Interna a její děti

Nějak se přihodilo, že sedím u počítače a mám napsat úvodník (nebo editorial, aby to znělo více vznešeně) k výběru krásných článků, které připravili vynikající autoři na zajímavá a potřebná témata z několika různých oborů. Oborů, které vzešly ze široké základny interny, aby získaly samostatnost, ale současně zůstaly se všeobecnou internou pevně a neoddělitelně spojeny. O tomto pevném spojení svědčí i příležitost, při které vzniká toto speciální číslo Postgraduální medicíny, Výroční sjezd České internistické společnosti ČLS JEP. Ten je v posledních letech pravidelně organizován jako přehledný souhrn nejdůležitějších témat vnitřního lékařství ve spolupráci s více než 20 odbornými společnostmi, jejichž bohatá a košatá koruna vyrůstá z pevných kořenů a kmene všeobecné interny. Samozřejmě že každého napadne – proč tedy nejsou zařazeny články ze všech oborů, proč jich je jen deset? To mě samozřejmě mrzí také. Ale limity stránek supplementa jsou nepřekročitelné a byla by škoda, kdyby se autoři museli drasticky omezovat na „miničlánky“ v rozsahu třeba jen tří stran. Když jsme s paní doktorkou Luňákovou (oni si redaktoři často raději v klidu pracují v anonymitě a odpovědnost pak padá jen na autory a editory, takže hezky veřejně, ať se ví, kdo za co zodpovídá) vybírali články pro tuto speciální přílohu Postgraduální medicíny, nebylo to vůbec lehké. Skoro v každém „podoboru“ interny se totiž odehrálo něco významného, zajímavého a užitečného pro praxi. Některé oblasti by si navíc možná zasloužily články dva či tři. Ale co dělat, některá témata snad spatří světlo světa, doufejme, při příležitosti kongresu České internistické společnosti v Praze až příští rok. Ale zpátky k tématu: Píši úvodní článek. Co se ale má v takovém úvodníku napsat? Standardní asi je okomentovat články, které jsou čtenáři předloženy, podtrhnout to, co považujeme za nejdůležitější, a pochválit (popřípadě uměřeně zkritizovat) autory za to, jak se zhostili svého úkolu. K tomu se však v tomto případě opravdu necítím kvalifikován. Jsem internista, především všeobecně orientovaný (i když přeci jen s užším vztahem ke kardiologii), a jako takový nemohu polemizovat (ani odpovědně hodnotit jejich práce) s nejrenomovanějšími odborníky české hematologie, revmatologie, onkologie i dalších oborů. Tak si to zjednoduším. V prvé řadě se sluší poděkovat. Já děkuji již tradičně nejdříve čtenářům za to, že najdou v komplikovaném medicínském životě energii, chuť i čas k přečtení něčeho nového (asi bychom to již nějak do penze „překlepali“ s tím, co jsme kdysi zaslechli na fakultě? -no právě vy asi ne, takže za to opravdu velký dík). Samozřejmě další poděkování patří autorům, redakci časopisu a nepochybně i sponzorům, bez nichž by publikace nevznikla. A teď přání. Našemu supplementu přejme dlouhý život (ať je aktuální alespoň do podzimu příštího roku, kdy vyjde nové), přejme mu, ať neskončí mezi mnoha nevyžádanými tiskovinami, kterými jsme všichni pravidelně „obšťastňováni“ (a které často nerozlepené končí v odpadkových koších). Přejme mu, ať v něm hledají informace mladí kolegové, kteří se snaží připravovat k atestaci navzdory nepřehledné džungli předpisů a měnícího se systému postgraduálního vzdělávání, stejně jako kolegové s mnoha lety praxe, kteří aktuální novinky využijí u svých nemocných. Interně přejme, aby si jako základní obor zachovala svůj význam a dokázala být i v budoucnosti skutečnou matkou oborů z ní vzešlých. A tyto obory ať jí dělají radost svým rozvojem jako úspěšné děti, které ale vždy budou vědět, kde je jejich základ. Nám všem pak hodně sil, zdraví i štěstí do každodenního boje v ambulancích, na klinických odděleních, v laboratořích i přednáškových sálech v době krásné, ale někdy (možná zbytečně) složité. Věřím, že naše supplementum do tohoto hektického života přinese nám všem alespoň trochu pohody. Krásné čtení

Ohodnoťte tento článek!