Kognitivní a behaviorální příznaky Parkinsonovy nemoci

Souhrn

Kognitivní a behaviorální příznaky jsou řazeny k tzv. non-motorickým příznakům Parkinsonovy nemoci. Kognitivní poruchy se rozvíjejí v důsledku přirozené progrese onemocnění, kdy dochází k šíření „Lewy body“ patologie do oblasti mozkového kortexu. K jejich manifestaci dochází v pokročilé fázi onemocnění. K rozvoji behaviorálních příznaků může docházet v kterékoli fázi onemocnění. Podstata jejich rozvoje není zatím přesně objasněna. Hlavní role je přisuzována účinku dopaminergních preparátů, které díky svým farmakodynamickým vlastnostem ovlivňují aktivitu dopaminových receptorů v mozkových strukturách zapojených v tzv. systému odměny, v němž má přirozeně důležitou úlohu dopamin.

Klíčová slova Parkinsonova nemoc • kognitivní příznaky • behaviorální poruchy • poruchy kontroly impulzů • dopaminový dysregulační syndrom

Summary

Mensikova, K. Cognitive and behavioral symptoms of Parkinson’s disease Cognitive and behavioural symptoms are classified among the non-motoric symptoms of Parkinson’s disease. Cognitive disorders develop as a result of natural progression of the disease, when the “Lewy body” pathology spreads into the brain cortex. It manifests in advanced stages of the disease. Behavioural symptoms can develop in any stage of the disease. The basis of their development is not fully understood. The main role is assumed to be played by dopaminergic preparations, which thanks to their pharmacodynamic characteristics influence the activity of dopamine receptors in the brain structures involved in the “reward” system, where dopamine plays a crucial role.

Key words Parkinson’s disease • cognitive symptoms • behavioural disorders • impulse control disorders • dopamine dysregulation syndrome

Parkinsonova nemoc (PN), podle MKSN-10 kód G20, je klinicky definována pomocí diagnostických kritérií United Kingdom Parkinson´s Disease Brain Bank (UK-PDBB) jako nozologická entita, jejíž základní charakteristikou by měla být tetráda dominantních příznaků – bradykineze, rigidita, tremor a posturální instabilita, anebo kombinace bradykineze s alespoň jedním z ostatních symptomů. K rozvoji těchto příznaků dochází primárně na základě degenerace melaninových neuronů substantia nigra, a následné progredující nigrostriatální denervace.
V posledním desetiletí došlo ke změně pohledu na klinickou manifestaci PN. Základní tetráda symptomů – bradykineze, třes, rigidita a posturální nestabilita, jež jsou projevem postižení substantia nigra neurodegenerativním procesem, tvoří jenom zlomek klinické symptomatologie. Klinickopatologické studie ukazují, že patologický proces postihující substantia nigra začíná již 4–7 let před manifestací klasických motorických symptomů.(1). Toto postižení substantia nigra je jednak předcházeno, a dále v průběhu onemocnění následováno postižením řady extranigrálních struktur centrálního nervového systému a rovněž řady extracerebrálních struktur. Přítomnost Lewyho tělísek byla prokázána v řadě struktur centrálního a periferního nervového systému obsahujících nikoli dopaminergní, ale noradrenergní, serotoninergní a cholinergní projekce. Patologické změny v těchto lokalitách jsou považovány za podklad tzv. non-motorických symptomů (NMS), jež mohou předcházet manifestaci klasické motorické symptomatiky o řadu let a rovněž ji doprovázet po celou dobu průběhu onemocnění.(2) Již Braak se svými kolegy prokázali, že v nejčasnějších stadiích onemocnění neurodegenerativní proces postihuje dorzální motorické jádro nervus vagus a čichový region.(3) Tyto časné patologické změny vysvětlují manifestaci charakteristických NMS, jimiž jsou ztráta čichu a poruchy chování v REM spánku, jež jsou přítomny u většiny pacientů s PN, i o několik let předcházejí manifestaci klasické motorické symptomatiky. K dalším strukturám, postiženým časnou Lewy body patologií, patří míšní struktury, autonomní nervové pleteně gastrointestinálního traktu a eferentní vlákna srdečního sympatiku, jejichž korelátem jsou pravděpodobně další velmi časté NMS, a to autonomní dysfunkce a obstipace.(4 – 6) Dále je téměř standardně přítomna řada neuropsychiatrických projevů, jako jsou deprese, různý stupeň kognitivního deficitu, psychotické příznaky a behaviorální poruchy.
Na základě těchto poznatků se pozvolna mění koncept pohledu na PN, která je v současné době považována za multisystémové onemocnění, s patologií přesahující hranice centrálního nervového systému a s klinickými projevy překračujícími motorické postižení pramenící z deplece dopaminu navozené degenerací substantia nigra. Kognitivní příznaky

Kognitivní porucha je jedním z velmi častých non-motorických projevů PN, vyskytující se až v 80 % případů onemocnění.(7) Významně ovlivňuje kvalitu života pacientů, zvyšuje zátěž pečovatelů a náklady související s péčí o pacienty.(8–10) Časový interval mezi začátkem onemocnění a rozvojem demence je velmi variabilní. V některých případech se demence rozvíjí za několik let po stanovení diagnózy, zatímco jiní pacienti nejeví známky kognitivního deficitu ani po 20 letech onemocnění.(11) Přibližně u 25 % pacientů s PN je přítomna lehká kognitivní porucha, která může být až ve 20 % případů přítomna ještě před zahájením dopaminergní léčby. Kognitivní profil demence u PN je značně heterogenní. Častý je deficit epizodické paměti, poruchy zrakově-prostorové orientace a verbální fluence. Běžně jsou přítomny poruchy pozornosti a exekutivních funkcí.(12) Deficit paměti může mít různou intenzitu, která narůstá s progresí kognitivního deficitu, nicméně v časných stadiích demence není dominantním symptomem.
Patologický podklad kognitivního deficitu u PN je stále předmětem diskusí. Studie, které se těmito klinicko-patologickými korelacemi zabývaly, přinesly rozporuplné nálezy. Některé práce prokázaly spojitost mezi nikoli distribucí, ale počtem Lewyho tělísek a demencí.(13, 14) Podle Braakovy hypotézy je za patologický substrát demence u PN považováno rozšíření typické „Lewy body“ patologie do limbických (stadium 5) a kortikálních (stadium 6) struktur.(15) Podle jiných autorů je současná přítomnost alzheimerovské patologie důležitějším substrátem demence u PN než změny asociované s Lewyho tělísky.(16) U některých pacientů může hrát roli rovněž koincidence s vaskulárním postižením.(17) Do jaké míry se tyto jednotlivé změny podílejí na rozvoji a tíži kognitivního deficitu, není jasné. Jiná práce uvádí, že dopaminergní deficit ve frontostriatálních okruzích vede k rozvoji lehkého dysexekutivního syndromu, který nadále zůstává více či méně stabilní. Naopak, u pacientů s difúzní Lewy body patologií a předpokládanou cholinergní deplecí dochází k rozvoji paměťového deficitu a poruše zrakově-prostorové orientace, což má za následek rychlejší progresi kognitivního deficitu a rozvoj demence.(18) S kognitivním deficitem velmi úzce souvisí psychotické příznaky. Psychotické projevy se u PN začínají objevovat průměrně po 10 letech od stanovení diagnózy. Jejich časnější manifestace nasvědčuje spíše některé z alternativních diagnóz, jako jsou demence s Lewyho tělísky, Alzheimerova nemoc nebo jiné koincidentní psychiatrické onemocnění.(19) Nejčastěji jde o vizuální halucinace, následované halucinacemi sluchovými. Dále bývají přítomny paranoidní bludy, jejichž obvyklým obsahem je podezírání z manželské nevěry či opuštění. V časném stadiu psychózy bývají přítomny vizuální iluze, nejčastěji popisované jako „nejasné obrazy v periferním vidění“. S progresí psychotického syndromu se tyto zrakové fenomény stávají mnohem více formovanými.(20) Vizuální halucinace se vyskytují u 25–35 % případů PN, sluchové halucinace postihují přibližně 20 % a vizuální iluze až 72 % pacientů s PN.(21) Přesný patofyziologický podklad rozvoje psychotických poruch u PN není znám. K rizikovým faktorům rozvoje halucinací u PN se řadí léčba dopaminergními preparáty, vyšší věk, tíže a délka onemocnění a přítomnost kognitivního deficitu.(22) Za struktury zodpovědné za rozvoj zrakových halucinací jsou považovány dolní temporální lalok a pars reticulata substantia nigra. Dolní temporální lalok je fyziologicky zapojen do zpracování zrakových podnětů souvisejících s lidmi a objekty, které jsou typickým obsahem dobře formovaných halucinací u PN. Při srovnání skupiny pacientů s PN, kteří trpěli halucinacemi, a skupiny bez halucinatorních projevů bylo ve skupině pacientů s halucinacemi prokázáno větší množství Lewyho tělísek a snížení krevního průtoku v dolním temporálním a temporookcipitálním kortexu. Léze v mediální části pars reticulata substantia nigra vedou k rozvoji živých, dobře formovaných halucinací, podobných těm, které se vyskytují u PN. Z toho důvodu může být tato struktura místem, jehož dysfunkce hraje při rozvoji zrakových halucinací roli.(23) Post-mortem provedené studie prokázaly relativní ušetření subtypu 2 serotoninových receptorů v temporálním kortexu u pacientů s PN a halucinacemi ve srovnání s pacienty bez halucinatorních projevů. Toto je patrně vysvětlením, proč jsou atypická neuroleptika quetiapin a klozapin, jež jsou současně antagonisty serotoninových 2A a 2C receptorů, nejúčinnější v léčbě halucinací u PN.(24)

Behaviorální poruchy

K behaviorálním poruchám, které se vyskytují v souvislosti s PN, jsou řazeny poruchy kontroly impulzů (impulse control disorders, ICD) a dopaminový deregulační syndrom. Poruchy kontroly impulzů jsou charakterizovány jako repetitivní nutkavé chování, které je motivováno vidinou potěšení nebo uspokojení a neschopností odolávat impulzům nebo pokušením, které jsou pro jednotlivce nebo jeho okolí škodlivé. K jejich rozvoji dochází na podkladě abnormálně fungujícího systému odměny a motivace, v němž hraje důležitou roli dopamin.(25) Tyto poruchy tvoří další skupinu non-motorických projevů PN, kterým je v posledních letech věnována velká pozornost. K jejich manifestaci dochází většinou až v pokročilejších stadiích onemocnění. Do spektra těchto poruch jsou řazeny: patologické hráčství, nutkavé nakupování, hypersexualita a nutkavé přejídání. Dále bývá přítomno nutkavé chování neboli punding a nadměrné užívání dopaminergní medikace, označované jako dopaminový dysregulační syndrom. Poměrně nedávno byly popsány další poruchy, k nimž se řadí kleptomanie(26) a impulzívní kouření.(27) Tyto poruchy chování, podobně jako všechny ostatní non-motorické problémy, významně ovlivňují kvalitu života pacienta a zejména jeho okolí, protože mohou mít potenciálně devastující psychosociální důsledky. Pro samotné pacienty nebývají většinou významně obtěžující a často zůstávají skryté, dokud na ně neupozorní okolí.(28) Rozvoj těchto poruch bývá nejčastěji dáván do souvislosti s léčbou dopaminovými agonisty,(29, 30) ale byly popsány také v souvislosti s užíváním L-DOPA(31) a s hlubokou mozkovou stimulací.(32) Ještě nedávno byla otázka, zda k jejich rozvoji dochází čistě v souvislosti s dopaminergní terapií ve spojitosti s neznámou individuální vulnerabilitou nebo zde hraje roli i primární patologický proces onemocnění samotného, předmětem četných diskusí.(29) Výsledky největší multicentrické epidemiologické průřezové studie zaměřené na sledování přítomnosti ICD u PN, provedené v Severní Americe, bylo prokázáno, že u léčených pacientů s PN je 25krát větší pravděpodobnost rozvoje ICD než u pacientů s jiným běžným neurologickým onemocněním netrpících PN.(33) Frekvence ICD se nelišila mezi skupinou neléčených parkinsoniků a zdravými kontrolami, což naznačuje, že patologický proces u PN není primární příčinou rozvoje ICD, ale rozvoj těchto poruch je patrně výsledkem interakce predispozičních faktorů a dopaminergní medikace.(34) Zvýšená frekvence ICD byla prokázána i u jiných onemocnění léčených dopaminergními preparáty, jako byl syndrom neklidných nohou(35) a progresivní supranukleární 36) Celková prevalence ICD ve skupině pacientů s PN byla 13,6 %, z toho přítomnost patologického gamblingu byla zjištěna v 5,0 %, nutkavé sexuální chování v 3,5 %, nutkavé nakupování v 5,7 % a záchvatovité přejídání ve 4,4 % případů (33). Obecně z neuroanatomického hlediska jsou za struktury zapojené v procesu rozvoje poruch chování, jejichž společným podkladem je porucha systému odměny a motivace, považovány ventrální tegmentální oblast a její projekce do ventrálního striata, limbického a prefrontálního kortexu, dále ventrální a dorzální striatum a související frontostriatální okruhy.(37) Podávání dopaminergní medikace může souviset s rozvojem těchto poruch chování několika mechanismy: 1. interferencí s přirozeným uvolňováním dopaminu a jeho normálními funkcemi,(38) 2. stimulací konkrétních dopaminových receptorů vedoucí k abnormálnímu fungování zapojených oblastí, 3. dopaminergní stimulace způsobuje posun od cíleného chování ke stimulační odpovědi nebo vytvoření zvyku, 4. chronická dopaminergní stimulace vede k neuronální senzitizaci ve ventrálním a dorzálním striatu, a tím k rozvoji behaviorální senzitizace.(29) Z fyziologického hlediska k fázickému uvolňování dopaminu z ventrální tegmentální oblasti do nucleus accumbens dochází v době očekávání odměny a v době přijímání nepředpokládané odměny. Naopak k potlačení fázického uvolňování dochází, pokud očekávaná odměna není obdržena. Přitom množství uvolněného dopaminu závisí na velikosti odměny. K tonickému uvolňování dopaminu – na rozdíl od fázického – dochází v době očekávání značně nejisté odměny.(39) Levodopa a agonisté dopaminu tak mohou (vzhledem ke svým farmakologickým vlastnostem) různě zasahovat do procesu fázického a tonického uvolňování dopaminu, a tím ovlivňovat systém odměny. U dopaminových agonistů hraje roli zejména míra jejich afinity k dopaminovým D3 receptorům. Zatímco dopaminové D1 a D2 receptory

jsou lokalizovány s maximem v dorzálním striatu a jejich aktivace je asociována spíše s motorickými účinky medikace, zvýšená denzita D3 receptorů je přítomna zejména v limbických oblastech zahrnujících ventrální striatum a jejich aktivace souvisí spíše s psychiatrickou symptomatologií. Dopaminové D3 receptory jsou rovněž zapojeny v procesu rozvoje závislosti.(40) Základem správné diagnostiky ICD u pacientů s PN je především nutnost na možnost rozvoje těchto poruch myslet a cíleně po nich pátrat při odebírání anamnézy od pacienta, příbuzných nebo pečovatelů. Jako pomocný nástroj lze k jejich detekci použít Minnesota Impulse Disorders Interview (MIDI), což je dotazník vyplňovaný pacientem, zaměřený na přítomnost ICD, jako jsou chorobné nakupování, patologické hráčství a nutkavé sexuální chování.(30) Detailnější a přesnější diagnostika by měla být prováděna ve spolupráci s psychiatry na základě kritérií uvedených ve čtvrté verzi Diagnostického a statistického manuálu (DSM-IV).(41) DSM je americká národní klasifikace mentálních poruch. Na rozdíl od Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN, ICD) je však podrobnější a konkrétnější a používá se jako rozšíření a doplnění její psychiatrické části.

Dopaminový dysregulační syndrom (Leesův syndrom)

Dopaminový dysregulační syndrom (DDS) u pacientů s PN byl poprvé popsán v roce 2000, kdy byl pro jeho označení použit termín hedonistická homeostatická deregulace.(42) Toto označení bylo původně použito v roce 1997 k definici syndromu drogové závislosti, charakterizovaného nekontrolovaným užíváním drog a způsobeného dysfunkcí systému odměny zahrnujícího dopaminergní mezokortikolimbické okruhy.(43) Tato drogová závislost je charakterizována nutkavou poptávkou po specifických látkách a ztrátou kontroly nad nutností omezit jejich používání, doprovázená výskytem negativních emocionálních stavů (úzkost, podrážděnost, dysforie), podobných abstinenčnímu syndromu. K anatomickým strukturám souvisejícím s drogovou závislostí je řazeno ventrální striatum a nucleus accumbens.(44) O rozvoj poznatků souvisejících s různými aspekty DDS u PN se v posledním desetiletí zasloužila pracovní skupina prof. Andrewa Leese, proto bylo v roce 2008 Evansem a Giovannonim navrženo pro tuto poruchu označení Leesův

syndrom.(45)

Leesův syndrom (LS) se rozvíjí u pacientů s dlouhodobou anamnézou užívání dopaminergní medikace. Vyznačuje se užíváním mnohem vyšších dávek dopaminergních látek, než je nezbytné pro optimální kontrolu motorických příznaků. Dochází tak k rozvoji těžkých dyskinezí a různých poruch chování. Bývají přítomny neklid, psychomotorická hyperaktivita, agresivita, hypománie, dysforie, anhedonie a podrážděnost při redukci dávek medikace, se silnou touhou po další dávce dopaminergní medikace.(46) Z dalších poruch chování bývá u pacientů s Leesovým syndromem přítomen punding, charakterizovaný jako komplexní stereotypní chování s intenzívním nutkáním pro vykonávání nejrůznějparalýza.(ších činností.(47) Prevalence Leesova syndromu se odhaduje v rozmezí 3,4–4,1 %.(48) K rizikovým faktorům jeho rozvoje patří začátek onemocnění v mladém věku, impulzivita a osobnostní rysy spojené s vyhledáváním příjemných pocitů, anamnéza deprese, zneužívání alkoholu a drog a poruchy kontroly impulzů.(49) Patofyziologické mechanismy vedoucí k rozvoji Leesova syndromu zatím nebyly plně pochopeny a popsány. Jednou z teorií je teorie tzv. motivační senzitizace, podle které ke kompulzívnímu užívání léků dochází na podkladě změn v dopaminergních projekcích vázaných na ventrální striatum, konkrétně nucleus accumbens. Tyto abnormality v dopaminergním a GABAergním přenosu vedou k senzitizaci a aktivaci systému odměny vázaného na nucleus accumbens, označovaného jako motivační významnost.(50) Tato teorie byla potvrzena i pomocí funkční magnetické rezonance, kdy nutkavé užívání drog bylo spojeno s rozvojem senzitizace dopaminergních transmisí ve ventrálním striatu. Tato senzitizace vyvolaná podáváním L-DOPA u pacientů s PN korelovala s nutkavým vyhledáváním léků a pundingem.(51) Pro potenciální rozvoj LS může svědčit přítomnost některých příznaků a poruch, které označujeme jako tzv. „red flags“ (Tab. 1).(45) Diagnóza je pak stanovena na základě současných diagnostických kritérií kompulzívního užívání dopaminergní medikace (Tab. 2).(45) Z léčebných opatření u pacientů s rozvinutým LS se přistupuje k postupné a pečlivě kontrolované redukci dávek L-DOPA. V refrakterních případech lze vyzkoušet quetiapin.(52) S ohledem na hypotézu (analogicky jako při rozvoji dyskinezí), že k rozvoji stereotypního chování a pundingu dochází v důsledku přecitlivělosti striatálních dopaminergních receptorů, lze v jejich ovlivnění použít amantadin. Předpokládaný účinek amantadinu spočívá v blokádě glutamátových NMDA receptorů, jak je diskutováno v pracích popisujících ovlivnění pundingu u pacientů s PN pomocí amantadinu.(53) Behaviorální komplikace významně ovlivňují kvalitu života pacientů v pokročilém stadiu PN. Mohou mít potenciálně devastující psychosociální důsledky. Pro samotné pacienty nebývají většinou významně obtěžující a často zůstávají skryté, dokud na ně neupozorní okolí. Z toho důvodu je nutno na možnost rozvoje těchto poruch myslet a důsledně pátrat po všech faktorech, které se mohou podílet na iniciaci jejich vzniku, a po všech symptomech, které mohou jejich rozvoj signalizovat.

Závěr

Kognitivní poruchy, které postihují většinu pacientů v pokročilém stadiu onemocnění, můžeme poměrně snadno odhalit při pravidelných kontrolách. K bližší specifikaci typu a tíže kognitivní poruchy je nutné provedení neuropsychologického vyšetření. K terapeutickému ovlivnění jsou používána anticholinergika. Jejich léčebný efekt je však pouze částečný, protože k rozvoji kognitivního deficitu dochází přirozenou progresí chronicky progredujícího onemocnění, kterým PN je. Psychotické příznaky mohou být součástí kognitivního postižení, ale často k jejich manifestaci dochází v souvislosti s dopaminergní medikací. K jejich ovlivnění jsou používána atypická antipsychotika, která mají nižší potenciál zhoršení parkinsonského syndromu. Jako lék první volby je používán quetiapin, teprve v případě nedostatečného efektu lze použít olanzapin, eventuálně klozapin. Často je nezbytná současná redukce dávek dopaminergní terapie.
Behaviorální komplikace jsou závažnou problematikou v rámci PN. Jak již bylo řečeno, významně ovlivňují kvalitu života pacientů v pokročilém stadiu PN i jejich okolí a mohou mít potenciálně devastující psychosociální důsledky. Pro samotné pacienty nebývají většinou významně obtěžující a často zůstávají skryté, dokud na ně neupozorní okolí. Z toho důvodu je nutno na možnost rozvoje těchto poruch myslet a důsledně pátrat po všech faktorech, které se mohou podílet na iniciaci jejich vzniku, a po všech symptomech, které mohou jejich rozvoj signalizovat. Jejich léčba je velmi složitá, neexistuje pro ni žádný algoritmus, musí být prováděna přísně individuálně a vždy v úzké spolupráci s psychiatry.

Prohlášení: autorka v souvislosti s tématem práce v posledních 12 měsících nespolupracovala s žádnou farmaceutickou firmou.

Literatura

1. HAWKES, CH. The prodromal phase of Sporadic Parkinson´s disease: does it exist and if so how long is it? Mov Disord, 2008, 23, p. 1799–1807.
2. LANG, AE., LOZANO, AM. Parkinson´s disease. First of two parts. N Engl J Med, 1998, 339, p. 1044–1053.
3. BRAAK, H., DEL TREDICI, K., RUB, U., et al. Staging of brain patology related to Sporadic Parkinson´s disease. Neurobiol Aging, 2003, 24, p. 197–211.
4. BRAAK, H., MÜLLER, CM., RÜB, U., et al. Pathology associated with sporadic Parkinson´s disease – where does it end? J Neural Transm, 2006, 70, p. 89–97.
5. ATTEMS, J., JELLINGER, KA. The dorsal motor nucleus of the vagus is not obligatory trigger site of Parkinson´s disease. Neuropathol Appl Neurobiol, 2008, 34, p. 466–467.
6. LIM, SY., FOX, SH., LANG, AE. Overwiev of the extranigral aspects of Parkinson´s disease. Arch Neurol, 2009, 66, p. 167–172.
7. HELY, MA., REID, WG., ADENA, MA., et al. The Sydney multicenter study of Parkinson’s disease: the inevitability of dementia at 20 years. Mov Disord, 2008, 23, p. 837–844.
8. WINTER, Y., VON CAMPENHAUSEN, S., AREND, M., et al. Health-related quality of life and its determinants in Parkinson’s disease: results of an Italian cohort study. Parkinsonism Relat Disord, 2011, 17, p. 265–269.
9. VOSSIUS, C., LARSEN, JP., JANVIN, C., et al. The economic impal of cognitive impairment in Parkinson’s disease. Mov Disord, 2011, 26, p. 1541–1544.
10. FLETCHER, P., LEAKE, A., MARION, MH. Patients with Parkinson’s disease dementia stay in the hospital twice as long as those without dementia. Mov Disord, 2011, 26, p. 919.
11. AARSLAND, D., KVALOY, JT., ANDERSEN, K., et al. The effect of age of onset of PD on risk of dementia. J Neurol, 2007, 254, p. 38–45.
12. BRONNICK, K., ALVES, G., AARSLAND, D., et al. Verbal memory in drugnaive, newly diagnosed Parkinson’s disease. The retrieval deficit hypothesis revisited. Neuropsychology, 2010, 25, p. 114–124.
13. HURTIG, HI., TROJANOWSKI, JQ., GALVIN, J., et al. Alpha-synuclein cortical Lewy bodies correlate with dementia in Parkinson’s disease. Neurology, 2000, 54, p. 1916–1921.
14. AARSLAND, D., PERRY, R., BROWN, A., et al. Neuropathology of dementia in Parkinson’s disease: a prospective, community-based study. Ann Neurol, 2005, 58, p. 773–776.
15. BRAAK, H., RUB, U., JANSEN STEUR, EN., Del TREDICI, K., et al. Cognitive status correlates with neuropathologic stage in Parkinson disease. Neurology, 2005, 64, p. 1404–1410.
16. SABBAGH, MN., ADLER, CH., LAHTI, TJ., et al. Parkinson disease with dementia: comparing patients with and without Alzheimer pathology. Alzheimer Dis Assoc Disord, 2009, 23, p. 295–297.
17. JELLINGER, KA., ATTEMS, J. Prevalence and impact of vascular and Alzheimer pathologies in Lewy body disease. Acta Neuropathol, 2008, 115, p. 427–436.
18. KEHAGIA, AA., BARKER, RA., ROBBINS, TW. Neuropsychological and clinical heterogeneity of cognitive impairment and dementia in patients with Parkinson’s disease. Lancet Neurol, 2010, 9, p. 1200–1213.
19. FENELON, G. Psychosis in Parkinson’s disease: phenomenology, frequency, risk factors, and current understanding of pathophysiologic mechanisms. CNS Spectr, 2008, 13, p.18–25.
20. GOETZ, CG., FAN, W., LEURGANS, S., et al. The malignant course of “benign hallucinations” in Parkinson’s Disease. Arch Neurol, 2006, 63, p. 713–716.
21. FENELON, G., ALVES, G. Epidemiology of psychosis in Parkinson‘s disease. J Neurol Sci, 2010, 289, p. 12–17.
22. WEINTRAUB, D., HURTIG, HI. Presentation and management of psychosis in Parkinson’s disease and dementia with Lewy bodies. Am J Psychiatry, 2007, 164, p. 1491–1498.
23. HARDING, AJ., BROE, GA., HALLIDAY, GM. Visual hallucinations in Lewy body disease relate to Lewy bodies in the temporal lobe. Brain, 2002, 125, p. 391–403.
24. CHENG, AVT., FERRIER, IN., MORRIS, CM., et al. Cortical serotonin-S2 receptor binding in Lewy body dementia, Alzheimer’s and Parkinson’s diseases. J Neurol Sci, 1991, 106, p. 50–55.
25. GESCHEIDT, T., BARES, M. Impulse control disorders in patients with Parkinson‘s disease. Acta Neurol Belg, 2011, 111, p. 3–9.
26. BONFANTI, AB., GATTO, EM. Kleptomania, an unusual impulsive control disorder in Parkinson’s disease? Parkinsonism Relat Disord, 2010, 16, p. 358–359.
27. BIENFAIT, KL., MENZA, M., MARK, MH., et al. Impulsive smoking in a patient with Parkinson’s disease treated with dopamine agonists. J Clin Neurosci, 2010, 17, p. 539–540.
28. VOON, V., HASSAN, K., ZUROWSKI, M., et al. Prospective prevalence of pathological gambling and medication association in Parkinson disease. Neurology, 2006, 66, p. 1750–1752.
29. VOON, V., FOX, SH. Medication-related impulse control and repetitive behaviors in Parkinson disease. Arch Neurol, 2007, 64, p. 1089–1096.
30. WEINTRAUB, D., SIDEROWF, AD., POTENZA, MN., et al. Association of dopamine agonist use with impulse control disorders in Parkinson disease. Arch Neurol, 2006, 63, p. 969–973.
31. MOLINA, JA., SA´INZ-ARTIGA, MJ., FRAILE, A., et al. Pathologic gambling in Parkinson’s disease: a behavioral manifestation of pharmacologic treatment? Mov Disord, 2000, 15, p. 869–872.
32. SMEDING, HMM., GOUDRIAAN, AE., FONCKE, EMJ., et al. Pathological gambling after bilateral subthalamic nucleus stimulation in Parkinson disease. J Neurol Neurosurg Psychiatry, 2007, 78, p. 517–519.
33. WEINTRAUB, D., KOESTER, J., POTENZA, MN., et al. Impulse control disorders in Parkinson disease: a cross-sectional study of 3090 patients. Arch Neurol, 2010, 67, p. 589–595. Cross-sectional study on ICD frequency.
34. CILIA, R., CHO, SS., VAN EIMEREN, T., et al. Pathological gambling in patients with Parkinson’s disease is associated with fronto-striatal disconnection: A path modeling analysis. Mov Disord, 2011, 26, p. 225–233.
35. CORNELIUS, JR., TIPPMANN-PEIKERT, M., SLOCUMB, NL., et al. Impulse control disorders with the use of dopaminergic agents in restless legs syndrome: a case-control study. Sleep, 2010, 33, p. 81–87.
36. O’SULLIVAN, SS., DJAMSHIDIAN, A., AHMED, Z., et al. Impulsive-compulsive spectrum behaviors in pathologically confirmed progressive supranuclear palsy. MovDisord, 2010, 25, p. 638–642.
37. EVERITT, BJ., ROBBINS, TW. Neural systems of reinforcement for drug addiction: from actions to habits to compulsion. Nat Neurosci, 2006, 8, p. 1481–1489.
38. MIWA, H., MORITA, S., NAKANISHI, I., et al. Stereotyped behaviors or punding after quetiapine administration in Parkinson’s disease. Parkinsonism Relat Disord, 2004, 10, p. 177–180.
39. FIORILLO, CD., TOBLER, PN., SCHULTZ, W. Discrete coding of reward probability and uncertainty by dopamine neurons. Science, 2003, 299, p. 1898–1902.
40. SOKOLOFF, P., GIROS, B., MARTRES, MP., et al. Molecular cloning and characterization of a novel dopamine receptor (D3) as a target for neuroleptics. Nature, 1990, 347, p. 146–151.
41. American Psychiatric Association. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders. Fourth Edition, Text Revision. Washington, DC : American Psychiatric Association, 2000.
42. GIOVANNONI, G., O’SULLIVAN, JD., TURNER, K., et al. Hedonistic ho meostatic dysregulation in patients with Parkinson’s disease on dopamine replacement therapies. J Neurol Neurosurg Psychiatr, 2000, 68, p. 423–428.
43. KOOB, GF., Le MOAL, M. Drug abuse: Hedonic homeostatic dysregulation. Science, 1997, 278, p. 52–58.
44. KOOB, GF., VOLKOW, ND. Neurocircuitry of addiction. Neuropsychopharmablogy, 2010, 35, p. 217–238.
45. EVANS, AH., GIOVANNONI, G. Dopamine dysregulation syndrome: “Lees Syn drome”. In OCKELFORD, J., BUTTER, J. (Eds), Essays for Andrew. Dorset, UK : Re mous, 2008, p. 169–180.
46. EVANS, AH., LAWRENCE, AD., CRESSWELL, SA., et al. Com pulsive use of dopaminergic drug therapy in Parkinson’s disease: reward and anti-reward. Mov Disord, 2010, 25, p. 867–876.
47. EVANS, AH., KATZENSCHLAGER, R., PAVIOUR, D., et al. Punding in Parkinson’s disease: its relation to the dopamine dysregulation syndrome. Mov Disord, 2004, 19, p. 397–405.
48. PEZZELLA, FR., COLOSIMO, C., VANACORE, N., et al. Prevalence and clinical features of hedonistic homeostatic dysregulation in Parkinson‘s disease. Mov Disord, 2005, 20, p. 77–81.
49. EVANS, AH., LAWRENCE, AD., POTTS, J., et al. Factors influencing sus ceptibility to compulsive dopaminergic drug use in Parkinson’s disease. Neurology, 2005, 65, p. 1570–1574.
50. ROBINSON, TE., BERRIDGE, KC. The psychology and neurobiology of addic tion: an incentive-sensitization view. Addiction, 2000, 95(Suppl 2), p. 91–117.
51. EVANS, AH., PAVESE, N., LAWRENCE, AD., et al. Compulsive drug use linked to sensitized ventral striatal dopamine transmission. Ann Neurol, 2006, 59, p. 852–858. 52. O’SULLIVAN, SS., EVANS, AH,, LEES, AJ. Punding in Parkinson’s disease. Practical Neurology, 2007, 7, p. 397–399.
53. KASHIHARA, K., IMAMURA, T. Amantadine may reverse punding in Parkinson’disease -observation in a patient. Mov Disord, 2008, 23, p. 129–130.
e-mail: katerina.mensikova@fnol.cz

Tab. 1 Tzv. „red flags“ dopaminového dysregulačního syndromu
(Lees´ syndrome)
bažení po dopaminergním preparátu
abstinenční syndrom při vysazení
tolerance dopaminergní medikace
hypomanické změny nálady
poruchy impulzivity
agresivita
psychóza
invalidizující dyskineze
Evans a Giovannoni, 2008

Tab. 2 Současná diagnostická kritéria kompulzívního užívání
dopaminergní medikace
potřeba neustálého zvyšování dávek dopaminergní medikace
v množství mnohem vyšším, než je nezbytné k zlepšení parkinsonské
symptomatologie
vzorec patologického užívání: výrazná potřeba léku v situaci, kdy
jsou přítomny významné dyskineze, stálá potřeba zajišťování léku,
neochota k redukci medikace
porucha sociálního a pracovního fungování pro přítomnost invalidizujících,
léčbou navozených psychomotorických poruch
rozvoj hypománie, mánie nebo cyklothymního afektivního syndromu
ve vztahu k dopaminergní léčbě
rozvoj abstinenčního syndromu s dysforií, depresí, emoční instabilitou,
iritabilitou a úzkostí v návaznosti na redukci dopaminergní léčby
přítomnost poruchy delší než 6 měsíců
Evans a Giovannoni, 2008

O autorovi| MUDr. Kateřina Menšíková, Ph. D. Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Olomouc, Neurologická klinika

Kognitivní a behaviorální příznaky Parkinsonovy nemoci
Ohodnoťte tento článek!