic forms. New progress is mentioned, in uncovering the molecular causes of these diseases, which simplifies diagnosing them and at the same time opens up the space for new possibilities in genetic counselling, prenatal diagnostics and in the future, maybe even gene therapy.

Key words hereditary ichtyoses • classification • etiology • clinical symptoms

Hereditární ichtyózy patří do rozsáhlé, klinicky i etiologicky heterogenní skupiny onemocnění s difúzní poruchou keratinizace, postihující většinou celé integumentum. Terminologie a přesná klasifikace byly dlouho předmětem diskusí. V roce 2009 byl na mezinárodní konferenci pořádané ve francouzském Soreze přijat konsenzus klasifikace ichtyóz, podle kterého se ichtyózy nyní rozdělují na nonsyndromické a syndromické.(1) Nonsyndromické ichtyózy se vyznačují pouze kožním postižením, syndromické formy se kromě kůže manifestují také v dalších orgánech. Následující část bude věnována zejména nonsyndromickým formám, kam patří běžné ichtyózy, autosomálně recesivní kongenitální ichtyózy (ARCI), keratinopatické ichtyózy a další méně časté typy ichtyóz Tab. 1). Do skupiny ARCI je nyní kromě lamelární ichtyózy (LI) a kongenitální ichtyoziformní erytrodermie (CEI) zařazena i harlequin ichtyóza (HI), self-healing collodion baby (SHCB), akrální SHCB a bathing suit ichthyosis. Skupina keratinopatických ichtyóz zahrnuje formy způsobené mutacemi v genech kódujících keratin, manifestujících se puchýřnatou epizodou po narození, jako jsou epidermolytická ichtyóza (EI) a další. V posledních letech byl zaznamenán velký pokrok v odhalení molekulárních příčin těchto onemocnění, který usnadňuje diagnostiku a odlišení těchto onemocnění a zároveň otevírá prostor pro nové možnosti v rámci genetického poradenství, prenatální diagnostiky a v budoucnu snad i možnosti genové terapie.

Běžné ichtyózy

Ichthyosis vulgaris je nejmírnějším a nejčastějším typem ichtyóz s prevalencí 1 : 100.(2) Je podmíněná autosomální semidominatní mutací v genu kódujícím filagrin. Homozygoti mají závažnější postižení než heterozygoti. Onemocnění se projevuje v časném dětství (kolem 1.–2. roku života), progreduje do puberty, poté je většinou tendence ke zlepšování. Na trupu a extenzorech končetin je patrné světlé, střední až jemné lamelózní olupování, které vynechává ohbí velkých kloubů. Dlaně a plosky mají stařecký vzhled se zvýrazněním palmo-plantárních linií, tzv. ichtyotická ruka. V některých případech se na extenzorových plochách tvoří folikulární hyperkeratózy. Onemocnění je ve 25 % případů asociováno s atopií, zejména atopickou dermatitidou a alergickou rinitidou. Recesivní X-vázaná ichtyóza (nonsyndromická) postihující mužské pohlaví je druhou nejčastější ichtyózou s prevalencí v Německu 1 : 4000.(2) Mutace postihuje gen kódující steroidsulfatázu = enzym štěpící cholesterolsulfát, který se účastní intercelulární adheze rohové vrstvy kůže. Nadbytek cholesterolsulfátu vede k opožděné exfoliaci rohové vrstvy a vzniku hyperkeratózy. Klinický obraz se rozvíjí již v prvních měsících po narození, progreduje do puberty, nemá tendence ke zlepšování věkem. Postižen je trup, extenzory končetin a flekční ohbí velkých kloubů. Iniciální světlé lamelózní olupování se během prvních 6 měsíců mění v tmavé, hrubé, polygonální, pevně ulpívající šupiny. Chybí ichtyotická ruka a folikulární hyperkeratózy. Onemocnění je asociováno s dalšími klinickými jednotkami, jako jsou kryptorchismus (20 %), porucha pozornosti s hyperaktivitou = ADHD (40 %), autismus (25 %), či zákalem rohovky (50 %), který je většinou asymptomatický.(2)

Autosomálně recesivní kongenitální ichtyózy (ARCI)

Ichthyosis lamellosa (LI) a erythrodermia ichthyosiformis congenita (CEI) jsou autosomálně recesivní kongenitální ichtyózy, dříve považovány za odlišné jednotky, nyní spíše za fenotypové varianty jednoho onemocnění.(3) Důvodem je fakt, že obě varianty mohou být způsobeny mutací ve stejných genech. Kromě toho mohou pacienti se stejnou mutací rozvinout jak jeden, tak druhý fenotyp. Prevalence těchto onemocnění je odhadována na 1 : 200 000–300 000 (USA), v některých populacích je vyšší – 1 : 91 000 (Norsko), 1 : 33 000 (Španělsko).(4, 5) Vyšší výskyt je pravděpodobně způsoben efektem zakladatele, tj. vznikem mutace v minulosti a dalším předáváním jedné mutace z generace na generaci.(3, 4) V současné době je známo několik genů odpovědných za tato onemocnění – TGM1, ALOX12B, ALOXE3, NIPAL4, CYP4F22, ABCA12. Nejčastější je mutace genu TGM1 kódující transglutaminázu 1 = enzym účastnící se tvorby zrohovělého pouzdra („cornified envelope“) korneocytů v průběhu jejich terminální diferenciace. Byla detekována v 55 % případů v USA a u 84 % pacientů v Norsku.(4, 5) Odpovídá za většinu případů LI, malé procento CEI a některé další typy ichtyóz, jako jsou self-healing collodion baby (SHCB), akrální SHCB a bathing suit ichthyosis. Dodnes bylo popsaných více než 110 mutací tohoto genu. Většina pacientů s LI a CEI se rodí předčasně jako tzv. collodion baby, kdy celé tělo pokrývá rosoNonsyndromické průhledná vrstva připomínající celofánový obal. Tato membrána se v prvních týdnech po narození vysušuje, olupuje a je nahrazena šupinami různého vzhledu. Pacienti s LI mají ve srovnání s pacienty s CEI daleko závažnější klinickou manifestaci. Celé tělo pokrývají šedohnědé, hrubé, okrouhlé nebo polygonální šupiny s mírnou nebo chybící erytrodermií. Klinický obraz může být komplikován ektropiem, eklabiem, hypoplazií kloubů a nosní chrupavky, jizvící alopecii a palmoplantární keratodermií. CEI je charakterizovaná erytrodermií a jemnou bělavou deskvamací, přičemž místy můžeme nalézt větší tmavé šupiny připomínající šupiny u LI. Diagnostika se opírá zejména o klinický obraz a rodinnou anamnézu. Histologie postižené kůže není pro stanovení diagnózy pomocná. V histopatologickém obrazu dominují ortokeratotická hyperkeratóza, akantóza, u CEI také fokální parakeratóza. Užitečná je elektronová mikroskopie, která slouží k vyloučení jiných typů ichtyóz a k nasměrování genetického vyšetření. Harlequin ichtyóza (HI) je extrémně vzácná a nejtěžší forma ARCI, která je většinou inkompatibilní se životem. Odpovědný gen ABCA12 kóduje lipidový transportér, který se účastní transportu lipidů v lamelárních granulech.(3, 6,7) Diagnóza HI je zřejmá od narození. Novorozenci se rodí předčasně se zhrubělou, rigidní kůži, která je hlubokými fisurami rozdělena na plochy polygonálního tvaru připomínající šaty harlekýna. Vzácně se rodí jako collodion baby. Napjatá kůže je příčinou ektropia, eklabia, hypoplazie ušních boltců a nosní chrupavky, jizvící alopecie, vzácně i mikrocefalie. Časté jsou flekční kontraktury a hypoplazie končetin a prstů. Rigidní kůže omezuje ventilaci, eklabium zabraňuje sání. Závažná je také porucha bariérové funkce kůže s poruchou termoregulace, dehydratací, iontovými dysbalancemi, ale hlavně zvýšeným rizikem život ohrožujících infekcí. Rozvoj sepse a respirační selhání bývají nejčastější příčinou smrti.(6) Děti, které přežijí neonatální periodu, rozvinou postupně těžkou formu CEI.(8) Onemocnění se často druží s jinými vrozenými abnormalitami, jako jsou abnormality ledvin, polydaktylie, mikromelie, aplazie štítné žlázy, atrofie thymu a další. V posledních letech se přežívání nemocných s HI zlepšilo, a to zejména v souvislosti s podáváním retinoidů a pokrokem v intenzívní novorozenecké péči. Výsledky recentní studie potvrzují zvýšené přežívání ve skupině novorozenců léčených retinoidy – přežití u 83 % pacientů léčených retinoidy vs. 25 % neléčených jedinců.(6) Self-healing collodion baby (SHCB) je jednotka popisující případ, kdy u tzv. collodion baby dochází ke spontánnímu vymizení membrány se zanecháním zcela nepostižené kůže. Tento jev byl popsán u 10–24 % novorozenců. Ve většině případů collodion baby, jak už bylo zmíněno, se rozvine obraz některé z ichtyóz, nejčastěji CEI, LI či HI a vzácně i jiných. Při sledování dospělých pacientů se SHCB byla pozorována mírná forma ichtyózy, intolerance tepla a různý stupeň anhidrózy.(9) Nejčastěji detekovanou mutací je TGM1, ALOXE3, ALOX12B.
Akrální SHCB je variantou collodion baby, kde kolodiová membrána pokrývá pouze akrální části končetin a vede ke kompletnímu vyhojení. První případ SHCB byl publikován v roce 1952. Recentně byl popsán nový případ, který ukázal asociaci s mutací v TGM1 genu.(10).
Bathing suit ichthyosis (BSI) postihuje zejména jedince v Jižní Africe, ačkoliv přibývají případy i z evropských zemí. Novorozenci se rodí jako collodion baby, po jejím vymizení přetrvává na trupu, krku a proximálních částech končetin deskvamace charakteru tmavých, velkých, lamelózních šupin. Mutace genu TGM1 je dosud jedinou popsanou mutací ve všech publikovaných případech.(11)

Keratinopatické ichtyózy

Epidermolytická ichtyóza (EI), dříve epidermolytická hyperkeratóza (EHK) nebo erythrodermia ichthyosiformis conklinicky genita bullosa (BCEI), je puchýřnatá ichtyóza s autosomálně dominantní dědičností a prevalencí 1 : 200 000 (USA).(12) Až v polovině případů se jedná o spontánní mutace v genu kódujícím keratin 1 a 10. Vzácně byly popsány případy s autosomálně recesivní dědičností postihující keratin 10, které jsou v rámci nové klasifikace vyčleněné jako samostatná jednotka – autosomálně recesivní epidermolytická ichtyóza.(1, 12) EI se při narození projevuje erytémovými ložisky až charakteru erytrodermie s tvorbou rozsáhlých puchýřů. V dalším vývoji tvorba puchýřů ustupuje a v klinickém obrazu dominují tmavé hyperkeratózy v ohbích velkých kloubů, na trupu a krku. U více než poloviny pacientů se hyperkeratózy tvoří také ve dlaních a na ploskách.(12, 13) Superficiální epidermolytická ichtyóza (SEI), dříve ichthyosis bullosa of Siemens (IBS), je také autosomálně dominantní typ ichtyózy, klinicky i histologicky snadno zaměnitelný za EI. Od prvního případu popsaného Siemensem v roce 1937 bylo dosud v literatuře publikováno 23 postižených rodin s více než 100 postiženými jedinci.(12) Příčinou je mutace v genu kódujícím keratin 2, který je exprimován pouze v horní spinózní a granulární vrstvě epidermis, zejména v kůži zápěstí, loktů, stehen, kolen, třísel a kotníků.(12) To vysvětluje flexurální distribuci klinických projevů, kde jsou patrné hyperkeratózy, puchýře a fokální deskvamace. Symptomy se zhoršují teplem, traumatem či nadměrným pocením. Klinický obraz, zejména tvorba puchýřů, se zlepšuje věkem. U pacientů s SEI na rozdíl od EI chybí neonatální erytrodermie a není přítomné palmoplantární postižení.(12) Histologický obraz s nálezem hyperkeratózy, akantózy a epidermolytických změn je podobný EI, nicméně u SEI tyto změny zasahují pouze do spinózní a granulární vrstvy epidermis (u EI je zasažena i střední dermis). Vzhledem k podobnému klinickému a histologickému obrazu sehrává důležitou roli v diagnostice a odlišení těchto příbuzných jednotek zejména genetické vyšetření.
Anulární epidermolytická ichtyóza je považována za fenotypovou variantu EI s autosomálně dominantním typem dědičnosti. První případ byl publikován v roce 1992,(14) v současné době je tímto fenotypem postiženo celkem 7 rodin.(15) Jedinci se po narození prezentují bulózní ichtyózou a v dalším vývoji hyperkeratózou ve flexurálních oblastech. Charakteristickým projevem je intermitentní vznik anulárních a polycyklických, erytematózních a šupících se plaků na trupu a proximálních částech končetin.(16) Histopatologický obraz a genetický podklad je shodný s EI (Tab. 2).

Terapie hereditárních ichtyóz

Péče o jedince s vrozenou ichtyózou je mezioborová. Závažné formy ichtyóz si vyžadují intenzívní novorozeneckou péči s prevencí a léčbou sekundárních komplikací, zejména infekcí. Cílem dermatologa je eliminace šupění a hydratace kůže. Doporučují se denní koupele k mechanickému odloučení hyperkeratóz, do koupele se může přidávat hydrogenuhličitan sodný, kukuřičný, pšeničný či rýžový škrob. Olejové koupele můžou vézt k okluzi a bakteriální proliferaci, proto nejsou vhodné. Důležitá je pravidelná aplikace emoliencií, keratolytik (urea, k. salicylová, k. mléčná) či látek, které normalizují abnormální proliferaci keratinocytů (retinoidy, kalcipotriol, dexpantenol). U novorozenců a malých dětí je léčba omezena pouze na emoliencia, vzhledem ke zvýšenému riziku absorpce místních léčiv. V refrakterních oblastech můžou léčbu zefektivnit okluzívní obvazy. V těžších případech je nutná systémová léčba retinoidy, přičemž nejčastěji užívaným je acitretin v dávce 0,5–1 mg/kg/ den.(3) Léčba vyžaduje monitorování laboratorních parametrů, zejména jaterních enzymů a lipidogramu, při prolongované léčbě také sledování kostního růstu. Dle recentních doporučení není nutné provádět rutinní rtg kostí, pouze selektivně u symptomatických pacientů s atypickými bolestmi kostí.(16) Opatrnosti je třeba také u žen ve fertilním věku vzhledem k teratogenicitě. Alternativu k retinoidům představují RAMBAs = retinoid acid metabolism blocking agents, které zvyšují endogenní hladiny k. retinové.(17) Tyto léky se v klinických studiích zdají být efektivnější a lépe tolerované pacienty ve srovnání s acitretinem.(18)

Genetické poradenství a prenatální diagnostika

Postiženým rodinám by mělo být nabídnuto genetické poradenství, které ozřejmí povahu onemocnění, typ dědičnosti a další riziko pro potomky. Prenatální diagnostika umožní odhalit případné postižení plodu, čímž nabízí rodičům také možnost volby interrupce. Odběr fetální DNA se provádí pomocí amniocentézy v 15.–20. týdnu nebo biopsií choria (CVS=chorion villi sampling), která se může provádět již od 11. týdne. Z rozvíjejících se neinvazívních metod je variantou analýza volné fetální DNA v mateřské cirkulaci či 3D ultrasonografie.(19) V případě, že se v budoucnu stane genová terapie dostupnou metodou v léčbě vrozených ichtyóz, umožní právě prenatální diagnostika její včasnou aplikaci.

Ichtyózy v českém písemnictví

První popis ichtyózy byl publikován v roce 1959 Hanákem a Raškou v České pediatrii, první publikace v Česko-slovenské dermatologii autorů Kadlece a Jordy se objevila o čtyři roky později. Naopak poslední článek věnovaný tématu vrozené ichtyózy byl uveřejněn v Česko-slovenské dermatologii Vosmíkem v roce 1979. Od té doby vyšlo jen pět prací v jiných českých časopisech.(20) Prohlášení: autorka bez střetu zájmů.

Literatura

1. OJI, V., TADINI, G., AKIYAMA, M., et al. Revised nomenclature and classification of inherited ichthyoses: results of the First Ichthyosis Consensus Conference in Soreze 2009. J Am Acad Dermatol, 2010, 63, p. 607–641 2. TRAUPE, H., FISHER, J., OJI, V. Nonsyndromic types of ichthyoses – an update. J Dtsch Dermatol Ges, 2013, Oct 11. doi: 10.1111/ddg.12229.
3. RODRIQUEZ-PAZOS, L., GINARTE, M., VEGA, A., TORIBIO, J. Autosomal recessive congenital ichthyosis. Actas Dermosifiliogr, 2013, 104, p. 270–284.
4. PIGG, M., GEDDE-DAHL, T. Jr., COX, D., et al. Strong founder effect for a transglutaminase 1 gene mutation in lamellar ichthyosis and congenital ichthyosiform erythroderma from Norway. Eur J Hum Genet, 1998, 6, p. 589–596.
5. FARASAT, S., WEI, MH., HERMAN, M., et al. Novel transglutaminase-1 mutations and genotype-phenotype investigations of 104 patients with autosomal recessive congenital ichthyosis in the USA. J Med Genet, 2009, 46, p. 103–111.
6. RAJPOPAT, S., MOSS, C., MELLERIO, J., et al. Harlequin ichthyosis: a review of clinical and molecular findings in 45 cases. Arch Dermatol, 2011, 147, p. 681–686.
7. SCOTT, CA., RAJPOPAT, S., DI, WL. Harlequin ichthyosis: ABCA12 mutations underlie defective lipid transport, reduced protease regulation and skin-barrier dysfunction. Cell Tissue Res, 2013, 351, p. 281–288.
8. HAFTEK, M., CAMBAZARD, F., DHOUAILLY, D., et al. A longitudinal study of a harlequin infant presenting clinically as non-bullous congenital ichthyosiform erythroderma. Br J Dermatol, 1996, 135, p. 448–453. 9. VAHLQUIST, A., BYGUM, A., GANEMO, A., et al. Genotypic and clinical spectrum of self-improving collodion ichthyosis: ALOX12B, ALOXE3, and TGM1 mutations in Scandinavian patients. J Invest Dermatol, 2010, 130, p. 438–443.
10. MAZEREEUW-HAUTIER, J., AUFENVENNE, K., DERAISON, C., et al. Acral self-healing collodion baby: report of a new clinical phenotype caused by a novel TGM1 mutation. Br J Dermatol, 2009, 161, p. 456–463.
11. HACKETT, BC., FITZGERALD, D., WATSON, RM., et al. Genotype-phenotype correlations with TGM1: clustering of mutations in the bathing suit ichthyosis and self-healing collodion baby variants of lamellar ichthyosis. Br J Dermatol, 2010, 162, p. 448–451.
12. GUTIERREZ, JA., HANNOUSH, ZC., VARGAS, LG., et al. A Novel non-sense Mutation in Keratin 10 Causes a Familial Case of Recessive Epidermolytic Ichthyosis. Mol Genet Genomic Med, 2013, 1, p. 108–112.
13. CERVANTES, T., PHAM, C., BROWNING, JC. Superficial epidermolytic ichthyosis: a report of two families. Pediatr Dermatol, 2013, 30, p. 469–472.
14. SAHN, EE., WEIMER, CE Jr., GAREN, PD. Annular epidermolytic ichthyosis: a unique phenotype. J Am Acad Dermatol, 1992, 27(2 Pt 2), p. 348–355.
15. NAIK, NS. Annular epidermolytic ichthyosis. Dermatol Online J, 2003, 9, p. 4.
16. ORMEROD, AD., CAMPALANI, E., GOODFIELD, MJ; BAD Clinical Standards Unit. British Association of Dermatologists guidelines on the efficacy and use of acitretin in dermatology. Br J Dermatol, 2010, 162, p. 952–963.
17. VERFAILLE, CJ., BORGERS, M., Van STEENSEL, MA. Retinoic acid metabolism blocking agents (RAMBAs): a new paradigm in the treatment of hyperkeratotic disorder. J Dtsch Dermatol Ges, 2008, 6, p. 355–364.
18. VERFAILLE, CJ., VANHOUTTE, FP., BLANCHET-BARDON, C., et al. Oral liarozole vs. acitretin in the treatment of ichthyosis: a phase II/III multicentre, double-blind, randomized, active-controlled study. Br J Dermatol, 2007, 156, p. 965–973.
19. BONGAIN, A., BENOIT, B., EJNES, L., LAMBERT, JC., GILLET, JY. Harlequin fetus: three-dimensional sonographic findings and new diagnostic approach. Ultrasound Obstet Gynecol, 2002, 20, p. 82–85.
20. www.pubmed.org/ichthyosis and czech.

**

Tab. 1 Nový konsenzus klasifikace ichtyóz, 2009(1)

formy
• běžné ichtyózy
ichthyosis vulgaris
recesivní X-vázaná ichtyóza (nonsyndromická)
• ARCI
major formy
harlequin ichtyóza (HI)
lamelární ichtyóza (LI)
ichtyoziformní kongenitální erytrodermie (CEI)
minor formy
self-healing collodion baby (SHCB)
acral self-healing collodion baby
bathing suit ichthyosis (BSI)
• keratinopatické ichtyózy
major formy
epidermolytická ichtyóza (EI)
superficiální epidermolytická ichtyóza (SEI)
minor formy
anulární epidermolytická ichtyóza
autosomálně recesivní epidermolytická ichtyóza
Curth-Maclin ichtyóza
epidermolytický névus
• další formy
lorikrinkeratoderma
erythrokeratoderma variabilis
peeling skin syndrom
kongenitální retikulární ichtyoziformní erytrodermie
KLICK syndrom

Syndromické formy
• X-vázané ichtyózy
recesivní X-vázaná ichtyóza (syndromická)
folikulární ichtyóza, alopecie a fotofobie (IFAP) syndrom
Conradiho-Hünermannův-Happleův syndom
• autosomální ichtyózy
kožní poruchy
Nethertonův syndrom
ichthyosis-hypotrichosis syndrom
ichthyosis-sclerosing cholangitis syndrom
trichothiodystrofie
neurologické poruchy
Sjögrenův-Larssonův syndrom
morbus Refsum
MEDNIK syndrom
poruchy s fatálním průběhem
morbus Gaucher, typ 2
multiple sulfatase deficiency
CEDNIK syndrom
ARC syndrom
další
KID syndrom
Chanarinův-Dorfmanův syndrom
ichthyosis prematurity syndrom

Tab. 2 Přehled jednotlivých typů ichtyóz

Prevalence Dědičnost Začátek
ichthyosis vulgaris 1 : 100 SD 1.–2. rok
X-vázaná ichtyóza 1 : 400 XR od narození –
1. rok
lamelózní ichtyóza (LI) 1 : AR od narození
200 000 –
300 000
kongenitální ichtyoziformní AR od narození
erytrodermie
(CEI)
harlequin ichtyóza (HI) vzácná AR od narození
self-healing collodion vzácná AR od narození
baby (SHCB)
acral self-healing vzácná AR od narození
collodion baby
bathing suit ichthyosis vzácná AR od narození
(BSI)
epidermolytická ichtyóza vzácná AD od narození
(EI) (AR)
superficiální epidermolytická vzácná AD od narození
ichtyóza (SEI)
anulární epidermolytická vzácná AD od narození
ichtyóza

Kožní symptomy Mutace
trup, extenzory, dlaně a plosky filagrin
jemné, světlé šupiny
trup, extenzory, flexory steroidsulfatáza
velké, tmavé šupiny
celé tělo TGM1, ALOX12B,
collodion baby › velké, tmavé, ALOXE3,
polygonální, hrubé šupiny NIPAL4,
celé tělo CYP4F22,
collodion baby › erytrodermie, jemné, ABCA12
světlé šupiny
celé tělo ABCA12
rozpolíčkované hyperkeratózy, hluboké
fisury, deformity (vzácně collodion
baby)
collodion baby › mírná ichtyóza, TGM1, ALOXE3,
anhidróza, intolerance tepla v dospělosti ALOX12B
kolodiová membrána na akrech TGM1
končetin › kompletní vyhojení
collodion baby › velké, tmavé, lamelární TGM1
šupiny, trup a proximální části končetin
erytrodermie, puchýře, eroze › tmavé KRT1, KRT10
hyperkeratózy, trup, flekční distribuce, (u AR – KRT10)
dlaně, plosky
hyperkeratózy, puchýře, deskvamace, KRT2
flekční distribuce
hyperkeratózy, puchýře › anulární, KRT1, KRT10
polycyklické, erytematózní, šupící se
plaky, trup a proximální části končetin

O autorovi| MUDr. Martina Džambová, MUDr. Zuzana Sečníková, prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc. Univerzita Karlova v Praze, 2. lékařská fakulta a Nemocnice Na Bulovce, Dermatovenerologická klinika e-mail: martina.dzambova@gmail.com

Obr. Kongenitální ichtyóza
Obr. Ichthyosis lamellosa
Obr. Ichthyosis lamellosa, mutace v genu ALOX12B, ALOXE3
Obr. Palmoplantární keratodermie u pacienta s lamelózní ichtyózou

1)
R
Ohodnoťte tento článek!