HPV a karcinom orofaryngu z pohledu onkologa

Souhrn

Lidský papilomavirus hraje významnou roli ve vývoji podskupiny karcinomu hlavy a krku. Tato podskupina orofaryngeálních karcinomů má odlišné klinické a laboratorní vlastnosti. Je častá u osob bez tradičních rizikových faktorů jako kouření a alkohol. Roční výskyt karcinomů hlavy a krku, které mají vztah k HPV, se v posledních letech v USA i Evropě zvyšuje. Jelikož tyto nádory – na rozdíl od karcinomů HPV negativních – mají lepší prognózu, mohli by vybraní pacienti být ušetřeni intenzívní a toxické léčby. Budoucí studie by měly inkorporovat HPV jako determinantu a hledat léčebné postupy pro pacienty vysokého rizika, kteří potřebují intenzifikaci léčby, a pacienty středního nebo nízkého rizika, kteří mohou být léčeni s menší intenzitou pro zlepšení tolerability a bez ohrožení zhoršení přežití.

Klíčová slova

karcinomy oblasti hlava/ krk
karcinom orofaryngu
papilomavirus

Summary

Mechl, Z. HPV and cancer of the oropharynx – a clinical oncologist’s point of view The human papillomavirus plays an important role in the development of a subset of head and neck carcinomas. This subset of oropharyngeal cancers has distinguishing clinical and laboratory features, and it is particularly common in individuals who lack the ‘traditional’ risk factors of tobacco and alcohol abuse. The annual incidence of HPV related head and neck cancers has been increasing in the USA and Europe in recent years. As HPV associated head and neck cancers generally have a better prognosis as compared with stage-matched HPV negative ones, selected patients could be spared some of the intensive and toxic treatment modalities. Future trials should incorporate the HPV status as a risk determinant and focus on developing different treatment modalities for high-risk patients in need of therapy intensification, and for low- and intermediaterisk patients needing treatment de-intensification to improve tolerability without compromising survival.

Keywords head and neck carcinomas
cancer of the oropharynx
papillomavirus

Díky realizaci preventivní vakcinaci karcinomu čípku je v současné době věnováno této problematice mnoho pozornosti a informace o jiné infekci zapříčiněné lidským papilomavirem (HPV), především karcinomu orofaryngu, jsou tak trochu v pozadí. Nádory oblasti hlava/ krk představují různé nádory, ale zájem je zaměřen především na spinocelulárn
í karcinom dutiny ústní, orofaryngu, hypofarygu, laryngu, nazofaryngu a sinonazálního traktu. Orofarynx představuje bázi jazyka, tonzily, měkké patro a zadní stěnu faryngu, má neobyčejně bohatou lymfatickou síť, což je jedna z příčin toho, že 15–75 % pacientů se prezentuje již s postižením lymfatických uzlin.

Incidence

HPV způsobuje epidemiologicky a klinicky odlišnou formu orofaryngeálního karcinomu. HPV+ karcinomy mají rizikové faktory spojené se sexuálními praktikami, zatímco HPV- jsou spojeny s kouřením a alkoholem. V roce 2008 bylo karcinomy oblasti hlava/krk celosvětově postiženo více než 650 000 pacientů, z toho 350 000 zemřelo.(1) V USA výskyt nádorů oblasti hlava/krk, které nemají kauzální vztah s HPV infekcí, výrazně klesá, příčinou je dle Gillisonové lepší léčba a efekt protikuřácké kampaně. V Evropě bylo v témže roce zjištěno 91 900 nových případů a 41 700 úmrtí.(2) Syrjänen upozorňuje, že tyto hodnoty jsou vyšší než pro karcinom cervixu. Že nedošlo k podobnému poklesu jako v USA, vysvětluje Licitrová především neúspěchem protikuřáckých kampaní. Výskyt karcinomů oblasti hlava/krk, které mají příčinný vztah k HPV infekci, se jak v USA, tak v Evropě během posledních 20 let výrazně zvýšil, zvláště u mladých lidí. Chaturvedi varuje, že pokud nebudou včas zavedena patřičná preventivní a léčebná opatření, vzestup nabude charakteru epidemie. HPV+ karcinomy orofaryngu ve srovnání s HPV- mají rozdílnou epidemiologickou a molekulární charakteristiku, následné rozdílné biologické chování a klinické výsledky. Zvyšující se incidence a zlepšení přežití jsou hypoteticky spojovány se zvyšujícím se podílem HPV na počtu orofaryngeálních karcinomů. Chaturvedi a spol. ověřili, že změny v incidenci a přežití orofaryngeálních karcinomů v USA jsou způsobeny infekcí HPV.(3) Zatímco HPV prevalence u karcinomů orofaryngu v letech 1983–1900 byla 16,3, v letech 2000–2004 byla již 72,7%! S tím ale souviselo i výrazné zlepšení délky přežití.
V roce 2011 Chaturvedi uvádí, že 60–70 % karcinomů orofaryngu je HPV+.
Licitrová v r. 2009 referovala o výskytu a přežití karcinomů hlavy a krku spojených s výskytem HPV v 15 evropských zemích.(4) Do analýzy bylo zahrnuto 29 265 dospělých osob, diagnostikovaných v letech 1988–2002. Výskyt HPV+ a – byl 3,8 vs. 2,5 na 100 000 osob. Údaje o zvyšující se incidenci přicházejí z celé řady dalších zemí (Švédsko, Finsko, Dánsko, Holandsko, Japonsko, UK a další). Dle informací ze Švédska v období od roku 1980 do roku 2000 došlo v karcinomu orofaryngu k trojnásobnému zvýšení výskytu. Incidence se zvyšuje převážně u mužů mladšího věku.
Informace o incidenci orální HPV infekce jsou méně časté. Nejnovější údaje uvádí Gillisonová v r. 2011. Jako součást studie NHANES (National Health and Nutrition Examination Survey) provedla analýzu 5579 osob ve věku 14–69 let.(5) Orální infekce byla zjištěna u 6,9 %, což by odpovídalo 2,13 miliónu infikovaných osob v USA. Proporce muži/ženy byla 10,1 vs. 3,6 %. Největší prevalence byla u věkové skupiny 30–35 let (3 %) a 60–63 % (11,4 %).
Všechny tyto údaje znamenají pro onkologa nutnost zvýšené informovanosti o tematice HPV, pro cílenou prevenci a optimalizaci léčebné strategie (Tab. 1).(6) Etiopatogeneze

Podobnost mezi genitálním a orálním karcinomem vedla k podezření, že HPV je etiologický faktor obou malignit. Současné údaje prokazují, že HPV je independentní rizikový faktor pro orofaryngeální karcinom, zvláště karcinom tonzily.
HPV je velká skupina virů, které infikují jak kožní, tak slizniční epitelie a mají přísně intraepiteliální infekční cyklus. Asi 15 slizničních typů je vysokého rizika, nejzávažnější jsou HPV16 a 18. Infekce jedním z těchto onkogenních HPV může zapříčinit karcinom čípku. Nádory spojené s HPV postihují i další orgány jako vagina, vulva, anus nebo penis. Asi největším překvapením posledních let byl zvyšující se výskyt HPV pozitivních karcinomů orofaryngu. Kauzální vztah infekce HPV může vést k výrazným změnám v populační epidemiologii nádorů této lokalizace.
HPV pozitivní karcinomy mají zřejmě, na rozdíl od HPV negativních, rozdílnou genetickou charakteristiku a mechanismus patogeneze. Genom některých DNK virů obsahuje geny, které kódují specifické virové proteiny. Tyto proteiny způsobují transformaci infikovaných buněk tím, že modifikují velké skupiny buněčných genů, u některých mění jejich expresi, u jiných funkčně inaktivují nebo degradují jejich produkty. HPV kóduje proteiny E6 a E7, které se podílejí na transformaci hostitelské buňky. Protein E6 inaktivuje nádorový supresor p53, aktivuje telomerázu a integruje s dalšími proteiny. Protein E7 inhibuje nádorový supresor Rb, inaktivuje inhibitory komplexů cyklin/cyklin-dependentní kinázu p21 a p27, inhibuje signální dráhu TGF-ß. Společně se tak proteiny E6 a E7 podílejí na posílení buněčné proliferace, na zvýšení replikační kapacity, na inhibici apoptózy, inhibici terminální diferenciace, změně morfologie, zvýšení genetické instability a na získávání invazívního charakteru. Pro proliferaci HPV pozitivních OSCC (oral squamous cell carcinoma) je nutná trvalá exprese E6 a E7. Represe onkogenů E6 a E7 vede k reaktivaci p53 a Rb nádorových supresorů.(7) Kauzální vztah infekce HPV může vést k výrazným změnám v populační epidemiologii těchto nádorů. Důležitá je úloha proteinu p16, který má funkci nádorového supresoru, p16 je inhibitor cyklin dependentní kinázy a inhibicí Rb fosforylace reguluje transkripční program buněčné proliferace. Ztráta funkce proteinu p16 je připisována kouření. Overexprese p16 i OSCC byla opakovaně popsána u skupiny HPV pozitivních nádorů. Rb působí jako negativní regulátor exprese p16 na úrovní transkripce.(8) Exprese p16 u OSCC definuje podskupinu HPV pozitivních nádorů s příznivou prognózou. Stav HPV v kombinaci s expresí p16 je užitečný pro klasifikaci biologicky odlišných skupin, které mají jiný molekulární fenotyp. Markery HPV infekce mohou upozorňovat na zvýšené riziko OSCC. Norská studie prokázala, že séropozitivita HPV16 znamená více než 14násobné zvýšení rizika výskytu OSCC. Orální HPV infekce a séropozitivita HPV16 upozorňují na možnost OSCC u pacientů, zvláště u nekuřáků a abstinentů. Psyrriová dělí nádory hlavy a krku dle pozitivity HPV a p16 na 3 skupiny:(9) třída I: HPV negativní, p16 nízké – horší prognóza, špatně reagují na terapii, v anamnéze je kouření, časté vysoké stadium TNM;
třída II: HPV pozitivní, p16 nízké – vyšší % místních recidiv, nižší stadium TNM;
třída III: HPV pozitivní, p16 vysoké – lepší přežití, nižší % místních recidiv, nižší stadium T, ale vyšší N, často nekuřáci, histologie nízce diferencovaný karcinom.
Expresi p16 můžeme hodnotit jako velmi senzitivní a specifický marker pro infekci HPV u nádorů hlavy a krku. Vyšetření p16 imunohistochemicky by mělo být prováděno a hodnoceno jako standardní vyšetření i v menších patologických centrech, tvrdí Fischer v říjnu 2011 v Annals of Oncology.(10) To by mohlo umožnit zlepšit léčbu HPV pozitivních OSCC, na rozdíl od těch spojených s konzumací alkoholu a nikotinu. Gillisonová doporučuje stanovovat standardně HPV, zvláště u OSCC p16 imunohistochemicky, HPV in situ hybridizací, HPV16 DNA v plasmě, HPV16 E6 a E7 protilátky v séru.(12) Dle Posnera je hodnocení HPV ve spojení s expresí p16 užitečné pro stanovení prognózy a léčebné rozvahy a mělo by být součástí každé klinické studie jako stratifikační faktor.(9)

Etiologie

Současné údaje prokazují, že HPV je pro karcinomy dutiny ústní a orofaryngu nezávislým rizikovým faktorem. Pro karcinomy orofaryngu, zvláště tonzil, je připisována etiologie HPV až v 60 %. Gillisonová uvádí, že orální infekce HPV16 zvyšuje riziko vzniku karcinomu 15–50krát. Znamená to zvyšující se expozici na orální HPV infekci. Jedním z hlavních důvodů, které vedou ke zvýšené orální infekci HPV, jsou zřejmě změny v sexuálních praktikách. Následek je zvyšující se incidence nádorů spojených s HPV.(11) Jako hlavní příčinu uvádí Gillisonová: • orální sex, • vysoký počet partnerů, • nízký věk prvního sexu, • historie HPV pozitivního anogenitálního karcinomu.
Další rizikové faktory jsou u mužů, jejichž ženy mají in situ nebo invazívní karcinom děložního čípku. Zvýšené riziko je u imunokompromitovaných osob, HIV infekce, abúzu marihuany nebo historie genitálních kondylomat. Na zvýšené riziko OSCC mohou upozornit markery HPV infekce. Norská studie prokázala, že séropozitivita HPV16 znamená vyšší než 14násobné zvýšení rizika výskytu

OSCC.(12)

Z výsledků epidemiologických studií lze vyvodit, že nárůst výskytu nádorů orofaryngu, HPV+, je spojeno se změnou sexuálních praktik. V několika studiích bylo ověřeno, že orální HPV infekce je sexuálně přenosná. Gillisonová tvrdí, že zvýšení HPV+ karcinomů orofaryngu je následkem sexuální revoluce z 60. let. Během těchto let byli mladiství více sexuálně aktivní než dřívější generace, výrazně se snížila doba zahájení sexuálního života, zvýšil se počet sexuálních partnerů a pochopitelně, čím více partnerů, tím vyšší riziko sexuálně přenosné choroby. Výrazně se mění také sexuální zvyky. Nejvyšším rizikem pro HPV infekci orofaryngu je počet partnerů orálního sexu. Doba mezi orální HPV infekcí a vývojem HPV pozitivního karcinomu orofaryngu je 15–30 let, což může znamenat karcinom v 50–60 letech.
Náhlý vzestup výskytu HPV+ karcinomů orofarygu byl skutečně zpozorován v letech 1990–2000, zřejmě jako výsledek mladých lidí participujících na zvýšené sexuální aktivitě v letech 1960–1970. Doba vývoje tedy souhlasí. V multicentrické studii INHANCE bylo sledováno 5642 pacientů s karcinomy hlavy a krku a srovnáno se 6060 zdravými osobami v kontrolní skupině.(13) Riziko vývoje karcinomu orofaryngu bylo spojeno s anamnézou šesti nebo více sexuálních partnerů, čtyř nebo více orálních sexuálních partnerů a pro muže časného zahájení sexu.

Klinika

Profil nemocných s OSCC se v průběhu posledních let mění. V dřívějších letech byla charakteristikou nemocných s OSCC starší osoby, kuřáci, alkoholici, pacienti s různými komorbiditami v nepříliš dobrém stavu. Psyrriová tak profiluje dvě rozdílné skupiny OSCC, které bude nutno hodnotit již při prvním kontaktu s pacientem (Tab. 2).

Prognóza

V řadě prací byla dokumentována lepší prognóza pro HPV pozitivní karcinomy hlavy a krku. Výrazně lépe odpovídají na radio- a chemoterapii. Stav HPV je bez ohledu významný prediktor celkového přežití a DFS pro pacienty s orofaryngeálním karcinomem, na režim použité léčby. Lepší výsledky přežití jsou vysvětlovány molekulární heterogenitou HPV pozitivních karcinomů. Gillisonová uvádí následující vysvětlení:
genom HPV pozitivních nádorových buněk je méně nestabilní,
HPV pozitivní nádorové buňky trpí hypoxií a mohou být snadněji uvedeny do apoptózy,
léčba podporuje místní imunitu namířenou proti HPV,
důležitá je rovněž přítomnost wild-type p53,
většinou se jedná o mladší pacienty v dobrém stavu bez závažných komorbidit. Analýza vlivu stavu HPV na přežití byla provedena například ve studii ECOG 2399, kde byli pacienti léčeni indukcí paklitaxel a karboplatina, následované chemoradioterapií s paklitaxelem, HPV byl stanovován kombinací ISH a PCR. 40 % ze všech nádorů hlava/krk a 63 % orofaryngeálních bylo pozitivních. Za 39 měsíců měli pacienti s HPV+ karcinomy zlepšené celkové přežití, 73% redukci rizika progrese a 64% redukci rizika úmrtí ve srovnání s HPV negativními pacienty. (14) Posner doporučuje, aby nyní v klinických studiích byla prováděna vždy stratifikace léčby podle stavu HPV.

Detekce HPV

Hodnocení prevalence HPV infekce u pacientů s nádory hlava/krk je komplikována variacemi metod používaných k detekci HPV DNK, jako in situ hybridizace (ISH) specifická pro typ HPV nebo PCR k určení reakce polymerázového řetězce a určení biomarkerů jako p16. Hodnoty HPV se značně liší, díky faktorům jako charakter vzorku (formalin, parafin), orální stěr, citlivost použité metody, pokrytí HPV genotypů v použitém testu. V současné době neexistuje shoda o nejvhodnější metodě pro detekci HPV, proto, jak uvádí Gillisonová, jsou rozdíly od 0 do 100 %. Metaanalýza 4852 bioptických vzorků ze 62 studií převažovala ISH v 34,5 %.(14) Řada studií v současné době dokumentuje výskyt karcinomů ve spojení s HPV, pro orofarynx 60–70 % v USA i Evropě.(15, 16, 17) Jasný vztah byl určen zvláště mezi HPV16 a vývojem orofaryngeálního karcinomu.

HPV a jeho dopad na léčebnou rozvahu karcinomů orofaryngu

Údaje z klinických studií ukazují, že HPV+ karcinomy orofaryngu mají výrazně delší přežití než HPV– karcinomy, jako výsledek lepší lokoregionální kontroly. V Tab. 3 je uvedeno srovnání přežití HPV pozitivních a negativních nádorů hlavy a krku v klinických studiích.
Zachování kvality života a funkce orgánů je velmi důležité, zvláště když zvážíme, že postižení jsou převážně mladší pacienti. Musí být zvažována méně intenzívní léčba, která ale neovlivní přežití. Pacienti s HPV– mají špatnou prognózu a vyžadují více intenzívní léčbu, což ovšem také znamená větší toxicitu.
O deintenzifikaci existuje hodně diskusí k minimalizaci následků léčby u mladších pacientů. Má být redukována celková dávka radioterapie, je chemoradioterapie nutná, nestačila by pouze radioterapie? Co víme o HPV:
nádory HPV+ mají lepší prognózu,
lépe odpovídají na chemoterapii a radioterapii,
léčebná odpověď odvisí spíše od stavu HPV než od použité léčebné metody,
HPV pozitivní jsou většinou mladší pacienti, v dobrém celkovém stavu. Chemoradioterapie s cisplatinou, standardní léčebný postup místně pokročilých karcinomů orofaryngu, má výraznou toxicitu, až 40 % pacientů nedokončí plánovaný režim – převážně pro nefro- nebo ototoxicitu. Je tedy otázkou, zda je nutné u pacientů HPV+ použít terapii s maximální intenzitou. Otázka je během posledních let pravidelně diskutována na většině odborných jednání. Přední odborníci, účastníci panelu na konferenci ve Stockholmu a v Římě, 2011 (Ang, Lefebre, Vermorken, Gregoire, Bourhis, Dietz), se shodli na tom, že pacienti s karcinomem orofaryngu, HPV+, p16+ a nekuřáci by měli být léčeni jinak, méně intenzívní léčbou. Jakou ale, to již jasně řečeno nebylo. Pouze radioterapie byla shledána jako nedostatečná, jednou z možností se ukazuje nahrazení cisplatiny cetuximabem, který má stejnou protinádorovou aktivitu, ale jinou toxicitu. Bude však třeba vyčkat studií fáze III (RTOG 1016), která by to jednoznačně prokázala.
Závěry panelu:
U všech nemocných s karcinomem orofaryngu má být standardně vyšetřován HPV a vyhodnocován výsledek klasické léčby.

Stav HPV má být inkorporován jako stratifikační faktor v klinických studiích pacientů s orofaryngeálním karcinomem.
U nemocných HPV+, p16+, nekuřáků především vyčkat výsledků randomizovaných studií (RTOG 1016, RTOG 0920). Na pracovištích, která mají patřičné předpoklady zahájit u místně pokročilých orofaryngeálních karcinomů podání kombinace cetuximab + radioterapie.
Tato kombinace byla doporučena v režimu dle Vermorkena, tj. 2–3 cykly cetuximabu, zhodnocení stavu, pro pacienty, kteří pozitivně zareagují, dále pokračují režimem dle Bonnera, u nereagujících přejít na klasickou chemoteradioterapii s cisplatinou.

Vakcíny

Potenciální role profylaktické a terapeutické vakcinace proti HPV typům 16 a 18 se diskutuje. Po úspěchu profylaktické vakcinace u karcinomu cervixu se táže Chaturvedi, proč by nemělo být dosaženo stejného efektu i u karcinomů orofaryngu, způsobených stejným virem? Gillisonová komentuje v listopadu 2011 současnou situaci. Vakcína bude zcela jistě konečné řešení redukce incidence HPV infekce u karcinomu orofaryngu. (18) Je třeba ještě dodat, že by významně pomohla široká informovanost veřejnosti o příčinách této infekce.

Závěr

HPV+ karcinomy hlavy a krku, zvláště orofaryngu, jsou novou biologickou entitou. HPV infekce je spojována s lepšími léčebnými výsledky, i když příčina lepších výsledků není zcela jasná. Je třeba vyšetřovat všechny nádory orofaryngu na HPV a p16. Jejich identifikace může být nápomocná při výběru vhodné nové účinné, ale méně toxické terapie pro skupinu těchto pacientů.

Prohlášení autora o spolupráci s farmaceutickými firmami: přednášející – MERCK.

Literatura

1. SYRJÄNEN, S. The role of human papillomavirus infection on head and neck cancers. Ann Oncol, 2010, 21, p. 43–45.
2. SPECENIER, P., VERMORKEN, JB. Cetuximab in the treatment of squamous cell carcinoma of the head and neck. Expert Rev Anticancer Ther, 2011, 11, p. 511–524. 3. CHATURVEDI, AK., ENGELS, EA., PFEIFFER, RM., et al. Human papillomavirus and rising oropharyngeal cancer incidence in the United States. J Clin Oncol, 2011, 29, p. 1–8.
4. LICITRA, L., ZIGON, G., GATTA, G., et al. Human papillomavirus in HNSC: European epidemiologic perspectives. Hematom Oncol Clin North Am, 2008, 22, p. 1143–1115.
5. GILLISON, M., BROUTIAN, T., PICKARD, R., et al. Prevalence of Oral HPV infection in the United States,2009–2010. Presentation, NHI Congress, 2012, Jan 26.
6. CHATURVEDI, AK. HPV and incidence trends for head and neck cancer. Presentation, HPV and Cancer. Amsterdam, 2011.
7. GILLISON, M. Human papillomavirus and oropharyngeal cancer. New Engl J Med, 2007, 357, p. 1157–1158. 8. RISCHIN D., YOUNG, RJ., FISCHER, R., et al. Prognostic significance of p16 and human papillomavirus in patients with oropharyngeal cancer related on TROG 0202. J Clin Oncol, 2010, 28, p. 4142–4128 .
9. PSYRRI, A., BOUTATI, E., KARAGEDORGOPOULOU, S. Human papillomavirus in head and neck cancers: biology, prognosis, hope of treatment and vaccines. Anti-Cancer Drugs, 2011, 22, p. 586–590.
10. FISCHER, CA., KAMPMAN, M., ZLOBEC, I., et al. p16 expression in oropharyngeal cancer: its impact on staging and prognosis compared with the conventional clinical staging parameters. Ann Oncol, 2010, 21, p. 1961–1966.
11. GILLISON, M. HPV and prognosis for patients with oropharyngeal cancer. Eur J Cancer, 2009, 45, p. 383–385.
12. LASSEN, P., ERIKSEN, JG., HAMILTON-DUTOIT, S., et al. Effect of HPV associated p16 expression on response to radiotherapy and survival in squamous cell carcinoma of the head and neck. J Clin Oncol, 2009, 27, p. 1992–1998.
13. TRIBIUS, S., IHLOFF, AS., RIECKMANN, T., et al. Impact of HPV status on treatment of squamous cell cancer of the oropharynx: what we know and what we need to know. Cancer Letters, 2011, 304, p. 71–79.
14. FAKHRY, C., WESTRA, MI., LI, A., et al. Improved survival of patients with human papilloma virus positive head and neck squamous cell carcinoma in a prospective clinical trial. J Natl Cancer Inst, 2008, 100, p. 261–269. 15. ANG, J. Role of HPV in oropharyngeal cancer. CME, 2009.
16. GILLISON, M. Evolving treatment paradigma in the management of oropharyngeal cancer. The Lancet Conference: HPV and Cancer, Amsterdam, Nov. 12, 2010.
17. KLOZAR J. Komentář k článku: Optimalizace terapeutického poměru u nádorů hlavy a krku. Lancet Oncol CZ, 2010, 9, s. 297–298.
18. GILLISON, M. Role for HPV vaccines in HPV-positive oropharyngeal cancer? J Clin Oncol Published, online Oct 3, 2011.

Tab. 1 Trendy incidence karcinomů hlavy/krku podle etiologie(6)
HPV-U HPV-R HPV-R
zvýšení stabilní/pokles
stabilní/pokles HPV tabák
zvýšení HPV – tabák (?) tabák
HPV-U: HPV unrelated sites – (dutina ústní)
HPV-R: HPV related sites – (orofarynx)

Tab. 2 HPV+ a HPV– karcinomy hlavy a krku jsou dvě rozdílná onemocnění
HPV pozitivní HPV negativní
anatomická lokalizace orofarynx ostatní lokalizace
histologie bazaloidní keratinizující
věk mladší starší
pohlaví 3 : 1 muži 3 : 1 muži
PS výborný špatný
rizikové faktory sexuální praktiky alkohol/kouření
kofaktory marihuana, dieta, hygiena
imunosuprese
výskyt zvyšující snižující
přežití zlepšené horší
Psyrri A. HPV and Cancer, Amsterdam 2010

Tab. 3 Přežití podle stavu HPV
Režim Studie Doba sledování (roky)
indukce + CRT ECOG 2
CRT TROG 22 2
CRT RTOG 0129 3
indukce + CRT TAX 324 5
RT DAHANCA5 5

HPV pozitivní (%) HIV negativní (%) p
95 62 0,005
94 77 0,005
79 46 0,002
93 35
<
0,001
62 26 0,003

RT – radioterapie, CRT – chemoradioterapie

O autorovi| MUDr. Zdeněk Mechl, CSc. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Brno, Interní hematologická a onkologická klinika e-mail: zdenekmechl@atlas.cz

Ohodnoťte tento článek!