Malobuněčný karcinom plic – aktuality v diagnostice a v terapii

SOUHRN

Autor uvádí přehledové informace o malobuněčných karcinomech plic (SCLC). Tyto nádory patří mezi nádory rychle rostoucí, geneticky značně heterogenní a z hlediska biologického chování vysoce zhoubné. Jejich časná detekce je výjimečná a současnými screeningovými programy se ji nedaří příznivě ovlivnit. V přehledu jsou uvedeny prognostické faktory, způsob určování stadia onemocnění a doporučené léčebné postupy. Základem současné léčby SCLC je kombinovaná chemoterapie s radioterapií, spíše pak výjimečně i s chirurgickou léčbou. Z hlediska dosažení léčebné odpovědi se SCLC dělí na onemocnění chemosenzitivní, chemorezistentní a chemorefrakterní. V přehledu jsou uvedeny aktuální kombinace cytostatik v I. a ve II. léčebných liniích, zdůrazněn je výzkum konkomitantní chemoradioterapie u limitovaných forem onemocnění i význam profylaktického ozáření mozku při dosažené remisi nádoru. V blízké budoucnosti lze u SCLC očekávat i možnost využití protinádorové imunoterapie protilátkami proti CTLA-4 a PD-1/PD-L1, případně na bázi vakcín z dendritických buněk.

KLÍČOVÁ SLOVA

malobuněčný karcinom plic • chemoterapie • konkomitantní chemoradioterapie ? radioterapie • profylaktické ozáření mozku • chirurgická léčba • nádorová imunoterapie

SUMMARY

Pesek, M. Small-cell lung carcinoma – news in diagnostics and therapy The author lists overview information on small-cell lung carcinomas (SCLC). These tumours are fast-growing, genetically heterogeneous and highly malignant in terms of their biological behaviour. Their early detection is rare and current screening programmes are not adequate to positively influence it. The overview lists prognostic factors, the method for staging the illness and recommended therapeutic procedures. The basis for current treatment of SCLC is a combination of chemotherapy and radiotherapy, with surgery utilised relatively rarely. In terms of therapeutic response, SCLC can be classified into chemosensitive, chemoresistant and chemorefracotry types. All current combinations of cytostatics are listed in the 1st and 2nd lines of treatment, concomitant chemotherapy in cases of limited forms of the disease are emphasised along with the importance of prophylactic radiotherapy of the brain after achieving remission of the tumour. In near future, we can expect to see use of anti-tumour immunotherapy with CTLA-4 or PD-1/PD-L1 for SCLC, or alternatively the use of vaccines based on dendritic cells.

KEY WORDS

small-cell lung carcinoma • chemotherapy • concomitant chemoradiotherapy • radiotherapy • prophylactic brain radiotherapy • surgical treatment • tumour immunotherapy

Malobuněčný karcinom plic (SCLC – small cell lung cancer) je diagnostikován u 15–20 % ze všech morfologicky ověřených typů karcinomů plic. Jde o nádor zjišťovaný převážně u kuřáků, častěji v pokročilých stadiích, s velmi agresivním chováním.(1, 2, 3) Tyto nádory jsou neuroendokrinního původu, zpočátku bývají většinou citlivé na chemoterapii. Diagnóza SCLC musí být doložena výsledky histologického a imunohistochemického vyšetření. Takto je třeba odlišit od SCLC malobuněčné varianty plicních karcinomů nemalobuněčných, například od malobuněčných variant karcinomu skvamózního. Toto rozlišení může mít zásadní význam pro volbu terapie. Dále je třeba histologickými a genetickými vyšetřeními odlišit od SCLC malobuněčné nádory jiné histogeneze, jako jsou malobuněčný lymfom, malobuněčný osteosarkom či vzácněji karcinom z Merkelových buněk. V diferenciální diagnostice metastazujících malobuněčných karcinomů nejasné primární lokalizace je třeba vzít v úvahu, že kromě SCLC může být primárním zdrojem metastáz i např. malobuněčný karcinom thymu, kolorekta, jícnu, případně karcinom hlavy a krku.
SCLC z genetického hlediska je značně heterogenní nemoc, genetická vyšetření některých buněčných linií prokázala až 22 190 somatických mutací. Jsou nalézány defekty v DNA opravných drahách, inaktivační mutace genů TP53, RBI a PTEN. Aktivační mutace bývají nalézány u genů PIK3CA, EGFR a KRAS, amplifikace genů rodiny MYC, EGFR a BCL2 a chybění genů RASSF1A, PTE N a FHIT. Bývají nalézány i rekurentní mutace řady dalších genů a amplifikace genu FGFR1 tyrozinkinázy. V současné době se nedaří rozlišit, které z mutací zastávají funkci mutací řídících a mohly by sloužit jako terapeutické cíle. Takovým cílem by mohl být např. inaktivovaný gen p53 buď pro obnovu porušené tumor supresorové funkce genovou terapií, nebo i cílenou léčbou malými molekulami cílenými na signální dráhy, ve kterých hraje roli mutovaný gen p53. Velká mutační nálož v nádorech tohoto typu je pravděpodobně důsledkem chronické expozice kancerogenům obsaženým v tabákovém kouři. Pokles incidence SCLC pozorovaný v některých populacích může být důsledkem snižování počtu kuřáků či přechodem na kouření cigaret s nízkým obsahem dehtu.(1) Jde o nádor rychle rostoucí, s vysokou proliferační aktivitou. Screening SCLC vyhodnocený analýzou dat Národního screeningového programu pro karcinom plic (NLST) prokázal, že program screeningu není schopen zachytit významný podíl časných stadií tohoto typu nádoru, že zde nedochází k posunu stadií ani se nepodařilo prokázat benefit v přežití nemocných diagnostikovaných v rámci screeningu.(4) Prediktory prodlouženého specifického přežití u SCLC jsou: ženské pohlaví, asijská rasa, stadium III, věk pod 50 let, bydliště na venkově a použití klasických léčebných postupů (chirurgická léčba, chemoterapie a radioterapie).(5) Negativním prediktorem přežití je naopak sarkopenie.(6) Benefit přináší nemocným se SCLC zřejmě i současná terapie hyperlipidémií statiny. Černošští pacienti mají horší prognózu než běloši. Běžné komorbidity vyskytující se v populaci pacientů se SCLC – limitované nemoci, jako jsou CHOPN, ischemická srdeční choroba, diabetes mellitus a vředová choroba žaludku – efekt onkologické léčby výrazněji neovlivní. K dispozici jsou nomogramy, jež predikují délku přežití pacientů. Vycházejí z vyhodnocení běžných vyšetření laboratorních parametrů z periferní krve.(7) Stážování nádorů tohoto typu, dříve rozdělené na limitovanou a extenzívní nemoc, se nyní odborníky doporučuje provádět v rámci aktuální TNM klasifikace. Nejvyšší senzitivitu a specificitu, pokud jde o stanovení rozsahu nádorové nemoci, má hybridní vyšetření PET/CT. Při podezření na přítomnost kostních metastáz je toto vyšetření citlivější než kostní scintigrafie, jejíž specificitu může zvýšit vyšetření alkalické fosfatázy v séru.(8) Pro průkaz přítomnosti metastáz v mozku se za citlivější pokládá nukleární magnetická rezonance než klasická výpočetní tomografie.
Deskriptory zde uvedené umožňují lépe než dělení původní zvolit adekvátní léčebný postup a lépe odhadnout prognózu zvolené terapie. Bylo například prokázáno, že T-stadium nádoru koreluje s pětiletým přežitím pacientů, významné rozdíly v přežití jsou i mezi skupinami N1 a N2, naproti tomu podskupina nemocných s pleurálními výpotky zahrnutá do kategorie limitované nemoci má ve srovnání s ostatními pacienty hodnocenými v rámci souboru s limitovaným onemocněním výrazně horší přežití. Základní léčebnou modalitou zůstává kombinovaná chemoterapie, která významně prodlužuje život nemocných se všemi stadii SCLC.(9) Nejvíce se stále užívá kombinace etoposidu a cisplatiny, respektive karboplatiny. Prospektivní randomizovaná studie, která porovnávala účinnost kombinací cisplatina + etoposid a karboplatina + etoposid, ukázala srovnatelné denzity podaných dávek, frekvence léčebných odpovědí a středních dob přežití nemocných obou skupin. Porovnání profilu toxicit obou typů kombinací z hlediska výskytu leukopenie s nebo bez infekcí, nauzey, zvracení a projevů neurotoxicity byly vesměs horší u nemocných léčených cisplatinou. Toxicita – leukopenie s nebo bez infekcí, nauzea, zvracení a neurotoxicita – byla horší u nemocných léčených cisplatinou.
Metaanalýza čtyř randomizovaných studií rovněž ukázala srovnatelné účinky kombinací s oběma platinovými deriváty, pokud šlo o frekvence léčebných odpovědí, časů do progrese nemoci či střední doby přežití pacientů. Hematologická toxicita zde byla v neprospěch kombinace s karboplatinou, nehematologické toxicity – nauzea, zvracení, neurotoxicita a nefrotoxicita – byly častější u nemocných léčených cisplatinou.
Alternativami kombinací užívaných v první linii léčby mohou být např. kombinace cyklofosfamid + doxorubicin + etoposid či cyklofosfamid + doxorubicin + vinkristin. V úvahu přichází i kombinace irinotekanu s cisplatinou nebo s karboplatinou. Posledně zmíněné kombinace prokázaly lepší účinnost u japonských pacientů než standardně podávaný etoposid s cisplatinou, ve studiích s nemocnými kazašské populace s extenzívními SCLC však nebyly prokázány zcela jednoznačné rozdíly v přežití mezi režimy obsahujícími irinotekan a etoposid.(10, 11, 12) K léčbě SCLC v první linii jsou jako zlatý standard doporučovány režimy etoposid-cisplatina, případně etoposid-karboplatina. Léčebnou alternativu zde představují i kombinace irinotekan-cisplatina nebo irinotekan-karboplatina. Posledně uvedené režimy byly doloženy jako účinnější v populacích Asiatů, konfirmační studie provedené v kazašské populaci však prokázaly srovnatelnou účinnost při porovnání s kombinacemi platinových derivátů a etoposidu. Ve studii Hermese a spol.(11) však bylo i v kazašské populaci prokázáno delší přežití nemocných léčených kombinací irinotekan-karboplatina ve srovnání s nemocnými léčenými kombinací etoposid-karboplatina. Důvodem rozdílných výsledků použití irinotekanových kombinací v kazašské populaci pacientů se SCLC mohou být rozdíly v dávkovacích schématech použitých režimů.
Chemoterapie s použitím tripletních režimů např. cyklofosfamid + doxorubicin + vinkristin, cyklofosfamid + doxorubicin + etoposid, eventuálně cisplatina (karboplatina)-etoposid + ifosfamid, případně režimy jako paklitaxel-etoposid + karboplatina mohou zvýšit účinnost chemoterapie za cenu zvýšené toxicity i mortality. Tato skutečnost je důvodem proti doporučení tripletních a intenzifikovaných režimů v léčbě SCLC. Topotekan podávaný s cisplatinou v první linii má srovnatelnou účinnost s kombinací etoposid cisplatina, má však vyšší toxicitu. Amrubicin v kombinaci s cisplatinou se ukázal účinnější než etoposid cisplatina u čínských pacientů, rovněž však za cenu vyšší hematologické toxicity.

ROZDĚLENÍ MALOBUNĚČNÉHO KARCINOMU PLIC Z HLEDISKA ODPOVĚDI NA CHEMOTERAPII

Typ chemosenzitivní – v průběhu chemoterapie dojde ke kompletní či parciální remisi nádoru, tato remise trvá nejméně 90 dní po skončení chemoterapie.
Typ chemorezistentní – v průběhu chemoterapie dojde ke kompletní či k parciální remisi nádoru, k progresi nádoru však dojde do 90 dní po skončení chemoterapie.
Typ chemorefrakterní – v průběhu chemoterapie nedojde k remisi nádorové nemoci.
V případě relapsu chemosenzitivního typu nádoru je obvykle zachována citlivost k platinovým cytostatikům. Pravděpodobnost dosažení další remise onemocnění při použití původní léčebné kombinace činí více než 50 %.
Při relapsu chemorezistentního nádoru je třeba počítat s rezistencí nádoru k platinovým derivátům. Jako léčebné schéma druhé linie se doporučuje podání topotekanu 1.–5. den, perorální nebo intravenózní cestou. Jinou alternativu může představovat i kombinace paklitaxel-irinotekan, doporučovaná španělskými autory.(13) V léčbě chemorefrakterního typu nádoru je naděje na úspěch při podání chemoterapie 2. linie zpravidla kolem 10 %. Prognóza tohoto typu onemocnění je krajně nepříznivá.

LÉČBA UDRŽOVACÍ

U pacientů s nádory bez progrese po ukončení prvoliniové indukční léčby byly sledovány pokračovací či připojené udržovací léčebné strategie. Byly používány: topotekan, temsirolimus či irinotekan, metaanalýza 21 randomizovaných studií, které zahrnovaly 3688 nemocných se SCLC, však neprokázala ani benefit času do progrese nádoru, ani benefit celkového přežití nemocných.

KOMBINACE LÉČEBNÝCH POSTUPŮ U LIMITOVANÝCH FOREM SCLC

V kombinaci s chemoterapií lze využít léčbu chirurgickou nebo léčbu zářením.
Chirurgická léčba je přednostně indikována u nádorů s periferní lokalizací, do největšího průměru tří centimetrů. Indikovány jsou anatomické resekce s odběrem hilových a mediastinálních uzlin. Nezbytnou součástí léčby je zde adjuvantní chemoterapie výše uvedenými platinovými dublety v celkovém počtu

4–6 cyklů.(14, 15)

Pacienti s malobuněčnými karcinomy plic vyšších stadií mohou též profitovat z chirurgické léčby doplněné o chemoterapii, ať už jde o nádory st. > T1 = N 0–1, studie provedené v Durhamu dokládá při porovnání nemocných s rozsahy onemocnění pT1–2, pN1–N2 významně vyšší pravděpodobnost pětiletého přežití u operovaných nemocných při porovnání s neoperovanými (mediány přežití 27,5 vs. 19,6 měsíce, procento nemocných přežívajících pět let 32,1 % vs. 21,8 %).(14, 15) Radioterapie zde byla indikována u všech nemocných, kteří nebyli léčeni chirurgicky, ale i u části souboru nemocných léčených chirurgicky a adjuvantní chemoterapií. Chirurgickou léčbu můžeme zvažovat i v případě úplné remise v uzlinách N1, N2 dosažené indukční léčbou, v případě perzistence nádoru po kompletní onkologické léčbě či jako záchranné operace (salvage surgery) při operabilní recidivě nádoru v původní lokalizaci za předpokladu vyloučení přítomnosti metastáz v jiných lokalizacích.
Při přítomnosti vzdálených metastáz je chirurgická léčba vždy kontraindikovaná, u většiny případů limitovaného onemocnění SCLC se chemoterapie kombinuje kontaktně či sekvenčně aplikovanou radioterapií.

RADIOTERAPIE SCLC

Malobuněčný karcinom je považován za onemocnění radiosenzitivní, ne však za nemoc radiokurabilní, pokud by se zvažovalo použití léčby zářením jako primární či definitivní léčebné metody.
Přidání radioterapie k chemoterapii však u limitovaných stadií nemoci přináší výrazný benefit pro celkové přežití nemocných. Přednostně je zvažována tzv. konkomitantní (souběžná) radioterapie s chemoterapií, která se i přes vyšší toxicitu (radiační ezofagitida, hematologická toxicita) pokládá za účinnější, než je radioterapie aplikovaná sekvenčně, tj. v návaznosti na úvodní chemoterapii. Optimální se jeví časné zařazení radioterapie již v době aplikace prvního či druhého cyklu chemoterapie, rozdíly mezi střední dobou přežití nemocných léčených konkomitantní a sekvenční chemoradioterapií činily 27,2 a 19,7 měsíce. Metaanalýza sedmi kontrolovaných studií doložila zlepšení dvouletého přežití nemocných léčených konkomitantní chemoradioterapií, benefit v přežití byl však omezen na nemocné léčené hyperfrakcionovanou radioterapií. Spojitá analýza čtyř studií fáze III s využitím dvou různých režimů radioterapie v návaznosti na chemoterapii etoposidem a platinovými cytostatiky vyhodnotila efekt délky času uplynulého mezi jakýmkoliv začátkem léčby a ukončením radiace. Čím byl tento interval kratší, tím delší bylo pětileté přežití nemocných. Stejně tak se potvrdilo, že čím dříve byla léčba zářením zahájena po začátku chemoterapie, tím bylo celkové přežití nemocných delší. Konkomitantní chemoradioterapie může přinést významný benefit i u nemocných starších 70 let.(16) Prospektivní randomizované studie rovněž potvrdily přínos hyperfrakcionované radioterapie v porovnání s režimem se standardní frakcionací, byť za cenu vyšší frekvence radiační ezofagitidy III. stupně.
U nemocných s inoperabilními SCLC ve stadiu I lze doporučit použití stereotaktické radioterapie s adjuvantní, eventuálně neoadjuvantní chemoterapií.(17) I u těchto nemocných je, podobně jako u pacientů léčených plicní resekcí a adjuvantní chemoterapií, třeba zvažovat profylaktické ozáření mozku.

PROFYLAKTICKÉ OZÁŘENÍ MOZKU

Mozek je častým místem vzniku metastáz SCLC, již v době stanovení diagnózy se metastázy prokazují u 10–15 % pacientů a v dalším průběhu nemoci se objeví u dalších 20–30 % pa cientů. Již v roce 1999 metaanalýza sedmi randomizovaných studií 987 pacientů prokázala snížení rizika úmrtí a vzestup nemocných přežívajících déle než tři roky o 5,4 %, z 15,3 % na 20,7 %, pokud po absolvování indukční léčby podstoupili ještě profylaktické ozáření mozku. Tato léčebná modalita rovněž vedla k 25% snížení incidence mozkových metastáz v průběhu tří let od zahájení léčby. K podobným závěrům dospěla i analýza dat databáze SEER, kdy PCI vedla k témuž dvojnásobku zvýšení procent nemocných v průběhu desetiletého sledování u nemocných s limitovanými stadii onemocnění. Také u nemocných s extenzívním stadiem SCLC s příznivou odpovědí na indukční chemoterapii vedlo PCI jak k redukci rizika vzniku mozkových metastáz, tak i k významně prodlouženému dlouhodobému přežití.

NOVÉ MOŽNOSTI CÍLENÉ A BIOLOGICKÉ TERAPIE SCLC

Na rozdíl od nemalobuněčných karcinomů plic je poznávání řídících mutací a mechanismů u SCLC značně pozadu. Cílená léčba tyrozinkinázovými inhibitory zatím nevedla k prokazatelně prodlouženému přežití nemocných se SCLC. Určité naděje vzbudil v poslední době vícedráhový inhibitor rodiny VEGF, PDGF a c-kit pazopanib,(18) zatím na bázi II. klinického zkoušení ve II. linii léčby pacientů se senzitivními SCLC. Ačkoliv buňky SCLC vykazují zvýšené hladiny VEGF, podání inhibitorů vaskulogeneze, jako jsou bevacizumab, thalidomid a sorafenib, nevedlo k prodloužení života nemocných; nevedlo k němu ani podávání sunitinibu v udržovaném pokračovacím režimu u nemocných s extenzívními formami SCLC.(19) V současné době probíhají časné fáze klinických studií s použitím cílené léčby zaměřené na inhibici PARP, RAD51, cyklodependentní kinázy, na vývojové signální dráhy, signální dráhy proliferace, signální dráhy a induktory apoptózy. Nadějným výzkumným směrem léčby SCLC bude pravděpodobně imunoterapie.
Tyto naděje vzbuzují některé prokázané zkušenosti z klinického pozorování nemocných, u kterých byly pozorovány imunitně zprostředkované paraneoplastické syndromy zejména neurologické, spojené s přítomností anti Hu protilátek. Tito nemocní mají zlepšenou odpověď na protinádorovou léčbu a v porovnání s pacienty bez těchto syndromů mají i delší dobu přežití. Určitou naději vzbudila v oblasti imunoterapie INGN-225 vakcína z dendritických buněk, která pomocí adenovirového vektoru p53 wild type je schopna převést wild type gen p53 do nádorových buněk. Tato vakcína je podle zkušeností získaných ve studii fáze I/II dobře tolerována a schopná vyvolat příslušnou imunitní odpověď a pravděpodobně i zvýšit účinnost následně podané chemoterapie.

INHIBICE KONTROLNÍCH BODŮ IMUNITNÍ ODPOVĚDI

V současnosti jsou již dostupné klinické zkušenosti s využíváním protilátek proti CTLA-4 a proti PD1/PD-L1. Ipilimumab je humanizovaná protilátka proti CTLA-4, byla s ním provedena multicentrická randomizovaná, zaslepená studie fáze II v kombinaci s chemoterapií paklitaxel-carboplatina + ipilimumab 10 mg/kg u 334 pacientů s extenzívními SCLC. Podání protilátky vedlo k prodloužení času do progrese nemoci na 6,4 měsíce oproti 5,3 měsíce ve skupině s placebem (HR 0,64, 95 %, CI 0,40–1,02, p = 0,03). Frekvence léčebných odpovědí s využitím kritérií imuno RECIST byla ve skupině léčené ipilimumabem 71 % vs. 53 %, celkové přežití však nebylo v experimentální skupině statisticky významně delší – 12,9 měsíce vs. 9,9 měsíce, HR = 0,75, 95%, CI 0,46–1,23, p = 0,13. Nežádoucí účinky léčby, které se vyskytly častěji v experimentální skupině, byly pruritus, rash a průjem. Nežádoucí účinky se vyskytly častěji u nemocných léčených ipilimumabem, častěji při jeho následném podávání po chemoterapii.
Frekvence léčebných odpovědí k nivolumabu po selhání chemoterapie prezentovaná na ASCO 2015 byla 15 %, při použití kombinace nivolumab-ipilimumab byla frekvence léčebných odpovědí 20 %, uvádí se, že šlo o trvalé léčebné odpovědi.
Pembrolizumab, jiná monoklonální anti PD-1 protilátka, přinesla slibnou frekvenci léčebných odpovědí u nemocných s PD-L1 pozitivními SCLC po progresi po předchozí chemoterapii byly u 25 % nemocných pozorovány parciální léčebné odpovědi, které trvaly déle než čtyři měsíce, přibližně polovina léčených nemocných měla nežádoucí účinky léčby, jen 1/16 nemocných měla nežádoucí účinky 3. stupně. V současnosti probíhají klinické studie udržovací léčby u extenzívních SCLC či v kombinaci s chemoradioterapií. Určitý problém představuje skutečnost, že imunoterapie nepůsobí bezprostředně a může dojít k pseudoprogresi a zvětšení objemu nádorů, což může vést ke zhoršení stavu pacientů. Také pozorování ojedinělého úmrtí pacienta se SCLC léčeného kombinací nivolumab-ipilimumab na myasthenia gravis může znamenat možné ohrožení nemocných zhoršením paraneoplastických syndromů.

VYHLÍDKY LÉČEBNÝCH MOŽNOSTÍ SCLC

V nejbližší budoucnosti zůstanou patrně hlavními léčebnými modalitami již běžně užívané, chemoterapie v kombinaci s radioterapií, méně často s léčbou chirurgickou, součástí léčby pravděpodobně zůstane i radioterapie zbytkové nemoci u extenzívní nemoci a profylaktické ozáření mozku u všech stadií onemocnění po dosažení regrese plicních i mimoplicních projevů přítomnosti nádorové choroby.(20) Další využitelné možnosti pak budou přicházet v úvahu podle imunohistochemických či genetických podrobnějších charakteristik nádorových onemocnění.(21) Imunoterapie protilátkami proti PD-1 či PD-L1 je další slibnou cestou, jen cca 30 % nemocných má nádory exprimující PD-L1. V úvahu mohou přicházet cílená terapie monoklonálními protilátkami, např. ipilimumabem, nivolumabem a pembrolizumabem. Využití jiných cytostatik – amrubicin, belotecan, aldoxrubicin – v rámci doplnění či náhrady stávajících schémat patrně nepřinese zásadní změny ve výsledcích léčby.
V oblasti cílené léčby se čeká na výsledky studií s preparáty, jako je alisertib – selektivní inhibitor Aurora-kinázy, který se podává v kombinaci s chemoterapií.(22) Léčbu, která je cílená na kmenové buňky SCLC, představuje např. duální inhibitor signálních drah PI3K/mTOR.(23) Naději vzbuzuje i rovalpituzumab tesirin – protilátkový konjugát delta-like protein 3 s pyrrolobenzodiazepinovým dimerizovaným toxinem.(24) U chemorezistentních typů onemocnění by mohla zlepšit vyhlídky nemocných léčba metronomická, a tam, kde budou na nádorových hilech přítomny somatostatinové receptory, pravděpodobně podání somatostatinových analogů.(25) V současné době však – přes značný pokrok ve výzkumu genetických změn a signálních drah v nádorových buňkách SCLC – zůstává tento nádor z hlediska využitelnosti nových možností onkologické léčby, zejména léčby cílené a imunoterapie, v kategorii nádorů těmito možnostmi zatím neovlivnitelných.

Prohlášení: autor je členem advisory board firmy BMS.

Literatura:

1. GEORGE, J.., LIM, JS., JANG, JS., et al. Comprehensive genomic profiles of small cell lung cancer. Doi: 10.1038/nature14664, Nature, 2015, 524, p. 47–53.
2. MAMDANI, H., INDURU, R., JALAL, SI. Novel therapies in small cell lung cancer. (Review Article on Lung Cancer Diagnostics and Treatments 2015: A Ranaissance of Patient Care.) Transl Lung Cancer Res, 2015, 4, p. 533–544.
3. PILLAI, RN., OWONIKOKO, TK. Small Cell Lung Cancer: Therapies and targets. Semin Oncol, 2014, 41, p. 133–142.
4. THOMAS, A., SZABO, E., PINSKY, P. Screening for Small Cell Lung Cancer: Analysis of the National Lung Cancer Screening Trial Data. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S221, ORAL25.01.
5. NAWAL, L., ISLAM, KMM., DEVIANY, PE., et al. Survival Trends of Small Cell Lung Cancer (SCLC) in the United States: A SEER Database Analysis. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl 2), S402, MINI37.12.
6. KIM, EY., KIM, YS., PARK, I., et al. Prognostic Significance of CT-Determined Sarcopenia in Patients with Small-Cell Lung Cancer. J Thorac Oncol, 2015, 10, p. 1795 –1799. 7. XIE, D., MARKS, R., ZHANG, M., JIANG, G., et al. Nomograms Predict Overall Survival for Patients with Small-Cell Lung Cancer Incorporating Pretreatment Peripheral Blood Markers. J Thorac Oncol, 2015, 10, p. 1213–1220.
8. FAN, M., ZHANG, J., LIU, D., SHEN, YX., et al. Comparison of PET/CT, 99mTc-MDP Bone Scan and Serum Alkaline Phosphatase for Detecting Bony Metastasis in Patients with Small Cell Lung Cancer. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl 2), S501, P1.07-016.
9. KOLEK, V., a kol. Doporučené postupy v pneumologii. Praha : Maxdorf, 2013, 460 s. 10. HANNA, N., BUNN, PA., LANGER, C., et al. Randomized Phase III Trial Comparing Irinotecan/Cisplatin With Etoposide/Cisplatin in Patients With Previously Untreated Extensive-Stage Disease Small-Cell Lung Cancer. J Clin Oncol, 2006, 24, p. 2038–2043. 11. HERMES, A., BERGMAN, B., BREMNES, R., THANING L., et al. Irinotecan Plus Carboplatin Versus Oral Etoposide Plus Carboplatin in Extensive Small-Cell Lung Cancer: A Randomized Phase III Trial. J Clin Oncol, 2008, 26, p. 4261–4267.
12. LARA, PN., JR., NATALE, R., CROWLEY, J.,et al. Phase III Trial of Irinotecan/ Cisplatin Compared With Etoposide/Cisplatin in Extensive-Stage Small-Cell Lung Cancer: Clinical and Pharlmacogenomic Results From SWOG S0124. J Clin Oncol, 2009, 27, p. 2530–2535.
13. Vzsquez-Estevez, S., Afonso-Afonso, FJ., Núnez, NF., et al. Paclitaxel and Irinotecan in Platinum Refractory/Resistant Small Cell Lung Cancer: Final Analisisof One Galician Lung Cancer Group Experience. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S497, P1.07-005.
14. VANDEUSEN, A., ZAIDI, AH., MARTIN, SA., et al. Peripheral Limited´ Small Cell Lung Cancer (SCLC). Does Surgical Resection Have a Role in Primary Management? J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S499, P1.07-011.
15. YANG, CHFJ., CHAN, DY., SPEICHER, PJ., et al. Long-Term Survival after Surgery for Pathologic N1 and N2 Small Cell Lung Cancer: A Comparison with Nonoperative Management. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S193, ORAL10.06.
16. CORSO, CHD., RUTTER, CHE., PARK, HS., et al. Role of Chemoradiotherapy in Elderly Patients With Limited-Stage Small-Cell Lung Cancer. J Clin Oncol, 2015, 33, p. 4240–4246.
17. VIDETIC, GMM., REDDY, CH., WOODY, N., et al. Medically Inoperable Early Stage Small Cell Lung Cancer: Patterns of Failure after SBRT. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S626, P2.07-013.
18. KARAVASILIS, V., KOTSAKIS, A., AGELAKI, S., et al. Pazopanib as Second Line Treatment of Platinum Sensitive SCLC Patients: A Multicenter Phase II Trial of the Hellenic Oncology Research Group. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl 2), S401, MINI37.08 19. SALAMA, JK., GU, L., WANG, X., et al. Survival Improvement for Extensive Stage SCLC Limited to Patients on Maintenance Systemic Therapy: A Secondary Analysis of CALGB 30504. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S401, MINI37.07.
20. SLOTMAN, B., FAIVRE-FINN, C., TINTEREN, HV., et al. Which Patients with ES-SCLC Should Receive Thoracic Radiotherapy (TRT) Routinely? J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), ORAL10.03.
21. ILLEI, PB., FORDE, P., HANN, CH, YANG, S., KELLY, R. Expression in Small Cell Lung Carcinoma: An Immunohistochemical Analysis of 26 Cases Using Two Anti-PD-L1 Antibodies. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl 2), S360, MINI27.03.
22. OWONIKOKO, TK., CSOSZI, T., NACKAERTS, K., et al. Alisertib (MLN8237)+Paclitaxel versus Placebo+Paclitaxel for Relapsed SCLC. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S625, P2.97-010.
23. WEAVER, D., KOLEV, V., WANG, Y., et al. Targeting Cancer Stem Cells in Small Cell Lung Cancer. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S361, MINI27.07.
24. RUDIN, CHM., PIETANZA, MC., SPIGEL, DR., et al. A DLL3-Targeted ADC, Rovalpituzumab Tesirine, Demonstrates Substantial Activity in a Phase I Study in Relapsed and Refractory SCLC. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S192, ORAL10.01. 25. LA RUSSA, F., ROCA, E., GROSSI, F., et al. Maintenance with Lanreotide in SCLC Patients, Expressing Somatostatine Receptors, after Response to First Line Therapy. J Thorac Oncol, 2015, 10(Suppl. 2), S626, P2.07-011

e-mail: pesek@fnplzen.cz

O autorovi| Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc. Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Plzeň, Klinika pneumologie a ftizeologie

Obr. 1 HE – základní barvení hematoxylin-eosin
Obr. 2 HE barvení – nekróza
Obr. 3 CD56 – imunohistochemie – membránová pozitivita nádorových buněk
Obr. 4 TTF1 – imunohistochemie – jaderná pozitivita nádorových buněk
Obr. 5 AE1-3 – imunohistochemie – cytoplazmatická paranukleární tečkovitá pozitivita
Obr. 6 ELM – elektronová mikroskopie – neurosekreční granula
Obr. 7 Malobuněčný karcinom – punkce krční uzliny
Obr. 8 Malobuněčný karcinom – otisk excize z bronchu
Obr. 9 a, b Typický obraz lokálně pokročilého malobuněčného karcinomu levé plíce (rtg 5. 12. a CT 30. 10.)
Obr. 10 a, b Téměř kompletní remise navozená indukční chemoterapií (rtg 26. 1. + CT 3. 2.)

Malobuněčný karcinom plic – aktuality v diagnostice a v terapii
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů