Léčivé přípravky pro vzácná onemocnění a onkologie

Souhrn

Léčivé přípravky se statutem léků pro vzácná onemocnění jsou určeny pro choroby vyskytující se u méně než 5 osob na 10 000 obyvatel. Základní legislativní rámec nejen pro lékovou politiku v oblasti vzácných onemocnění položilo Nařízení Evropského parlamentu a rady z roku 2000, jehož základním cílem bylo dosažení stejné péče pro osoby trpící vzácnými chorobami, jaká je poskytována nemocným s běžně se vyskytujícími onemocněními.
Vzácné nádory reprezentují 20 % všech malignit, ale jsou zodpovědné za 50 % mortality všech zhoubných nádorů. Časté i vzácně se vyskytující nádory mají podobné symptomy. Základním problémem je, že se na malignitu jako takovou nepomýšlí, byť incidence všech nádorů vzrůstá, a lze v brzké době předpokládat, že nádorová onemocnění v příčině úmrtí předčí i kardiovaskulární onemocnění. Pokud vyslovíme podezření na vzácný nádor, měl by být nemocný neprodleně odeslán do vysoce specializovaných center (Komplexní onkologická centra), která poskytnou současný standard multidisciplinárního přístupu od diagnostiky přes vlastní léčbu až po následnou péči.

Klíčová slova vzácná onemocnění • léčivé přípravky pro vzácná onemocnění • vzácné nádory

Summary

Kubackova, K. Drugs for rare diseases and oncology Drugs with the status of therapeutic substances for rare diseases are meant for diseases which occur in less than 5 people per 10000. The basic legal framework for (not only) the drug policy in the field of rare diseases was laid down by the Regulation of the European Parliament and Council from the year 2000, which had as its goal providing patients with rare diseases with the same standard of treatment that is received by patients with commonly occurring diseases. Rare tumours represent 20% of all malignancies, but they are responsible for 50% of the mortality of all malignant tumours. Both common and rare tumours have similar symptoms. The basic problem is that a malignancy is usually not initially thought of as the reason behind the symptoms that the patient exhibits, even when incidence of all tumours is on the rise and it can be expected that tumours will soon surpass even cardiovascular diseases as a leading cause of death. If there is a suspicion for a rare tumour, the patient should be promptly transferred to highly specialised centres (complex oncological centres), which can provide him or her the current standard in multidisciplinary approach, from diagnostics, to treatment, to follow-up care.

Key words rare diseases • drugs for rare diseases • rare tumours

Vzácná onemocnění jsou podle definice všeobecně akceptované v Evropě charakterizována jako onemocnění vyskytující se u méně než 5 obyvatel na 10 000. Do této skupiny patří četná geneticky podmíněná onemocnění, metabolické choroby, vzácné zhoubné nádory a všechny malignity dětského věku. Celkový počet těchto onemocnění se odhaduje na 6000–8000 a v Evropě postihují asi 30 miliónů lidí. Jejich přesný počet není znám a neexistuje ani přesná mezinárodní klasifikace těchto onemocnění. Stávající MKN (Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů) tuto specifickou problematiku ne zcela reflektuje a mnoho chorob tak zcela uniká evidenci. Snaha evropského společenství o zajištění adekvátní péče osobám s těmito chorobami vedla k přijetí Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 141/2000 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění. Léčivé přípravky pro vzácná onemocnění (LPVO – orphan drugs – sirotčí léky) jsou definovány jako léčivé přípravky pro diagnózu, prevenci a léčbu život ohrožujících nebo chronicky invalidizujících onemocnění postihujících ne více než 5/10 000 obyvatel v Evropské unii (EU). Cílem tohoto legislativního dokumentu byl též podnět pro vývoj léků pro vzácné choroby, jelikož farmaceutický průmysl do té doby neměl zájem o výzkum a vývoj léků pro tak úzkou skupinu pacientů. Evropská legislativa stanovuje celou řadu pobídek pro průmysl ke stimulaci výzkumu a vývoje LPVO. Jedno z kritérií designace léčivého přípravku jako LPVO je neexistence jiného léku registrovaného v EU pro stejnou indikaci. Pokud takovýto přípravek již existuje, musí nový léčivý přípravek pro evropský trh prokázat významný přínos, „ significant benefit“ ve smyslu účinnosti, bezpečnosti či přínosu pro pacienty. V současné době je registrováno v Evropské unii 66 LPVO pro různá vzácná onemocnění, z nichž většinu tvoří léky na nádorová onemocnění (38 %), metabolické choroby (23 %) a krevní onemocnění (15 %). Nicméně představují možnou léčbu pouze pro asi 1 % všech vzácných chorob.
LPVO mají svůj specifický evropský regulační rámec částečně odlišný od regulace léčivých přípravků pro běžně se vyskytující onemocnění. Léčivý přípravek může být designován na jakémkoli stupni svého vývoje jako LPVO, tedy v době probíhajících klinických zkoušek, ale i na základě dat o předpokladu účinnosti z preklinických studií. Evropská komise na základě doporučení Výboru pro léky pro vzácná onemocnění (Committee for Orphan Medicinal Produkt – COMP) při Evropské lékové agentuře (EMA) uděluje statut LPVO. V době, kdy je LPVO doporučen Evropskou lékovou agenturou k centrální registraci ve všech členských státech Evropské unie, COMP znovu hodnotí, zda kritéria vedoucí k designaci LPVO stále trvají. Centrální registrace ale neznamená vzhledem k principům subsidiarity automatickou dostupnost léků pro pacienty. Stanovení ceny a úhrady LPVO je záležitostí každého členského státu.
Česká léková legislativa sice do zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, inkorporovala pravidla Nařízení Rady (ES) č. 141/2000 ze dne 16. prosince 1999 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění, dosud se však jedná v podstatě o formální uznání registrace přípravků pro vzácná onemocnění. Česká léková legislativa pracuje s pojmem vysoce inovativních léčivých přípravků (VILP), kam většina LPVO spadá. Mechanismy stanovení ceny a úhrady pro LPVO jsou identické jako pro ostatní VILP. LPVO nemají nastaveny rozdílné podmínky zajišťující jejich časnou dostupnost pro léčbu nemocí, pro které neexistuje jiná efektivní terapie. V České republice se jedná o malou skupinu pacientů čítající jednotky až desítky osob. Léčivý přípravek, užívaný pouze tak malou skupinu pacientů, nemůže často splnit všechny náročné podmínky vstupu přípravku na trh stanovené zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, především v krátkém období prokázat svou účinnost a bezpečnost v klinické praxi v ČR a doložit nákladovou efektivitu.
VILP a tedy i LPVO získávají pouze dočasnou úhradu na 24 měsíců, přičemž poté mohou žádat o prodloužení dočasné úhrady na dalších 12 měsíců. Poté, pokud nepředloží data o účinnosti, bezpečnosti a nákladové efektivitě z českého prostředí, ztrácí možnost získání trvalé úhrady ze zdrojů veřejného zdravotního pojištění. Metodika stanovení nákladové efektivity pro vzácné nemoci neexistuje a nelze na ni aplikovat principy používané pro léčivé přípravky pro běžně se vyskytující onemocnění, zvlášť při nemožnosti srovnání s neexistující adekvátní terapií, jak vyplývá z definice LPVO. V podmínkách České republiky se takový proces často stává nemožným a brání časnému přístupu pacientů k léčbě.
Pokud LPVO nezíská trvalou úhradu z prostředků veřejného pojištění, je možno postupovat podle §16 zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a žádat plátce o úhradu této léčby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, za podmínky, že je poskytnutí takových služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Poskytování zdravotních služeb podle §16 je dále vázáno na předchozí souhlas revizního lékaře. Tento proces pro předepisujícího lékaře představuje značnou administrativní zátěž a může trvat i několik týdnů. Je zřejmé, že uplatňování takovýchto pravidel pro vstup léků i na LPVO se jeví jako diskriminující a jdoucí zcela proti duchu evropského nařízení, přijatého i Českou republikou. Ministerstvo zdravotnictví ČR má již od roku 2003 zákonnou povinnost přijímat opatření na podporu výzkumu, vývoje a dostupnosti léčivých přípravků pro vzácná onemocnění. Protože však žádná taková opatření na podporu dostupnosti nebyla v ČR vytvořena, výsledkem je, že český pacient (jako plátce evropské daně) nemá přístup k lékům, jejichž vývoj paradoxně spolufinancoval. Vláda České republiky schválila svým usnesením č. 633 v roce 2012 Národní akční plán pro vzácná onemocnění pro roky 2012–2014. Tento dokument se zdá být příslibem pro zlepšení komplexní péče o nemocné se vzácnými onemocněními. Většina LPVO patří mezi cenově nákladnější. Analýza českého prostředí provedená firmou Value outcomes s. r. o. hovoří o 2,7 % nákladů na LPVO ze všech výdajů na léky. Provedené mezinárodní studie předpokládají nárůst nákladů na LPVO z 3,3 % v roce 2010 na maximum 4,6 % v roce 2016, který by měl zůstat konstantní do roku 2020. Další studie předpokládá ročně 8–12 nových registrovaných LPVO. V letech 2001–2010 bylo průměrně ročně registrováno 6 nový přípravků. Řadě přípravků bude postupně končit období 10leté exkluzivity na trhu s vidinou možnosti snižování cen. Je nutné zdůraznit, že LPVO nepředstavují žádné ohrožení financování zdravotního systému, tak jak je mnohými s použitím nepřesných dat prezentováno.
Tato kategorie léčivých přípravků bývá mylně vnímána jako portfolio přinášející farmaceutickému průmyslu největší zisky. Většina držitelů registrace není ze skupiny velkých nadnárodních farmaceutických firem, ale jsou to především malé a střední podniky. Určitě není nutno se obávat „tsunami orphanů“, jak z uvedeného vyplývá. V České republice zásadně chybí veřejná diskuse o ochotě společnosti určit, jaký lék, pro jakou diagnózu a do jaké výše hradit (tzv. willigness to pay), chybí veřejná diskuse s účastí všech zainteresovaných stran, nejen plátců a poskytovatelů, ale i pacientů skutečných či potenciálních.
Léčba pacientů se vzácnými onemocněními by měla probíhat v centrech, která jsou akceptována nejen odbornými společnostmi, ale i plátci. Tato centra by měla soustřeďovat odborníky z různých oborů s maximem efektivnosti nákladů péče pro vzácné diagnózy. V současné době je v ČR ustanoveno ministerstvem zdravotnictví pět center vysoce specializované péče pro léčbu vzácných chorob – centrum pro pacienty s cystickou fibrózou, s dědičnými metabolickými poruchami, s epidermolysis bullosa congenita a Národní koordinační centrum pro pacienty se vzácným onemocněním při Fakultní nemocnici v Motole (Věstník 4/2012 Ministerstva zdravotnictví ČR). Na základě přijaté Směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční péči je připravována evropská referenční síť center i pro vzácná onemocnění. Tato centra by měla usnadnit zlepšení v oblasti poskytování vysoce kvalitní, dostupné a nákladově efektivní péče v multidisciplinárním přístupu. V případě vzácných chorob je zjevné, že v žádné zemi nemohou být centra léčby pro všechny vzácné diagnózy. Právě prvek vzácnosti dává možnost úspěchu při spojení nečetné expertizy v různých oblastech, k čemuž evropské jednotné prostředí poskytuje ideální příležitost.

Vzácné nádory

Vzácné nádory představují 20 % všech malignit, avšak polovina nemocných s nádory umírá právě na vzácný nádor. Příznaky vzácných onemocnění se často překrývají se symptomy pro časté malignity, mezi které patří karcinom prsu, nemalobuněčný plicní karcinom, karcinom prostaty, karcinom hrdla děložního, melanom, kolorektální karcinom a karcinom ledviny. Všechny ostatní nádory podle evropské definice spadají mezi vzácná onemocnění společně se všemi dětskými nádory.
Se vzrůstající incidencí všech malignit dochází i k nárůstu nově diagnostikovaných vzácných nádorů. Pacienti však často přicházejí s pokročilou chorobou i s dlouhotrvajícími symptomy, při kterých se na možnost přítomnosti vzácného onemocnění nepomýšlí. Pokročilá stadia většinou představují nevyléčitelné onemocnění, kde i nové léčivé přípravky mohou často jen prodloužit přežívání nemocných či zmírnit projevy choroby, ale nejsou schopny nemocného vyléčit. Při podezření na takovéto nádorové onemocnění by nemocní měli být co nejdříve odesláni k další diagnostice na pracoviště vyššího typu (síť Komplexních onkologických center; Věstník 7/2008 Ministerstva zdravotnictví ČR), kde bude zajištěn mezioborový přístup od diagnostiky přes léčbu a následnou péči včetně rehabilitace.

NÁDORY CNS

V oblasti CNS (Tab. 1) se mohou vyskytovat primární či sekundární malignity. Jejich symptomatologie je identická. Mezi nespecifické projevy, které se vyskytují až u poloviny nemocných, patří příznaky nitrolební hypertenze (bolesti hlavy, zvracení, změny psychosomatických funkcí). Specifické symptomy jsou dány lokalizací tumoru v CNS a alterací okolní struktur vedoucí k lateralizaci (hemiparéza, afázie, deficity zorného pole). Křeče se vyskytují asi u 25 % nemocných s vysoce maligním glioblastomem a u 50 % nízce maligních nádorů. Křeče mohou být generalizované či fokální. Intratumorózní krvácení se může projevit symptomy mozkové příhody spojenými s bolestmi hlavy a alterací vědomí. Intratumorózní krvácení se často manifestuje jako iktus, provázený alterací vědomí a bolestmi hlavy.

VZÁCNÉ NÁDORY V OBLASTI HLAVY A KRKU

V této oblasti se tumory projeví především symptomy spojenými s lokálním růstem tumoru v oblasti aerodigestivního traktu s alterací polykání, sluchu, fonace, dýchání (Obr. 1). Histologicky nejčastějšími typy jsou spinocelulární karcinomy, dále lymfomy, hodgkinské i nehodgkinské s infiltrací uzlin či Waldeyrova okruhu, mukoepidermoidní karcinomy, karcinomy slinných žláz, neuroendokrinní tumory a estezioneuroblastomy.

VZÁCNÉ NÁDORY V OBLASTI HRUDNÍKU

Mezi vzácné nádory plic patří malobuněčné plicní karcinomy, které se kromě známek lokálního růstu mohou projevovat paraneoplastickými syndromy v důsledku produkce různých působků a cytokinů (Tab. 2).
Etiologie tumorů mediastina je velmi rozdílná a jejich symptomy jsou dány především lokálním expanzívním růstem. Nádory v mediastinu, vyjma thymomů, se mohou vyskytovat kdekoliv v organismu. Nejčastěji vycházejí z nervové, lymfatické, germinální či mezenchymální tkáně. V horním mediastinu se kromě lymfomu mohu vyskytovat karcinomy štítné žlázy, v předním mediastinu se nacházejí thymomy, lymfomy, germinální nádory, ve střední mediastinu se kromě vzácných nádorů vyskytují i benigní cysty, v zadním mediastinu především tumory jícnu a neurogenní nádory (např. schwannomy, neurofibromy, paragangliomy, feochromocytomy) (Obr. 2). Mezoteliomy jsou velmi agresivní nádory vycházející z pleury, perikardu či peritonea. Jednoznačným rizikovým faktorem pro jejich vznik je expozice azbestu.

VZÁCNÉ NÁDORY TRÁVICÍHO ÚSTROJÍ

V žaludku se vyskytují karcinomy, nehodgkinské lymfomy spojené s infekcí Helicobacter pylori, sarkomy (leiomyoblastomy), GIST (gastrointestinální stromální tumory) (Obr. 3), neuroendokrinní karcinomy.
Karcinomy pankreatu a žlučových cest mohou být provázeny náhle vzniklým obstrukčním ikterem. Hepatocelulární karcinomy vznikají v našich podmínkách především v cirhotickém terénu. Proto je velmi důležité pravidelné sledování nemocných s touto diagnózou ultrasonografií s cílem identifikace iniciálních stadií choroby, kdy je možná chirurgická intervence či transplantace jater.
V tenkém střevě se mohou vykytovat nehodgkinské lymfomy, často v terénu celiakální sprue, mezi vzácné nádory tlustého střeva patří lymfomy, GIST. Nejčastějšími tumory anální oblasti jsou spinocelulární karcinomy, dávané do souvislosti s virovou infekcí HPV, podobně jako karcinom hrdla děložního, dále se zde vzácně mohou vyskytnout melanomy či sarkomy.

VZÁCNÉ GYNEKOLOGICKÉ NÁDORY

Nádory vulvy se manifestují svěděním a pálením v iniciálních stadiích, exofytické tumory jsou známkami již pokročilého onemocnění. Pro tumory pochvy je charakteristické postkoitální či postmenopauzální krvácení. Mezi vzácné tumory patří nádory vaječníků, vejcovodů, kde dominují epitelové nádory (71–90 %), zbytek představují nádory germinální a stromální. Vzhledem k necharakteristickým symptomům – nechutenství, únava, břišní diskomfort, častější močení, zvětšující se objem břicha již v důsledku maligního ascitu – se na ně nepomýšlí a ženy přicházejí až v pokročilých stadiích. Karcinomy ovaria se mohou vyskytovat rovněž v rámci genetických syndromů, jako je Lynchův syndrom (familiární výskyt karcinomů tlustého střeva, prsu, ovaria, žaludku, pankreatu, ledviny), a u nositelek BRCA1, BRCA2 mutace.

VZÁCNÉ NÁDORY UROGENITÁLNÍHO TRAKTU

Nádory ledvinné pánvičky, močovodů a močového měchýře se projevují hematurií, polakisuirií, recidivujícími uroinfekcemi. Mezi velmi vzácné nádory patří karcinom penisu, který může začínat zcela nenápadně jako zarudnutí a ulcerace. Často je spojován s malhygienou, v jejímž důsledku dochází k sekundárním infekcím.
Nádory varlat se vyskytují především u mladých mužů. Klinicky se projeví jako zvětšené nebolestivé varlete. Příznaky ze vzdálených metastáz – bolesti zad, dušnost, neurologická symptomatologie, se vyskytují asi u 10 % nemocných.

NÁDORY ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Nejčastějším typem nádorů jsou karcinomy, které dělíme na diferencované (folikulární, papilární, karcinom z oxyfilních Hürthleho buněk), medulární karcinom a anaplastický karcinom. Mohou se zde vyskytovat i jiné primární nádory jako sarkomy či lymfomy. Dobře diferencované karcinomy rostou pomalu a mají dobrou prognózu, papilární karcinomy metastazují častěji do krčních uzlin, folikulární do plic a kostí. Anaplastické karcinomy velmi záhy vytvářejí vzdálené metastázy a jsou velmi špatně ovlivnitelné chemoterapií, což se odráží na jejich špatné prognóze. Medulární karcinom má lepší prognózu než anaplastický karcinom, vyskytuje se jako součást mnohočetné endokrinní neoplazie (MEN). Produkuje kalcitonin a další působky (např. somatostatin, VIP, katecholaminy, serotonin, prostaglandiny) a manifestuje se různými paraneoplastickými syndromy. Karcinomy se nejčastěji projeví jako solitární uzel tužší konzistence, prvním příznakem mohou být i zvětšené krční uzliny či vzdálené metastázy v kostech nebo v plicích.

NÁDORY PŘÍŠTÍTNÝCH TĚLÍSEK

Jsou charakterizovány primárním hyperparatyreoidismem, který vede k hyperkalcémii s nefrolitiázou. Nemocní si stěžují na bolesti ve skeletu podmíněné demineralizací a vznikem osteolytických ložisek. Častěji se u nich vyskytuje vředová choroba v důsledku vlivu ACTH na gastrin, akutní pankreatitidy a neuropsychické změny.

NÁDORY KŮRY NADLEDVIN

Karcinomy této lokality se manifestují Cushingovým syndromem či Connovým syndromem, jehož podkladem je nadprodukce aldosteronu (hypertenze, hypokalemická alkalóza, svalová slabost).

NÁDORY DŘENĚ NADLEDVIN

Feochromocytom je nádor dřeně nadledvin vycházející z chromafinních buněk a charakterizovaný sekrecí katecholaminu. Ty mohou být produkovány i extraadrenálními sympatickými paraganglii lokalizovanými v retroperitoneu, podél aorty, v mediastinu a v oblasti krku. Feochromocytom je buď sporadický, nebo je součástí MEN. Jeho klinická symptomatologie je dána sekrecí katecholaminu či jiných paralelně uvolňovaných látek (serotonin, VIP, neuropeptid, kalcitonin, enkefalin, aj.). Nejčastějším projevem je paroxyzmální hypertenze provázená různými komplikacemi (retinopatie, kardiomyopatie, srdeční arytmie, porucha glukózové tolerance a diabetes mellitus).

GASTROINTESTINÁLNÍ STROMÁLNÍ TUMORY (GIST)

GIST ze skupiny sarkomů měkkých tkání patří mezi nová nádorová onemocnění identifikovaná díky metodám molekulárněgenetické diagnostiky. Před 20 lety byla tato skupina nádorů neznámá a byla diagnostikována jako jiné typy sarkomů, pro něž byla charakteristická špatná citlivost k chemoterapii a radioterapii. Jejich diagnostika je převážně založena na identifikaci specifické mutace povrchového receptoru buněčných membrán c-kit. Nejčastěji se vyskytují kolem 60. roku věku. Příčina jejich vzniku není známa. Vzhledem k původu z Cajallových buněk trávicího ústrojí jsou nejčastěji lokalizovány v žaludku (40–70 %), tenkém střevě (20 –40 %), rektu (5–15 %). Až u třetiny nemocných jsou GIST asymptomatické, a jsou diagnostikovány náhodně. U ostatních nemocných se symptomy odvíjejí od lokalizace nádoru a jeho lokálního růstu způsobujícího symptomy jako jiné tumory v oblasti gastrointestinálního traktu.

NEUROENDOKRINNÍ NEOPLAZIE (NEN)

Skupina NEN zahrnuje nádory vycházející z neuroendokrinních buněk nacházejících se v různých lokalitách (trávicí ústrojí, průdušky, plíce). V minulosti byly tyto nádory klasifikovány jako karcinoidy. Skupina GEP NEN – gastro-enteropankreatické neoplazie – zahrnuje tumory produkující specifické působky – gastrinomy, inzulinomy, glukagonomy, VIPomy. Nejčastěji se nacházejí v tenkém střevě a apendixu (dříve byly označovány jako typické karcinoidy), v pankreatu (dříve označoványjako APUDomy či nesidiomy), dále v dýchacím traktu s převahou v bronších. V současné době je většina nemocných diagnostikována zcela náhodně v důsledku častějšího provádění zobrazovacích metod. Podíl nemocných s typickým karcinoidním syndromem kontinuálně klesá. Rizikové faktory pro vznik nejsou známy, část z nich se může vyskytovat v rámci MEN. Příznivější prognózu mají tumory lokalizované v tenkém střevě a apendixu. Pozdní příznaky neléčeného karcinoidního syndromu se mohou projevovat jako pravostranné srdeční selhávání, intraabdominální a retroperitoneální fibrózy, trombózy mezenterických cév, Peyronieova fibróza penisu a artropatie.

Prohlášení: autor v souvislosti s tématem práce nespolupracuje s žádnou farmaceutickou firmou.

Literatura

Národní akční plán pro vzácná onemocnění na léta 2012–2014. Usnesení Vlády č. 633 ze dne 29. 8. 2012. Ministerstvo zdravotnictví – 2012, www.mzcr.cz.
KLENER, P. Klinická onkologie. Praha : Galén, 2002.
NOVOTNÝ, J., VÍTEK, P., a kol. Onkologie v klinické praxi. Praha : Mladá fronta, 2012.
RAGHAVAN, D., et al. Textbook of Uncommon Cancer. Willey- Blackwell, New Persey 2012.
JOPPI, R., BERTELE, V., GARATTINI, S. Orphan drugs, orphan diseases. The first decade of orphan drug legislation in the EU. Eur J Clin Pharmacol, DOI 10.1007/ s00228-012-1423-2.
HUGHES-WILSON, W., PALMA, A., SCHUURMAN, A., SIMOENS, A. Paying for the Orphan Drug System: break or bend? Is it the time for a new evaluation system for the payers in Europe to take account of new rare disease treatments? Orphanet Journal of Rare Diseases, 2012.7:74, doi :10.1186/1750-1172-7-74.
The Committee for Orphan Medicinal Products and the European Medicines Agency Scientific Secretariat. European regulation on orphan medicinal products: 10 years of experience and future perspectives. Nature Reviews Drug Discovery, 2011, 10, p. 341–349, doi:10.1038/nrd3445.

**

Tab. 1 Vzácné nádory v oblasti CNS
nádory z neuroglie astrocytom, glioblastom, oligodendrogliom, ependymom, oligoastrocytom
neurální nádory gangliom, neurocytom
pineální nádory pineocytom, pinealoblastom
embryonální nádory meduloblastom, ependymoblastom, primitivní neuroektodermové tumory
nádory kraniálních a spinálních nervů schwannom, neurofibrom
mezenchymální nádory hemangiopericytom, chondrosarkom, rabdomyosarkom, pleomorfní sarkom, lymfomy
terminální nádory germinom, tumory žloutkového váčku, choriokarcinom, teratom, smíšené germinální nádory

Tab. 2 Paraneoplastické syndromy
Horečka nádorového původu

Anorexie a hubnutí
Endokrinní syndromy
Cushingův syndrom
syndrom nepřiměřené sekrece ADH

hyperkalcemický syndrom
hypoglykémie
Neurologické syndromy
progresivní multifokální encefalopatie
paraneoplastická retinální degenerace

cerebrální degenerace
nekrotizující myelitida
periferní neuropatie
Eatonův-Lambertův syndrom (svalová slabost)
myasthenia gravis (30–50 % thymomů)
Muskuloskeletální syndromy
hypertrofická osteoartropatie
Jacoudova artropatie (rychle se rozvíjející deformující nebolestivá

artropatie)
paraneoplastická polyartritida
dermatomyozitida, polymyozitida

Hematologické příznaky
anémie, erytrocytóza
leukocytóza, eozinofilie
trombocytóza
Trousseaův syndrom
Kožní příznaky
pigmentace
acanthosis nigricans
herpes zoster
dermatitis herpetiformis
pemphigus

O autorovi| MUDr. Kateřina Kubáčková, Univerzita Karlova v Praze, 2. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice v Motole, Onkologická klinika e-mail: katerina.kubackova@fnmotol.cz

Obr. 1 Metastáza skvamocelulárního karcinomu
Obr. 3 GIST omenta
Obr. 2 PNET (primitivní neuroektodermální tumor) stěny hrudní

1)
R
Ohodnoťte tento článek!