Nemocní byli randomizováni do tří skupin: první byla léčena PAD a bifázickým inzulínem aspartem dvakrát denně, druhá PAD a rychle účinkujícím inzulínem aspartem podávaným před jídlem a třetí skupina byla léčena PAD a bazálním inzulínem detemirem jednou denně. Podle potřeby byla léčba sulfonylureou zaměněna za další typ inzulínu.
Po třech letech se ukázalo, že mediány hodnot glykovaného hemoglobinu (H b A 1 c) sice byly srovnatelné ve všech třech skupinách, ale ve skupině léčené bifázickým inzulínem bylo méně nemocných s H b A 1 c pod 6,5 % (32 % oproti 45 % nemocných s prandiálním inzulínem a 43 % s bazálním inzulínem). Hypoglykémie byly nejčastější ve skupině s prandiálním inzulínem, stejně jako byl v této skupině zaznamenán nejvyšší nárůst hmotnosti. Zdá se tedy, že pro diabetiky 2. typu je nejvhodnější k PAD přidat bazální inzulín.
New Engl J Med, 2009, 361, p. 1736–1747